Byl jsem tak konsternovaný a zároveň zabraný do počítání dětí v nekončícím hadu, že jsem úplně zapomněl fotit. Což je možná dobře, protože by se dotčená lyžařská škola třeba cítila dotčeně. Ta skupinka čítala 21 dětí, odhadem ve věku 6 až 13 let, a provázel je jeden instruktor. Jediné, co měly společné, byla úroveň horšího oblouku v pluhu a stejnokroje v podobě rozlišovacích vestiček lyžařské školy. Asi bych o tom ani nepsal, ale už několik dnů mi vrtá hlavou mnoho otázek, návazností a začarovaných kruhů.

Co říká zákon?

Komerčním lyžařským školám neříká v podstatě nic. K lyžařským výcvikům na základních školách říká, že maximální počet dětí na jednoho pedagoga je 15. Otázkou je, zda by se počtem dětí ve skupině v případě řešení nějakého závažného úrazu zabýval, či jak by se k němu postavila pojišťovna. Vzhledem k tomu, že živnost na výuku lyžování se váže na akreditovaná zařízení MŠMT a stejné ministerstvo vydává i metodické pokyny definující bezpečnost dětí ve školách, na sportovních kurzech nebo na lyžařském výcviku, můžeme číslo 15 považovat za jakýsi úzus.

Co říká lyžařská škola?

Většina lyžařských škol limituje maximální počet klientů ve skupinové výuce číslem 10, výjimečně 12, v případě dětské výuky spíše 6 – 8. Osm dětí ve skupině, pokud už trochu samostatně lyžují, je sice na hranici efektivity, ale při troše štěstí a výkonnostní homogenity skupiny je lze ještě něco naučit a ne pouze celý den hlídat.

Co na to horský byznys?

Horský byznys trpí. Zejména v oboru lyžařských škol stále sází na pravidla podnikání z konce devadesátých let. Odbavit za každou cenu co nejvíce hostů, shrábnout koruny a po nás potopa. Tahle zlatá doba trvala zhruba do roku 2006. Poptávka byla vysoká, ale tehdejší šance na nastavení odpovídajících cen zůstala nevyužita a klienti, zejména ti zahraniční, byli stále lákáni na nízké ceny a odcházeli pak znechuceni nízkou kvalitou služeb. Možná taky byla jiná doba, ale citelný úbytek zahraniční klientely v lyžařských školách byl po roce 2006 znát. Později se přidala ještě ekonomická krize a najednou skoro nebylo do čeho píchnout. Poslední dva, tři roky zájem o služby lyžařských škol stoupá. Zejména letošní sezona hraje všem provozovatelům areálů a souběžných služeb do karet. Hodně sněhu, a také hodně lidí, kterým se zase dobře daří a nemají hluboko do kapsy. Ale o to víc chtějí za své peníze dostat odpovídající službu. Vnímání českých klientů se v tomto ohledu za posledních deset let velmi změnilo.

A jsme u začarovaného kruhu

Levná výuka rovná se nekvalitní pedagog, nekvalitní pedagog rovná se špatná výuka, špatná výuka rovná se nespokojený zákazník, který se nevrací. Stejně, jako se zákazníci přestali vracet hned na počátku milénia a po roce 2006 zmizeli na chvíli úplně. Lyžařské školy v České republice neumí, až na naprosté výjimky, využít potenciál trhu přeplněného poptávkou a jednoduše zdražit. Mohly by pak poskytovat mnohem kvalitnější služby, najmout mnohem kvalitnější pedagogy, které by najednou bylo z čeho zaplatit. Místo toho stále nahání kvantitu a ve vypjatých termínech tvoří 20členné skupinky, které prostě vydělávají. Teď, hned. Jenže za 5 let už možná zase nebudou. Nebude do nich ani 5 dětí, natožpak 8. To už jsme bohužel v historii zažili.

Jsou lyžařské školy drahé?

Nejsou. Jsou ve většině případů příliš levné. Často slýchám stížnosti na nekvalitní instruktory, ale kvalitní instruktor musí pracovat za 300 korun na hodinu a více, aby odolal zahraničním nabídkám. A k tomu musí dostat nějaké bonusy. Být zaměstnán, mít kvalitní ubytování. Pokud zaplatíte za hodinu privátní výuky 600 korun a kvalitní instruktor spolkne 300 plus odvody státu a další související náklady jako je permanentka nebo zmíněné ubytování, kolik zůstane lyžařské škole? Zákazníkům se podobné úvahy asi nečtou dobře, ale kolik jste zaplatili za trenéra golfu nebo tenisu? Dáte své dítě na raději na dvě kvalitní lekce lyžování po 1 000 korunách, nebo na čtyři podprůměrné po 600, které nic zásadního nepřinesou? Úhly pohledu jsou různé, ale všichni se shodneme, že ve 21členné skupince dětí se nikdo nenaučí nic. To, že je to kombinace neefektivního využití poptávky, nízkých cen, ale hlavně velmi neetického chování provozovatele lyžařské školy je bohužel už jenom fakt.