Espace Killy krok za krokem (1. díl): třetí savojský tygr

Espace Killy krok za krokem (2. díl): grandiózní Grande Motte

Espace Killy krok za krokem (3. díl): Val d´Isere v závodním stylu

Espace Killy krok za krokem (4. díl): Val d´Isere zelené a ledovcové




Zde má lyžování zelenou

Pod Rocher de Bellevarde se mezi dvěma hřebeny v širokém plochém údolí rozkládá obrovská začátečnická zóna, kterou obsluhují dvě lanovky – rychlá sedačka Borsat na jedné straně, kterou lze použít i pro návrat na hřeben nad Tignes, a pomalá Grand Pré na straně druhé. V tomto vysokohorském prostoru s abnormální jistotou kvalitního sněhu po celou sezonu naleznete pouze a jen „nudné“ otevřené široké přehledné dálnice zelené barvy, pro zdatnějšího lyžaře nezáživné a nezajímavé, ale pro lyžaře slabší nebo děti jde o ideální prostor pro bezpečný lyžařský výcvik. Dvě přírodně i uměle členitější tratě modré barvy pod pomalou sedačkou nabízejí boardercross. Při návštěvě této části areálu se mi vždy vybaví známý popěvek od Tří sester „Dám si sedm piv a jednu zelenou…“, protože zde je jako odpočinkovou část dne možné aplikovat postup přesně opačný.


Zelený kotel nad Rocher de Bellevarde


Náročnější Solaise

Údolní přejezd ve Val d´Isere mezi vrcholy Rocher de Bellevarde a Solaise (2 560 m n. m.) je tím bodem, kterým musí lyžaři opakovaně projíždět v obou směrech v případě, že chtějí poznat celý místní lyžařský areál. Vzhledem k tomuto faktu se jedná o jeho jednoznačně nejrušnější část, která se navíc nachází nedaleko centra stanice.

Ve směru na vrchol Solaise a dále do dalších částí areálu je páteřním přepravním zařízením rychlá sedačka Solaise Express, případně lze i využít souběžnou starší kabinovou lanovku. Z vrcholu dolů zpět do Val d´Isere vede pěkná a vcelku náročná páteřní červená sjezdovka Piste M, nahoře otevřená a přehledná na širokém bezlesém hřebenu, ve spodní části již sevřená v lesích s několika náročnějšími pasážemi a členitější. Protože jde ovšem o nejméně náročný přímý sjezd ze Solaise, bývá také často přelidněná včetně mnoha slabších lyžařů, a to zvláště v návratových odpoledních hodinách.

Pro zkušené lyžaře je tak zajímavější upravovaná černá závodní sjezdovka, která se od červené odpojuje těsně nad pásmem lesa. Při cestě lanovkou nahoru doporučuji zhlédnout aktuální stav krátkého úzkého černého průseku ve spodní části, který je alternativou hlavní tratě, protože tento sice bývá obvykle rozježděný a boulovatý, ale v případě, že je „sjizdný“, se jedná o pěkný adrenalinový zážitek.

Dálniční modrý ráj

Směrem od Solaise dál se rozprostírá opět dlouhé a lyžařsky nenáročné údolí, které je obsluhováno dvěma páteřními rychlými a jednou pomalou sedačkou. Tato se nalézá ale až úplně vzadu na konci údolí, u jediné místní a naprosto prázdné červené sjezdovky. Všechny ostatní tratě mají barvu modrou. A skutečně se jedná, podobně v jako již popsaném zeleném kotli o údolí vedle, o pohodové carvingové dálnice s podobně kvalitním sněhem, kdy ty delší a přehlednější se nalézají po levé straně pod rychlou sedačkou Glacier Express, naopak po pravé straně jsou sjezdovky kratší, ale zase o něco členitější.


Přejezd z „modrého“ údolí na Solaise


I když to ze skimapy není až tak patrné, tak vrchol Solaise směrem dále do údolí nad ním je logisticky nejkomplikovanějším bodem celého Espace Killy, protože směrem od něj musíte použít přibližovací lano a pro návrat z údolí slouží dvě pomalé lanovky a vlek. Nejrychlejší variantou je využití vleku a návazné a skutečně velmi krátké sedačky.

Alternativou návratu do Val d´Isere může být také dlouhý údolní sjezd po sjezdovce Piste L s následným traverzem pod lesem, která se díky své modré barvě tváří jako méně náročná varianta těžších sjezdů ze Solaise. Realita je ovšem taková, že první dvě třetiny trati by se jinde rozhodně neobávali označit barvou červenou, protože sjezdovku si díky její délce i téměř konstantnímu sklonu užijí i náročnější lyžaři. Vzhledem k tomu, že ze Solaise lze sjet i neupravovanou černou Piste S, nemůžu se ubránit dojmu, že stavitelé místních tratí si vzali za inspiraci klasické oděvní velikosti, které aplikovali na délku sjezdovek – S, M a L.


Černá Rhone-Alpes ze Solaise


Zdánlivě malá, ale šikovná

Ale asi nejvíce skimapa kvůli svému 2D zobrazení lyžaře klame v případě zcela bokem ležící lanovky Manchet Express, kdy navzdory zanedbatelné nakreslené délce se jedná o téměř 2 km dlouhou rychlou sedačku. A lyžařsky zajímavé je především to, že podél ní se do údolí spouští po celé své délce skutečně náročná a prudká červená Arcelle, a to s převýšením téměř 700 metrů. Velmi rychlá, přehledná, s občasným terénním zlomem a nejnáročnější částí na dojezdu, bez jediné odpočinkové pasáže. Proti páteřním svahům ze Solaise do Val d´Isere zalidněná o řád níže. Pro mne osobně s přehledem nejlepší svah pro sportovní svezení v celém Espace Killy. Z druhé strany lanovky vede ještě černá varianta, ale v tomto případě se jedná o neupravovaný svah.


