6. ledna 2017

Nejzimnější epizoda posledních let

Zima konečně vkročila do střední Evropy pravou nohou, a tak po chumelenici bude následovat ještě pořádný mráz. Domácí hory mají spolehlivý sněhový základ pro sezónu a sníh se žene i na dosud suché Alpy. Jsou to nejlepší vyhlídky za uplynulé tři roky?

Na českých horách je dosavadní zimní sezóna o řád lepší než v předchozích letech, hlavně díky včasnému a trvalejšímu mrazu, který sice až v posledních dnech, ale přeci jen dohnal i přírodní sníh. Velmi solidně se zima vyvíjí i na Slovensku. Ne tak ale v Alpách – mráz sice umožnil zasněžit většinu sjezdovek, hlavně v Rakousku a Itálii, ale přírodní sníh prakticky úplně chyběl. Až nyní se sype, vydatněji ale jen v severovýchodní polovině velehor.

Hory možná ještě čekají sněhové žně

Po sibiřsky mrazivém víkendu se teploty začnou šplhat výše, na horách by ale měly zpočátku zůstat bezpečně na zimních hodnotách. Poté se v předpovědních modelech rýsují dva scénáře – jeden by se dal nazvat jako repríza nedávné chumelenice, ve druhém by se sněžení udrželo jen ve vyšších polohách, v nížinách by naopak převládlo vlhké sychravé počasí. Teplé varianty se silnou oblevou jsou pro příštích 10 dnů zatím v přesvědčivé defenzivě.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) z 5. 1. - průměr teplot se drží spolehlivě pod nulou, ale teplejší výkyvy nejsou vyloučeny

Atlantik konečně zablokován

Po dlouhém čekání se okolo Evropy konečně ustavila šťastná (a vzývaná) povětrnostní konstelace – od jihu k severu se napříč Atlantikem vztyčila tlaková výše, která de facto zablokovala oceánské proudění, a po její přední straně se jako po skluzavce od severozápadu svezla tlaková níže. Naše severní hory jsou v těchto situacích štítem, který vlhké studené proudění roztrhne jako peřinu plnou sněhu. Tlaková výše nad Atlantikem se následně ještě napřímí a natočí tak, že k nám pošle sibiřský pozdrav od severu až severovýchodu. Právě my ve střední Evropě si tak z celého kontinentu přijdeme na nejzimnější počasí.

Více a méně zimní scénář

Nově vznikající cyklóny v severním Atlantiku poté „odtlačí“ blokující anticyklónu více na jih či na východ, ale jakmile se samy posunou do Evropy, tlaková výše se – podle hlavního scénáře předpovědi – bude snažit vrátit na své místo v oceánu a znovu jej „zablokovat“. Po přechodném oteplení či lehké oblevě by tak mohl následovat další úder zimy. Bude-li však tvorba tlakových níží v Atlantiku příliš bujná, k blokádě nedojde, proudění tak bude méně studené, pro naše hory a severní stranu Alp však přesto potenciálně sněhově příznivé. Méně vyzpytatelná je sněhová nadílka pro jižní, italské Alpy – ta přijde tehdy, až se některé cyklóně podaří usadit ve Středomoří. V modelových variantách se stále tu a tam objevuje, ale zatím vždy z nich nakonec zase zmizela.


V nejlepším scénáři se může opakovat anticyklonální blokáda v Atlantiku s chumelenicí ve střední Evropě (předpovědní mapa GFS ze 5. 1. pro 16. 1. 2017)

Polární vortex v oslabení

Ke šťastné souhře okolností samozřejmě přispěl i oslabený polární vortex – místo toho, aby obepínal severní polokouli co nejpřímějšími západními větry, tak se výrazně vlní, čímž proudění odchyluje více do směru sever–jih a jih–sever. Čím více se tlakové výše vzpřímí podél poledníků směrem k Arktidě, tím slabší vortex, a tím meandrovitější proudění, a tedy i šance na „severní vítr“. Právě v budoucím stavu vortexu je zašifrována odpověď na otázku, jak dlouho se u nás zima zdrží – podle aktuálních výhledů by se měl index AO, který popisuje stav vortexu, držet v záporných hodnotách, a být tedy slabý. Velký rozptyl variant ale ukazuje, že míra nejistoty je zhruba od poloviny ledna značná.


Předpověď indexu AO z 5. 1. 2017 - vortex se snad jen tak nevzpamatuje

Máme to nejlepší za sebou?

Jestliže první polovina meteorologické zimy, trvající od prosince do února, se u nás bude dát považovat za průměrnou až vydařenou, o té druhé to nevypovídá zhola nic. Náznaky ale nijak přesvědčivě zimní nejsou – dlouhodobý výhled amerického modelu CFS modeluje v celé Evropě teplotně mírně až středně nadprůměrný únor s tím, že sucho bude především v jihovýchodní Evropě. To by nasvědčovalo tomu, že se tam usadí tlaková výše, která bude spolu s cyklónami z Atlantiku vhánět na kontinent teplejší vzduch od západu, jihozápadu či jihu. Nepříznivým faktorem je i západní fáze kvazidvouleté oscilace (QBO), která posiluje polární vortex a snižuje pravděpodobnost stratosférického oteplení, náhlého jevu s destrukčními účinky na vortex, který stál prakticky za všemi podařenými evropskými zimami posledních mnoha let. U QBO jde i trochu o smůlu – za posledních 50 let, co se o jevu ví, poprvé v r. 2016 „nepřepnul“ ze západní do východní fáze, jak bylo očekáváno. Takových překvapení je ale v počasí tolik, že nám nezbývá, než si aspoň užívat předpovídaných i nečekaných zimních epizodek, jak to jen jde.


