Jaké to je učit v Kanadě?

(celé znění rozhovoru publikovaného ve SNOW 109, sekce APUL news)

Terko, co pro Tebe znamená práce instruktorky lyžování?

Klíč ke svobodě, cestování, k výuce jazyků, novým kamarádům z různých koutů světa se stejnou vášní. Po vysoké škole a několika letech praxe v oboru ve všedním zaměstnání jsem přičichla k tomu, jak se stát nezávislá. Když jsem chodila pravidelně do normální práce a na hory jezdila jen vypomáhat na víkend, hrozně jsem záviděla všem těm dobrodruhům, kteří cestovali, pracovali v zahraničí. Myslela jsem si, že nikdy nebudu mít na to, to udělat taky. Neumím pořádně anglicky, co práce doma, prostě samé výmluvy. Nakonec jsem sekla s prací v lékarně a začala se výuce lyžování věnovat naplno. Je to práce jako každá jiná a člověk se musí pořád zlepšovat a otáčet, ale nese s sebou vysoké přidané hodnoty, které „obyčejná“ práce s pěti týdny dovolené nemůže nikdy nabídnout. Díky lyžování jsem se podívala do světa, kde jsem celkem snadno s APUL vzděláním sehnala zaměstnání, seznámila se se zajímavými lidmi, ze kterých se pak vyklubali přátelé, lyžovala na místech, o kterých se mi před pár lety ani nesnilo. Jo a díky lyžování jsem si našla partnera. Takže to pro mě znamená fakt hodně.

Jaké přidané hodnoty máš na mysli?

Pokud chceš na horách trávit každou volnou chvíli, není lepší povolání. Ještě bohužel nevypsali pozici na testéra ranního manšestru. Třeba den jako dnes. U nás v Sun Peaks (Kanada) jsme měli „bluebird“ day“, jak z katalogu na zimní dovolenou. Učila jsem dopoledne klienty z celého světa. Jen tak namátkou kapitána boeingu 737 z Austrálie a Španěla, co dělá animované filmy pro studio Pixar. A nebyli to žádní začátečníci, ale pokročilí lyžaři s cílem se zlepšit a lyžovat na těžším terénu. Pro mě velmi příjemné svezení a zajímavý rozhovor na lanovce. Odpoledne jsme se potkali s ostatními instruktory na pár volných jízd. Musela jsem se trochu štípat, abych se ujistila, že jsem pořád v práci. Všichni dobře naložení, žádné otrávené obličeje. Tohle se mi v lékárně opravdu nestalo. Na lyže se dostaneš, i když nechceš. Žádný konzumační stres, že když máš permici na celý den, musíš lyžovat až do zavíračky. Potkáš lidi, kteří sdílí tvoje nadšení a motivují Tě jezdit pořád těžší věci. A s těmi lidmi to taky můžeš probrat u piva po práci. Komunita, co se motá kolem lyžování, jsou vesměs pohodáři, co milují hory a pohyb v nich, žádné rozmazlené dámičky.

Co nějaká negativa? Takhle to vypadá jako dream job.

Jasně. Každý den není posvícení. Někdy je také pekelně hnusně. Tady třeba -30°C nebo liják a vítr jako v Austrálii, kde se na Tebe klepe skupinka dvaceti Číňanů, kteří v životě neviděli sníh a ty musíš vylézt z postele, nasadit thymolinový úsměv a pláštěnku a jít do toho. Nebo máš třeba horečku, jako každý normální člověk občas má. Jenže sezóna je krátká a ty potřebuješ vydělávat, takže si vezmeš prášek a jdeš vstříc řvoucímu batoleti, kterému před chvílí zabavili dudlík, a máš ho tři hodiny ve vší parádě. Nebo jich máš takhle třeba pět. Velmi dobře si pamatuji dny, kdy jsem si lyže na výuce ani nenasadila. Taky ne každý dospělý má talent a dovednost si to přiznat. Holt práce s lidmi. Když jsme u těch negativ. Díky lyžování mé levé koleno nezdobí tetování, nýbrž jizvy po třech operacích kolene. Bohužel lyžování nejsou šachy a riziko zranění je velké. Tak co, už jsme nohama zpátky na zemi?

