Počasí a sněhové podmínky ovlivňují požitek z lyžování mnohem více než velikost či věhlas samotného střediska. Máme-li možnost vyměnit mlhu, vítr či chumelenici za slunečnou oblohu, proč to nevyužít. Korutanská lyžařská centra se nacházejí ve velmi rozmanité horské krajině od třítisícových Vysokých Taur až po dvoutisícové pahorky Nockberge a navíc na výrazném klimatickém rozhraní. Sjezdovky jsou jednak zasazené do rozličných výškových pásem od lesa přes louky a pláně až po ledovce a jednak do horských skupin s různorodými klimatickými poměry. Zatímco na Mölltalském ledovci na severu Korutan může řádit bílá tma s vichřicí, v Nassfeldu při hranicích s Itálií se třeba lyžaři opalují na lehátkách. A obráceně – zalije-li Nassfeld vlezlá inverzní oblačnost, Mölltal může nad oblačnou „deku“ vyčnívat. A je-li náhodou počasí nepřívětivé v celých Korutanech, dá se lyžovat na svazích chráněných lesy. Stačí mít v kapse namísto vícedenního skipasu pro jedno „domovské“ středisko korutanský superskipas Top (v ceně srovnatelné s většími středisky) a vydat se každý den autem půl hodiny či hodinu jiným směrem.
Kdy sledovat předpověď počasí obzvlášť pozorně
Typické povětrnostní situace, v nichž se korutanskému lyžaři vyplatí rozhodnout podle předpovědi, jsou při severním a jižním proudění vzduchu. Jestliže totiž vlhký vzduch „naráží“ do Alp, na návětrné straně pravděpodobně chumelí, zatímco na závětrné straně se díky fénovému efektu vzduch vysuší a obloha často projasní. Vysoké Taury jsou dost výraznou překážkou na to, aby se fén mohl opravdu projevit – zatímco na Mölltalu a Ankogelu nemusíte vidět na krok, na Gerlitzenu nebo v Nassfeldu může dokonce svítit z protrhané oblačnosti slunce. Totéž se může dít, jen naopak, i při jižním proudění, kdy vrcholy při hranicích s Itálií a Slovinskem zahalí mraky. Vysoké Taury se zvláště ve vrcholu zimy dostávají „nad mraky“ i tehdy, když jezerní kotlinu kolem Villachu přikryje nízká inverzní oblačnost. Může se samozřejmě stát, že nevlídnému počasí není úniku – pak přijde vhod Bad Kleinkirchheim se svými sjezdovkami v lese a pár krytými lanovkami. Právě Bad Kleinkirchheim patří k nejsušším místům v Korutanech, takže nezřízené sněhové průtrže, které mohou potkat Mölltal, ale i Nassfeld, tu jsou vzácné. Jako útočiště před nečasem může posloužit i Gerlitzen.
Jezero uprostřed Korutan s ideální polohou
Jezero Millstättersee poblíž města Spittal an der Drau má ideální
„lyžařskou“ polohu přímo uprostřed Korutan, takže zhruba polovina
středisek je dostupná za půl hodiny a polovina za hodinu autem. Není to
lyžařská oblast v pravém slova smyslu, kde si užijete pohodlného pobytu na
sjezdovce, zato se můžete nechat rozmazlovat ve zdejším prvotřídním
wellness.
Millstätter See, populární horská „koupací“ oblast, nenechává na
suchu ani své zimní hosty. Přímo na břehu jezera najdete 1. Kärntner
Badehaus, moderní plovárnu v lehkém retro stylu s bazénem, saunami a
možností ochlazení přímo v jezeře.
Kromě Goldecku a Bad Kleinkirchheimu, dostupných od jezera za půl hodiny autem, a Mölltalu, Ankogelu, Gerlitzenu nebo Turracher Höhe, vzdálených zhruba tři čtvrtě hodiny, můžete vyrazit i do Nassfeldu, „nej“ střediska Korutan, ovšem příjezd už zabere poctivou hodinu. Na severní hranici Korutan dojedete za půl hodinky na Katschberg nebo do malého „sportovního“ Innerkremsu.
Goldeck: nepřehlédnutelný trpaslík
Oblast Millstätter See má i svou domovskou lyžařskou horu – Goldeck. Hora je to díky svému převýšení i vysílači na vrcholu nepřehlédnutelná, nicméně lyžařské renomé nemá. Jezdí sem hlavně místní, což se dá brát i jako výhoda. Na den zabaví bez potíží i náročnějšího jezdce. Z údolí do horního patra vede nová prostorná 8místná kabinka, ve vrcholových partiích pak působí dvě expresní 6sedačky – mírnější neboli poctivě modré, nanejvýš červenající pohodové a dálničnější sjezdovky sledují sedačku Bärnbiss, členitější a strmější výše položenou Gipfelbahn. Přímo u výstupu z kabinky je ještě hojně využívaná cvičná louka s dětským parkem, pojízdným kobercem a krátkými vleky. Po dlouhém a strmém severním úbočí do údolí k řece Drávě lesem šněruje úzká a opravdu náročná černá sjezdovka, zasněžovaná ovšem jen za velmi dobrých zim.
Bad Kleinkirchheim: klid v lese
I lázeňské letovisko Bad Kleinkirchheim je od jezera Millstätter See co by kamenem dohodil. Obkrouženo je vlídnými oblými pahorky pohoří Nockberge s údavanou stovkou kilometrů sjezdovek, kromě jedné závodní tratě velmi přívětivých modrých a červených. Tratě se schovávají do řídkého lesa, jen hřebenové partie jsou holejší. Z jedné z nověji vybudovaných sjezdovek je dokonce na Millstattské jezero výhled. Mnohé lanovky mají svůj zenit za sebou, středisko celkově působí ospaleji a ne moc rušně, což vůbec není marná lyžařská konstelace, pokud ovšem náhodou nepovažujete „gaučovou“ lanovku za povinnou výbavu alpských sjezdovek. Pohodlná jsou zato lehátka a křesílka rozmístěná podél sjezdovek. Bad Kleinkirchheim je přívětivý i co do počasí, a to dokonce i v tom nepříznivém – díky ochraně terénů lesním porostem i „závětří“ vyšších hor v okolí.
Mölltaler Gletscher: prašan z výšin
Ledovec je ideální volbou teplých jarních dnů, ale i těch zimních „inverzních“ s mlhou v údolí. Široký prostorný a dálničně přehledný ledovec působí, jako by byl „střechou“ Vysokých Taur – lyžaře totiž omámí dalekým rozhledem jižním a západním směrem, kde panoramatu dominuje nepřehlédnutelná špice Grossglockneru), a po výšlapu na vrcholový hřebínek se můžete kochat i směrem na sever a východ. Z ledovce pokračuje poctivě strmá a široká černá dálnice podél stařičké dvousedačky Klühspies, směrem k metru pak „odstrčená“ černá FISka s plochým nájezdem a krátkou vydatnou střední pasáží. Hlavní – červená – návratová sjezdovka je z velké části plošší, strměji spadá jen v krátkém zúženém průjezdu mezi skalami. U metra se ještě klikatí užší červená sjezdovka Weissee. Při nízké, v zimě ovšem typické návštěvnosti jezdí metro z údolí jen každou půlhodinu.
Ankogel: romantika v retro kabátě
Ankogel, starší soused Mölltalu s podobnými vysokohorskými terény, jen bez ledovce, sice po „aféře“ se zveličováním délky sjezdovek udává pouhých 12 km tratí, zato mimořádně poctivých a s převýšením až 1 400 m. V horním patře, které má podobu vysokohorské kotliny, se rozlévají dlouhé, široké a příjemně sytě červené sjezdovky s „akorát“ odpočinkovými pasážemi. Kdo se nechce soukat do kabiny, může se nechat vytáhnout poněkud stranou kotvovými vleky na kratší, poměrně členité černé a červené sjezdovky – jsou samy o sobě sice subtilnější, ale díky čtyřem variantám tratí i tak dost prostorné. Do údolí se prosmýká lesem sportovnější, černě značená trať – široká, jen v poslední třetině se dvěma užšími serpentinami. Ojediněle nízká je kapacita obou hlavních sekcí kabinových lanovek – v 1. úseku 800 a v druhém 900 os./h, což je spolehlivou zárukou poloprázdných sjezdovek, i kdyby kabiny jezdily nacpané. Komorní, lehce zaostalé středisko ve velkolepé vysokohorské krajině Vysokých Taur je díky své jižní orientaci velmi slunečné i ve vrcholu zimy a výhodné hlavně pro toho, kdo dává přednost délce a pestrosti sjezdovek na úkor pohodlí.
Gerlitzen: korutanský „Kronplatz“
Placatá dvoutisícovka Gerlitzen ověšená lanovkami a sjezdovkami ze všech světových stran se zdivá nad jezerní kotlinou nedaleko od Villachu. Za pěkného počasí je odtud daleký kruhový rozhled k jihu (Karavanky), k severu (Vysoké Taury, Nockberge) i k východu, kde už se Alpy pomalu rozpuští v nížinách. Po celém vrchlíku Gerlitzenu rolují poměrně nenáročné dálnice. Dlouhá, lehce červená a rovněž dálniční sjezdovka s 1 000m převýšením míří do osady Klösterle (Arriach) na severním úpatí hory, kde je i velké záchytné parkoviště, přístupné lehce stoupající horskou silnicí. Od Villachu je nejbližším nástupním bodem Annenheimu, odkud výjezd zajišťuje malá 4místná kabinka – bez návratové sjezdovky do údolí.
Turracher Höhe: první rozmazlovací středisko
Horské sedlo Turracher Höhe s malou hotelovou zástavbou a romantickým
zamrzajícím jezerem je obkrouženo oblými pahorky pohoří Nockberge. Je
jedním z míst, které nelze považovat jen za lyžařské středisko. Je to
mekka požitkářství na sněhu.
Sjezdovky jsou rozprostřené kolem dokola po čtyřech vrcholcích do
pavučiny, uprostřed níž se přímo v sedle nachází zamrzlé jezero. V
pohodě je projedete během půldenního okružního safari. Protilehlé svahy
jsou propojeny tzv. jezerním taxi, které vás přepraví po zmrzlé hladině z
jedné strany na druhou.
Na východním svahu se tyčí vrchol Kornock s pestrou spletí proměnlivých
červených tratí, které se svažují nejprve po širokém hřebeni a níže v
kotlině se pohupují v lehce zvlněném terénu. Jedna z tratí je
vymodelována ve freestylovém duchu s vlnami, malými skokánky a klopenými
zatáčkami a nechybí ani snowpark s liniemi všech obtížností. Svah
Kornocku obsluhuje pohodlná 6sedačka s vyhřívanými sedačkami. Z jižního
okraje sedla sem stoupá ještě telemixová lanovka Panorama (kombinace
6sedaček a 8místných kabinek) se serpentinovitou červenou tratí a
adrenalinovou bobovou dráhou Nocky Flitzer. Nově zpřístupněná lokalita
Schafalm s luxusní 6sedačkou je protnuta pohodovějšími tratěmi s
plošším dojezdem, z nichž jedině černá se aspoň krátce výrazněji
propadá.
Západně orientované svahy jsou o něco rozsáhlejší. Nejdelší a velmi
široké sjezdovky směřují lesními průseky k severně ležícímu Turrachu.
Nejsportovnější z nich je červená dálnice FIS s variantami Adrenalin,
úzkou tratí v trase lanovky, a dále Direttissima, cílový černý hang,
podél kryté 6sedačky Turrach. O něco pohodovější než FIS je červená
trať Zirbenwald, která obtéká sousední stejnojmennou expresní sedačku. Ta
má ještě mimořádně pohodovou modrou variantu Märchenwald. Členité,
točivé, hravé a poctivě červené sjezdovky brázdí terén kolem vleku
Weitental a kolem dvousedačky Sonne, která stoupá od břehu jezera, přímo u
stanoviště jezerního taxi. Výhodou této strany areálu za větrného nebo
mlhavého počasí je limbový les.
Nassfeld: korutanská jednička
Ani malé, ani úplně velké středisko na hranici rakouských Korutan a
Itálie má příjemně tvarované červené sjezdovky v kulisách
připomínajících Dolomity. Tratě v celkové délce 111 km se rozlévají v
řídce zalesněných terénních kotlinách a padnou do noty hlavně
„střední třídě“. I když Nassfeld neoslní nadmořskou výškou, často
překvapí značným množstvím sněhu. Je jedním z nejlépe dostupných
větších alpských středisek při cestě z Moravy.
V Nassfeldu, jehož lyžařské terény se rozkládají kolem stejnojmenného
průsmyku na hranici rakouských Korutan a italského Furlánska, se jezdí
hlavně po travnatých pastvinách ve velmi řídkém porostu. V nejvyšších
partiích se pak sjezdovky dotýkají vápencových skal, které areálu tvoří
velmi pohlednou kulisu. Přejezdy mezi všemi třemi vrcholy – Gartnerkofel,
Madritsche a Trogkofel – jsou lyžařsky plnohodnotné a poměrně rychlé,
žádné nudné traverzování.
Katschberg: pohoda nejen pro děti
Malá lyžařská houpačka v okolí stejnojmenného sedla Katschberg nad
obcí Rennweg nabízí členitý terén od červeno-modrých ranvejí na
svazích Tschanecku až po černou Direttisssimu z vrcholu Aineck nebo dlouhou,
přehlednou a rekreační dálnici A1 do St. Margarethen v Lungau. V Katschbergu
je možné lyžovat přímo ze dveří hotelu.
Lyžařský komplex se 70 km sjezdovek má dvě epicentra – východní svahy
Tschanecku a západní a severní svahy Ainecku, které jsou vzájemně
pohodlně propojené cestami a lyžařským mostem překlenujícím silnici na
Katschbergu.
Zimní plovárna na jezeře
Mohou ovšem nastat i dny, kdy si od lyžování rádi odpočinete – a v těch vyniknou wellnessové vnady Millstattského jezera naplno. Dilema být, či nebýt na lyžích tak nemůže dopadnout špatně. Milou wellnessovou pojistkou je Kärntner Badehaus – moderní „plovárna“ přímo na břehu jezera Millstätter See, která má ducha tradičních plováren – třeba altánek s věžičkou nebo „lidské“ rozměry místností. Nejde o žádný okázale luxusní chrám wellnessu s ohromnými prostory, ale příjemný „domek“ s pár saunami, odpočívárnámi a venkovním vyhřívaným bazénem. V zimě jej navštěvují hlavně místní, což celkovou atmosféru ještě uvolňuje – člověk si případá, jako by tam byl mezi sousedy. Jeden jedinečný luxus ale „korutanská plovárna“ nabízí – ze sauny se můžete vykráčet zchladit rovnou do jezera. Posedět se dá ve zdejší kavárně u obřího štrůdlu za tři a půl eura a vynikajícího italského espressa.
