Snowboardisté mají i svůj oděvní styl, to je jasné. Nejpodstatnější je, že nemohou jezdit jen tak v nějakých obyčejných zimních rukavicích jako my lyžaři. Protože nemají hůlky, musejí často o ruku opírat – proto jsou ty rukavice obalené tlustou gumou, která by mohla být použita na výrobu pneumatik pro horská kola. Ze stejného důvodu jsou rukavice dlouhé skoro až pod loket. Protože snowboardisté jsou asi méně šikovní než lyžaři, velmi často si lámou drobné kůstky v zápěstí – proto jsou rukavice ušité jako kříženec mezi palčákem a prsťákem vyztužené navíc takovou dlahou.
Dovolená se dvou osob s tak rozmanitými rukavicemi se může změnit v galeje. Tam, kde se chcete kochat pohledem na nekonečné masivy táhnoucí se od obzoru k obzoru, je třeba se zabývat dopravou muže. Po vrstevnicových přejezdech střídavě tahat na hůlce, střídavě strkat, střídavě čekat. On se střídavě snaží o láskyplné projevy vděčnosti za posluhu, střídavě sebe i ostatní vztekle přesvědčuje, že vůbec nic nepotřebuje. Hůlku totiž jen stěží může udržet v ruce.
Lepší to není ani cestou nahoru, kdy se konzumují různé energeticky bohaté laskominy nebo nápoje. A tu je ouha! Ty úžasné sofistikované rukavičky není lehké sundat, a tak snowboardista natahuje otevřená ústa a očekává, že ho někdo bude krmit. A opět se buď snaží o láskyplné projevy vděčnosti za posluhu, nebo vztekle brblá, že vůbec nic nepotřebuje.
Bylo před polednem, když jsme dorazili k restauraci na svahu: „Odskočím si,“ oznámila jsem. „Já taky“, volal za mnou. Když jsem se vracela, trhal předními zuby za zipy a tkaničky a snažil se vysvobodit z těch vytuněných rukavic. „Můj pane a vládce, zřítelnice oka mého...“ Přemýšlela jsem, zda pomohu s kalhotami nebo s rukavicemi. Pokud byste znali odpověď, mohli byste usuzovat na délku vztahu.
