12. ledna 2019

Zimě chybí k pevné vládě jen krůček

Nejen vydatný zásyp našich hor sněhem a kalamita v Alpách, ale především situace ve vyšších vrstvách atmosféry jsou nadějí, že letošní zima bude nezapomenutelná. Evropa má k tomu nejlepší předpoklady za posledních 5 až 10 let. Využije je?

Stratosférické oteplení začíná promlouvat do počasí

To, co se dalo – čistě statisticky a trochu spekulativně – předjímat už před Vánoci a na přelomu roku, se čím dál více projevuje i v numerických předpovědních modelech. Náhlé stratosférické oteplení, při němž došlo ve výšce 30 km nad zemí ke skokovému nárůstu teploty o více než 80 °C, vedlo k otočení stratosférického větru do protisměru, a to dokonce nejsilnější měrou v historii sledování. Výsledkem je, že ve vyšších vrstvách atmosféry proudí vzduch opačným směrem než v nižších, v nichž se „utváří“ počasí. To obvykle výrazně zbrzdí, rozvlní či zcela rozbije tzv. polární vír, který „drží“ arktický chlad a zároveň způsobuje přesun vzduchových hmot od západu k východu – v případě Evropy tedy z oceánu na kontinent. Jakmile je polární vír zbržděn, proudění na severní polokouli více meandruje („kličkuje“ od severu k jihu a naopak namísto přímého západo-východního směru) a mrazivý vzduch zatéká z Arktidy více na jih. Tento stav, který je nutnou podmínkou, aby do Evropy měla kudy přijít zima, meteorologové nazývají narušenou cirkulací. Sama o sobě ještě není zárukou zimního počasí, zvyšuje však jeho šance.

Je-li polární vír takto oslaben, staví se mu „do cesty“ mohutné tlakové výše, jakési pevnosti nehybného vzduchu, které způsobují, že proudění musí meandrovat. A pravě na přesném rozložení těchto tzv. blokačních tlakových výší závisí, zda se Evropa dočká zimy, nebo nikoliv.


Záporné hodnoty indexu AO značí, že polární vír bude i nadále oslaben

Zima pro hory, koncem ledna možná i pro nížiny

V současnosti jsou – navzdory „luxusním“ předpokladům – tlakové výše rozestavěny ne zcela ideálně. Sibiřská tlaková výše je totiž přes severní pól propojena s aljašskou, takže aktivní část chladného polárního víru (tlakové níže) je „vytlačena“ do východní Kanady, kde ze střetu s teplým Atlantikem vypouští nové a nové tlakové níže valící se k Evropě. Díky celkové slabosti polárního víru se naštěstí daří azorské tlakové výši vysouvat k severu, čímž posouvá atlantské cyklóny na severnější dráhu a ty do Evropy dorazí s chladnějším vlhkým vzduchem – výsledkem jsou sněhové hody pro naše hory i severní stranu Alp, ovšem „slabá“ zima pro nížiny.

Kdyby azorská tlaková výše ustoupila k jihu, Evropu „prolije“ Atlantik a teploty by byly výrazně vyšší. Naopak pokud by se azorské tlakové výši podařilo propojit s tlakovou výší nad polární oblastí, v Atlantiku by vznikla neprostupná vzduchová „pevnost“ a místo oceánského vzduchu by proudil do Evropy ještě chladnější vzduch původem z Arktidy, příp. z Eurasie.


Po přední straně tlakové výše, roztažené nad Atlantikem tak, že ucpe i poslední skulinku, se do Evropy může ve třetí lednové dekádě propadnout s tlakovou níží arktický vzduch


Pokles teplot ve výšce cca 1 500 m n. m. koncem ledna předpokládá i hlavní scénář modelu GFS, značný rozptyl variant ale nabádá k opatrnějšímu optimismu

Chladné počasí je pravděpodobnější než teplé

Polární vír by se tak mohl zcela rozpadnout na dvě či více center, z nichž jedno by „mrazilo“ Evropu. Propojení azorské výše s polární výši přitom hlavní scénář předpovědního modelu GFS aktuálně předpokládá. Tomu odpovídá i výrazné „zchladnutí“ dlouhodobé předpovědi – zatímco ještě počátkem ledna očekávala výrazně teplotně nadprůměrný leden v Evropě, nyní počítá spíš s průměrným až chladnějším měsícem.


