Počasí výpravě posluchačů Vysoké školy technické z Brna příliš nepřálo. Na Kubínskou hoľi přijeli v neděli 14. ledna a chtěli pobýt do konce týdne a získat zápočet z předmětu sjezdové lyžování a pobyt v zimním prostředí. V noci z neděle na pondělí se přes vrcholy Kubínské hoľe přehnala vichřice provázená sněžením, během pondělka se oteplilo. V úterý ráno se studenti vydali k lyžařskému vleku blízko chaty. Pláně Pod priehybou na první pohled neprozrazovaly žádné nebezpečí.

Bylo téměř bezvětří, hřeben byl zahalen v nízké oblačnosti, teplota vzduchu 4 °C, téměř ideální podmínky pro rozdělení 56 účastníků kurzu do 5 družstev podle výkonnosti. Studenti začali ušlapávat svah, probírali dozvuky z předešlého seznamovacího večera a nic nenasvědčovalo následujícím dramatickým událostem. Asi v 10.15 hod. se však z hřebenu vlastní vahou uvolnila lavina. O pár desítek metrů minula chatu a zastavila se asi 100 metrů pod přístupovou cestou. Po dunivém hřmění nastalo hrobové ticho. Pod lavinou bylo v té době všech 56 účastníků kurzu společně se 4letou dcerou chataře, která na svahu už od rána sáňkovala. Začal souboj s časem. Vedoucí kurzu se dostává z laviny mezi prvními, byl totiž těsně pod jejím povrchem a okamžitě začíná hledat dceru chataře, protože ta byla blízko, vzpomněl si, že v době pádu laviny malou Dášenku téměř držel v náručí, lavina mu ji však vytrhla. Děvčátko bylo asi po třiceti minutách pod sněhem v bezvědomí, našel jej otec, chatař, který už společně s personálem chaty pomáhal ostatním, jež lavina zasypala jen několikacenti­metrovou vrstvou. Protože rádiové spojení s okolním světem bylo na chatě už týden nefunkční, pověřil vedoucí kurzu instruktora a jednoho studenta, kteří byli bez zranění, aby okamžitě „skočili“ do lyží s cílem co nejrychleji informovat příslušné orgány. Dvojice vystartovala na svůj životní běh. Doktor výpravy zřídil provizorní ošetřovnu v prostorách chaty. Vedoucí kurzu, Eduard Hrazdíra, se zachoval duchapřítomně, okamžitě začal s organizováním záchranných prací na lavině a vysvětlil všem, jak použít dostupné lyžařské hole k sondování. Nouzovou, ale účinnou metodou spolužáci zoufale zkoušeli lokalizovat své vrstevníky, se kterými se plánovali na tomto lyžařském kurzu seznámit. Vedoucí kurzu vytvořil jmenný seznam už vysvobozených studentů. Méně nebo ne tak vážně zranění ošetřovali ty, kteří to nejvíc potřebovali, pomáhali všichni, kdo měli ruce a nohy.

Dobové situační náčrtky ukazují rozsah mimořádný rozsah laviny s odtrhem dlouhým přes 400 metrů

Mezitím už Veřejná bezpečnost informovala o neštěstí Horskou službu na Zverovke a vojsko v Dolném Kubíně. První bezpečnostní složka, která k lavině dorazila po 4 hodinách a dvaceti minutách od jejího pádu, byla rota ženijního praporu z Dolného Kubína. První oběti už bez známek života byly nalezeny ještě studenty, další už příslušníky vojska, kteří k sondování používali násady lopat. Sami měli za sebou zrychlený přesun ze Záskalí k chatě, protože nákladní auta nemohla projet mokrým sněhem. Tento 10km úsek zvládli za hodinu a 10 minut. Všichni účastníci záchranných prací fungovali na hranici svých psychických a fyzických možností.

Studenti, personál chaty, vojáci a příslušníci Horské služby ještě ten den do 18.30 lokalizovali 5 obětí, všechny byly bez známek života. Jeden člověk však byl stále uvězněn v nánosu sněhu. Záchranářské práce byly s příchodem noci přerušeny, velitel zásahu Horské služby rozhodl, že se bude pokračovat v brzkých ranních hodinách s pomocí lavinového psa, který byl právě na cestě z Vysokých Tater. Všichni přítomní však věděli, že i teoretická šance nalezení posledního nezvěstného naživu byla téměř nulová.

Středa ráno, 8.30 hod. Lavinový pes Udo označuje na úrovni lyžařského vleku ve vzdálenosti 300 m od chaty místo. Tým záchranářů Horské služby vyhrabává poslední oběť tragického lavinového neštěstí pod Kubínskou hoľí, vedoucí lyžařského kurzu vyplňuje poslední kolonku na jmenném seznamu účastníků lyžařského kurzu.

Faktografické shrnutí

Lavinová dráha měla délku 1 200 m, čelo nánosu se nacházelo 100 metrů pod přístupovou cestou. Šířka odtrhu byla téměř identická se šířkou nánosu, jednalo se o 400–450 metrů. Tloušťka odtrhu mezi jedním a dvěma metry. Chatu pod Kubínskou hoľí lavina minula o pár desítek metrů. Počet obětí se ustálil na čísle 6 – 5 chlapců a jedno děvče, všichni starší než 19 let. Jedenáct studentů bylo převezeno do vojenské nemocnice v Ružomberku – dva těžce a devět lehce zraněných. Záchranné akce, která trvala přesně 24 hodin do momentu identifikace poslední oběti, se zúčastnilo 111 lidí z řad personálu chaty, vojáků, příslušníků sboru národní bezpečnosti a Horské služby a jeden lavinový pes.

Událost v té době vyšetřovaly orgány veřejné bezpečnosti, jako svědci vypovídali vedoucí kurzu a doktor výpravy. Závěr vyšetřování prokázal nezavinění nehody ze strany organizátorů kurzu s tím, že se jednalo o samovolné uvolnění sněhové masy s následným vznikem laviny.

I tato událost kvůli svému tragickému výsledku motivovala tehdejších činitele v oblasti ochrany lidské činnosti a lidského života v horách k zamyšlení. Nutnost vytvořit profesionální složky se ukázala jako legitimní, na základě čehož vzniklo v roce 1972 specializované pracoviště pro výzkum chování sněhu a lavin – Středisko lavinové prevence.


Lavinová stráň na Kubínské Hoľi