Jestliže vás bikeparky, singletracky a vůbec letní bikové aktivity nenechávají v klidu, můžete se celé léto těšit na osobně vyzkoušené tipy z (lyžařských) středisek! Dozvíte se, kde si co půjčit, ale i kde se dobře nakrmit a kde se zregenerovat. Nevynecháme ani netradiční aktivity, které ve střediscích rostou jako houby po letním dešti. Zkrátka dostanete celý inspirativní návod na příjemně strávený sportovní víkend!


A s inspirací začneme u tzv. enduro závodů. Enduro je nová cyklistická disciplína, jetá na okruhu o délce 25-50 km, na které je několik rychlostních zkoušek, tzv. erzet (RZ), vedoucích převážně z kopce. Kdo má tedy fyzičku do kopce a zároveň se nebojí pustit si trochu adrenalinu ve sjezdech, pravděpodobně si enduro zamiluje. A rychlost z kopce mají samozřejmě rádi v první řadě sjezdoví lyžaři...


Tipem pro endurové začátečníky může být jeden ze závodů Enduroserie, kde je letos nově kategorie Hobby (ženy i muži), takže stačí vhodné kolo – ideálně celoodpružené – a trocha odvahy. A takto vypadal letošní první závod Enduroserie v Koutech nad Desnou 24. 5. pohledem holky:


Enduro závod v Koutech čítal dohromady 5 rychlostních zkoušek, kdy kategorie hobby jela pouze 4 a vynechávala tu poslední, nejtěžší. Na tři rychlostní zkoušky se závodníci dostávali po vlastní ose a na dvě nás organizátoři nechali vyvézt lanovkou, kterou jsme měli v rámci závodu zdarma. V neděli okolo desáté se tedy prvních 20 enduristů vydává do závodu a o pět minut později se v další dvacítce na trať dostávám i já. Časový limit na závod je 4 hodiny, takže flákat se neúplně nemůžeme.


Hned první rychlostní zkouška ukazuje, jak je kdo připravený a namotivovaný do závodu – startuje se totiž na rovince, takže po pípnutí čipu na řídítkách se sprintuje. První rychlostní zkouška není ale nijak technicky náročná, sem tam klopená zatáčka, sem tam je potřeba potáhnout řídítka a pak se chvíli dupe i po vrstevnicích přes sjezdovky. Cíl je u pokladen bikeparku, kde se hned sápu po ionťáku na občerstvovačce a jsem organizátorům vděčná, že na druhou rychlostní zkoušku se můžu vyvézt lanovkou.


Druhá rychlostní zkouška nás zavádí hned na trať pod lanovkou, takže se naštěstí vyhneme zběsilému dupání po startu. První část obsahovala snad milion klopených zatáček, po kterých následoval dlouhý rovný úsek. Ten se dal jet velmi rychle, ale jakákoli chyba by jezdce v této rychlosti šeredně potrestala. Do cíle jsme se pak dostávali po nově vyhrabané části v lese, která byla mezi čistě bikeparkovými tratěmi příjemným osvěžením. Druhá erzeta končila na lesní cestě, odkud jsme si přejezd na další rychlostní zkoušku poctivě vyšlapali.


Třetí erzeta zahrnovala zase nějaké to šlapání na startu, ale naštěstí se hned uhýbalo do lesa na klikatou kořenovou stezku. Značnou část této rychlostní zkoušky tvořila pasáž, kde se střídaly klopené zatáčky se skoky, které se daly klidně objíždět, nebo i přejíždět. V té rychlosti to lítalo samo a akčnost pohybů, kdy se člověk s bikem odráží, tlačí do pedálu v klopenkách a ostrými lokty a pokrčenými koleny si tlumí nerovnosti, mě bavila víc než dost.


Na čtvrtou rychlostní zkoušku se jelo 15 km po asfaltu do kopce na Dlouhé stráně, takže si stíhám vyřídit tři telefonáty (pozdravit rodiče a tak..), udělat si vše vypovídající selfíčko a obratem ho poslat přes whatsapp a pokecat s bikerkou Elen o chlapech. Prostě prima neděle a v podstatě můj nejdelší letošní „výlet“. Po tomto výšlapu nás ale čekala vůbec nejdelší rychlostní zkouška závodu, která měřila přes 3,5 km a my holky ji zdolávaly okolo deseti minut.


Začalo to několika skoky, přičemž se opět každý dal projet bez létání a ten největší i objet. Pak se vjelo do pěkné technické pasáže v lese, kde hrály hlavní roli mokré kořeny. Dalším zajímavým úsekem na trati byla lajna skoků v lese – zkušení bikeři tu létali, méně zkušení mohli skok klidně přejet. Já tu lítám, jak se mi to hodí, ale čistě to rozhodně není. :-) Do cíle rychlostní zkoušky už jsem měla sto chutí kolo dotlačit, ale najednou na mě někdo zakřičel „Ze sedla!“ a já jak na povel dala těžší převod a ráčila zvednout zadek. To na mě někdo takhle nemůže křičet celou jízdu?


Na poslední, a tedy nejtěžší erzetu se přesouváme lanovkou. Pátá rychlostní zkouška je určená pouze pro kategorii Race, tedy kategorie Hobby se jí už nezúčastní. Tahle „erzeta“ se mi ale líbí ze všech nejvíc. Kromě úvodní klikatice v kořenech zahrnuje pár klopených zatáček pod lanovkou a pak rovnou šup do technické lesní pasáže, kde je potřeba dobře trefovat tři seskoky.


Následuje křižování cesty a přichází poslední lesní pasáž, kde si připadám, jako když jedu na másle. V jedné prudké pasáži s lesními schůdky mi podklouzne přední kolo a já jdu nekompromisně k zemi. Už nacvičeným pohybem obracím otočená řídítka a šinu si to dál. Pětka nás vyprovodila ještě pár skoky, přejezdem sjezdovky a kořenovitou pěšinkou podél potůčku a už se na nás smála cílová brána. Za mě pátá erzeta nejlepší!


Enduro závody se tedy nesou v pohodovém duchu, kdy na přejezdech mezi rychlostními zkouškami můžete prohodit pár slov s přáteli a zároveň si každý sám za sebe v rychlostních zkouškách zazávodit. Atmosféra v Koutech byla uvolněná a přátelská, o vtípky v závodě nebyla nouze. Posuďte sami! :-)





Na letní reporty se oblékáme do funkčního oblečení značky MALOJA, výkony na kole si měříme hodinkami GARMIN Fénix 3 a obrazový a video materiál pořizujeme technikou značky GOPRO a SAMSUNG.