V současnosti to podle dlouhodobého modelu CFS vypadá na zimní leden


Ještě na přelomu roku přitom dlouhodobý model CFS předpovídal nadprůměrně teplý měsíc


I únor by podle modelu CFS mohl mít zimní průběh

28. prosince 2018

Zima má velkou šanci hned po Novém roce

O Vánocích došlo ve stratosféře, tedy ve výšce zhruba 30 km nad zemí, k náhlému a prudkému oteplení, dokonce nejsilnějšímu v historii měření. Začátkem roku by v důsledku tohoto šoku mělo dojít i k otočení stratosférického větru, které bude mít dalekosáhlé a dlouhotrvající důsledky na zimní počasí severní polokoule. Předpoklady pro pořádnou zimu v Evropě snad nemohou být lepší. Kdy dorazí?

Major warming je předpokladem, nikoliv však zárukou dobré zimy

Náhlé stratosférické oteplení je šok, který způsobuje narušení či úplný rozpad polárního víru, v jehož důsledku se „zima“ vylije z Arktidy do nižších zeměpisných šířek. Podle předpovědi bude tzv. major warming završen začátkem roku 2019, kdy by mělo dojít k otočení stratosférického větru „do protisměru“ – ze západního na východní. Tato „otočka“ prudce ovlivní i vzdušné proudění v troposféře, přičemž vzroste pravděpodobnost vzniku tzv. blokačních tlakových výší a narušené povětrnostní cirkulace, při níž se vzduchové hmoty nepřesouvají ze západu na východ, ale spíše ze severu na jih a z jihu na sever. V Evropě způsobuje západní proudění vždy teplejší zimu, naopak ze zbývajících směrů jsou dva z hlediska zimy „výhodné“ (sever, východ) a jen jeden „nevýhodný“ (jih).


Nad Arktidou bývají ve výšce 30 km teploty kolem -80 °C, aktuálně je tam ale jen kolem -10 °C a o Vánocích se oteplilo dokonce na +10 °C – typický znak náhlého stratosférického oteplení, které může způsobit narušení až rozpad polárního víru a následně přesun „zimy“ ze severu k jihu

Předpovědní modely budou ještě několik dní zmatené

Předpovědní modely zatím nedokážou na stratosférické oteplení s předstihem reagovat, resp. předpovědět, jakou „paseku“ v atmosféře nadělá a v jakém stavu bude polární vír. Teprve když nastane, začnou změny zpracovávat. V přechodném období přitom budou „zmatené“ a mohou předpovídat jak extrémní teplo, tak zimu. I malé změny v poloze tlakových výší v Arktidě totiž mohou způsobit značné rozdíly v počasí v Evropě.


Stav polárního víru se měří indexem arktické oscilace (AO) – záporné hodnoty značí nestabilní vír. Aktuálně předpověď počítá s jeho stabilizací a následně nesmělým oslabováním

Americký model věští teplo...

Americký předpovědní model GFS počítá s tím, že narušený polární vír se přesune do východní Kanady, což je pro Evropu ta nejméně výhodná situace – „zima“ se totiž vylije do Atlantiku, kde bude roztáčet divoké tlakové níže, které naženou do Evropy teplý oceánský vzduch.


Na předpovědi teplot ve výšce 1 500 m n. m. je vidět, že americký model – zatím – s výraznějším a trvalejším ochlazením nepočítá


Pokud se vyplní americká předpověď, Evropa se pod vlivem ataku tlakových níží z Atlantiku v lednu dočká velmi vlhkého a poměrně teplého počasí


Dlouhodobý model CFS nevidí chladnější počasí ani později v lednu 2019, když předpokládá o 1 až 2 °C vyšší průměrnou teplotu ve střední Evropě

... evropský zimu

Naproti tomu evropský předpovědní model ECMWF predikuje začátkem roku, kdy se začnou projevovat účinky náhlého stratosférického oteplení, vznik tlakové výše nad Atlantikem. Ta bude jako „pevnost“ blokovat vstup oceánského vzduchu do Evropy, namísto něj se uvolní cesta vzduchovým hmotám ze severu.


