Doprava na ostrov
Pro expedici jsme vybrali termín 7. až 17. 4. 2017. Štědré možnosti letecké společnosti (23 kg zavazadla plus ski bag 20 kg) nabízelo celkem široké možnosti co si vzít s sebou. Jelikož nám po zabalení nutného vybavení zbýval v zavazadlech stále nějaký prostor, využili jsme jej k převozu potravin. Kvóty pro převoz potravin jsou sice dosti přísné, ale naštěstí to nikdo moc nekontroloval. Hlavní jídla jsme tak vyřešili připravenou balenou stravou.
Po zkušenostech s odbavením v loňském roce, jsme se důkladněji připravili i na letištní kontrolu a odbavení lavinových batohů. Měli jsme připravené všechny možné dokumenty od výrobců lavinového vybavení, vytištěnou korespondenci s vedoucí letištní ostrahy, která nám v ní uváděla, že je přeprava možná a také souhlas přepravní společnosti, kde potvrzují souhlas s přepravou lavinových batohů. I přesto jsme u odbavení zažili horké chvilky. Po mnohém vysvětlování, které trvalo bezmála hodinu nás konečně odbavili i s batohy a výlet mohl začít.
Podle vzorce cena versus doba letu jsme vybrali odlet z Krakowa do Keflaviku (kam směřují všechny vnitrostátní lety) se společností Wizz air. Let trval 4 h, ale do naší vysněné destinace nám ještě zbývalo 430 km. Na tuto cestu se dá využít i vnitrostátní let Reykajvik – Akureiry (cca 70 eur), ale je třeba vyřešit přepravu z Keflaviku do Reyikaviku (cca 50 km), za což se samozřejmě patřičně platí.
Přečtěte si také:
Fredrik Schenholm: Freeride na Islandu
Na severu Islandu mezi fjordy leží poloostrov obrů a trollů. Až 1 500 metrů vysoké zasněžené horské masivy, obklopené blankytně modrým mořem. Není se však třeba obávat, že by se o ně člověk musel dělit s velkým množstvím ostatních lyžařských nadšenců, neboť Island patří mezi nejméně zalidněné země Evropy.
Doprava po ostrově
Ihned po přistání jsme zamířili do autopůjčovny. Předem jsme si rezervovali dvě auta 4x4 se střešními boxy a dostatečně velkým zavazadlovým prostorem. Slíbená Subaru nakonec nebyly k dispozici, vyfásli jsme Kia Sportage a Toyota Rav4. Čtyřkolky se osvědčily - asfaltové jsou jen hlavní silnice, pokud chcete někam dojet, šotolině se nevyhnete. Lavinové lopaty na vyhrabávání zapadlého auta také nezahálely.
Ubytování a strava
Takto vybaveni vyrážíme na 430 km dlouhou cestu na poloostrov Trollaskagi. Hlavní silnici kolem ostrova bych přirovnal k naší silnici II.třídy, tudíž cesta neubíhala, tak jako na dálnici. Po peripetiích se špatně upevněným střešním boxem a hledáním potřebných součástek po příkopech se konečně se svítáním, po 7 h cestování autem a 16 h Havířov – Akureyri, dostáváme na apartmán.
Následující dopoledne věnujeme nákupu nezbytných potravin (nejlevnější řetězec prodejen Bonus má ve znaku růžového čuníka). Během toho jsme začali s rekognoskováním terénu. Sněhu bylo v době naší expedice v nejbližším okolí katastroficky málo. Od místních jsme se dozvěděli, že je to nejhorší zima za posledních 100 let. Nesouvislá sněhová pokrývka začíná od 300 m n.m. Kopce dosahují do výšky cca 1 000 m.
Nálada v týmu upadá a někteří zvažují „přebukování“ zpátečních letenek, ale po návštěvě heliski základny dostáváme tipy na túry i v těchto nepříznivých podmínkách.
