Smyslem tohoto inspirativního článku ale rozhodně nemá být obhajoba cen ve Švýcarsku. Ta zmínka o výhodné nabídce jen ukazuje, že věc je malinko složitější a že nic nelze donekonečna zobecňovat. Švýcarsko není levné. Může za to poměr měnového kurzu franku a eura, potažmo české koruny, ale i třeba úroveň nabízených služeb – Švýcaři jsou posedlí pověstnou kvalitou, která logicky nemůže být levná. Podobně jako se třeba automobilové značky dělí na levné a luxusní, v destinačním byznysu patří Švýcarsko mezi to vůbec nejlepší. Za Jaguar nebo Rolls Royce si připlatíte už proto, že v jeho útrobách jsou kvalitnější a technicky náročnější součástky, silnější a složitější motor, dražší materiály i zpracování… Prostě kvalitnější obsah.
Adelboden
Tradiční horská vesnička Adelboden leží na úpatí rozsáhlého
areálu prostírajícího se na dvoutisícových oblých hřebenech, jimž
kulisu tvoří třítisícové skalnaté vrcholky Bernských Alp. Sjezdovky
potěší „střední třídu“ i milovníka safari, některá zákoutí pak
i náročnějšího jezdce či freeridera.
Cenovou optiku ovlivňuje i fakt, že turisté ve Švýcarsku bydlí obvykle v hotelech, kde jsou vysoké nároky na (nelevnou) pracovní sílu. Pokud si ale najdete takový druh bydlení, který minimalizuje nároky na služby – ve Švýcarsku typicky třeba prázdninové byty nebo domy Interhome, mládežnické ubytovny, apartmány nebo třeba bydlení na farmě – cena se začne proměňovat.
Ale cena sama zdaleka ne vždy stojí v rozhodovací hierarchii úplně nahoře. Lyžaři, cestovatelé i rodiny necestují proto, aby co nejméně utratili, ale aby si nasbírali co nejhezčí zážitky, takové, které by odpovídaly právě jejich představám o zdařilé dovolené. Cena je až důsledek. Pokud by se však dal zážitek ohodnotit a postavit do poměru s utracenými prostředky, kdo ví, jak by to nakonec dopadlo. Ve Švýcarsku totiž – zcela objektivně – najdete mnoho specifických úkazů a jejich kombinací, které potkáte sotva kde jinde. Jaké? Čtěte dál.
Engadin Svatý Mořic
Svatý Mořic s celým Engadinem je unikátní svou vysokohorskou polohou,
umocněnou specifickým klimatem na rozhraní alpského severu a jihu. Podobně
jako jiná prominentní centra není ani Svatý Mořic zapovězen běžným
smrtelníkům, mimo pitoreskní centrum najdete i ubytování ve střední či
nižší cenové kategorii. Je jedním z největších lyžařských regionů
s nadprůměrnou sněhovou jistotou v rozumné dojezdové vzdálenosti
z Česka.
Nepotkáš tam souseda
Do Švýcarska vozí lyžaře cestovní kanceláře minimálně. Právě proto, že moc není, kam by své klienty ubytovaly – apartmánů je málo, případně jsou jako hotely vyšší cenové úrovně. Možná i proto se Švýcarsko neprodralo na seznam masově navštěvovaných lyžařských destinací. Což má své pozitivní stránky. Třeba tam skoro nenarazíte na češtinu a pravděpodobnost, že tam potkáte souseda, se blíží nule. A účelem kvalitní dovolené je přeci i vypnout, resetovat se, změnit prostředí a lidi kolem sebe a zapomenout na realitu, ze které prcháme. Na souseda budeme mít kupu času zase doma.
Jungfrau
V kouzelné horské krajině střežené charismatickou trojicí Eiger,
Mönch a Jungfrau se sešlo snad vše, co je pro Švýcarsko typické –
malebné vesničky bez autoprovozu Wengen a Mürren, všudypřítomná
železnice i turistické atrakce jako Jungfraujoch. Lyžařský terén je
rozsáhlý až roztahaný – největší koncentrace přehledných, středně
těžkých tratí je mezi Männlichenem a sedlem Kleine Scheidegg, samostatně
stojící Schilthorn má členitější terén i s možnostmi
freeridu.
