Povolání: Franz Klammer
Kaiser Franz“ – nejenom fotbal, i lyžování má takto přezdívaného monarchu – šedesátníkem, to už je opravdu nostalgie. Ale žádný div, jedno z nejzvučnějších jmen se na svazích objevilo už před čtyřiceti lety. A i když jeho kariéra nepostrádala krize, patří k těm nejobdivovanějším. V určité generaci by se v Rakousku nenašlo mnoho tehdejších kluků, kteří nechtěli být Klammerem. Máme-li vybrat tři tamější idoly, Sailer, Klammer a Maier mají svá místa jasná. Karl Schranz promine a Marcel Hirscher se v dnešní méně lyžařské náladě k takovému stupni zbožnění už nejspíš propracovat nemůže.
Rakousko, to je hlavně sjezd a Kitzbühel. Jak při MS ve Schladmingu vzpomínal mistr světa 1982 Weirather: všichni jsme chtěli být jako Klammer. Jezdit cikcak, to nikoho nezajímalo. Doba, kdy Franz pomalu končil a i my v Československu bez pořádné sjezdovky obdivovali Crazy Canucks, „brutální“ sjezdaře kanadské. Ryzí sjezdařská klasika.
Nejslavnější sjezd rakouské historie
Franz z korutanské vesničky Mooswald vypadal a působil jako sousedův synátor, co jezdí s traktorem po rodinných loukách. To vůbec není urážka, naopak, jeho zemitá autentičnost byla jedním ze dvou hlavních důvodů, proč ho všichni milovali. Tím druhým pak bojovnost a rvavost, schopnost riskovat. Žádná akademická jízda. I když vyhrál s bezpečným náskokem, nikdo neměl pocit, že to „jen tak sešoupal“. A jeho životní výkon, kdy jízdou až za hranice rizika nakonec vyrval na olympijském Patscherkofelu 1976 Bernhardu Russimu vítězství, je od té doby součástí rakouského národního narativu podobně, jako my tam máme Staré pověsti české, husity a Zátopka v Helsinkách. V době závodu, praví se v tomto národním mýtu, se v Rakousku neučilo, nepracovalo, nekradlo. A ty necelé dvě minuty skoro ani nedýchalo.
Přidáme-li jeho 25 vítězných sjezdů ve Světovém poháru a hromadu malých globů, máme důvod, proč Franze do dneška obdivují a ctí. Přitom je nálepka ryzího sjezdaře vlastně trochu nefér: byl i velmi dobrým obřákářem (všech 11 závodů ve SP do desítky, jednou třetí) a pravidelně bodoval v kombinaci: vyhrál ji 1976 ve Wengenu a byl v ní dokonce mistrem světa 1974 – i když s dnes nepředstavitelnou ztrátou 6 vteřin v OSL a skoro 10 ve SL.
Přestože v druhé půlce kariéry jezdil (nespokojeně) na Kneisslech a končil na Blizzardech, měl by mít doživotně otevřený volný účet u Pepi Fischera. A každoročně basu šampaňského od Markeru. Zdaleka nikdo pro Fischera neudělal tolik. Pamětníci si vždycky budou vybavovat mladého Franze s lyžemi C4 Competition a Markerem M4 + FD. A já přesně tuhle obřačku s přesně tímhle vázáním vlastnil. Kdo nezažil shánění slušných lyží v tehdejší nedostatkové době, nepochopí, jaké weltmanské pocity vlastnictví přesně téhle kombinace přinášelo.
Velký globus nadosah
Ne všude se Marker těšil takové ikonické pověsti jako u nás, a tak byl Klammer jedním z těch, kdo mohli sloužit jako argument. Paradoxně ho ale vázání, jež ho provedlo tolika triumfy, připravilo o velký globus 1975, v jeho nejsilnější sezoně. Vypnulo mu v závodě, který jako jediný sjezd sezony nevyhrál (taky rekord, mohl být absolutní). A co hůře, přišel tím o nepochybné vítězství i v kombinaci a o body, které mu v bilanci Světového poháru chyběly. Musel se tak postavit do „rozstřelu“ v podobě finálového paralelního slalomu s nejlepšími specialisty té doby Thönim a Stenmarkem. Mohl se sice utěšovat, že být to paralelní sjezd, byl by v cíli první o parník on, ale co to bylo platné. Už nikdy se pravověrný sjezdař k velkému globu nepřiblížil. A trvalo 22 let, než nastala konstelace, kdy i díky superobřímu slalomu sjezdař přece jenom jednou jedinkrát vyhrál: Luc Alphand 1997.
Nejlepší povolání
Kdysi dávno jako žáček jsem ve školním textíku na téma „Čím bych chtěl být“ zahájil: „I´d like to be Mr. Pišl.“ To byl náš tělocvikář a mně přišlo úžasné, jak si žije. Kdybych totéž potil dneska a odpustil si praktičtější „rentiér“ nebo „miliardář“, jako lyžař bych asi napsal „Franz Klammer“. Kaiser Franz je už třicet let profesí Franzem Klammerem. Zhodnocuje svoje jméno, stává se tváří, propaguje partnery, zastřešuje test lyží (jistě, nám dobře známý World Ski Test), umí žít a žije si. Je ctěn, vážen a milován. Je národním hrdinou, který nemusel zemřít, aby se jím stal.