Teplotní odchylky v Evropě předpovídané modelem CFS z 5. 1. 2017

25. prosince 2016

Předpovědní sněhová nadílka

V zimním počasí je na máloco takový spoleh jako na vánoční oblevu – Českem se během svátků prožene i letos. Výhledy na přelom roku se ale dají považovat za docela milý lyžařský dárek.

Ačkoliv Štědrý den dokreslila na mnoha místech, zejména na horách a ve východní polovině republiky, zimní atmosféra, období mezi Vánocemi a Novým rokem poznamená spíš tradiční obleva, i když s přechodným ochlazením. Příčinou je živé proudění z Atlantského oceánu, řízené hlubokými tlakovými nížemi. Ty pohání studený vzduch, vylévající se přes východní Kanadu do oceánu, což je typický průvodní jev silného polárního víru, hlavního povětrnostního „motoru“ severní polokoule.

Hlavní hráč jménem polární vortex

Silný polární vír je vcelku „normální“ stav, bohužel ale výrazně snižuje pravděpodobnost skutečně zimního počasí v Evropě. Polární vortex až nebývale zesílil poté, co v pozdním podzimu naopak jevil známky rozpadu. Jakmile se vortex stabilizuje, může to znamenat i týdny stejného rázu počasí, v tomto případě spíše nezimního. V počasí se ale docela běžně dějí i nečekané jevy, a tak když už začínaly být před Vánoci výhledy poněkud chmurné, objevila se změna.


Předpověď indexu AO ze 24. 12. 2016 - předpokládaný pokles indexu, byť ne do záporných hodnot, zvyšuje zimní šance aspoň pro hory

Zima na horách je velmi pravděpodobná

Tlakovým nížím se má podařit postupovat z Atlantiku hlouběji do Evropy, čehož využije tlaková výše nad Azorskými ostrovy, aby se vysunula více k severu, čímž na své přední straně vytvoří „klouzačku“ severozápadního až severního proudění směřujícího do střední Evropy. Jednoduše řečeno severozápad je nadějí na sněhovou nadílku pro hory, sever pak i pro nižší polohy.


Začátkem roku se nad Atlantikem pravděpodobně vytvoří tzv. blokační tlaková výše... (předpovědní mapa GFS ze 24. 12. pro 2. 1. 2017)


... a díky ní se do Evropy mohou propadnout tlakové níže od severu (předpovědní mapa GFS ze 24. 12. pro 6. 1. 2017)

Bude-li tvorba cyklón nad Atlantikem příliš bujná, budou tlačit azorskou anticyklónu více k jihu, a frontální systémy tak proniknou na kontinent spíše po západní než severní trase. Vysune-li se naopak tlaková výše hodně k severu, zablokuje vliv Atlantiku a do Evropy se propadnou tlakové níže od severu. Aktuální modelové výstupy lavírují hlavně mezi těmito dvěma variantami a co je nejdůležitější, jasně převažují nad „teplými“ alternativami.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) ze 24. 12. - prakticky všechny varianty vycházejí po Novém roce více či méně zimní

Nejistá je trvanlivost

Trvalý vpád zimy do všech poloh je ale přeci jen velmi optimistickou variantou – index AO, popisující stav polárního vortextu, se má sice z velmi silných hodnot propadnout níže, ale nikoliv přesvědčivě do záporu. V překladu to znamená, že vortex alias západní proudění zůstane nejspíš při síle a atlantské cyklóny se budou snažit případnou „blokační“ tlakovou výši vyklidit z cesty.

Leden v normálu, únor teplejší

Dlouhodobý výhled amerického mdelu CFS vidí leden ve střední Evropě jako teplotně průměrný, únor a březen pak spíše teplejší. To by napovídalo, že v lednu věří přinejmenším přechodným zimním situacím, vznikajícím nejspíš díky atlantské „blokádě“, v únoru pak spíše typickému teplému západnímu proudění. To je ovšem daleko a leccos se může vyvinout jinak.


Teplotní odchylky v Evropě předpovídané modelem CFS z 23. 12. 2016

14. prosince 2016

Kde bude na Vánoce sníh?

Sezóna začala víc než slibně, když už listopadové mrazy dovolily leckde velmi slušně zasněžit sjezdovky. Stále ale chybí to nejcennější – přírodní sníh, a to jak ve velké části Alp, tak na středoevropských horách, lépe je na tom aspoň Morava a zejména Slovensko.

