Lavinové nehody: Neštěstí na Prostredném grúni

Druhé sněžení přišlo o měsíc později. Sněžit začalo v pondělí 10. prosince a do čtvrtka napadlo v Západních Tatrách na dobře sednutou a stabilní sněhovou vrstvu do 35 cm nového sněhu. Čerstvý, převážně severní a severovýchodní vítr nový sníh převál hlavně do jižních a jihozápadních svahů. Ve čtvrtek se na chvíli ukázalo sluníčko, které lákalo na túry. Navečer už ale znovu sněžilo a do pátku ráno napadlo dalších 15 cm sněhu. Možná právě to čtvrteční sluníčko, které se na chvíli objevilo na obloze, vytáhlo partu v pátek na skialpovou túru do oblasti Tří kop. Počasí se ale zhoršovalo – opět začalo sněžit a i vítr zesílil. Kvůli zhoršujícím se podmínkám se dva ze čtveřice odpoledne rozhodli pro návrat z Terasy nad Žiarskou chatou. Druzí dva Julo a Martin terén důvěrně znali a hlavně Julo tu byl jako doma, proto to nechtěli jen tak vzdát. Aspoň dojít do Smutného sedla a hned potom zase dolů.

Skialpinisti čekali na svoje kolegy na Žiarské chatě. Pro ně objednaný čaj už dávno vystydl a mobily kamarádů byly nedostupné. Když se už značně setmělo, rozhodli se, i když neradi, pro poslední možnost – zavolali na „horskou“ a ohlásili, že se jejich kamarádi nevrátili.

Do pátrací akce se zapojily desítky záchranářů a několik lavinových psů. Už za tmy vystoupali na Terasu, ale kvůli velmi špatnému počasí (intenzivní sněžení, silný vítr, nízká teplota vzduchu, téměř žádná viditelnost) se rozhodli akci přerušit a vrátit se do údolí.

V sobotu ráno se záchranáři opět vydali na Terasu a postupovali dál do Smutného sedla. Pod sedélkem v Prostredném grúni našli nános čerstvé laviny. Lavinový vyhledávací přístroj jednoho ze záchranářů zachytil téměř okamžitě signál. Zároveň i pes Rony označil místo zasypání. Zanedlouho byli oba skialpinisti vykopáni. Bohužel už bez známek života.

Dvojice skialpinistů byla zasypána 14. prosince 2007 mezi 13. a 14. hodinou lavinou z Prostredného grúně. Je pravděpodobné, že lavinu si uvolnili sami naříznutím svahu v jeho dolní části s následným přenosem napětí až po hřeben. Odtrh se nacházel 10 až 15 m pod samotným hřebenem a měl délku 320 m. Jeho výška se pohybovala od 0,3 do 0,7 m. Sklon svahu v těchto místech je 35 až 40°. Dráha laviny měla šířku 200 m a délku 350 m. Nános laviny měl šířku 150 m a délku 250 m. Maximální výška nánosu byla 2,5 m, průměrná 1,5 m.

První zasypaný byl nalezen v poloze šikmo dolů hlavou bez výrazné dýchací dutiny v hloubce okolo 1 m. Druhý zasypaný byl v polosedě, hlavu měl v hloubce 0,5 m a měl velkou dýchací dutinu. Oba zasypaní měli ruce v poutkách lyžařských holí a neměli dostatečný vzájemný odstup. Jen jeden ze zasypaných měl lavinový vyhledávací přístroj.

Po prvním sněžení v zimní sezóně představují pro skialpinisty největší problém laviny, které se uvolňují na strmých svazích s hladkým travnatým podkladem. Nový sníh z druhého sněžení může na už stabilní sněhové pokrývce vytvořit slabou vrstvu, jejíž uvolnění může způsobit i malé dodatečné zatížení. Jsou to tzv. deskové laviny, které představují největší procento úmrtí při skialpinistických túrách (statistiky IKAR, Rudi Mayr, Patrick Nairz: Lawine).

Meteorologickými faktory vzniku laviny bylo hlavně intenzivní sněžení, silný vítr severním směrem, který na zmrzlou stabilní vrstvu navál nový sníh. Topografickým faktorem byla západní orientace svahu (z pohledu směru větru). Skialpinisti podcenili 3. stupeň lavinového nebezpečí a jeho očekávanou stoupající tendenci, neměli kompletní lavinovou výbavu a při svojí túře nedodržovali bezpečnostní rozestupy. Souhrn drobných chyb způsobil, že zahynuli dva lidé i navzdory výborné znalosti terénu.

