Poslední velký Francouz
Ne, tento článek není o Charlesi de Gaulleovi, i když slavný francouzský generál a prezident na příběhu svého krajana nezanedbatelný podíl také má. Velikány těžko poměřovat, nakonec každý může mít toho svého nejoblíbenějšího a nejobdivovanějšího. V pomyslném sjezdařském top 5 všech dob by ale Jean-Claude Killy určitě nechyběl.
Killy je možná posledním sjezdařem, jehož sláva přesáhla oblast lyžování. (Ano, dalo by se přít, že posledním byl možná až Tomba.) Vše se samozřejmě točí okolo jeho legendárního zlatého hattricku na ZOH 1968 v Grenoblu, i když zasvěcenci znají jeho dva Světové poháry 1967 a 68, stejně jako drtivý výsledek 12 vítězství ze 17 závodů a všechny malé globy v prvém z nich. To vše jako závěr kariéry, kdy dlouho platil za divocha s potenciálem, který ale nedojíždí. První medaili získal až v létě 1966 na MS v Chile.
Ideální poster-boy
Samotné výsledky by ale k jeho věhlasu nestačily. Killy byl skvělý lyžař, intuitivní génius, být ukázněnější, vyhrál toho víc. Jenže právě jeho povaha – kombinace zarputilé tvrdohlavosti po otci Alsasanovi s irskými předky a odlehčeného savoir vivre po matce, kdysi vystižená i jako „extrovertní exhibicionista“, mu propůjčila to pravé osobní kouzlo. Lyžování sice vnitřně bral vážně, ale navenek je předváděl jako ohromnou zábavu. Přidejme vizáž, v níž bylo možné najít něco ze zasmušilého Jamese Deana, něco z mladého rošťáckého Belmonda. Ohromné charisma, řečeno stručně. Ideální hrdina definitivně vítězné doby televizní.
Lyžování se rozjíždělo do svých vrcholných let, stávalo se přitažlivým, lidi zajímalo. Horská střediska se modernizovala, rostla nová, rašily vleky a lanovky. Bylo tak už docela velkým byznysem a svého „poster boye“ naléhavě potřebovalo. Stal se tím pravým mužem v pravou chvíli.
On nakonec v pokročilejší podobě jen zopakoval to, co deset let před ním udělal Sailer, a v pouhých 24,5 letech skončil. Alpské lyžování tehdy tvrdě dusil olympijský předseda Brundage, netající se přáním úplně je z programu Her odstranit. Killy jistě ještě mohl dál vyhrávat, ale zopakovat výsledky těch dvou zim už nebylo reálné. V olympijské sezoně ostatně mimo Grenoble už zdaleka nebyl tak suverénní. Bylo načase sportovní slávu zhodnotit.
Světovou celebritou
Už v létě 1967 ho seznámili s otcem moderního sportovního marketingu Markem McCormackem, zakladatelem slavné agentury IMG. Manažerský génius, tehdy ještě poměrně v začátcích, dobře odhadl potenciál pohledného Francouze. Po olympiádě z něj udělal reklamní nosič prvního řádu a katapultoval ho z prostého horala na milionáře a mezinárodní celebritu, s níž si každý potentát rád potřese rukou. Pár let bylo v reklamě „překillyováno“, ale nezdá se, že by mu to ublížilo na image.
Hoch, jemuž od sedmi let chyběla matka (po rozvodu odešla) a jenž jistě i v reakci na logickou frustraci flákal školu a nad základní vzdělání se nedostal, se díky nesporné vrozené inteligenci a snaze dokázal ve velkém světě dobře zorientovat a navázané kontakty plodně zužitkovat jako sportovní funkcionář. Ve FIS (1977–1994) i mimo lyžování, poté i v organizačním výboru albertvillské olympiády 1992. Při lobbování se logicky dostal i k tehdy novému předsedovi MOV Samaranchovi. Tomu se slavný Francouz hodil při vytváření svého „románského bloku“ v MOV (od Itálie přes Španělsko po Jižní Ameriku), své hlavní opory v olympijském vládnutí. Killy se tak dostal do MOV. Nyní, už potřetí v takové funkci, funguje jako koordinační dohlížitel nad OH v Soči. Počátkem 90. let ho někteří dokonce považovali za možného budoucího prezidenta MOV.
