Tento článek vyšel v časopise SNOW 81 (březen 2014) a byl aktualizován 10. 1. 2024.


Naše pohoří jsou typické středohory - nacházejí v pásmu lesa a nepřerůstají přes zhruba 1 500 m n. m. Jejich svahy dosahují převýšení nejčastěji do 500 m, což je zhruba polovina běžného alpského výškového rozdílu.

Nejdelší sjezdovky českých a moravských hor se tak mohou natáhnout do délky okolo 3 000 m, více by již znamenalo příliš plochý sklon. Připomeňme, že černá sjezdovka bývá oproti svému převýšení zhruba třikrát tak dlouhá (to odpovídá průměrnému sklonu přibližně 33 %), červená čtyřikrát (25 %) a modrá pětkrát (20 %). Za nejdelšími domácími sjezdovkami musíme do nejvyšších hor s největším převýšením – především do Krkonoš a do Jeseníků, po jejichž svazích stéká hned několik tříkilometrových tratí. Úplně nejdelší domácí sjezdovka se však nově vine po svazích Dolní Moravy v Králickém Sněžníku - své rekordní délky dosahuje především díky velmi pozvolnému sklonu. Totéž platí i nejdelší trati z Klínovce v Krušných horách.


Vyhlídková sjezdovka na Dolní Moravě je od sezóny 2023/24 nejdelší sjezdovkou u nás

Sjezdovka, nebo přejezdová cesta

Délka samozřejmě není všechno. O kvalitě lyžařského zážitku rozhoduje profil tratě – kromě dostatečné šířky je to hlavně sklon, který by se měl pohybovat od příjemně „modrých“ 20 % do strmě „černých“ 40 %, ideálně pak uprostřed, protože právě červené tratě jsou pro většinu lyžařů nejpříjemnější na zdolání. Úseky se sklonem menším než 10 % už vnímáme spíš jako přejezdové cesty.

Nejdelší sjezdovka nemá největší převýšení

Primát výškového rozdílu mezi českými sjezdovkami drží krkonošská Rokytnice nad Jizerou, kde si můžete „dát“ sjezd s 650m převýšením a k tomu několik variant s převýšením 590 m. Tři dlouhé sjezdy s 560m převýšením se rozbíhají i z Černé hory nad Janskými Lázněmi, jen o něco nižší rozdíl překonává pět špindlerovských sjezdovek. Na Dolní Moravě pak 560m převýšení stačí díky „šněrování“ svahu na titul nejdelší domácí sjezdovky (3,7 km).


Největšího převýšení dosahují tratě v krkonošské Rokytnici

Zaniklé dlouhé „nesjezdovky“

Některé z nejdelších tratí jsou kvůli svému nevhodnému profilu lyžařsky nevyužitelné, anebo již dokonce zanikly. Jde třeba o pětikilometrovou Knížecí cestu z Pusteven, kde však lyžařský areál zanikl a ani ve své době se nedala tato značená lyžařská trasa považovat za „sjezdovku“. Podobně jsou na tom lesní stezky v Herlíkovicích a na Bouřňáku, značené jako lyžařské tratě. Neobvykle dlouhou sjezdovku s převýšením 550 m zobrazovala i někdejší mapa Javorového vrchu u Třince, kde se také již nelyžuje.

Tipy na sjezdovky s délkou alespoň 1 500 m v Česku


Vyznačeny jsou vybrané areály v Česku s alespoň 1 500 m dlouhou sjezdovkou

Dolní Morava

Na Dolní Moravě si můžete užít nejdelší upravovaný sjezd v Česku, který vede z vrcholu Slamník až ke Slonovi (↓ 3 700 m / 560 m).

Trasa začíná červenou sjezdovkou Slamník - 600 m dlouhou přehlednou a svižnou tratí ze stejnojmenného vrcholu, která končí u horské chaty Slaměnky a Stezky v oblacích.

Odtud pokračuje modrá sjezdovka Vyhlídková. Sestává ze tří úseků, které mírně a v dostatečné šířce traverzují celým svahem, až se nakonec dostanou do nejnižšího bodu areálu u nástupní stanice lanovky U Slona.

Výjezd zpět na start trati je poněkud zdlouhavější - nejprve je třeba vyjet pomalou 4sedačkou U Slona, následně sjet po střední části Vyhlídkové sjezdovky k hotelu Vista a vyjet expresní 4sedačkou Sněžník a nakonec ještě pomou na Slamník.

Klínovec

Na severní straně Klínovce je nejdelší tratí lehčí červená Přemostěná (↓ 1 650 m / 243 m), která v horní pasáži vykrajuje elegantní esíčko a sjezd svým pokořitelům zpestřuje i mostkem s následným lehčím padáčkem. Před stejnojmennou sedačkou se odděluje „rukáv“ na mírnou a širokou louku, po níž trať setrvačností doputuje až k centrální kryté 4sedačce.

