V lednu 2018 jsi si na svěťáku v Garmischi zpřetrhal vazy v koleni a bylo po olympiádě. Co se ti honilo hlavou?

Nejdřív nebyl na nějaké přemýšlení čas, hned druhý den jsem šel v Innsbrucku na operaci. Kromě přetrženého zkříženého vazu jsem měl v háji i meniskus a byly tam i další komplikace. Koleno mi ale spravil doktor Fink, který dělal Neureuthera, Nymana a spoustu dalších lyžařů, takže jsem byl v dobrých rukách. Jenomže potom jsem dlouho nohu nemohl vůbec zatěžovat, což bylo peklo. Tak jsem si aspoň udělal tříměsíční kurz psychologie. :-)
V létě už jsem ale makal, nejdřív fyzioterapie, kryoterapie, pak posilování. Dřina, ale když už člověk může makat, je to vlastně lepší.

Ta korejská olympiáda ale pro tebe byla nějaká zakletá. Než jsi se zranil, musel jsi shánět nového trenéra… Jak se tyhle komplikace seběhly?

Daniel Fahrner onemocněl, měl mrtvičku. Takovej mladej chlap… Naštěstí je v pohodě, ale nemohl se mnou letět na olympiádu, nesměl v té době prostě lítat. Zkontaktoval mě ale s Güntherem Birgmannem, což je jiný rakouský trenér, který má obrovské zkušenosti. V létě dělá na Novém Zélandu kempy, dřív byl u rakouského mančaftu a díky kontaktům s Fahrnerem se tedy před olympiádou chvíli staral o mě, když Daniel nemohl. Byl jsem u něj v Americe, on potom za mnou přiletěl do Evropy, ale nakonec to dopadlo, jak to dopadlo. Na olympiádu jsem neletěl ani já.
Vznikla tam ale zajímavá vazba a Birgmann dokonce mohl nastoupit jako šéftrenér české reprezentace. To se nám dost líbilo, ale bohužel se nakonec na Birgmanna nesehnaly peníze.

Nakonec to ale dopadlo úplně jinak a ty máš kolem sebe de facto úplně nový tým.

Najednou nebyl Birgmann, Sváťa Kovář dostal dobrou nabídku od týmu Adama Žampy, tak jsme se domluvili, že ho pustím, a ke všemu jsem tak nějak nabyl pocit, že bych chtěl zkusti něco jiného v kondičním tréninku a rozešli jsme se i s Pepou Andrlem. Všechno to proběhlo úplně v klidu po vzájemné dohodě, kluci pro mě v minulosti odvedli obrovský kus práce, ale sešlo se to tak, že jsem prostě sháněl nové lidi.

A našel?

Naštěstí jo. Kondičku jsem začal dělat s Danem Hejretem, což je teď jeden z vůbec nejvyhledávanějších trenérů. Trénoval fotbalisty, hokejisty, tenisty, boxery… On je tedy z toho prostředí bojových sportů, kde má fakt renomé, chodí k němu cvičit všichni tihle magoři, co se točí okolo MMA. Asi by to nebylo pro každýho, ale musim říct, že mě to baví. Je to zase něco jinýho, zvláštní prostředí, tam ten testosteron úplně stříká! Já nejsem rváč, ale z pohledu fyzický přípravy mi to ohromně vyhovuje. A navíc jsme si s Danem docela porozuměli. On říká, že jsem pro něj dobrá výzva, protože už jsem starej a roz…:-)

Lyže a takovou tu dřinu okolo trénování se mnou bude dělat Miloš Machytka, což je velmi zkušený kluk, který byl kromě jiného co by asistent trenéra u největších úspěchů Šárky Záhrobské. No a s technikou nám teď zase bude pomáhat Dietmar Thöni. To je docela známá postava, profesionál, kterého si najímá celá řada závodníků na korekci techniky. Když to někomu ve svěťáku nejde, sbalí se a odjede na pár dní na Pitztal k Didimu, kde se s jeho pomocí po techincké stránce dává dohromady. Přesně to teď dělám já, ale je to dlouhodobější spolupráce. Dietmar má barák v Pitztalu, hodně tedy trénujeme tam, taky má ale na starost závodní pistu na Kühtai, takže umí kdykoliv zařídit perfektní trénink.
Ještě nevím, jestli se mnou pojede třeba na mistrovství světa, to bude hodně záležet na penězích. Didi nechce moc cestovat, chce být co nejvíc doma s rodinou a spíš je potřeba jezdit za ním. Ale jak už jsem říkal, je to uznávaný odborník se spoustou zkušeností a určitě má jak mně, tak teď i Milošovi co dát.

No tak tým máš nakonec pěkný! A kdy jsi byl letos prvně na lyžích?

No díky podpoře Tomáše Němce jsem zase mohl potrénovat s Bankama a spol. v Chile, což bylo úplně perfektní. Ještě před tím jsem to byl na pár dní zkusit v Saas Fee. Bolelo to, ale i tak se ukázalo, že už to půjde. Doktor mi dal zelenou, tak jsem tedy do Chile vyrazil a jsem za to moc rád. Trochu jsem se svezl s Ester (Ledeckou) a jejím týmem, což je samozřejmě parádní. Bany a spol. fungují moc dobře a potrénovat s nimi klouzavky je super.

V prvním závodě sezony v Söldenu ale startovat nebudeš. Kdy tě tedy uvidíme na startu závodu Světového poháru?

Sölden nepojedu, radši budu trénovat. A co bude dál? Nevím, snad Levi. Jo, v Levi bych chtěl jet, i když Dan (kondiční trenér) mě ještě trochu brzdí. Potom bude Amerika, tu letos vypustím a spíš to vypadá na Far East Cup. Potřebuju si vyjezdit FIS body a tam tam šance je. Když se teď budu za každou cenu cpát na Svěťák, budu startovat s naprosto nesmyslnými čísly, v Evropským poháru to bude podobný. Ta Čína se v tomhle ohledu poslední dobou ukazuje jako dobrá volba, jednak protože tam zase není až taková konkurence jako v Evropě a taky to je docela šikovný po stránce logistiky a tím pádem i nákladů. A vypadá to, že by s námi mohl jet i Ondra Berndt, to bych byl rád. Začátkem prosince je tam asi osm závodů v podstatě na dvou místech, což je po všech stránkách lepší, než v Evropském poháru za tři neděle sjezdit celou Evropu. Navíc ty vyhlídky na úspěch, jak už jsem říkal, jsou tady v Evropě logicky menší.
No a až se vrátíme, ideálně bych chtěl v lednu zkusit pár svěťáků a všechno už směrovat k Aare. Nechci to letos zbytečně hrotit na množství startů ve svěťáku, prioritou je jednoznačně mistrovství světa v Aare.