Evropský model slibuje výraznější ochlazování, jak ukazuje předpověď teploty ve výšce 1 500 m n. m.

Při stratosférickém oteplení v roce 2013 modely reagovaly stejně – americký stále věřil „síle oceánu“, evropský nikoliv a nakonec vývoj odhadl lépe, nad Atlantikem se usídlila blokační tlaková výše a zima byla vydařená. Bude se to opakovat i letos?

13. prosince 2018

Zima o Vánocích lyžaře nejspíš potěší

I když seriózní předpověď počasí o vánočních svátcích ještě vydat nelze, je pravděpodobné, že alespoň na horách bude konec roku 2018 sněhově vydařený. A vzhledem k událostem, které se chystají v atmosféře, by zima nakonec mohla potěšit i nižší polohy.

Už nyní jsou na tom nejvyšší polohy domácích hor a zvláště Alp sněhově slušně, místy i výtečně, což téměř zaručuje „bílé“ Vánoce. Počasí je hra s pravděpodobností a mnoha faktory, přičemž na více než několik dní dopředu lze jeho vývoj odhadovat právě jen z toho, jestli více faktorů nahrává tomu či onomu scénáři. A právě nyní ukazuje dost faktorů na „zimní“ scénáře počasí koncem roku. To ovšem nijak nevylučuje tradiční vánoční oblevu.

Zima ve střední Evropě není až tak samozřejmá

Aby byla ve střední Evropě zima, jakou si jako lyžaři představujeme, musí se sejít vícero – nesamozřejmých, a tedy méně pravděpodobných – okolností. V první řadě je třeba zajistit severní či východní proudění vzduchu namísto obvyklejšího západního. Západní proudění je přitom podpořené „přirozeným“ stavem polárního vortexu neboli ohromné tlakové níže nad polárními oblastmi, která se otáčí proti směru hodinových ručiček a na svém jižním okraji – právě v našem mírném pásmu – pohání vzduchové hmoty od západu k východu (jet stream). Zimní situace nastávají tehdy, když se jet streamu postaví „do cesty“ tlakové výše, jakési pomyslné pevnosti, ideálně umístěné nad Atlantikem či Skandinávií, které jej donutí meandrovat, a přenášet tak vzduchové hmoty od severu k jihu a od jihu k severu. Z toho vyplývá, že ani „rozbitý“ polární vortex nezaručuje zimu (v případě, že se Evropa ocitne v jižním proudění), jen zvyšuje její pravděpodobnost.

Oslabený vortex se může už o Vánocích rozpadnout

Po celý letošní rok vykazují tlakové výše v oblasti Atlantiku a Skandinávie pozoruhodnou schopnost se stále a stále obnovovat, nad oceánem se tak nedaří trvaleji usadit tlakovým nížím, které by hnaly vlhký a teplý vzduch do Evropy. Polární vortex je tak narušen, o čemž svědčí index AO, který se pohybuje v záporných hodnotách nebo kolem nuly.


Na sílu vortexu mají významný vliv i teploty a směr větru ve stratosféře – běžně se ve výšce 30 km nad severním pólem pohybují kolem -80 °C při západním větru. Několikrát během zimy se však v části stratosféry náhle oteplí, a to i o několik desítek stupňů, což vortex „zvrchu“ naruší, v krajním případě se i rozpadne na dvě nebo více částí – hlavní „pohon“ západního proudění je pak vyřazen z provozu. O Vánocích a zejména po nich se náhlé stratosférické oteplení (minor warming) očekává, a dokonce by se mohlo rozvinout do fáze, kdy se vortex natolik naruší, že se stratosférické proudění otočí „do protisměru“ na východní (major warming). Pokud se tak stane, předpovědní modely začnou velmi rychle produkovat zimní scénáře pro konec roku 2018 a začátek 2019.