Téměř dvojnásobně dlouhou jízdu skýtá Jáchymovská sjezdovka (↓ 2 950 m / 490 m) na jižní straně Klínovce - široká červená trať.

Jáchymovská sjezdovka má nově mírnější modrou variantu Lázeňská (3 400 m / 490 m), která „šněruje“ svahem a vyhýbá se tak strmějším úsekům. Díky tomu je druhou nejdelší sjezdovkou u nás.

Obě tratě obsluhuje rychlá 4sedačka s oranžovými bublinami, která slouží zároveň jako nástupní místo do areálu při příjezdu od Jáchymova. Při silnějším větru však nebývá v provozu, a tak je vhodné si její stav ověřit předem.

Ještě delší „jízdu“ obstarává modře značená trať Rondo (↓ 5 200 m / 500 m), která spojuje Klínovec se sousedním areálem Neklid a odtamtud se vrací zase zpět ke stanici jáchymovské 4sedačky. Rondo však nelze považovat za sjezdovku - jde o úzkou a místy velmi plochou spojovací cestu.

Ramzová

Modro-červeně značená sjezdová trasa ze Šeráku na Ramzovou (↓ 3 260 m / 550 m) je „papírově“ jednou z nejdelších v Česku, nicméně úvodní kilometr je nesjízdný bez odpichování holemi, takže skutečný „sjezd“ začíná až na Mračné u horní stanice vleku z Čerňavy.

Délka trati je ovšem i odtud dost zajímavá – bezmála 2,5 km. Trať se větví do dvou variant – černé a červené, obíhající obloukem přes Čerňavu s mezistanicí lanovek. Červená varianta je zpočátku přehledná a vyhlídková, na Čerňavě se pak více noří do lesa a opět rozděluje ve dvě větve, přičemž obě jsou dostatečně svižné. Až před dojezdem do Ramzovského sedla se hlavní trať výrazně zplošťuje a zároveň rozšiřuje.

Z Ramzové na Čerňavu jezdí expresní 4sedačka, směrem na Mračnou pokračuje vlek a na Šerák historická dvousedačka.

Kouty

Už pohled z výšky na zdejší svahy je v českých a moravských poměrech impozantní – do plochého vrcholu je zapuštěná vodní nádrž Dlouhé Stráně, po hustě zalesněném svahu pak stékají tři dlouhé a široké stužky sjezdovek. Kouty mají zkrátka „velký“ kopec, zpřístupněný především expresní 6sedačkovou lanovkou.

Všechny tři hlavní tratě začínají společně na prostorném a mírnějším svahu U vrtulí, kterou postupně zpestří ještě jemné terénní vlny – je to takové milé carvingové hřiště s vlastním kotvovým vlekem.

Červená Medvědí (↓ 2 150 m / 500 m) pokračuje přímo dolů. Brzy nabírá sklon a spadá tak, že by se za to nemusel stydět žádný slalomák, neboť průměrný sklon hlavní, 770 m dlouhé pasáže dosahuje 40 %. Dojezd k sedačce vede po mírné, setrvačné rovince.

Červená Hřebenovka (↓ 2 450 m / 500 m) traverzuje z křižovatky U vrtulí po hřebeni stranou – nejprve mírně, později až ploše, ale po čerstvé terénní úpravě, ale bez protisvahu a hlavně v dostatečné šířce. Hlavní pasáž Hřebenovky je krásná, širokánská pláň, která se velmi rychle rozbíhá poctivě červeně, později lehce polevuje a nakonec se před stanicí sedačky ještě jednou strměji lomí.

Novější modrá Pohodová (↓ 3 050 m / 520 m) pokračuje hřebenovým traverzem ještě dále, ale i ona nakonec stéká poměrně svižně po spádnici, a to až k přibližovací kotvě U snowparku. Opakovaně lze tuto pasáž Pohodové sjíždět díky kotvovému vleku Obrázek, jinak je nutné vyjet kotvou U snowparku a pak ještě 6sedačkou.

Janské Lázně - Černá hora

Z Černé hory do Janských Lázní míří celkem tři lesní průseky, které díky vzájemnému propojení dávají ještě o něco více variant sjezdů – vždy s převýšením 560 m, délkou okolo tří kilometrů a výjezdem pohodlnou kabinkou.

Jako nejdelší trať je značena Černohorská (↓ 3 000 m / 560 m), která se z úzkého průseku sjezdovky Anděl brzy odděluje a velkým obloukem kolem Zinneckerovy boudy v příjemně červeném sklonu se zase vrací zpět k Andělu, aby dále pokračovala subtilním průsekem do údolí – buď ke 4sedačce Protěž, anebo po cestě a přes mostek ke kabince.

