Média bez citu
Asi nelze čekat, že se média budou chovat soucitně a budou brát ohledy na ty, kterých se neštěstí přímo dotklo. Nicméně i to, jak média respektovala presumpci neviny ve smyslu etiky zpravodajství, je značně diskutabilní. Z výroků vytržených z kontextů dokázala většina z nich vykonstruovat příběh, v němž si čeští freerideři neštěstí vlastně sami přivolali – tím, že „nerespektovali varování“, že se pohybovali ve „velmi rizikové zóně“, že „naprosto ignorovali velmi nebezpečnou situaci“… A to ve chvílích, kdy se o příčině a průběhu neštěstí vlastně vůbec nic nevědělo. Hon začíná. Nikdo nebere v potaz, že všichni aktéři včetně Robina Kalety, který u akce nebyl, prožívají své asi nejtěžší životní chvíle. Nikdo nečeká na objektivní odborné informace.
Bulvární média pominu, od těch asi ani nic jiného čekat nelze (hnus nad hnus – obzvlášť když svým povýšeneckým způsobem informují o neštěstí někoho, koho osobně znáte). Ale i standardní zpravodajské servery – patrně na základě zpráv ČTK – hlásaly titulky typu „...Varování před nebezpečím ignorovali“ (Aktualne.cz), na webech Lidovky.cz a iDNES.cz se objevily citace: „Celkově byla naprosto nebezpečná situace, kterou Češi, bohužel ignorovali, uvedl reportér ORF“ (reportér ORF je odborník na laviny? - není, jeho úkolem je skandalizovat) nebo „čeští skialpinisté se pohybovali ve velmi rizikové zóně, řekl na tiskové konferenci policie v Innsbrucku Markus Waldhart z Horské služby ve Wattens“ (celé hory jsou riziková zóna, každý zasněžený svah – o reálném nebezpečí informují přeci lavinové bulletiny a pro pohyb v horách existují přesné metodiky).
A další zmatečné informace, třeba zmínka o tom, že „Někteří ze zasypaných lyžařů měli lavinové vyhledávače a záchranářům se podařilo dostat k nim včas, uvedl rakouský zpravodaj Radiožurnálu“. Na podobných akcích mají pípáky (a sondy a lopaty) bezpodmínečně všichni. Kdo zná, jak to chodí na kempech Robina Kalety, musel cítit, že je něco špatně. Jeho kempy vedou lidé, kteří mají znalosti – a troufl bych si říct i pokoru k horám.
Anebo zase Lidovky.cz: „Tamní terén je prý náchylný k lavinám, neboť svahy mají sklon kolem 30 stupňů.“ Každý, kdo se jen malinko zajímal o laviny, ví, že 30° je sklon, kde lavinové nebezpečí právě začíná – naopak to možná nasvědčuje tomu, že guidi hledali bezpečnou cestu. Dvoukilometrový odtrh naopak naznačoval, že to asi bylo všechno jinak – jak se také vyjevilo v neděli.
Varování chataře
Jak to bylo s varováním chataře, zůstane asi utajeno. V původních zprávách se zdůrazňovalo, že chatař skupinu osobně varoval: „Skialpinisté byli podle rakouských médií před hrozbou lavin osobně varováni.“ (Aktualne.cz) anebo trochu podivná formulace z iDNES.cz: „V oblasti panuje zvýšené lavinové nebezpečí, o kterém byli Češi podle místního hoteliéra osobně informováni na nástěnce chaty“. Co to je, osobně informováni na nástěnce chaty?!
A když už jsme u nástěnky, patrně tam visela lavinová předpověď, která tvrdila, že do 2 300 m n. m. (chata je ve 2 019 m) je lavinová dvojka, až od této kóty výše lavinová trojka (viz úvodní obrázek nebo zde). K tomu jasné nebe. Celkem slušné a obvyklé podmínky pro freeride, nemyslíte?