Proč sníh nepřichází? Přes Evropu se doslova rozplácla tlaková výše, která by jinak měla „spořádaně“ spočívat v Atlantiku nad Azorskými ostrovy a vpouštět nad kontinent tlakové níže se svými frontálními systémy. Místo toho doslova „zabetonovala“ celý jih Evropy, kde se tak mohou těšit z mnohatýdenního slunečného a poměrně teplého počasí. Studený vzduch se přitom po přední straně mohutné evropské tlakové výše propadá mnohem východněji – třeba nad Černomoří, slušně zasáhl i Slovensko a spíš jen „olízl“ východ České republiky nebo naše nejsevernější pohoří.

Uzdravený vortex a „zabetonovaná“ Evropa

Veškeré příznivé předpoklady jako nízká sluneční aktivita nebo slabé zalednění Arktidy, které svědčí „vylévání“ chladu do nižších zeměpisných šířek, tak zůstaly nevyužity. Navíc původně slabý polární vortex začátkem prosince prudce zesílil, čímž uvedl do pohybu „normální“ západní výškové proudění nad severní polokoulí. Velmi čilý vortex pak pumpuje ledový vzduch do teplého Atlantiku, kde se z tohoto kontrastu rodí až bestiální tlakové níže, které po své přední straně posílají do Evropy teplý vzduch od jihu. Kvůli „betonové“ evropské výši však oceánský vzduch neproniká příliš nad pevninu, což by byla jinak nejpravděpodob­nější, i když rovněž nijak zimní varianta.

Chybí středomořské cyklóny

Velmi zjednodušeně jsou vyhlídky na zimu v Evropě závislé na stavu polárního vortexu, vyjádřeném indexem AO – čím bude narušenější (a jeho hodnota nižší), tím lépe, čím bude silnější (a jeho hodnota vyšší), tím hůře. Sněhová nadílka pak závisí samozřejmě na srážkách, jež jsou spojené s tlakovými nížemi a jejich frontálními systémy. Jestliže se podaří proniknout tlakové níži nad Středomoří, tak vzniknou předpoklady pro obojí – jak pro sníh, tak pro průnik chladného vzduchu od severu, který si bude cyklóna nasávat, a tím se udržovat při životě.

Předpověď AO nejistá

Index AO se v současnosti vydává do výrazně kladných hodnot, což značí velmi silný polární vortex, a tedy nízké šance pro zimu. Ve výhledu je však jeho oslabení a na tom, jak moc se dokáže „unavit“, záleží další zimní očekávání. Modely se ohledně předpokládané síly vortexu ze dne na den dost mění čili si s ním v delším období neví úplně rady – pokud se vortexu nepodaří dlouhodobě stabilizovat, můžeme se navzdory současné mírné skepsi dočkat i mlých překvapení.


Předpověď indexu AO ze 14. 12. 2016 - momentálně je polární vortex ve velmi dobré kondici, bohužel

Naděje ve skeptických výhledech

Pohled na ansámbly, tedy varianty vývoje výškové teploty v cca 1 500 m n. m., opravdu není moc povzbudivý – navzdory značnému rozptylu se stále pohybují kolem nuly, což není ani pro hory žádné terno (jiné by to bylo, pokud by na nich už ležel metr sněhu). Na druhou stranu je nepravděpodobné, že by se počasí dejme tomu za 14 dní opravdu vyvíjelo podle současných prognóz – koneckonců i ochlazení, předpovídané na nadcházející čtvrtý adventní víkend, se v modelech zjevilo „zničehonic“, ani ne týden před svým plánovaným konáním. Dokonce by jej mohlo doprovodit i nějaké, spíše nevýraznější sněžení – celé to sice bude zásluhou jen „zatoulané“ fronty, která si najde vhodnou skulinku v mohutné tlakové výši, ale lepší než nic.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) ze 14. 12. - po víkendovém ochlazení se varianty rozcházejí, i když v průměru zůstávají jen málo zimní

Šance na předvánoční nadílku v Alpách rostou

Právě „převalování“ tlakové výše nad Evropou, tedy zda se ocitneme spíše na její přední studenější, nebo zadní teplejší straně, bude předpovědi ještě přiměřeně měnit. Opravdovou změnu – a tedy potenciálně i více sněhu – ale zvěstuje až případná brázda nízkého tlaku, která se evropskou anticyklónou „procpe“. Tvar a dráha takové tlakové níže rozhodnou o tom, kde a v jakých výškách sníh napadne. Zatím se v modelech objevují nesmělé náznaky, že by k tomu ještě před Vánoci vůbec mohlo dojít. I když nic konkrétnějšího zatím předpovědět nelze, zvyšuje se pravděpodobnost, že sucho v Alpách skončí a vyšší horské polohy (u nás i v Alpách) si „pod stromeček“ nějaký sníh nadělí.


Chladněji a snad i s trochou sněžení by mohlo být ve střední Evropě už po víkendu (předpovědní mapa GFS ze 14. 12. pro 19. 12. 2016)


Teplotní odchylky v Evropě předpovídané podle modelu CFS 12. 12. 2016 - pod vlivem zesíleného polárního vortexu model momentálně očekává spíše teplejší zimu (jeho úspěšnost je ale poměrně nízká, výhledy zpravidla odpovídají současnému rázu počasí)

5. prosince 2016

Zima je blízko, ale…

Zima připravila lyžařům velmi příjemný vstup do měsíce prosince, když nadělila dostatek mrazu, něco sněhu a k tomu slunečné počasí. Idylku trochu kazí jen předpovědní modely.