Záhada mlžného slalomu
Kolik lidí na světě doopravdy ví, zda je Jean-Claude tím trojnásobným vítězem spravedlivě? Jde samozřejmě o tisíckrát reprodukovanou kauzu slalomu v mlze s opakovanou jízdou a dodatečnou diskvalifikací prvního Karla Schranze. Nebýt toho, že právě na tomhle záviselo Killyho lyžařské nanebevstoupení, důležité jak pro Francii, tak pro lyžařský byznys, nebyla by podezření tak silná. (Olympiáda 1968 byla VIP projektem Největšího Francouze de Gaulla. Stála přes miliardu eur, 47 % ze státního rozpočtu, jako součást „Plan neige“ 3. generace horských středisek. Měla být také kompenzací za ztrátu mezinárodní velikosti, již bývalá velmoc nesla tak těžce. O důvod víc, aby domácí idol slavně zvítězil?)
Svědci? Milan Pažout, tehdy náš nejlepší závodník, tvrdí, že situaci viděl a že Schranz neprojel.
Ve všeobecné euforii byli všichni kromě Rakušanů a Švédů (jiný diskvalifikovaný) spokojení. Lyžařský svět svého hrdinu dostal. Tím spíš, že Karli nebyl tak úplně sympaťák (sorry, Rakousko), Jean-Claude naopak zlatíčko…
Něco pro lyžaře:
Killy byl stabilním jezdcem Rossignolu, ale snad prý nebyl před olympiádou úplně spokojený, a tak tam použil lyže Dynamic. Zlaté časy materiálové volnosti! Byly skvělé, to znalci věděli, ale všechny peníze světa by jim nezaplatily takovou reklamu, jakou jim Jean-Claude udělal. U Rossignolu to jen těžce rozdýchávali, a tak Killy zbytek sezony zase poslušně dojezdil na Rossignolech.
Dalším problémem prý byly boty. Killy jako správný Francouz z vlasteneckých důvodů setrvával v ještě kožených Trappeurech, přestože v roce 1968 už všechny jasně válcovaly nové plastové Lange. Pokud by byl pokračoval, stejně by asi musel s botami něco dělat.
Něco pro oddech:
Toutoune, jak byl přezdívaný od dětství, si po pětileté známosti vzal zajímavou ženu. Herečku Daniele Gaubert, exmanželku druhorozeného syna dominikánského diktátora Rafaela Trujilla. Toho nenáviděného Trujilla, kterého v květnu 1961 v autě na prašné cestě u Santo Domingo jedním mistrným výstřelem z velké dálky poslal do věčných lovišť záhadný atentátník Šakal. O tom, zda ve voze byl i tehdy devatenáctiletý synátor Rhadames, se bohužel Frederick Forsyth ve své slavné fikci nezmiňuje…
Zlí jazykové tvrdili, že svatba se odkládala až na konec roku 1973, protože Killy měl ve smlouvě s IMG povinnost zůstat svobodný. Píše se o krásném vztahu. Bohužel skončil rokem 1987, kdy Daniele zemřela na rakovinu.
Oba je můžeme vidět v hraném filmu Snow Job (někde pod názvem The Ski Raiders, 1972), kde si zahráli jakousi obdobu Bonnie a Clyde na lyžích. Ale bez úspěchu. Killy holt uměl lyžovat, Warren Beatty hrát...
Za šest a půl minuty do nebe
Ty tři grenobelské závody, celkem 6:28.86 na tratích, se staly tím nejlukrativnějším, co kdy sjezdař vyhrál. Počítejme: tři olympijská zlata. Současně čtyři tituly mistra světa (OH platilo i jako MS a vypočtená kombinace k tomu). A navrch třikrát plné body do Světového poháru, neboť tehdy se jedinkrát takto započítávaly.
Hlavně ale už 45 let slávy se všemi příjemnými důsledky. O „maličkostech“ jako francouzský sportovec století nebo velkodůstojník Řádu čestné legie nemluvě. Nikdo z těch, kdo mladého Toutouna dusili a kárali, že místo do školy utíká lyžovat, ani ve snu nemohl tušit, že to všechno okolo nich od roku 1992 bude Espace Killy…