Mnohem prostornější je trať Pod kabinou (↓ 2 600 m / 560 m), která po krátkém strmějším úvodu už jen ubírá na sklonu, až se nakonec změní v plochou dojezdovou cestu.

Třetí variantou je odpojit se z Černohorské a pokračovat po prostornější Protěži, která má v úvodu červený „buben“ a poté dlouhou pozvolnou pasáž.

„Propojovací“ sjezdovka Zalomená mezi Andělem a Pod kabinou pak završuje variabilitu jednotlivých tratí, které si jsou ale přeci jen charakterově podobné – méně až středně náročné a se slunečnou, jihovýchodní orientací.

Velmi oblíbenou je i nejnovější přehledná červená trať Hofmanky, která však dosahuje „jen“ 300m převýšení.

Sněhovou jistotu obstarává kromě nadmořské výšky především výkonný zasněžovací systém, díky němuž Černá hora zpravidla jako první začátkem sezóny otevírá.

Rokytnice nad Jizerou

Lysá hora v Krkonoších je jedním z největších domácích lyžařských svahů, a to jak co do převýšení, tak co do množství a rozmanitosti sjezdovek.

Nejdelší trať – modrá Turistická (↓ 2 920 m / 650 m) – protíná celý jihozápadní svah Lysé hory z vrcholu až ke stanici přibližovací 4sedačky a je plnohodnotnou sjezdovkou, která bude bavit i náročnějšího lyžaře. Trať nejprve mírně traverzuje, ale pak v podstatě stále a živě klesá, jen dojezd k lanovce po užší cestě je plochý. Z tratě se postupně oddělují další, červenější varianty, které nevedou až do údolí a končí u „horní“ 4sedačky.

Jen o málo strmější je Červená FIS (↓ 2 540 m / 590 m) – z vrcholu „fiska“ stéká příjemně a v širokých zatáčkách, následuje plošší pasáž a nakonec strmější cílový hang.

Rokytnice je díky svému převýšení, délce, šířce a přirozené propojenosti tratí, které se sbíhají v podstatě do jednoho místa, spolu se Špindlem terénně „nejalpštějším“ areálem u nás. Přinejmenším za dobrých sněhových podmínek. A ty jsou právě jistým rizikem – jednak kvůli jihozápadní orienatci svahu, jednak kvůli neúplnému zasněžování tratí, omezeného národním parkem.

Špindlerův Mlýn

Špindlerův Mlýn má mezi domácími středisky asi nejbohatší výběr dlouhých sjezdovek – hned čtyři tratě dosahují délky okolo dvou kilometrů, jedna z nich atakuje dokonce tříkilometrovou hranici, a pokud připočteme ještě nově rozšířenou modrou Vodovodní cestu z Míseček do Špindlu, bude jich už pět.

Jak z Medvědína, tak z Plání do Svatého Petra se svahy sklánějí s převýšením bezmála 500 m.

Nejdelší trasu lesem si razí modrá svatopetrská Turistická (↓ 2 750 m / 450 m), která po celé délce dvou a tři čtvrtě kilometru klesá poměrně rovnoměrně se sklonem mezi 15 a 25 %, takže je učebnicově lehkou sjezdovkou. Je nejfrekventovanější tratí areálu, takže na ní bývá těsno - před sezónou 2023/24 však byla rozšířena. V poslední třetině se z Turistické sjezdovky můžete odpojit po prostorném červeném „rukávu“ směrem k Hromovce, čímž si zpestříte profil sjezdu a celkově sklesáte největší převýšení ve Svatém Petru.

Červená FIS (↓ 1 950 m / 450 m) se z Plání rozbíhá nejprve vlažně, ale pak stéká v non-stop „červeném“ sklonu o 300 výškových metrů, jen dojezd je mírnější - celkové převýšení pak dosahuje 450 m.

Výjezd ze Svatého Petra zajišťuje vyhřívaná 6sedačka s modrou bublinou, z Hromovky pak expresní 4sedačka.

Z protilehlého Medvědína se do Špindlu vydávají dvě tratě – Červená a pak modrá Tréninková, na niž navazuje Černá.

Medvědínská Červená (↓ 2 300 m / 490 m) střídá lehčí a středně strmé úseky, takže je příjemně proměnlivá, ke konci se pak levotočivě stáčí.

Modrá Tréninková (↓ 2 100 m / 490 m) je parádním přehledným carvingovým hřištěm s pozvolným namodralým sklonem a velkorysou šířkou. Po zlomu do Černé přichází velmi strmý hang, po němž se trať uklidňuje a dvěma „červenými“ stupni s esíčkem nakonec mírně doklesá ke stanici lanovky.