Trochu světla do celé věci vnesl krátký rozhovor s chatařem, který přinesly Lidovky.cz (zde). Velice korektní vyjadřování hodné uvědomělého horala s tvrzením o osobním varování značně nekorespondovalo. Chatař vlastně sdělil serveru to, že každý si o aktuálním riziku musí rozhodnout sám a že neštěstí se může stát i tehdy, pokud ho vůbec nečekáme. Konkrétně na otázku „Takže jste neměli žádné varování od horské služby?“ odpověděl: „V naší ubytovně každé ráno mezi 7:00 a 7:45 uveřejňujeme lavinový věstník a každý host se na něj může podívat a zhodnotit rizika.“
Rozhovor s odborníkem
Zcela opačný informační efekt a prachbídnou novinářskou kvalitu měl na témže serveru naopak rozhovor s odborníkem Janem Kloučkem z nejmenovaného lyžařského časopisu. Honza si patrně spletl strany mikrofonu, jako novinář by měl být tím, kdo se ptá, a nikoli tím, kdo odpovídá. Čtenář se tak z jeho úst dověděl snůšku bludů - například: „S ohledem na nebezpečí a hlášení, že bude sněžit a že sněžilo, je ale až zarážející, že tam bylo tolik lidí“, „Když skialpinismus děláte na sjezdovce v nějakém kontrolovaném terénu, tak tuto (rozuměj lavinovou) výbavu nepotřebujete, chodí se běžně bez batohů a bez všeho…“, „Ve chvíli, kdy nastane třetí stupeň lavinového nebezpečí, tak je postup jasný - musí se chodit zvlášť…“ atd. Je neštěstí, když někdo, kdo věci nerozumí, je postaven do role odborníka. Celkové vyznění textu pak vmanipulovalo do role amatérů a ignorantů vůdce nešťastné skupiny – zatímco ignorant je spíš zpovídaný, který se měl z rozhovoru omluvit. Celý text stojí za přečtení (zde) coby příklad amatérismu (bohužel i na straně redaktorky, jejíž povinností je vybírat odborníky a odhalovat amatéry) a odraz toho, jak to přesně být nemá – ani na papíře, ani v terénu.
Ale není jen zle, pěkný rozhovor s jedním ze skutečných odborníků vyšel na Aktualne.cz (zde). Karel Kříž konečně řekl, že lavinová trojka je v horách víceméně celou zimu a běžně se v ní lyžuje! A navíc že je mýtus, že Češi riskují více, než je obvyklé.
Kdo za to může?
Zdá se, že hon na guidy nešťastného freeridového kempu přibrzdila konečně uvolněná fakta o lavině. Pět obětí je strašně moc i na velikou lavinu – opakovaný sesuv ale vše vysvětluje. Mimochodem i to, že za neštěstím nestála chyba nebo neuvážlivost vůdce družstva, ale faktor velmi nešťastné náhody. Jedna lavina – pokud máte vybavené a proškolené družstvo, jakože bych dal ruku do ohně za to, že proškolené bylo a většina členů, ne-li všichni, měli i lavinové batohy – je neštěstí, ale dá se ještě nějak ustát (ve smyslu "přežít", doplněno 11/2), lavinové batohy pomohou. Pokud ale částečně zasypané lyžaře zavalí druhá vlna, není šance…
Fakta jsou fakta a slova slova. Nechci se chovat jako nezodpovědní redaktoři českých médií a vydávat nepodložené soudy. Ale pokud beru v potaz zbytečně hlasitá obvinění ze strany rakouské horské služby – pochopitelně, hlasitými slovy si podporují alibi – a podivnou skutečnost, že se laviny uvolnily samovolně – což se běžně při třetím stupni lavinového nebezpečí neděje –, nabízí se kacířská myšlenka. Že se mistři rakouští lavinoví odborníci prostě sekli a nějakou skutečnost – vítr, oteplení – opomněli do výpočtů zapracovat. Tuto tezi podporuje ale zejména fakt, že v Tyrolsku bylo ten osudný den hlášeno hned 18 lavin!
Možná právě tímto směrem by se měl upírat zájem veřejnosti – nikoli aby se hledal obětní beránek, ale aby se kriticky posoudily konkrétní sobotní postupy a metody určování lavinového varování. A tím se v budoucnosti objektivní nebezpečí snížilo.
Upozornění autora:
Tento text nemá ambice určovat příčiny lavinového neštěstí ani komentovat výkony relevantních institucí. Vznikal večer 7. 2., den po neštěstí, kdy se o mechanismech laviny vědělo jen velmi málo (tou dobou to byla oficiálně spontánní lavina), primárně jako reakce na přístup médií. Je pochopitelné, že některé vývody textu mohou s přibývající masou informací ztrácet na relevantnosti.
Pokud se setkáte s tvrzením, které tomuto textu podsouvá význam odborné analýzy a porovnává jeho závěry s aktuálními poznatky lavinových odborníků, vězte, že to je snaha z logiky věci pomýlená.
Tragická lavina v Tyrolsku
- Rekonstrukce dne
- Rozhovory se svědky
- Detailní analýza příčin
- Nová zjištění
- Seznam smolných bodů
- Podrobný komentář odborníka