Vývoj stupně lavinového nebezpečí

Komentář redakčního experta

Michal Bulička - Tourenführer OEAV, rakouská státní zkouška v oboru skialpinistické, ledovcové a vysokohorské túry.

Znalost terénu

Zdá se to být na první pohled velkou výhodou. S „domácími“ terény je to však velmi zrádné. Víte, jaké je převýšení, kolik času vám túra zabere, jak vypadá terén, jaká jsou nebezpečná místa… Co je však stále proměnné, je míra lavinového nebezpečí a struktura sněhové vrstvy. Pokud nevezmete do ruky lopatu a neuděláte si průzkum sněhu, můžete spoléhat pouze na lavinové zpravodajství a intuici.

První hezký den po sněžení bývá nejvíce nehod!

Konečně se vyčasilo a panenský sníh láká k požitkářskému sjezdu! Jasná logika, která přitáhne do hor spoustu nadšenců. Na místě je opatrnost! Je potřeba si položit pár otázek. Jaké je spojení vrstev starého a nového sněhu? Kolik sněhu napadlo? Ve vyšších polohách to bývá často více než v údolí. Foukal při sněžení vítr, jak silný a jakého směru? Vězte, že na hřebenech fouká skoro vždycky.

Blízkost hřebene

Okolí hřebenů je vystaveno větru nejvíce, a pokud je vítr silný, což se uvádí v popisu nehody, je téměř jisté, že síla větru přemístila napadaný sníh z návětrné strany přes hřeben na stranu závětrnou. Právě blízko pod hřebenem, v tomto případě 10–15 metrů, bývá často nashromážděno hodně navátého sněhu, tedy sněhu tvořícího lavinové desky.

Strmý svah

Podle základních pravidel lavinové prevence neměli lyžaři při vyhlášeném 3. stupni nebezpečí vůbec vstupovat na svah prudší než 35°. Svah o sklonu 30° je už poměrně prudký, na svazích sklonu 35°–40°, což už jsou opravdu hodně strmé „padáky“, dochází k největšímu počtu nehod – a tento příběh tuto statistiku potvrdil.

Odlehčovací rozestupy

Jedním ze standardních pravidel bezpečnosti je dodržování tzv. odlehčovacích rozestupů na svazích prudších než 30°, při výstupu 10 m, při sjezdu 30–50 m mezi dvěma lyžaři. Za dodržování vzdálenosti vždy zodpovídá ten vzadu. Smysl odstupů spočívá v menším zatěžování sněhové vrstvy pohyby lyžařů. Právě navátý sníh se může proměnit v deskovou lavinu i po mírné zátěži, a tak je důležité zátěž minimalizovat, kromě rozestupů i co nejméně razantními pohyby.

Snížená viditelnost

Možná i panující mlha byla důvodem, že oba lyžaři šli v těsném závěsu. Skitouring je sportem hezkého počasí, a to především z důvodu bezpečnosti – ostatně ani výhledy v mlze nejsou bůhvíjaké. Mlha s rostoucí výškou komplikuje rozpoznatelnost terénu a hlavně jeho sklon, takzvaná difúzní mlha vás může spolehlivě složit k zemi, i když stojíte. Závěr: dobře vidět = rozpoznat nebezpečí! Pokud máte přístroj GPS, používejte jej, právě nahraná trasa výstupu vás může spolehlivě dovést do bezpečí. V husté mlze vám ani dokonalá znalost místa nemusí stačit.

Poutka holí

Navlečená poutka holí na zápěstí mohou stejně jako pojistné řemínky na lyžích působit jako kotva, která strženému lavinou brání v záchranných pohybech a udržení se na povrchu. Pokud poutka navlékáte, tak úplně na volno, abyste se jich mohli rychle zbavit. Na lyžích jsou dnes standardem brzdy.

Přehled chyb při lavinovém neštěstí na Prostředním grúni 2007

Lavinová nehoda je obvykle výsledkem několika nesprávných rozhodnutí. Samotná lavina je už jen tím posledním vyvrcholením. Tabulka-grafikon udává nejčastěji se vyskytující chyby vyplývající z rozboru několika lavinových nehod.