Ještě delší jízdu nabídne sjezd z Medvědína směrem k Mísečkám po široké, pohodově červené Machytce a poté po nově rozšířené modré Vodovodní cestě (↓ 2 800 m / 245 m) do Špindlu.

Ze Špindlu i z Míseček vyjíždějí na Medvědín expresní 4sedačky.

Herlíkovice

Z vrcholu Žalý se spouští několik variant sjezdovek všech obtížností, z nichž ta nejdelší – modrá Vyhlídková (↓ 2 800 m / 450 m) – je bohužel zdaleka nejméně zajímavá a každopádně nevhodná pro začátečníky, které by mohla svou udávanou obtížností svádět.

Z červené Rodinné sjezdovky se brzy odděluje v podobě lesní cesty. Traverzuje přes černou sjezdovku a dále úzce, klikatě a přitom ne zrovna lehce vytéká z lesa na louku, po níž doklesá k přibližovací kotvě a podél ní pak až na úpatí celého areálu.

Bouřňák

Krušnohorský Bouřňák má úctyhodný slalomák, rozmanité červené tratě i cvičnou louku a také ultradlouhou „modrou“ Turistickou sjezdovku (↓ 2 550 m / 280 m), která je ovšem velmi nevhodná pro začátečníky – jde totiž o úzkou lesní cestu o šířce zhruba 5 m, která navíc v jednom místě velmi strmě, i když jen krátce padá.

Areál bývá v provozu jen za velmi příznivých sněhových podmínek a Turistická sjezdovka bývá sjízdná jen zcela výjimečně.

Červená Voda

Buková hora se zdvihá z jihovýchodního výběžku Orlických hor, který se už pomalu otevírá do rozlehlejší a níže položené krajiny okolo Štítů – je vlastně prvním výškovým stupněm tohoto pohoří, a díky čemuž skýtá až 400m sjízdné převýšení. Ve velkorysých 50 m širokých lesních průsecích si klestí cestu dvě tratě.

Přímější červená Mlýnice (↓ 2 150 m / 399 m) má svižnou horní polovinu, plošší střední pasáž zpestřenou snowparkem a měřením rychlosti a vrcholí krátkým, ale poctivě červeným cílovým hangem.

Modrá Heroltická (↓ 2 290 m / 399 m) opisuje větší oblouk, je celkově klidnější a slévá se s Mlýnicí před cílovým hangem – ten lze objet po užší, ale mírné Dětské cestě.

O pohodlný výjezd se stará rychlá, polstrovaná a vyhřívaná 4sedačka s bublinou.

Harrachov

Z krkonošské Čertovy hory stékají do Harrachova a Rýžoviště hned čtyři rozmanité sjezdovky, zato s nejbanálnějšími názvy, jaké si lze představit – Modrá, dvě Červené a Černá.

Nejdelší Modrá (↓ 2 200 m / 300 m) vyjíždí lesem velký oblouk po širší cestě, teprve v závěru se rozbíhá po prostornější louce v Rýžovišti.

Červená II (↓ 1 850 m / 350 m), mířící podél skokanských můstků do centra Harrachova, je považována za jednu z nejkrásnějších tratí u nás – nejprve mírněji sbíhá po hřebeni, pak láme do ostřejšího, ale širokého hangu, jehož sklon postupně polevuje a nakonec užším esíčkem míří ke stanici 4sedačky. Navíc se otevírá z harrachovských sjezdovek jako první a lyžuje se na ní obvykle dlouho do dubna.

Rýžovišťská Červená I (↓ 1 640 m / 300 m) je mnohem prozaičtější – spadá poměrně přímo a v učebnicovém červeném sklonu, jen dojezd je plošší.

Jak z Rýžoviště, tak z Harrachova stoupají na Čertovu horu pomalé 4sedačky.

Špičák na Šumavě

Z vrcholu Špičáku se prostornými lesními průseky s hravě proměnlivým profilem vydává hned trojice sjezdovek – dvě červené jsou bezmála 1 500 m dlouhé, mírnější, ale v mnoha pasážích stále příjemně svižná modrá Turistická pak dosahuje délky 1 800 m.

Tanvaldský Špičák

Z vrcholu Tanvaldského Špičáku se rozbíhá hned čtveřice sjezdovek, z nichž nejdelší je modrá Turistická (↓ 1 760 m / 280 m).

Ještěd

Nejdelší ještědská sjezdovka - červená Nová Skalka (↓ 1 580 m / 350 m) - je zároveň tamní páteřní tratí. Jde o typickou přehlednou lyžařskou dálnici přívětivého sklonu, odkud je pěkný výhled na město Liberec. Výjezd zajišťuje expresní 4sedačka.