17 tipů pro sjezdové lyžování ve Švýcarsku
7 tipů pro nelyžaře ve Švýcarsku
7 tipů pro freeride ve Švýcarsku
7 tipů pro skialpové túry ve Švýcarsku
Neukradnou vám tam lyže
Sociodemografické složení návštěvníků Švýcarska je prostě jiné. Podobně jako je rozdíl mezi klienty Dacie a Mercedesu nebo mezi návštěvníky sídlištní pivnice a michelinské restaurace. Do švýcarských hor jezdí klientela, která koresponduje s úrovní nabídky a tak trochu i s kulturou země. Většinu tvoří Švýcaři, kteří lyžují hojně a hory milují. Zbytek pochází z nejvyspělejších zemí Evropy jako Británie, Německo či Norsko nebo Švédsko. Když jsme byli kdysi v jednom méně známém středisku ve Wallisu, venku před hotelem stál velký kruhový stojan na lyže. Nebyl určen pro návštěvníky restaurace – k hotelu sjezdovka nevedla – byla to lyžárna! Lyže se prostě nechávaly po celou délku pobytu pod širým nebem a nikoho ani nenapadlo, že by se snad mohly přes noc ztratit…
Samnaun
Tvoří ho pět roztroušených horských osad se statusem bezcelní zóny,
nad nimiž se rozpřahá obří lyžařský areál Silvretta Arena, společný
s rakouským top střediskem Ischglem. Terény s více než 200 km sjezdovek
jsou rozsáhlé, ale velmi kompaktně propojené expresními a pohodlnými
lanovkami, navíc leží nad sněhově spolehlivou hranicí 2 000 m n.
m.
Nejkrásnější panoramata
Je to tak, Švýcarsko vyhrálo v loterii o nejkrásnější horská panoramata. Možná to nebyla ani tak loterie, Švýcarsko si možnost pozorovat nejkrásnější přírodní výtvory z tepla domova vydřelo tvrdou prací starších generací – vždyť ještě před sto lety byla dnes slavná horská města nejchudšími vesnicemi, kam známky moderní civilizace dlouho nedosáhly a kam se dobrovolně vydávali jen ojedinělí poťouchlí turisté. Hory, údolí a zase hory. To, co bylo dříve ku škodě a k vzteku, naplnil čas novým obsahem, který dnes přináší místním lidem hodnoty.
Proč právě Švýcarsko? Vždyť hlavní alpský masiv se táhne od Francie mezi Švýcarskem a Itálií a Alpy hojně pokrývají i další státy. Švýcaři ale měli kdysi tu smůlu, že jim připadla severní strana hor. A jak známo, na severní stranu tolik nesvítí slunce, a je tam proto zima, tvoří se tam ledovce, které způsobují další erozi a po staletí modelují krajinu do tvarů, které dnes vnímáme jako jedinečné, a proto úchvatné. Všimněte si, že zejména na sever padajícím stěnám věnujeme svou pozornost a na nich se také odvíjejí ta nejsledovanější horská panoramata: Eiger, Matterhorn, Piz Bernina… Nejimpozantnější jsou všechny právě ze severu. Výjimkou je snad jen Aletschský ledovec, který si drze stéká na jih. Asi proto, že je prostě největší.
Davos Klosters
Městské, ale turisticky živé letovisko s plochými střechami domů je
obklopeno ohromně rozsáhlými a pestrými svahy s celkem pěti areály. Těm
dominuje kompaktní a carvingově vyzývavý Jakobshorn a protilehlý,
rozložitější Parsenn, z něhož pomalu stékají dlouhé, mírné tratě
až do Klosters a přilehlých vesniček, odkud se zpět jezdí vlakem. Oblast
je ne zcela objeveným rájem freeridingu, i proto se zde pravidelně freeridový a skialpový kemp
SNOW fest.
Nejvyšší hory = nejdelší sjezdovky
V Alpách se eviduje 82 čtyřtisícovek. 49 z nich leží právě na území Švýcarska. Je trochu paradox, že právě ta nejvyšší, Mont Blanc (4 807 m), tam není – ačkoli je to vzdušnou čarou jen asi 7 km. Hned dalších deset nejvyšších hor už je ale právě švýcarských, přičemž osm z nich je ve vnitrozemí a dvě na hranici s Itálií – včetně nejvyšší švýcarské Dufourspitze (4 634 m). Lanovkou se vůbec nejvýše v Alpách dostanete na švýcarský Klein Matterhorn, kabina končí ve 3 883 metrech nad mořem. Kóty tři tisíce metrů dosahuje či „olizuje“ spousta dalších, a to i vzdálených, po celém Švýcarsku rozesetých lyžařských středisek: Svatý Mořic v Graubündenu, Andermatt ve středním Švýcarsku, Engelberg nedaleko Lucernu, Les Diablerets nad Ženevským jezerem, Schilthorn v Bernských Alpách… To jen demonstruje, jak moc a jaké jsou hory rozlezlé po švýcarské zemi.
