Zatímco první odpojitelná šestisedačka spatřila světlo světa už v roce 1991 v kanadském Mont Orignal, její neodpojitelná varianta se objevila až v roce 1995 na ledovci Hintertux. A zatímco odpojitelných šestisedaček bylo na celém světě postaveno už více než sedm stovek, neodpojitelné se prakticky nerozšířily.

Pomalé a nevýhodné

Hlavní důvody, proč se neodpojitelné šestisedačky staly slepou větví vývoje lanovek, jsou dva. Především je to velmi nízká dopravní rychlost (pouze 1,8 m/s, později lehce zvýšená na 2,2 m/s), která musí být omezena z důvodu zachování bezpečnosti při nastupování a vystupování. U 6místné sedačky se totiž vlivem většího průměru lanáče pohybuje vnější strana sedačky větší obvodovou rychlostí než v případě 4sedačky. Z nižší rychlosti plyne delší jízdní doba, která je únosná na délce trati maximálně do 700 metrů.

Druhý důvod je ekonomicko-technický, úzce však souvisí s předchozím. Čím menší je dopravní rychlost, tím více musí být pro dosažení stejné přepravní kapacity na dopravním laně umístěno sedaček s menšími vzdálenostmi mezi sebou. A více sedaček samozřejmě představuje větší hmotnost, což se projeví větším zatížením podpěr (proto musí být dimenzovány silněji nebo jich musí být na trati více), napínacího systému a také pohonu, který je potřeba vybavit elektromotorem o vyšším výkonu. Obecně se tedy dá říci, že neodpojitelnou šestisedačku má smysl zřizovat pouze tam, kde je nezbytně nutná vyšší přepravní kapacita (typicky 3 000 os./h), než jakou je schopna zajistit neodpojitelná čtyřsedačková lanovka (což je maximálně 2 400 os./h), délka trasy nepřevyšuje 700 m a zároveň provozovatel nemá dostatek financí na pořízení odpojitelné technologie. Drobnou výhodu může tento typ sedačky přinést marketingu, neboť šestisedačka je přeci jen stále atraktivnější než čtyřsedačka.


Spojovací lanovka Sommerberg z roku 1995 na Hintertuxu – první neodpojitelná šestisedačka na světě

Unikum v Alpách i ve světě

První takováto lanovka byla postavena firmou Doppelmayr v roce 1995 na Hintertuxu, kde slouží především jako spojka mezi dojezdem sjezdovky z ledovce a mezistanicí Sommerbergalm. Její zajímavostí je dvouúrovňová podpěra uprostřed trasy. V roce 1997 následovala trojice neodpojitelných šestisedaček – Sassgalunbahn v rakouském Ischglu (Doppelmayr), Quillis ve francouzském La Plagne (Poma) a Wide Load v kanadském středisku Barrie (Leitner). V dalších letech bylo postaveno ještě několik dalších lanovek firmou Doppelmayr – Höhbühelbahn v rakouském Russbachu (2000), Murmelebahn na ledovci Stubai (2001), lanovka v kryté hale v nizozemském Landgraafu (2002) a jako poslední se v roce 2005 rozjela dráha Vermiel v rakouském St. Gallenkirchu (součást oblasti Silvretta Nova). Také Poma postavila ještě tři takovéto lanovky – Nabines ve francouzském středisku Auron (2004), Salla v La Plagne (2004) a jako poslední se objevila lanovka Adet ve francouzském Saint Lary Soulan (2006). Nejkratší neodpojitelnou šestisedačkou je s délkou trasy 291 m lanovka Quillis v La Plagne, nejdelší pak posledně zmíněná Adet v Saint Lary Soulan, jejíž délka činí 687 metrů.


Dolní poháněcí stanice lanovky Murmelebahn na ledovci Stubai

Poslední neodpojitelná šestisedačka?

Od roku 2006 až do roku 2013 již pak žádná další neodpojitelná šestisedačka nepřibyla a zdálo se, že 11 lanovek tohoto typu zůstane definitivním počtem. Překvapivě, po sedmileté přestávce, však byla v roce 2013 postavena firmou Poma dvanáctá lanovka, kterou můžeme najít pod názvem Envers ve francouzském středisku Valfréjus. Zdali se v budoucnu dočkáme ještě nějaké další lanovky tohoto typu, je velkou otázkou, protože dnes je již v Alpách běžné stavět odpojitelné systémy i na trasách kratších než 700 metrů.


Trasa lanovky Murmelebahn, která byla postavena v roce 2001

A co v České republice?

Před několika lety proběhla českými médii informace o projektu neodpojitelné šestisedačky, která měla být postavena v roce 2006 v Bedřichově. Nahradila by oba lyžařské vleky o délce 500 m v areálu Malinovka. K realizaci tohoto projektu nakonec nedošlo, není ale vyloučeno, že se k nám za pár let dostane některá z výše uvedených alpských lanovek jako použitá. Náhrada se dá očekávat zejména u spojovací lanovky na Hintertuxu.




Lanovkové kuriozity (2. díl) - Lanovky a vleky se zalomenou trasou poprvé

Je obecně známo, že lanovky a lyžařské vleky mívají s výjimkou pozemních lanovek zpravidla přímou trasu. Každý příznivec lanovek si ale jistě položil otázku, zdali je možno trasu visutých lanovek a vleků vést také do zatáčky. Odpověď není snadná – lze, ale přináší to s sebou značné technické komplikace.


Lanovkové kuriozity (3. díl) - Lanovky a vleky se zalomenou trasou podruhé

V minulém díle kuriozit jsme si představili některá jednodušší řešení zalomených tras lanovek. Tentokrát přicházejí na řadu ta komplikovanější.


Lanovkové kuriozity (4. díl) - pulzační lanovky

Mnozí se již jistě setkali s lanovkami, které mají kabinky rozmístěny na laně nikoliv jednotlivě, ale ve skupinách. Jaké má toto řešení význam a jaké jsou jeho výhody a nevýhody?


Lanovkové kuriozity (5. díl) - odpojitelné dvoukabinky

Oběžné kabinkové lanovky mívají kabinky pro 4, 6, 8, 10, ale třeba i pro 12 nebo 15 osob. Jen málokdo ovšem ví, že existuje i několik lanovek s malými, mnohdy až roztomilými dvoumístnými kabinkami.