Slibný úvod
První sníh napadl loni na podzim překvapivě brzy a na severu Čech v mimořádných kvantech. Okolo 11. listopadu způsobila třiceticentimetrová nadílka ve městech a okolí dopravní problémy, ale výše položené lyžařské areály pohotově zpracovaly více jak půl metru prašanu a zahájily provoz již 17. listopadu. Kromě nedočkavých sjezdařů vyrazily v té době také první stovky běžců a turistů na upravené trasy v Jizerkách a v Krkonoších. Euforie vyvolaná v lyžařských řadách včasným zahájením sezony neměla bohužel dlouhého trvání. Silné oteplení na přelomu listopadu a prosince zcela zlikvidovalo sníh v nižších polohách a i v některých horských oblastech byla situace kritická.
Štěstí přálo připraveným
Jak se později ukázalo, o osudu celé lyžařské sezóny se v Čechách a
na Moravě rozhodovalo v posledních dvou prosincových týdnech a to přesto,
že za panujícího výrazného ochlazení byly tehdy sněhové srážky
téměř nulové. Všude tam, kde byli v té době vybaveni zasněžovacími
systémy a byli připraveni je využít, se podařilo pokrýt svahy tak silnou
vrstvou technického sněhu, že ani abnormálně teplý leden a únor zde
neochromil plný lyžařský provoz. Inverzní situace, ke které došlo okolo
20. prosince, umožnila vyrobit dostatek technického sněhu i v areálech
ležících pod hranicí 450 m n. m. (Mladé Buky u Trutnova, Jílové u
Prahy-Chotouň, Olešnice na Moravě a řada dalších). Vítanými objekty pro
fotografy se zde stali lyžaři v pohodě sjíždějící vysněženými
koridory, zatímco okolní terény pokrývala suchá tráva a hlína.
Lyžařská sezóna 2007/08 se tak zapsala do historie jako první za určitých
okolností nezávislá na výskytu sněhových srážek. Ukázalo se, že
kapacita jedné tisícovky sněhových děl, která jsou dnes u nás k
dispozici, a zkušenosti s jejich aktivací jsou již takové, že za několika
mrazivých dnů a nocí doprovázených nízkou vlhkostí vzduchu přestává
být kardinálním problémem ohrožení provozuschopnosti lyžařských
areálů nedostatkem přírodního sněhu.
Varovné signály
V té souvislosti patřil mezi nejvarovnější momenty v přípravách na uspořádání soutěží o Světové poháry v klasických lyžařských disciplínách v Liberci naprostý nedostatek sněhu na tratích nového běžeckého stadionu ve Vesci na počátku letošního února. Organizátoři připravující lyžařské MS v r. 2009 se jistě po letošní sezóně zabývali otázkou, proč se zde za pomoci více jak 25 nejmodernějších sněhových děl nepodařilo v závěru prosince minulého roku vyrobit dostatečné množství technického sněhu tak jako na výše uvedených místech, srovnatelných v nadmořské výšce. Zde je třeba připomenout, že odkazy na místní nepříznivé klimatické podmínky pro umělé zasněžování zpochybňují silné mrazy, za kterých se v kritických prosincových dnech utvořila na hladině Veseckého rybníku i Liberecké přehrady 12 cm silná vrstva ledu pohotově využívaná stovkami bruslařů. Uvedené okolnosti svědčí o tom, že v ostře sledovaném areálu došlu na sklonku loňského roku k pochybení, které mělo dalekosáhlé následky a které mj. způsobilo, že se moderní běžecký stadion stal neprávem a zbytečně synonymem pro nákladné projekty předem odsouzené ke krachu.
Ještěd obstál, ale…
Zatím co ve Vesci zachraňoval situaci nepopulární a nákladný transport
nekvalitního sněhu z hor, na nedalekém ještědském můstku a na okolních
sjezdových tratích, kde byla zasněžovací technologie spuštěna na plný
výkon v pravou chvíli, panovala mimořádně příznivá sněhová situace až
do konce března. Lednové závody o Světový pohár kategorie B a únorové
Světové poháry skokanů a sdruženářů tak proběhly na dobře upraveném
můstku za regulérních podmínek, když jejich hladký průběh komplikoval
nárazový vítr.
Vrcholné soutěže v klasických lyžařských disciplínách i jejich
dramatická předehra spočívající v direktivní výměně na postu
prezidenta OV MS 2009, se samozřejmě ocitly v centru pozornosti médií,
zahraniční nevyjímajíce. Nezávodní lyžařské aktivity na Liberecku byly
za těchto okolností odsunuty na vedlejší kolej, ale rozhodně tím nebyly
oslabeny. O víkendech a o prázdninách připomínaly nejoblíbenější trasy
v Jizerkách procesí běžkařů. Také ještědské lanovky a vleky byly plně
vytíženy, ale zde to kupodivu platilo jen do konce února. Přesto, že byly
ještědské sjezdovky vysněženy v celé délce a šíři a jejich
každodenní preparace neměla chybu, zájem o ně v březnu viditelně
ochaboval. Zřejmě to byl pokles rentability, jenž vedl společnost Snowhill
coby nájemce k náhlému a nepopulárnímu ukončení provozu uprostřed
libereckých jarních prázdnin(!), a to 13. března. Ve spojitosti s tímto
překvapivým a libereckými lyžaři kritizovaným krokem, došlo následně ve
druhé polovině března k absurdní situaci. Tehdy totiž na horách, Ještěd
nevyjímaje, napadlo téměř půl metru sněhu, o Velikonocích praskala
okolní lyžařská střediska ve švech, ale na Ještědu se nepohnula jediná
sedačka ani kotva a provoz suplovala pouze kabinová lanovka Českých
drah.
Chybná strategie
Ukázalo se, že strategie postavená na svážení lyžařů skibusy z
Prahy, Děčína, Bautzenu atp. není, alespoň v březnu, pro zajištění
prosperity ještědského areálu to pravé. Zjevné přehlížení potenciálu
stotisícového města, jež má bílé pásy sjezdovek doslova na očích a
díky tramvajovému spojení na dosah, se projevilo jako marketingové
šlápnutí vedle. O tom, že v březnu zájem Liberečanů o lyžování
neochabl, svědčila početná vozidla s libereckou SPZ, parkující u dolních
stanic lanovek v Rokytnici a Harrachově.
Prázdné sedačky na Ještědu tak pouze potvrzovaly platnost zákonů trhu. S
ceníkem, který bude i nadále nabízet libereckými lyžaři
nejvyužívanější tříhodinový skipas (390 Kč) dražší, než je např. v
Rokytnici (370 Kč, od 17.3. 320 Kč), který nebude zvýhodňovat studenty (v
Liberci studuje 8 000 vysokoškoláků), důchodce a lyžaře přicházející
ve všední dny dopoledne a po skončení hlavní sezóny, se bude ještědský
areál prosazovat v silné konkurenci jen obtížně.