Už nyní se hlavní předpovědní model GFS „přetáčí“ do zimy – kontrolní výpočty ho zatím nepodporují, což ukazuje srovnání variant vývoje výškové teploty, ve které je hlavní scénář výrazně níže než ostatní varianty. To ale v těchto situacích není nic neobvyklého. Příští dny ukážou, jestli se varianty přikloní k hlavnímu scénáři, nebo naopak.


Jestliže major warming nastane, může zima 2018/19 začít opravdu důstojně. V opačném případě se nejspíš prosadí oceánské proudění, a tedy teplejší a vlhčí počasí. Jasněji bude o Vánocích.

25. listopadu 2018

První souboj o vládu mezi podzimem a zimou

Listopadové záchvěvy zimního počasí dávají naději, že lyžařská sezóna začne brzy a zdařile. Rozhodující souboj mezi zimou a podzimem o vládu nad Evropou ale nastane začátkem prosince.

Po dlouhé měsíce se počasí v Evropě odehrává v režimu tzv. narušené cirkulace, kdy velmi vytrvalé tlakové výše nad Skandinávií nebo Atlantikem brání oceánskému vzduchu, aby pronikl nad pevninu – výsledkem bylo horké a suché léto a prakticky úplná absence větrných podzimních plískanic. V zimní části roku takto „zablokovaný“ oceán umožňuje, aby se do střední Evropy vylil mrazivý vzduch z dalekého východu, případně ze severu.

Výchozí situace přeje zimě

Momentálně je tlaková výše nad Skandinávií umístěná tak, že k nám – přinejmenším přechodně – proudí studený vzduch od severu. Zároveň se však mrazivý vzduch vylévá z Arktidy přes východní Kanadu až do Atlantiku, kde při setkání s výrzaně teplejším oceánským vzduchem roztáčí ohromné tlakové níže, které budou plnou silou „narážet“ do tlakové výše v Evropě. Nakonec ji – opět přinejmenším přechodně – odtlačí a do Evropy naimportují teplejší vzduch. Nastane „přetahovaná“, která se projeví výraznými teplotními výkyvy, a to jak mezi jednotlivými dny, tak mezi různými částmi Evropy.

Atlantik proti zablokované Evropě

Jestliže se tlakové výši podaří udržet „své“ dosavadní území, je velká šance, že zimní projevy počasí budou v průběhu prosince pokračovat. Pokud se ovšem nechá odtlačit na jih do Středomoří nebo hlouběji na východ Evropy, bude u nás buď „řádit“ teplý Atlantik s větrným a vlhkým počasím, nebo se tu „rozvalí“ část poražené tlakové výše, což přinese inverzní počasí s mlhou v nížinách a teplým počasím na horách. Nejnázorněji to ukazují předpovědi synoptických map.



Podle aktuálního hlavního scénáře modelu GFS zatlačí cyklóna z Atlantiku tlakovou výši hlouběji do Evropy, a tím přivede teplý vzduch od jihu...


... až jihozápadu



Za ní se nad oceánem může začít tvořit nová tlaková výše, která se bude chtít vztyčit k severu, a stočit tak proudění vzduchu nad střední Evropou na (postupně chladnější) severozápadní


Podaří-li se tlakové výši vztyčit a udržet nad Atlantikem či Británií, po její přední straně steče do střední Evropy studený vzduch od severu. To je „ideální“ scénář vývoje, nikoliv ten nejpravděpodob­nější


Nejpravděpodob­nější je v příštích dnech až týdnech „nerozhodný“ souboj se střídáním teplých a studených fází, jak ukazuje rozptyl jednotlivých teplotních scénářů

Návrat teplého podzimu by byl (nemilým) překvapením

Drtivé a jasné vítězství atlantských cyklón sice není vyloučené, ale také není úplně pravděpodobné – dlouhotrvající povětrnostní „mustr“ obvykle neskončí během několika dnů, navíc pro jeho pokračování panují poměrně příznivé podmínky. Polární vortex, který je hybatelem západního proudění, totiž vůbec není v dobrém stavu, jak potvrzuje index AO – schopnost tlakových výší roztahovat se po severní polokouli, a blokovat tak „oblíbenou“ dráhu cyklón, je aktuálně vysoká.