Pohled ze Solaise na La Daille


Směr ledovec

Do dalšího údolí, přes příčný hřeben směrem ke druhému místnímu ledovci, se lze dostat dvěma způsoby. Tím prvním je použití unikátní rychlé sedačkové lanovky na konci modrého kotle za Solaise. Ta je výjimečná tím, že nemá vrcholovou stanici a hřeben pouze přejíždí. A to velmi ostře, kdy následně opět prudce klesá na dno vedlejšího údolí. Tuto cestu nedoporučuji slabším povahám s diagnostikovanou akrofobií (strachem z výšek), všichni ostatní si naopak užijí při cestě lanovkou oběma směry naprosto neobvyklý otevřený výhled.

Druhou možností je výjezd lanovkou Laisinant Express ze dna hlavního údolí po zdolání již zmíněné Piste L. Od její horní stanice je sice naznačeno několik sjezdovek červené barvy, ale zde se naopak jedná ve většině nenáročné traverzy po cestách a jedinou sjezdovkou, která si tuto barvu zaslouží, je pod lanovkou lesem vedená Germain Mattis.

Poslední údolí ve Val d´Isere, které se z lyžařského pohledu rozkládá mezi ledovcem de Pissailas a vískou Le Fornet, nabízí vcelku zajímavé převýšení okolo 1 200 metrů a sjezd o délce zhruba 8 km, přičemž tato část areálu je dokonce trojpatrová. Většina návštěvníků zde směřuje především do nejvyššího patra, na ledovec, kde se v zimě lyžuje pouze zhruba do výšky 3 120 m n. m., protože vlek vedoucí ještě výše je určen jen pro letní lyžování. I zde jsou na skimapě vcelku nenápadně zobrazené dvě červené sjezdovky, které ovšem svým v reálu modro-červeným charakterem, více než dostatečnou šířkou a proměnlivým sklonem nabízejí vynikající carvingové svezení, navíc jsou obsloužené rychlou sedačkou. Tyto začínají pár výškových metrů pod vrcholem průsmyku Col d´Iseran.

Střední část tohoto údolí je lyžařsky nudná spleť několika dlouhých modrých sjezdovek, ve skutečnosti po většinu jejich délky zelených „kochacích“ traverzů, kdy nejpohodlnější, i když časově delší cestou směr ledovec je použití dlouhé kabiny Vallon d´Iseran. V případě, že do tohoto údolí dojedete lanovkou přes hřeben, je možné využít rychlejší přesun pomocí dvou souběžných zalomených pom. Návrat z ledovce zpět je možný pouze krátkou pomalou sedačkou.


Lanovka přes hřeben a pohled na ledovec de Pissaillas


Po levé straně střední části údolí se nalézá ještě krátká a prudká přímá červená sjezdovka Signal, obsluhovaná také dvěma pomami, k nimž vás dopraví rychlá sedačka. Tato okrajová část areálu patří k těm nejopuštěnějším v Espace Killy, stejně jako nejnižší místní patro, již lesní, nad vesničkou Le Fornet.

Do ní se od spodní stanice oběžné kabinky spouští dlouhá modrá sjezdovka Mangard, s krátkou červenou alternativou ve spodní části. Tato modrá je sice vedená zčásti po cestě klesající z průsmyku, ale hned její první hang vzbudí v každém lyžaři pochybnosti, zda nestojí náhodou na začátku paralelní neupravované černé sjezdovky, protože tento krátký prudký svah, i přes deklarovanou modrou barvu je taktéž čistokrevně černý, naštěstí díky naprosto minimálnímu provozu obvykle ve velmi dobrém stavu. Nejzajímavější je zde střední modro-červená členitá lesní pasáž, na kterou navazuje plochý údolní dojezd, kde je nutné na francouzské poměry nezvykle trošku zabruslit a dokonce vyšlápnout pár metrů ke starší kabinové lanovce, kde si pak ještě pár minut počkáte, než se postupně nahromadí alespoň, a to doslova, pár dalších lyžařů a kabina vás opět vyveze výše.


Kabina v Le Fornet


V retro stylu sedmdesátek

I když tato nejvzdálenější část Val d´Isere a zvláště nejnižší první patro není v kontextu celé oblasti po lyžařské stránce příliš zajímavé, v rámci týdenní dovolené rozhodně doporučuji alespoň jednou jeho návštěvu. Protože zde si člověk naplno užije kontrastu lyžování na naprosto opuštěných svazích, kde obstarožní vesnická lanovka evokuje sedmdesátá léta, oproti hektickým páteřním a přeplněným svahům v komerčních a lyžařsky průmyslových Tignes a Val d´Isere.

Pokud se na svých toulkách přes Espace Killy dostanete až sem, tak vás bohužel čeká vcelku časově zdlouhavý návrat jak do Val d´Isere, tak především do Tignes, kdy musíte lanovkami a na sjezdovkách zdolat čtyři údolí a stejný počet hřebenů. Možností, jak tuto trasu výrazně zkrátit a urychlit je použití místního bezplatného skibusu, který vás z Le Fornet doveze hlavním údolím přes centrum Val d´Isere až k soutěsce La Daille, odkud už je návrat do Tignes otázkou použití pouhých dvou lanovek.


Pohled z Face na Solaise a směr Le Fornet




Aktuální informace o lyžování v lyžařském středisku Espace Killy (sníh, počasí, webkamery, reporty) na SNOW.cz