Po brzkém začátku lyžařské sezóny budou příznivci sněhu a zimy vystaveni první zkoušce trpělivosti hned po Mikuláši – roztočí se totiž starý známý „atlantský“ kolovrátek. Z Arktidy vyteče mrazivý vzduch přes východní Kanadu do Atlantiku, kde podnítí vznik hlubokých tlakových níží, přičemž „odtlačí“ tlakovou výši do Středomoří a jihovýchodní Evropy – výsledkem bude teplé jihozápadní proudění, které přinese v lepším případě teplotní inverzi, v horším „průplach“ i na hory. Teplo přitom není jedinou nepříjemností této povětrnostní konstelace, tou další je její potenciální trvanlivost. Dokud se nepřeruší přívod chladného vzduchu do západního Atlantiku, neudrží se nad oceánem žádná tlaková výše, protože vždy dostane „herdu do zad“ od nově vznikající cyklóny, živené ledovou Arktidou. A bez blokační tlakové výše nad Atlantikem je cesta studeného vzduchu do Evropy mnohem těžší. Ten přitom není daleko – slušně prochlazené jsou zatím jak Skandinávie, tak Rusko.

Polární vortex nabírá sílu

Tento vývoj je velmi pravděpodobný zhruba do půli prosince – potvrzuje jej jak předpověď indexu arktické oscilace (AO), tak výškové teploty. Čím je index AO vyšší, tím stabilnější je polární vortex, který zjednodušeně „zamyká“ chlad kolem v Arktidě a v mírném pásu uvádí do pohybu kolotoč svižného západního proudění. Zatímco v říjnu a listopadu byl vortex mimořádně slabý a Arktida mimořádně teplá, v první půli prosince se má vše rychle vrátit do „normálu“, což ovšem není nic dobrého pro zimu v Evropě.


Předpověď indexu AO z 5. 12. 2016 - po výrazně kladných hodnotách v příštích dnech jsou varianty tak rozdílné, že je možné všechno...

Bouřlivý Atlantik

Naději skýtají teprve vzdálenější varianty vývoje, jejichž rozptyl je však takový, že připouštějí nejrozmanitější počasí od vrcholného podzimu až po opatrný nástup zimy. Neustane-li tvorba cyklón v Atlantiku, může se v nejlepším případě ustavit severozápadní proudění, které by alespoň horám přineslo dávku sněhu. Podle současných výhledů se však jeví pravděpodobnější západní proudění s rychlým střídáním teplejších a chladnějších dní. Nejpesimističtější variantou je, že se celý systém „zasekne“ v teplém módu – to pokud se tlakovým nížím nepodaří z Atlantiku postoupit dále do Evropy, neboť je bude blokovat tlaková výše nad Ruskem.


Porovnání variant vývoje teploty v hladině 850 hPa (cca 1 500 m n. m.) z 5. 12. - žádný zimní vpád zatím není vidět, i když průměr předpovídaných teplot postupně lehce klesá

Skandinávská naděje

Fandit je potřeba tlakové výši nad Skandinávií, kterou některé předpovědní varianty zkoušejí postavit „z ničeho“ okolo poloviny prosince – pokud by zesílila, může zablokovat vliv oceánu a do střední Evropy poslat mrazivý náklad. Zůstane-li slabá, cyklóny z Atlantiku ji odsunou na východ či na jih a oceán bude řádit v dobytém území dál. Aby se prosadilo opravdu zimní počasí, zbývalo by ještě vystrnadit vysoký tlak ze Středomoří – tamní tlaková níže by totiž mohla jednak nasávat studený vzduch napříč Evropou, jednak by zajistila sníh i aktuálně vysušeným Alpám.


Jestliže se nad Skandinávií podaří postavit tzv. blokační tlakovou výši, po její přední straně může do Evropy zavítat mrazivý vzduch (předpovědní mapa GFS z 5. 12. pro 14. 12. 2016)

16. listopadu 2016

První zkušební úder zimy

Počasí v první půlce listopadu nás navnadilo málem na ladovskou zimu, druhá půle měsíce ale představu idylky výrazným oteplením notně zchladí. Bude to jen nádech k dalšímu úderu zimy, nebo předzvěst teplé tortury v duchu uplynulých let?

Pravidelní čtenáři těchto povětrnostních výhledů jistě vědí, že největším nepřítelem evropské zimy je Atlantský oceán – za pomoci západních větrů na kontinent transportuje své teplo a vlhko. Západní proudění je přitom na severní polokouli „normální“ a pohání je tzv. polární vír (vortex), rozsáhlá výšková cyklóna se středem nad Arktidou, která jako „prsten“ obepíná severní polokouli – chlad drží kolem pólu a podél svého jižního okraje uvádí do pohybu vzduchové masy ze západu na východ.