A jen ty nejvyšší hory umí na svém těle nést nejdelší sjezdovky a sjezdovky s největším převýšením. Ve švýcarských lyžařských resortech tak najdete vůbec nejdelší sjezdové tratě v Alpách. Pokud vás napadá slavný sjezd Lauberhorn, jste ještě dost daleko, ten měří pouhých 4,5 km a klesá o 1 185 výškových metrů. Ještě delší sjezdy najdete třeba v Zermattu (14,5 km/2 263 m), Davosu (13,3 km/2 034 m), Flimsu (12,5 km/1 982 m), Belalpu (12 km/1 800 m), Engelbergu (10,5 km/1 978 m), Saas-Fee (8,5 km/1 791 m), Lenzerheide (6 km/1 365 m), Svatém Mořici (7,5 km/1 018 m) či Les Diablerets (6 km/1 131 m).
Zalyžujete si obvykle na přírodním sněhu
Jak je snad výmluvně vysvětleno v předchozím odstavci, hory jsou ve Švýcarsku vysoké. A právě v těch nejvyšších se koncentrují ta nejslavnější a sněhově nejspolehlivější střediska. Je proto obvyklé, že při lyžování moc nenarazíme na technický sníh. Sněžná děla jsou samozřejmě v povinné výbavě areálů, ale zaopatřují obvykle jen dojezdové úseky do posledních, nejnižších údolí, aby vydržely dlouho do jara, kdy je nahoře pořád parádní přírodní lyžování.
Zermatt
Zermatt je Mekkou lyžařských středisek a každý lyžař by ho měl
alespoň jednou za život spatřit. Ikona Švýcarska je usazena v až
kýčovitě úchvatném horském panoramatu, jímž se rozbíhají výpravně
dlouhé sjezdovky.
Volné sjezdovky
Jak už bylo naznačeno, švýcarská lyžařská střediska nejsou ani tak ubytovací rekreační centra, jak to známe z jiných alpských zemí, ale spíše vesnice střídmě doplněné o hotely a další turistickou infrastrukturu. Ubytovací kapacita tedy není nijak přehnaně vysoká a v rozlehlých areálech se lyžaři rozpustí jako bublinky šampaňského ve vzduchu. Obzvlášť ve všední dny v obdobích mimo prázdniny (do února a ve druhé polovině března) je člověk na sjezdovkách leckde takřka sám. Někdy až nepochopitelně. Pozor snad jen na střediska, která na víkendy stahují obyvatele blízkých měst – typicky třeba Lenzerheide nebo Engelberg. Příliv víkendových lyžařů ve slunečných dnech bývá tak velký, že se kolikrát osvětlí, proč jsou pro všednodenní návštěvníky tak štědře dimenzovaná.
Dotknete se historie
Tok času a hodnot nebyl ve švýcarském prostoru v moderní době nikdy násilně přerušen. Války samozřejmě společnost nepřímo zasáhly a přibrzdily idylu, která se zrodila v původně lázeňských centrech, kam se na počátku století začalo hromadně jezdit za zimními sporty. Přesto kulturní nit nepřeťaly a dovolená určité třídy švýcarských občanů probíhá stále stejně jako před sto lety: ve stejných hotelech, vlastněných dnes potomky někdejších majitelů, jež hostily dědy a pradědy svých současných klientů. V některých hotelech se dodnes povinně nosí k hotelové večeři tmavý oblek s kravatou či večerní šaty – ne že by to bylo něco pro české hosty, ale zase je to ukázka specifického světa, ve kterém Švýcaři žijí či kam odbíhají. Mimo jiné s tím souvisí, že i většina toho, co kde na přelomu 19. a 20. století a dříve vyrostlo, tam stále stojí. Moderních velkokapacitních apartmánových domů najdete ve Švýcarsku jako šafránu. Naopak i v centru světoznámého Zermattu narazíte třeba na několik set let staré sýpky na typických vysokých nohách nebo prastaré dřevěné domečky.
