Náklady na výstavbu činily 26,5 milionů korun. Trasa lanovky s délkou 6 km byla navržena ve dvou úsecích. První úsek s délkou 4 137 m a převýšením 859 m má dolní stanici v Tatranské Lomnici a horní stanici na Skalnatém Plese, uprostřed trasy se nachází průjezdní mezistanice Štart, která byla potřebná pro rozdělení nosných lan (jedno nosné lano dlouhé více než 4 km v tehdejší době nepřicházelo v úvahu). Lana jsou vedena přes 9 podpěr příhradové konstrukce – 5 z nich se nachází na úseku pod stanicí Štart a zbývající 4 pak na úseku Štart – Skalnaté Pleso. Navržena byla kyvadlová lanovka s dvěma 30místnými kabinami a s jedním nosným a 2 tažnými lany. Kabiny měly typický desetiúhelníkovitý půdorys, vyrobeny byly v roce 1937 Továrnou na vozy v Kolíně. Druhý úsek s délkou 1 872 m a převýšením 864 m pak pokračoval ze Skalnatého Plesa až na Lomnický štít do výšky 2 622 m n. m. Na rozdíl od prvního úseku je tato lanovka jednovětvová s jednou 15místnou kabinou. Uspořádání lan bylo stejné jako na prvním úseku, tzn. 1 nosné a 2 tažná. Výstavbou obou úseků byla pověřena firma Wiesner Chrudim, která již měla zkušenosti z výstavby kyvadlových lanovek na Ještěd a Černou horu v Krkonoších.
Jediná kabina druhého úseku před rekonstrukcí
Náročná výstavba lanovky
Výstavba méně náročnějšího 1. úseku byla zahájena v květnu 1936. Na Štart byl materiál dovážen ještě pomocí nákladních aut, na úseku Štart – Skalnaté Pleso již musela být vybudována pomocná nákladní lanovka. Jako první byly postaveny základy stanic a podpěr, poté přišla na řadu montáž ocelových přihrádových podpěr a technologie ve stanici Tatranská Lomnica, ve které se nachází napínání tažného lana (všechna 4 nosná lana jsou napínána ve stanici Štart). Na jaře 1937 již probíhala montáž technologie v poháněcí stanici Skalnaté Pleso a rozvinování a usazování nosných a tažných lan. Do provozu byl první úsek uveden v prosinci 1937. Již v lednu 1938 se na nové lanovce stala první nehoda, když selhal ukazatel polohy kabiny na trati a kabina najela plnou rychlostí do stanice Štart.
Poslední kabina kyvadlové lanovky Tatranská Lomnica – Skalnaté Pleso,
kterou vyrobila firma Komišák Stropkov v roce 1992
Mnohem náročnější byla stavba druhého úseku na Lomnický štít. Původně měla být celá trasa překlenuta jedním volným rozpětím lan dlouhým 1872 m, později se však ukázalo, že asi 100 m pod horní stanicí bude nutno postavit jednu podpěru. I tak ale patřilo výsledné volné rozpětí 1 744 m v té době k největším na světě, kabina se zde pohybuje až 240 m nad terénem. Během výstavby bylo nutno řešit mnoho problémů, projekt se neustále měnil a nikdy například neexistovala kompletní projektová dokumentace.
Boční pohled na 15místnou kabinu
Nelehký provoz
V roce 1940 zahájil druhý úsek zkušební provoz, ten byl však brzy ukončen, protože při jedné z jízd došlo k poškození nosného lana, když se kabinou nadzvednuté lano nevrátilo do úložné botky na podpěře. Pravidelný provoz s cestujícími tak mohl být zahájen až v roce 1942. Během 2. světové války však musel být provoz opět zastaven, v lednu 1945 byla dokonce ustupujícími nacistickými vojsky vyhozena do povětří dolní stanice v Tatranské Lomnici i první podpěra. Po odstranění škod byl provoz na 1. úseku zahájen v únoru 1946, druhý úsek na Lomnický štít se znovu rozjel teprve v lednu 1949. Zároveň k 1. červenci 1946 přešly oba úseky do majetku Československých drah (ČSD). V pozdějších letech došlo ještě na obou úsecích k výměně původních hranatých kabin za nové. I tak ale provoz lanovky nebyl zcela bezproblémový. Aby mohla být lanovka vůbec v provozu, byla někdy nespolehlivá zabezpečovací zařízení vyřazována z činnosti. To se však vymstilo menšími nehodami, které se naštěstí ještě obešly bez zranění. V září 1973 však došlo k roztrhnutí napínacího lana nosného lana ve stanici Štart a k pádu kabiny č. 1, která se nacházela necelých 150 m pod stanicí Skalnaté Pleso. Tato nehoda si vyžádala 16 zraněných, jedna žena svým zraněním později podlehla. Provoz lanovky byl opět obnoven až v roce 1975.
Pohled z vyhlídkové plošiny na Lomnickém štítu na přijíždějící
kabinu
Rekonstrukce
Koncem 80. let bylo rozhodnuto o rekonstrukci obou úseků firmou Von Roll. Nejprve byl rekonstruován horní úsek, kde zůstala zachována kapacita kabiny (15+1 osob), změnil se však systém uspořádání lan na 2 nosná a 1 tažné. Kompletně vyměněna byla také strojní technologie, novou kabinu dodala firma Gangloff. Horní stanice byla o několik metrů zvýšena, díky tomu mohla být odstraněna problematická podpěra. Vyřešen byl také záchranný systém, kdy je možno k uvíznuté kabině spustit po nosných lanech záchrannou kabinu. Nová lanovka na Lomnický štít byla uvedena do provozu 24. června 1989. Pro rekonstrukci prvního úseku byla navržena technologie se 125místnými kabinami a bez mezistanice Štart, k realizaci již ovšem nikdy nedošlo, pouze byly v roce 1992 vyměněny původní kabiny za nové se sníženou kapacitou 29+1 osob (z důvodu vyšší hmotnosti), které dodala firma Komišák Stropkov. Po náhradě kabinkové lanovky na Skalnaté Pleso byla ještě v provozu i kyvadlová lanovka, v roce 2000 však její kabiny po 63 letech vyjely naposledy a od té doby lanovka, která byla milníkem ve vývoji lanových drah v Československu, chátrala. Před pár lety byla odstraněna všechna lana a demontovány všechny podpěry kromě podpěry č. 1.
Pohled ze Skalnatého Plesa na Lomnický štít, na který se právě
chystá jediná kabina 2. úseku