Vortex není ve formě

Aby byla v Evropě zima, je potřeba polární vortex narušit, v krajním případě pak „rozbít“ do několika kusů – výsledkem je, že proudění více meandruje, takže je méně západních větrů a více severo-jižních. V tomto ohledu je letošní situace naprosto opačná než v předchozích letech, a tedy potenciálně příznivá – vortex je totiž mimořádně slabý. V těchto dnech se sice „nadechuje“, ale podle prognóz se od něj žádného velkého výkonu ani nadále bát nemusíme. Jeho stav popisuje tzv. index arktické oscilace (AO) – je-li kladný, pak je vortex v pořádku (což je pro zimu v Evropě nevhodné), záporné hodnoty naopak značí slabý vortex (pro zimu vhodné).

Předpověď indexu AO na druhou polovinu listopadu je v podstatě ideální – všechny varianty vývoje počítají po přechodném zesílení s jeho zápornou hodnotou.


Předpověď indexu AO z 15. 11. 2016

Nešťastné uspořádání jinak dobré konstelace

Že ale slabý polární vortex neznamená zaručenou zimu, se bohužel přesvědčíme při současném „přechodném“ oteplení, které může trvat týden až 10 dnů. Tlakové výše nad Atlantikem a nad Ruskem sice mezi sebou nechají brázdu, jíž může po zadní straně proniknout chladný vzduch z Arktidy, jenže tlaková níže se „uvelebí“ západně od Evropy a zejména střední Evropa se tím dostane na její „teplou“ stranu s jižním prouděním.


Tlakové útvary jsou nevhodně orientované - střední Evropa se ocitne v teplém jižním proudění, zásyp ale mohou dostat Alpy (předpovědní mapa GFS z 15. 11. pro 26. 11. 2016)

Celková povětrnostní konstelace přitom zůstane příhodná i nadále a je tedy otázkou času a štěstí, kdy se tlakové útvary ustaví příhodněji – předpovědní modely s tím počítají na přelom listopadu a prosince, což je ale přeci jen daleko a nelze se na to spoléhat (a může to být samozřejmě i dříve). Nad Ruskem a Skandinávií se hromadí dostatek „mrazu“, Atlantik by měl zůstat spíše klidný, a tak výhledy jsou – navzdory oteplení – stále docela nadějné.

Modely pomalu obracejí

Dobrou zprávou jsou i „zchlazené“ dlouhodobé výhledy – zatímco od léta neústupně předvídaly teplou až superteplou zimu, nyní už „malují“ prosinec kolem průměru a leden jen lehce nad ním.


Teplotní odchylky v Evropě předpovídané podle modelu CFS 15. 11. 2016

A ještě jedna dobrá zpráva: ačkoliv se do Evropy v příštích dnech „nasaje“ teplý vzduch, ten studený zůstane relativně nedaleko. Pokud se „potkají“, na jejich rozhraní se jistě spustí i chumelenice – kde a kdy to bude, s velkým předstihem odhadnout nelze. Zatím se zdá pravděpodobné, že z předpovídané středomořské tlakové níže dostanou slušný zásyp Alpy, zejména jejich jižní strana.

2. listopadu 2016

Zima se po 3 letech přibližuje

Na domácích horách se objevují první sněhové vločky a vrcholky Alp svírá celodenní mráz – jak nezvyklé po loňském „horkém“ podzimu! Ale zároveň vlastně běžné. Zažijeme po tříleté pauze i normální zimu?

Leccos je opravdu jinak než v posledních letech i v atmosféře. Těžko z toho začátkem listopadu usuzovat, jestli zima 2016/17 bude hodna svého jména, každopádně se scházejí indicie, které přinejmenším průměrné zimě svědčí.

Slunce je v klidu

V jedenáctiletém cyklu sluneční aktivity se nacházíme v klesající fázi, což obecně zvyšuje pravděpodobnost chladnějšího zimního počasí. Tímto se budeme moci utěšovat i v příštích letech, která přinesou tzv. sluneční minimum, sama o sobě ale aktivita slunce není zárukou ničeho, jak jsme se koncekonců loni i předloni přesvědčili.

Atlantik by mohl zůstat mimo hru

Nadějná je i tzv. kvazidvouletá oscilace (QBO), která zjednodušeně popisuje západní či východní proudění ve stratosféře a v pravidelném, zhruba dvouletém cyklu se mění. Západní fáze „zrychluje“ běžné západní proudění v troposféře, východní jej pak zvrchu „brzdí“, nebo dokonce otáčí. Evropa přitom pro vydařenou zimu potřebuje spíše východní proudění než západní, jinak je totiž ohřívána Atlantikem. QBO se aktuálně „přepíná“ do své východní fáze, což zvyšuje šanci i na příznivé zimní synoptické situace. S východní fází QBO může souviset i letošní častější výskyt tlakových výší nad Skandinávií – ty jsou v zimě spolu s tlakovými výšemi nad Atlantikem ideální „blokádou“ teplého oceánu, a tedy předpokladem průniku studeného vzduchu od severu nebo východu.
Ve východní fázi QBO je i pravděpodobnější tzv. náhlé stratosférické oteplení, které může „rozsekat“ polární vortex.