Lyžařští pionýři v Davosu. I sám Davos má ve svém logu dovětek
„The pioneer“
Přímo kolébkou zimního turismu je Svatý Mořic, kam před 150 lety přijeli první zimní hosté. Samozřejmě snad všechny stavby pro turisty napříč zemí prošly od té doby modernizací, ale původního ducha vystopujete ve švýcarských centrech mnohem snáze než kdekoli jinde.
S tím nakonec souvisí i čistě sportovní tradice – i ta se propisuje dějinami až do přítomnosti. Zrovna Svatý Mořic hostil už dvě zimní olympiády a čtyři mistrovství světa, přičemž už to nejbližší MS v roce 2017 bude opět tam. Fenoménem, který jinde než ve Švýcarsku nenajdete, je seriál veřejných sjezdů (Inferno, Belalp Hexe, Parsenn Derby či Allalin Rennen) se stovkami až tisíci závodníky a násobnými počty diváků, který se vždy překlopí ve velký svátek lyžování.
Engelberg
Malé horské městečko nedaleko Lucernu ve slepém údolí pod
třítisícovým Titlisem přitahovalo svým geniem loci pozornost odnepaměti
– ve 12. století zde byl díky zjevení založen klášter – a brzy jej
objevili i lyžaři. Sjezdovky nevynikají rozsahem, ale převýšením, které
z ledovce až do města činí unikátních 2 000 m. Kuriozitou je otáčivá
lanovka Titlis Rotair na nejvyšší vrchol.
Horské inženýrství, vlaky, lanovky, horské stavby
A další fenomén, který jinde nemají – hory historicky vybízely lidstvo k tomu, aby je civilizovalo, činilo dostupnějšími a bližšími. S průmyslovou revolucí do nich vtrhlo stavební inženýrství, aby skrz ně vybudovalo cesty, silnice, železnice a lanovky. Ve Švýcarsku je na 130 veřejných visutých kabinových lanovek, a to zdaleka nejen lyžařských, často prostě určených pro dopravu obyvatel výše položených vsí. Pro porovnání, u nás máme tři – na Ještěd, u Macochy a v Ústí nad Labem. Horské stavby jako viadukty, tunely a mosty stočené do spirály nebo ambiciózní horské železnice fascinují dodnes a staly se samy o sobě turistickými cíli. Lyžařům to dává unikátní možnost lyžovat v sousedství kolejí a vlak využívat místo lanovky na tentýž skipas. Z tohoto ohledu je proslulá zejména oblast Jungfrau, kterou se proplétá železnice zleva i zprava a ve finále šplhá na nejvýše položené nádraží v Evropě, Jungfraujoch (3 454 m). Vlaky ale obohacují mnoho dalších horských míst – Davos, Zermatt, Svatý Mořic, Villars.
Dopravní systém, Glacier Express, Bernina Express
Železniční síť je ve Švýcarsku hustá a funguje dokonale. Učinila celou zemi dopravně kompaktní. Švýcaři často bez nadsázky opravdu nepotřebují auta. Však si to představte: nasněží, tak třeba v Curychu nasednu ráno v 6 na vlak – v němž pohodlně posnídám – a za tři hodiny projedu celým Švýcarskem až do Zermattu. V Davosu nebo v Engelbergu jsem za dvě hodiny. Ale jsou i střediska bližší, spádová, kam dorazíte obvykle do hodiny, ať bydlíte, kde bydlíte. To se to potom lyžuje. Není divu, že Švýcaři jsou jednou z nejlyžařštějších kultur světa. Ale zpět k dopravnímu systému. Jeho kvalita společně s atraktivitou krajiny vygenerovaly nový specifický druh turistiky: vlakovou. Z celého světa se sjíždí lidé do Zermattu nejen proto, aby tam lyžovali nebo si vyfotili Matterhorn, ale aby následně absolvovali sedmihodinovou cestu Ledovcovým expresem, nejpomalejším rychlíkem světa, který překonává horskou divočinu a ze svých panoramatických oken tak nabízí jedinečné divadlo. Podobný zážitek poskytne i Bernina Express, jízda červeným vláčkem společnosti Rhétské dráhy přes průsmyk Bernina nebo Albula, po železnici tak významné, že je zanesena v seznamu světového dědictví UNESCO.
Bernina express
Na trati, která je zapsána na seznamu UNESCO, překoná vlak 1 000
výškových metrů, přejede přes slavný Landwasserviadukt, proplete se
údolím Albula a kolem impozantních horských masivů Berniny sjede až do
Itálie.