Polární vortex je v rozkladu, bude se však snažit zmátořit

Pravděpodobná je průměrná zima

Příliš teplému počasí v zimě nevěří ani dlouhodobé předpovědní modely, což je další rozdíl oproti minulým letům. Počítají spíš s průměrnými nebo jen lehce nadprůměrnými teplotami. V případě dlouhodobého „atlantského“ počasí by byla teplotní odchylka výrazně vyšší.


Prosinec by podle modelu CFS mohl být teplotně průměrný, …


… leden nadprůměrný…


… a únor průměrný až lehce nadprůměrný


I německý model DWD předpovídá teplotně spíše průměrnou až lehce nadprůměrnou zimu

24. října 2018

Zima letos nemá špatné „karty“

Konec října přinese do české kotliny i Alp „zimu“, ve vysokohorských polohách konečně napadne sníh, který by mohl už zůstat. I když může jít o krátkou epizodu bez pokračování, zima tím připomene, že šance má letos poměrně slušné.

Je možné, aby po rekordně horkém jaru a létu přišla alespoň normální zima? Určitě ano. Nezáleží totiž jen na tom, jak je „rozpálená“ zeměkoule, ale jakými trasami po ní proudí vzduchové hmoty. I laikovi je jasné, že od západu ani od jihu do Evropy moc zimního počasí nepřijde – Atlantik ani Afrika totiž žádnou „zimu“ nevytváří. Naopak z arktického severu nebo z prochlazeného pevninského východu mráz udeřit dokáže. Severní polokouli obepíná v mírných zeměpisných šířkách pomyslný „prstenec“ silného vzdušného proudění, tzv. jet stream, který vane od západu k východu. Souvisí s tzv. polárním vírem, který se tvoří nad Arktidou v důsledku jejího značného prochlazení v temné zimní polovině roku. Čím je polární vír a jet stream slabší (tzv. narušená cirkulace), tím vyšší jsou šance, že do Evropy se dostane vzduch odjinud než od západu – a to je nadějné i pro dobrou zimu.


Předpovědní mapa GFS z 24. 10. pro 28. 10. 2018 – koncem října 2018 nastane ukázková „zimní“ situace s blokační tlakovou výší nad Atlantikem a průvanem ledového vzduchu ve střední Evropě, který přinese na vrcholky hor i sníh

Počasí je neobvyklé už od jara

A tzv. narušená cirkulace byla v podstatě i příčinou letošního horkého léta – mohutná tlaková výše nad Skandinávií či Atlantikem „blokovala“ běžné západní proudění, které by Evropu oceánským vzduchem z Atlantiku „chladilo“. Trvanlivost tlakových výší v místech, kde nejsou úplně obvyklé (Atlantik, Skandinávie) je letos obdivuhodná a pokud se během příštích týdnů nevytratí, může být právě ona spouštěčem zajímavých zimních epizod.

Extrémně slabé zalednění v Arktidě paradoxně přeje zimě

Dalším jevem, který podporuje tzv. narušenou cirkulaci, je zalednění v Arktidě – čím je slabší, tím „hůře“ funguje polární vír a tím spíš se mu do cesty „postaví“ tlakové výše. Zamrzne-li Arktida, vznikne tak vlastně mrazivá „poklička“ jinak poměrně teplé oceánské vody, což podporuje vznik a sílu polárního víru neboli mohutné tlakové níže nad severní polokoulí, jejímž projevem je i silný jet stream, a tedy „teplá“ zima. Letos je Arktida extrémně málo zaledněná, podobně jako v roce 2012.