Vortex rozhodne

Právě polární vortex, obrovský výškový vír nízkého tlaku se středem nad Arktidou, je nejdůležitějším klíčem k zimnímu počasí – jestliže je v dobré formě, pak „zamkne“ zimu daleko na severu a nepustí ji do mírných zeměpisných šířek, zvlášť ne do Evropy. V současnosti je polární vír, který se na konci podzimu nově vytváří, mimořádně slabý. Důsledkem je nadprůměrné teplo v Arktidě, ale zároveň i „průvany“ studeného vzduchu z Arktidy na jih.


Tlakovou výší zablokovaný Atlantik s průnikem chladného vzduchu do střední Evropy... (předpovědní mapa GFS z 2. 11. pro 7. 11. 2016)


... slibuje model GFS až do půlky listopadu (předpovědní mapa GFS z 2. 11. pro 16. 11. 2016)

Teplé září, studený říjen – dobrá zima?

Zajímavé „prognózy“ má i klimatická statistika – následující data se sice vztahují k Německu, ale jsou slušně vypovídající i pro celou střední Evropu. Zkoumají teplotní poměry v září, říjnu a v následující zimě, a to čistě ze statistického hlediska. Zatímco podprůměrně chladný říjen ani nadprůměrně teplé září nemají samy o sobě žádnou souvislost s teplou nebo chladnou zimou, jinak je to s jejich kombinací – v posloupnosti teplých a chladných podzimních měsíců a zim už se statistické odchylky vyskytují.
Konkrétně: letošní září bylo horké, říjen průměrný až chladnější. V posledních 75 letech se teplé září následované chladným říjnem vyskytlo 10x, přičemž ve 30 % případů je následovala studená zima, v 60 % případů průměrná a jen v 10 % teplá. Čistě statisticky je tedy pravděpodobnější, že bude zima průměrná nebo studenější než vyloženě teplá. Statistika je nakloněná „normální“ zimě i díky předchozím třema teplým – jen výjimečně se totiž vyskytují čtyři takové po sobě.

Statistika „fungovala“ i v předchozích třech letech:

  • 2015: září normální, říjen chladný (tato kombinace se vyskytla 27x ze 75 let – ve 26 % následovala studená zima / ve 26 % průměrná / ve 48 % teplá) – ve skutečnosti byla zima 2015/16 opravdu teplá, jak se také jevilo nejpravděpodobněji
  • 2014: září teplé, říjen teplý (10x ze 75 – 10 % / 20 % / 70 %) – byla teplá zima
  • 2013: září normální, říjen teplý (7x ze 75 – 14 % / 29 % / 57 %) – byla teplá zima

    A jeden příklad studené zimy – 2009/10: září 2009 bylo teplé, říjen chladný, tedy podobně jako letos.

Modely zatím přesvědčené nejsou

Zimě naopak zatím moc nepřejí dlouhodobé předpovědní modely – s jedinou výjimkou predikují výrazně kladnou teplotní odchylku od prosince až do února. Příznivým znamením bude, pokud s postupem času „zchladí“ své prognózy – znamenalo by to totiž, že více než „teplé“ setrvačnosti z uplynulých let začínají věřit změně.


Teplotní odchylky v Evropě předpovídané podle modelu CFS 2. 11. 2016

16. října 2016

Naděje na slušnou zimu?

V polovině října se objevují první indicie, ze kterých se dá matně usuzovat na průběh nadcházející zimy, i když o „předpovědi“ v pravém slova smyslu se ještě mluvit nedá. Je větší šance, že zima po třech přestávkách spraví lyžařům chuť, nebo se bude opakovat fiasko?

Polární vír: motor zimního počasí

Z chladnějšího počasí uplynulých dvou týdnů by se mohlo zdát, že i zima se konečně chystá udeřit. Tak prosté to ale bohužel není. Říjnová zima totiž nemá se „zimní“ zimou ještě nic moc společného – tzv. polární vír (polar vortex), který je během chladné poloviny roku motorem počasí na severní polokouli, se teprve začíná tvořit. Je-li polární vír během zimní sezóny „v kondici“, což znamená, že v mírných šířkách vanou západní větry, pak se dá očekávat všelijaké počasí, jen ne třeskutá zima – ze západu, z Atlantského oceánu, totiž do Evropy nepřijde. Není možná náhodou, že v minulých letech jsme se „zimních“ epizod dočkali spíš na podzim a na jaře, kdy polární vír ještě (anebo už) nebyl v plné síle. Chladnou zimu v Evropě zajistí v první řadě tzv. narušený polární vír, kdy vzdušné proudění namísto přímého směru od západu na východ meandruje (od jihu k severu a od severu k jihu), čímž se dostává ledový vzduch z Arktidy i do mírnějších zeměpisných šířek.