Jak si podle Tebe vzdělání APUL stojí ve světové konkurenci?

Když jsem se ucházela o práci v Austrálii, ředitel školy se mě hned zeptal, kterou licenci u APUL mám. Netušila jsem, že na druhé straně zeměkoule poměrně dobře znají APUL. To samé Kanada. Řekla bych, že nikde neděláme ostudu. Naopak, lidé z lyžařských zemí, kteří mnohdy netuší, že u nás se dá lyžovat, jsou překvapeni, jak čeští učitelé lyžují. A taky jak učí. Naše metodika je moderní a míchá to nejlepší od Američanů, Kanaďanů, Rakušáků a dalších lyžařských národností. Jsme malá země, a tudíž čerpáme z rybníčků od ostatních a udržujeme si rozhled. U Rakušáků, Slovinců a Italů mám pocit, že si na svoje lyžování nedají sáhnout. Aby to nebyl zas přehnaný chvalozpěv, tak samozřejmě dost závisí, kdo na tom kopci jede. APUL, ne-APUL.

Co bys doporučila těm, kteří se chtějí stát instruktory lyžování, ale stále váhají?

Neváhat ani minutu. Koupit kvalitní boty, teplé rukavice a alou na kurz APUL. Mě samotnou mrzí, že jsem začala učit „až“ v pětadvaceti. Dříve nějaké licence na horách nikdo moc neřešil. Doba se změnila a nikdo tě bez papírů do školy nevezme. Což je dobře. Kvalita výuky se zlepšuje a klienti jsou pořád náročnější. Je dobré si střihnout nějaký kurz před sezónou. Ušetří ti to i spoustu nervů. Samozřejmě, že zkušenosti na tebe nikdo nepřenese, ale člověk ví, co má při první konfrontaci s klientem dělat a taky si zlepšíš svoje vlastní lyžování. Je to fajn zimní brigáda, procvičíš si cizí jazyky a komunikaci s lidmi, takže až půjdeš na první pracovní pohovor, tak tě nic moc nerozhází. To jsou věci, které se hodí i běžném životě a já si vždycky s klidným srdcem do životopisu do sekce ostatní vzdělání píši to lyžařské, i když se ucházím o práci v lékárně nebo třeba v cestovce. Navíc kamarádi snowboarďáci tě naučí na prkně, zkusíš si třeba skialpy nebo telemarky. Sáňkovat s klienty jako přivýdělek taky není špatné. Mě to zní teda o moc líp, než skládat zboží po nocích v supermarketu.

Jak se za ta léta v Tvých očích proměnilo vzdělání APUL?

Já zas nejsem takový pamětník, ale první kurz byl upřímně lehce „punk“. To říkám s odstupem času. Dříve se řešilo hlavně lyžování, toť v pořádku, ale trochu se zapomínalo na systém výuky. Můžu být super lyžař, ale když nebudu umět vysvětlit, jak vypadá pluh a tvářit se u toho jak tisíc čertů, tak to moc fungovat nebude. Dneska se hodně bazíruje nejen na samotném lyžování, ale jak to své lyžování naučit efektivně někoho dalšího. Taky se víc řeší, aby si to klient užil a nedělal dvě hodiny jen sady cvičení a drilů bez ladu a skladu. Další věc je třeba analýza. Klient udělá tři oblouky a čeká, že mu povíš, co je špatně a jak to má zlepšit. I tohle se musí potrénovat, aby člověk byl úspěšným instruktorem. Jsem ráda, že v tomhle šel APUL dopředu a nezaostává ve světě.

Jaké sny by sis v této branži ještě ráda splnila?

Jednoznačně dokončit vzdělání, pokračovat na dráze lektora a předávat know- how budoucím instruktorům. A ráda bych se sklouzla na horách každého kontinentu. Dobře, na Antarktidu nemusím, tam je fakt zima. Už takhle vlastně v práci pořád mrznu.