Video NASA názorně ukazuje, jak se od roku 1979 zmenšuje plocha arktického ledu

Aljašský Beaufortův vír může zpomalit Golfský proud

Zajímavě se letos vyvíjí i mořské proudění poblíž Aljašky, známé jako Beaufortův vír. Běžně má na povrchu studenou a méně slanou vodu, v hloubce pak teplejší a slanější – díky tomu moře v těchto končinách snáze zamrzá. Naopak Golfský proud přináší od jihu k severu v povrchových vrstvách oceánu teplejší vodu. Pokud z Beaufortova víru, podle výzkumů každých 5 až 7 let, „unikne“ teplejší voda k povrchu a zároveň se ta studenější a „sladší“ setká s Golfským proudem, může to mít závažné následky – od oteplení Arktidy až po zpomalení Golfského proudu, což pro Evropu znamená chladnější klima. Významné „oslazení“ Golfského proudu už bylo zaznamenáno třeba v 70. letech – a právě ty byly v Evropě dosti chladným obdobím. Tolik aspoň teorie.

Modely nahrávají spíš normální nebo lehce teplejší zimě

A co předpovídají dlouhodobé modely? Shodují se na tom, že zima jako celek bude nejspíš teplotně nadprůměrná, nicméně zdaleka nejsou jednotné a i v simulaci jednotlivých měsíců se značně liší. I to je změna oproti předchozím letům, která značí, že zima by mohla alespoň zčásti přinést vydařené „zimní“ počasí.






Teplotní odchylky v Evropě od prosince 2018 do února 2019 předpovídané americkým modelem CFS a německým DWD jsou sice kladné, ale ne tak vysoké jako v minulých letech, což dává šanci „normálnější“ zimě

5. srpna 2018

Jaká může být po horkém létě zima?

Je letošní velmi teplé letní počasí předzvěstí teplé zimy, nebo naopak citelně chladné? Zatímco na předpovědi v pravém smyslu slova je ještě příliš brzy, statistika už o příští zimě leccos „ví“…

Po celkem vydařené zimní sezóně 2017/18, kterou kazil jen nadprůměrně teplý leden, budou lyžaři s optimismem vyhlížet i zimu 2018/19. Počasí má tendenci se vždy určitý čas opakovat a následně svou „výchylku“ kompenzovat – teplé zimy se tak často opakují několik let po sobě, podobně pak ty studenější, než dojde k oné kompenzaci a trend se otočí. Současné horké letní počasí má velmi podobnou příčinu jako to mrazivé v únoru a březnu 2018 – může za to tzv. narušená cirkulace, kdy v Evropě obvyklé proudění vzduchu od západu k východu je nahrazeno prouděním od severu k jihu nebo od jihu k severu. Oním „narušitelem“ je tlaková výše nad Atlantikem nebo Skandinávií, tedy v oblastech, kde běžně sídlí spíše tlakové níže – a to působí „narušení“ západního proudění. Vydrží narušená cirkulace až do zimy 2019, nebo se projeví spíš kompenzace v podobě živého západního proudění?

Ačkoliv předpověď počasí dokáže odhadnout změny jen několik dní, nanejvýš týden dopředu, statistika si troufne klidně na celou nadcházející zimní sezónu. Počasí je výsledkem mnoha lépe či hůře předpověditelných jevů, přičemž mnohé významné z nich mají dokonce pravidelný cyklus a z jejich kombinace si tak lze vytvořit pravděpodobnostní „skládačku“ zimní sezóny 2018/19. Zjednodušeně to znamená, že se dá na základě určitých jevů s jistou pravděpodobností odhadnout, zda bude zima spíše teplá, nebo studená.

V teplejším klimatu je dlouhá a krutá zima zcela nepravděpodobná

Nejvýznamnějším statistickým „dílkem“ je charakter zim v posledních 30 letech, což je zároveň nejkratší období, v němž se dají pozorovat změny klimatu. Drtivá většina posledních zim byla nadprůměrně teplá, přinejlepším pak průměrná a jen zcela výjimečně teplotně podprůměrná, takže se nejspíš nespleteme, budeme-li i zimu 2018/19 očekávat celkově teplejší. V žádném případě to ale neznamená, že bude „nevydařená“, neboť i teplejší zimy mají svá mrazivá období a pohádkové chumelenice, ve vyšších polohách mohou být „teplé zimy“ dokonce lyžařsky příznivější, neboť sněhově bohatší než případné „podprůměrné“ s krutými holomrazy.

Slunce přeje chladnější zimě

Poměrně pravidelný, přibližně jedenáctiletý cyklus má i sluneční aktivita, která se chýlí ke svému minimu, očekávanému kolem roku 2020. Čím nižší sluneční aktivita, tím méně se „ohřívá“ atmosféra, a tedy vzrůstá naděje na slušnou zimu. I historická statistika ukazuje, že ty nejstudenější zimy nastávaly v obdobích slunečního minima. Pozoruhodné je, že těsně před dosažením minima se objevují i superteplé zimy (např. 2006/07, následovaná sérií studenějších zim 2008/09, 2009/10 a 2010/11 kolem slunečního minima). Sluneční aktivita bude tedy v nadcházejích zimách lyžařům nakloněna, byť s rizikem teplého „výstřelku“, který by nejspíš byl nešťastnou „kompenzací“ extrémně chladné zimy třeba v Americe.


Sluneční aktivita se blíží svému jedenáctiletému minimu


Nejstudenější zimy v pražském Klementinu se často soustředí do období slunečního minima - naposledy v letech 2009 až 2011 a předtím 1995 až 1996

Žolík ve stratosféře

O tom, jak významně zimní počasí ovlivňují poměry ve stratosféře, tedy zhruba 11 až 50 km nad zemí, svědčí „nečekaně“ mrazivý konec února a začátek března 2018 – už na přelomu ledna a února se objevovaly náznaky, že dojde k tzv. náhlému stratosférickému oteplení, které „rozkrájí“ pomyslný balón ledového vzduchu nad Arktidou a ten se následně vylije směrem k jihu. A tak se i stalo. Tzv. narušená cirkulace se přitom s krátkými přestávkami udržela až do léta. Narušené cirkulaci se daří i tehdy, pokud se stratosférické proudění vzduchu „otočí“ a začne vanout od východu k západu – to nastává přibližně jednou za dva roky (kvazibienální oscilace, QBO). Naposledy k „otočce“ mělo dojít koncem roku 2016, ovšem nedošlo (poprvé v historii padesátiletého pozorování!) a je tak na čase, aby se fáze QBO změnila letos. Pokud by opravdu východní fáze QBO během podzimu 2018 nastala, pravděpodobnost narušené cirkulace, a tedy i vydařené zimy v Evropě, by se velmi zvýšila.

Zima 2018/19 nejspíš nebude ladovská, ale ani propadákem

Bude tedy – statisticky vzato – zima 2018/19 spíše teplá, nebo studená? Z hlediska klimatu posledních 30 let se dá téměř spolehnout, že bude celkově teplá, přinejlepším průměrná. Současná dlouhodobě narušená povětrnostní cirkulace, nízká sluneční aktivita a očekávatelná východní fáze stratosférického proudění ale slibují i typické zimní projevy počasí. Ladovská zima od listopadu do dubna zavládne sotva, ale celosezónní „antilyžařské“ počasí je rovněž dost nepravděpodobné – těšme se tedy, že zima bude rozmanitá a sněhovou radost alespoň přechodně přinese i do nížin.


Dlouhodobý americký model CFS očekává - jako obvykle - teplý počátek zimy

Článek nemá ambice křišťálové koule, a proto může působit alibisticky – buď bude tak, nebo naopak. Střízlivým hodnocením pravděpodobností však může čtenáře varovat před případnými „senzačními předpověďmi meteorologů“, které se před zimní sezónou objevují a snaží se vytvořit zdánlivě vědecký dojem, že na základě určitého jevu můžeme očekávat mimořádné projevy počasí.