Čím klidnější Atlantik, tím lépe

I v případě narušeného vortexu se samozřejmě může stát, že se střední Evropa ocitne v jižním nebo jihozápadním proudění, zatímco zima se z Arktidy „vylije“ jinam – tak tomu nakonec často bylo i ve třech uplynulých zimách. Tři nevydařené zimy za sebou měly společné právě „nevhodné“ uspořádání tlakových níží a výší, které způsobilo výlev arktického chladu na východ Kanady. Ten pak v Atlantiku roztáčel mohutné cyklóny (kde proudí vzduch proti směru hodinových ručiček) a Evropu „postavil“ na jejich přední stranu do teplého jihozápadního proudění. Bude-li Atlantik v zimě naopak klidný neboli vytvoří-li se nad ním tlaková výše (kde vzduch proudí ve směru hodinových ručiček), pak se po její přední straně do Evropy „propadne“ od severu studený vzduch. Kdo ví, zda je letošní silná hurikánová sezóna v Atlantiku znamením, že se oceán „vyřádí“ ještě před zimou…

Naděje jménem QBO

Pravidelní čtenáři meteorologických výhledů tuší, že na „naše“ počasí má vliv nejen dění v troposféře (cca do 15 km nad zemí), ale i ve stratosféře (zejména cca 15 až 30 km nad zemí). Některé stratosférické jevy totiž dokáží polární vír zeslabit, nebo dokonce zcela zničit, což je hlavním předpokladem k zimě s velkým Z. Jedním z dobře předpovídatelných parametrů je tzv. kvazidvouletá oscilace (QBO), která popisuje pravidelný, zhruba dvouletý cyklus, v němž se střídá západní a východní proudění ve stratosféře – zjednodušeně řečeno východní fáze je „studená“ (brzdí polární vír, čímž podporuje vznik brázd nízkého tlaku, jimiž proniká vzduch z polárních oblastí do mírného pásu), zatímco západní je „teplá“ (podporuje polární vír, neboť s ním má stejný směr proudění).

Teorie versus modely

Taková je teorie, pojďme ale teď prozkoumat, co napovídají aktuální parametry. Nejnadějnější zprávou je, že v současnosti se QBO – poněkud překvapivě, neboť dříve než očekávaně – „přepíná“ do východní fáze. Pokud by tomu tak bylo i v následujících měsících, výrazně vzrostou šance na zimní povětrnostní situace. Utešeně narůstá i zasněžená plocha na Sibiři, která se dá označit za „ledničku Evropy“ – čím více chladu akumuluje, tím více ho může při vhodné povětrnostní situaci poslat k nám. Příhodný vliv letos má (a v následujících letech bude mít) i nízká sluneční aktivita.

Proti těmto slibným vyhlídkám stojí v první řadě statistika – v posledních 20 letech jsou zimy převážně nadprůměrně teplé, naopak normální, nebo dokonce studené zimy jsou spíš výjimkou. V tomto duchu vidí zimní sezónu i značná část experimentálních předpovědních modelů – polární vír bude fit, Arktida „poteče“ do východní Kanady a Evropu bude atakovat teplé, jihozápadní proudění z oceánu. Jednotné ale zdaleka nejsou a pozitivní je i fakt, že v posledních týdnech některé začínají více pracovat i s chladnějšími variantami vývoje počasí.


Německý model DWD čeká celkově teplejší zimu, zvláště ve východní Evropě

"
Ani americký model CFS zatím nedává studené zimě v Evropě moc šancí


Model NASA je optimističtější: Evropa by mohla zažít mrazivější období jak v prosinci, tak v únoru

3. října 2016

Říjen chystá zimní pozdrav

Taková povětrnostní situace nastat v lednu, to by byla chumelenice! Říjen se ve střední Evropě uvede chladným, deštivým počasím, na horách i s prvním sněhem. Je to dobré znamení?

Nad Skandinávií se usazuje mohutná tlaková výše, po jejíž přední (východní) straně k nám – ve spojení s tlakovou níží nad jihovýchodní Evropou – dorazí vzduch z Arktidy. Po velmi teplém září to bude opravdu „zimní“ překvapení, i když ne zas tak vzácné. V říjnu 2009 zasypaly naše severní hory desítky centimetrů sněhu, a dokonce se pár dní lyžovalo. I tentokrát pozdrav zimy zasáhne hlavně sever republiky, ještě intenzivněji pak Slovensko, naopak Alpy spíš okrajově – zejména v Rakousku se sníh podívá do poloh pod 1 500 m n. m., množství ale nebude tak vydatné. Lyžařské podmínky na ledovcích vylepší především prudké ochlazení, které umožní zasněžovat a k tomu něco připadne.

Je takový teplotní sešup předzvěstí vydařené zimy? Spíš ne. Počasí v říjnu a v lednu má sice poměrně výraznou souvislost, zaznamenanou v mnoha pranostikách i v meteorologických datech, ovšem právě opačnou: Studený říjen – zelený leden. Co v říjnu zimy přibude, v lednu jí opět ubude. V říjnu mráz a větry – leden, únor teplý. Obavy však zatím nejsou na místě – nezdá se, že by nás mělo po celý říjen čekat příliš chladné počasí, spíše se usadí někde okolo průměru.

Řijen je každopádně coby první měsíc zimního půlroku v jistém smyslu „kuchyní“ následující lyžařské sezóny – rozšiřuje se plocha ledu v Arktidě, vytváří se sněhová pokrývka na Sibiři nebo se začíná formovat tzv. polární vír, který má na průběh zimy v Evropě nejsilnější vliv. Koncem měsíce pak bude možné z jednotlivých indicií sestavovat první sezónní výhledy. Z dlouhodobějších vlivů bude zimě nakloněna hlavně nízká sluneční aktivita, proti je naopak „setrvačnost“ mnoha teplotně nadprůměrných měsíců v řadě, související pravděpodobně i s odeznělým El Niněm, a vyšší šance na teplejší zimu v Evropě obecně. Změna v zaběhnutém povětrnostním trendu ale může přijít kdykoliv – a nečekaně.

26. srpna 2016

Čekání na zimu bude napínavé

Čekání na zimu bude – jako vždy – napínavé. Žádné předpovědi v pravém slova smyslu nejsou v několikaměsíčním předstihu meteorologové schopni sestavit, pomalu se ale rýsují podmínky, které vliv na zimu v Evropě mají.

Nepotrvá dlouho a z bulvárních zpráv se dozvíme, jak to letos bude se zimou – a určitě nebudou chybět předtuchy extrémů. Počasí je ovšem výsledkem ohromného množství procesů a parametrů, které dnešní meteorologie dokáže se solidní pravděpodobností předpovědět na jednotky dnů dopředu. Více než týdenní, ne-li měsíční výhledy se pak v úspěšnosti rychle blíží „hodu kostkou“. Jinak je tomu s jevy jako sluneční aktivita, El Nino nebo kvazidvouletá oscilace – jsou předvídatelnější, na druhou stranu jejich vliv na počasí je jen zprostředkovaný. V každém případě mohou být pro zvědavé lyžaře zpestřením jejich čekání.

Nízká sluneční aktivita, ale...

Jednoduše a stručně si zimní vyhlídky stojí takto: sluneční aktivita je nízká – směřuje ke svému 11letému minimu (v r. 2019, předchozí maximum v r. 2014 přitom bylo velmi slabé), což je pro zimu pozitivní signál.
„Teplé“ El Nino se pomalu překlápí do „studené“ fáze La Nina, což na jednu stranu přispívá k celkovému poklesu teplot na Zemi, na druhou stranu často do Evropy přinese „jen“ brzký závan zimy, ale celkově teplejší sezónu. Vliv La Niny je však značně nepřímý, navíc je aktuálně jen asi 55% pravděpodobnost, že v zimě 2016/17 nastane.
Mnohem výraznější bývá příspěvek tzv. kvazidvouleté oscilace (QBO) – zjednodušeně výškových větrů ve stratosféře. V západní fázi cyklu převládají západní větry (v případě Evropy tedy z teplého Atlantiku), ve východní pak opačně (vyšší šance na „sibiřskou“ zimu). Existují náznaky, že by zima 2016/17 mohla proběhnout ve východní fázi QBO, jasněji bude ale až v průběhu podzimu.

Protichůdné závěry

Z výše uvedeného se tak dají učinit nejrůznější závěry – od prognózy „stoleté“ zimy (viz názor německého amatérského fanouška zimního počasí na Wobleibtdieglo­baleerwaermung ) až po obavu ze suché, teplé a slunečné sezóny, kterou „naruší“ jen prosincová zima (viz pohled jiného německého pozorovatele počasí na Kaltwetter.com).

Beznadějná nebyla ani zimní konstelace před uplynulou sezónou s velmi silným El Ninem – El Nino totiž neznamená jen „teplo“, ale i vyšší pravděpodobnost severo-jižního proudění na úkor západo-východního, což je dobrým předpokladem „arktických“ pozdravů, ovšem za předpokladu, že se Evropa neocitne spíš v jižním směru proudění, jak se nakonec stalo (pokud je někde relativně zima, jinde holt naopak bývá relativně teplo).
Těžko říct, zda zimu nakonec zazdila západní fáze QBO či jiný faktor, každopádně „záchrannou brzdou“ se nestalo ani náhlé stratosférické oteplení, které „překope“ cirkulaci na severní polokouli, a to často příznivě pro evropskou zimu – přišlo ovšem příliš pozdě, až začátkem března (vzpomínáte na nečekané chumelenice a lyžařsky vydařený březen?). Pravděpodobnost, že se bude opakovat v zimě 2016/17, bohužel není velká – přichází nepravidelně jednou za dva až tři roky.

A jak vidí zimu dlouhodobé předpovědní modely? Americký model CFS experimentuje s prognózou teplotních odchylek až na 6 měsíců dopředu – a pro zimu v Evropě aktuálně moc nadějně nevypadá: mapa se „červená“ od prosince do února.

Tak si vyberte!

Více informací:

Pravidelně aktualizované vyhlídky na zimu 2016/17 na Wetterprognose-wettervorhersa­ge.de (v němčině)

Dlouhodobý předpovědní model CFS

Archivní článek SNOW.cz Počasí 2015/16: jak se vyvíjely vyhlídky na zimu