Skitouring
Ihned vyrážíme do vesničky Ólafsfjörður, ze které vede CatSki trasa (ano, provozují zde i lyžování s vývozem rolbami). Zde se již dalo jít na lyžích od auta. I přes nízkou oblačnost jsme vyzkoušeli dva parádní sjezdy v super prachovém sněhu. Bude práce s hledáním nástupových míst, ale i přes nepříznivé sněhové podmínky zde lze vždy najít obstojné ježdění. Potkávají nás překvapivé situace, jako když při rybaření v přístavu sněží a je -3°C, kolem nás proběhne holka v neoprenu se surfovým prknem pod paží. Ihned s jdeme se podívat z útesu, kde vidíme, jak si surfuje s dalšíma dvěma obojživelníky.
Co se týče terénů, naše expedice neměla žádné ambice extrémních sjezdů v úzkých žlebech, ale spíše jsme hledali lajny na pláních až k moři, které bychom si řádně užili. Z desetidenního pobytu jsme nakonec lyžovali šest dní převážně kolem vesniček Dalvik a na protějším břehu poblíž Grenivíku. Vždy jsme museli cca 75km (1 h) dojíždět. Pak následoval pozvolný nástup 10 až 15 km dlouhé túry s 2 až 3 sjezdy a celkovým převýšením 1 500 m.
Podnebí a počasí
Počasí je na Islandu opravdu nevyzpytatelné a ani místní metrologové nejsou schopni spolehlivých odhadů. To dokazuje fakt, že krátkodobá půldenní předpověď má úspěšnost 50%. Počasí se liší i v jednotlivých dolinách. Vyšli jsme do sedla, na jedné straně mléko, na straně druhé polojasno. Tato situace se několikrát opakovala. Ráno byla převážně nízká oblačnost se základnami oblačnosti ve 300m, kolem 14h se počasí začalo zlepšovat - občas bylo i polojasno! Slunce zapadalo po 22h místního času (o dvě hodiny nazpět proti našemu). Časné ranní vstávání většinou není potřeba. Teploty se pohybovaly kolem -2 až 2 °C. Vysoká vlhkost vzduchu a povětrnostní podmínky způsobovaly výrazně nižší pocitovou teplotu. Při jednom sjezdu jsme se ocitli ve mrazivém mraku, kde se pocitově náhle ochladilo o 10 stupňů.
Na Islandu si však nemůžete stěžovat na počasí, protože za 10 minut může být ještě horší. Přestože jsme se dočetli, že se zde neustále střídají teploty a na prašan zde nenarazíte a prý se lyžuje převážně na firnu, nám nasněžilo každý večer 5 až 30 cm superlehkého prachu, který jsem v našich zeměpisných šířkách ještě neviděl.
Odpočinkové aktivity a aprés-ski
Odpočinkový den lze strávit poznávacím zájezdem k jezeru Myvatn a návštěvou termálního koupaliště Myvatn Nature Baths.
Jídelníček si lze jednoduše zpestřovat mořským rybolovem nebo nákupem ryb u rybářů. V řekách je lovení bez povolení pokutováno, ale v moři je to free. Na ostrově je částečná prohibice, takže se v Akureyri alkohol prodává jen v jednom obchodě s omezenou otevírací dobou. Alkoholické pivo v běžných obchodech nekoupíte. Jeden z účastníků si liboval, když nakoupil tři kartony piva v samoobsluze, ale jen do té chvíle než u auta zjistil, že se jedná o alkoholfree. Je tedy lepší nakoupit zásoby v bezcelní zóně po přistání. Za točené pivo v restauraci zaplatíte v přepočtu 250 Kč, za kávu pak 150 Kč.
Zalidněnost a turismus
Poloostrov Trollaskagi má obrovský potenciál pro pořádání skialpových túr, což západní Evropa již dávno zjistila. Během našeho pobytu se tady pohybovalo několik rakouských, francouzských a amerických skupin. Vzhledem ke scenériím, které vám lyžování na Islandu může nabídnout, se není čemu divit.
Za kolik?
Každá sranda něco stojí, takže si na podobný výlet, i s úsporným přístupem, připravte cca 30 000 Kč na osobu. Všude se platí bezhotovostně, ale nějaké to euro se v kapse hodí, obzvláště při nákupu ryb v přístavu.
Užitečné odkazy:
Informace o lavinách přímo pro Island
Předpověď výskytu polární záře
Heliskiing na Islandu (1.200 euro/osoba/den)
Videosestřih z expedice Island 2017:
