Tento článek vyšel v časopise SNOW 100 (prosinec 2016).


Pár tahů z šíši a ledová kola na doplnění tekutin z fyzické námahy v poušti je pravděpodobnější scénář a vaší společností budou spíše muži. Nenechte se ale odradit. Jak jídlo na ulici, tak v restauracích v uličkách malebného tržiště Souq Wakif je výtečné a je tu také tolik příchutí tabáku do šíši, že je za dobu svého pobytu ani nemáte čas všechny zkusit. Pokud nepohrdnete tabákem s příchutí mandlí, borůvek, arabské kávy, kořeněné dýně nebo šampaňského, užijete si.

Katar prošel teprve nedávno proměnou z velmi chudé v nejbohatší zemi světa. Jeho HDP na jednoho obyvatele činilo v roce 2015 přes 130 tisíc dolarů, což je více než dvakrát tolik, kolik má Švýcarsko (58 tis.). Přitom země byla tak chudá, že do roku 1952 neměla ani školu a první plnohodnotná nemocnice byla vybudována v roce 1959. Od té doby se v krátkém rozmezí, zejména pod správou dvou benevolentních emírů, šejka Khalify a jeho syna Hamada, s pomocí dostatečných ropných ložisek a největších zásobáren zemního plynu na světě přetransformovala v jeden z nejblahobyt­nějších států planety. V průběhu krátkých padesáti let vyměnili místní beduíni svůj čtyřnohý dopravní prostředek za auta s pohonem všech kol. V zemi, kde benzín nestojí v přepočtu více než 5 korun za litr, to vypadá, že si velké SUV může dovolit každý.

Náboženství Kataru je stejně striktní odnoží islámu, jaká převažuje u jeho velkého souseda na jihu, v Saúdské Arábii, ale místní lidé jsou velmi tolerantní i k ostatním vírám. Od poloviny 90. let je v zemi i svoboda tisku a vznikla tu pravděpodobně nejlepší zpravodajská televizní stanice v oblasti – velmi respektovaná Al-Džazíra. Hlavní město Dauhá a jeho předměstí jsou zaplaveny jeřáby a traktory, obsluhovanými nejčastěji Indy, Bangladéšany a Nepálci. Velbloudi jsou v Kataru k vidění spíše jako pozůstatky dob minulých, dnes se využívají hlavně v závodech a jako turistická atrakce.

Téměř 100 % veškeré práce, zejména té, kterou bohatí Katařané nemají chuť dělat, zastávají přistěhovalci z nejchudších zemí světa. Ale do této surrealistické země se imigranti jen hrnou a jsou šťastní, že mohou v této bohaté pouštní oáze zlepšit svůj život. Katařané tak dnes tvoří pouhých 15 % populace čítající 1,9 milionů obyvatel. Kde jsou tedy Katařané? Není těžké je najít, i když pracovat je nejspíš neuvidíte. Začněme tím, že je velmi snadno poznáte, protože všichni muži nosí bílé kalhoty a dlouhou bílou košili a ženy jsou oblečeny do černého oděvu, který obvykle nechává vidět pouze oči. Jednou, když jsem se potřeboval zeptat na cestu, jsem potkal místního muže a jeho příběh mi poskytl zajímavý portrét tohoto koutu světa. Potkal jsem ho v poušti u moře na západním pobřeží. Měl postavené dva velké stany podél dvou mobilních domů asi 20 metrů od vody, kde měl zaparkovanou loď a skútr. Bylo jasné, že to není žádný chudák. Mubarak mě pozval dál a nabídl mi pivo. Bylo horko a já ho rád přijal. Zatímco jsem hasil žízeň, můj nový známý mi vyprávěl kus svého životního příběhu.

Koncem 80. let 20. století zastával poměrně dobrou pracovní pozici v Qatar Petroleum, ale když vrchní ředitel uprchl s tunou peněz, společnost se rozhodla vyčistit dům a propustila spoustu lidí, kteří pod ředitelem pracovali, včetně Mubaraka. