Moderní trendy v lanové dopravě
Nejčastějším typem lanových drah, které se v dnešní době staví v Alpách, jsou lanovky odpojitelné sedačkové, většinou s šestimístnými sedačkami. V menší míře je doplňují lanovky čtyř- a osmisedačkové. V České republice byly dosud stavěny výhradně lanovky čtyřsedačkové, avšak právě v loňském roce dorazil trend moderních šestisedačkových lanovek také k nám. Stejně jako v Alpách jsou sedačky těchto lanovek vybaveny bublinami, které chrání návštěvníky před nepřízní počasí (klasické bezbarvé bubliny doplnily v posledních letech bubliny oranžové, žluté a modré – barva má cestujícím navozovat i při zatažené obloze pocit slunečního svitu, resp. modré oblohy), komfortním měkkým koženým čalouněním a vyhříváním sedáků.
Samotný proces vyhřívání je velmi jednoduchý – při pojíždění sedačky v dolní stanici sbírá proudový sběrač na spínacím aparátu sedačky ze speciální kolejnice elektrický proud, který je poté veden do rozváděcí skříňky umístěné pod sedákem každé sedačky a odtud vyhřívá síť umístěnou v čalounění sedačky. Stranou samozřejmě nezůstává ani zvyšování bezpečnosti – ať už jde o bezpečnostní zábrany sedaček s individuálními opěrkami pro nohy, které se po zavření zaaretujují a automaticky otevřou až ve stanici, nebo o automatický systém kontroly polohy lana, který dokáže detekovat z ideální polohy vybíhající lano ještě před jeho vypadnutím z kladek a lanovku včas zastavit.
Podobné inovace lze pozorovat i v oblasti kabinkových lanovek, zatím poslední novinkou jsou kabinky vybavené bezdrátovým připojením k internetu (wi-fi). Na rozdíl od Alp však byly moderní kabinkové lanovky postaveny u nás zatím jen tři. Kombinací obou druhů vznikly lanovky kombinované, kde se na dopravním laně střídají jak sedačky, tak kabinky. Každý si tak může vybrat, jestli upřednostní komfort a bezpečí kabinky, nebo ocení raději sedačku, kde se vyhne zdržujícímu odepínání a zapínání lyží. Kombinovanou lanovku bychom však v České republice hledali zatím marně.
Naopak trendem pro Českou republiku obzvlášť typickým je kromě zcela nových lanovek také výstavba starších lanovek dovezených většinou z Alp. Výstavba lanovky je poměrně nákladná záležitost, a zatímco slavná alpská střediska zpravidla nemají problém si na novou lanovku našetřit, v menších tuzemských areálech je výstavba zcela nové lanovky někdy takřka nemyslitelná. Řešením je pak nákup použité lanovky, která už v alpském středisku třeba kapacitně nepostačovala, ovšem menšímu středisku je stále schopna prokázat kvalitní služby. Samozřejmě i použitá lanovka musí splňovat veškeré bezpečnostní požadavky, a tak musí často projít důkladnou rekonstrukcí.
Jak se staví lanovky
Na první pohled by se mohlo zdát, že výstavba lanovky je poměrně rychlá. Avšak než je možné se samotnou stavbou začít, musí projekt získat spoustu povolení a většinou i projít procesem posouzení vlivu stavby na životní prostředí (tzv. EIA). To v případě složitějších staveb může být otázka i několika let, výjimkou nejsou ani případy, kde tato přípravná fáze trvala dlouhých 7 let. Následuje fáze projekční. Základním výkresem této fáze je tzv. podélný profil lanové dráhy, který vyplývá z geodetického zaměření trasy a z něhož je možné vyčíst nejen umístění stanic a všech traťových podpěr včetně jejich druhu, výšky, sklonu, nadmořské výšky nebo osazení kladkovými bateriemi, ale také výšku dopravního lana nad terénem v libovolném bodě trasy podle různých definovaných zatížení.
Nyní již výrobce může začít s výrobou technologie, současně lze již pozorovat první práce v místě stavby. Napřed je nutné odlesnit trasu lanovky, demontovat původní přepravní zařízení (starý vlek nebo lanovka), pokud ho má nová lanovka nahradit a provést terénní úpravy v místech budoucích stanic.
Následně se vyhloubí patky podpěr, usadí ocelové konstrukce armování a provede jejich betonáž. Obdobně se provede betonáž základů a pilířů stanic. V náročném terénu se betonáž patek podpěr provádí mnohdy prostřednictvím vrtulníku.
Tou dobou jsou již na parkoviště poblíž stavěné lanovky kamiony naváženy jednotlivé díly technologie – tubusy a příčníky podpěr, kladkové baterie, pohon, lanáče, nosníky a v případě odpojitelného systému staniční dopravníky.
Po řádném vytvrdnutí betonu je možné začít s montáží těchto dílů. Podpěry v méně náročném terénu se montují pomocí autojeřábu, pro usazení podpěr v náročnějším terénu musí většinou vzlétnout vrtulník.
Pro usazení jedné podpěry je většinou zapotřebí 4 až 5 letů – 1 až 2 lety pro tubus podpěry (dle její výšky a tedy počtu dílů tubusu), 1 let pro příčník (tzv. hlava podpěry) a po 1 letu pro každou ze dvou kladkových baterií. Následně se dotáhnou všechny šrouby a vyrovnají kladkové baterie.
Paralelně již probíhá montáž technologie stanic, která je u odpojitelných systémů završena montáží staničního opláštění. Následně je rozvinuto a zapleteno dopravní lano, což je značně kvalifikovaná činnost, pro kterou mají oprávnění jen vybraní odborníci.
Tou dobou je již většinou možné na přiléhajícím parkovišti spatřit i připravené sedačky (resp. u kabinkových lanovek kabinky), které jsou po kompletaci se závěsy a oživení řídicí elektroniky lanovky usazeny na dopravní lano. Vyvrcholením každé stavby lanovky jsou zátěžové zkoušky, které prověří jak pohon lanové dráhy, tak především její brzdový systém ve vztahu k bezpečnosti. Na českých horách je tradicí používat jako zátěž vozů pivní sudy, avšak v Alpách jsou běžné také speciální vaky, které se naplní vodou. Poté je lanovka předána zákazníkovi a připravena na zahájení pravidelného provozu.
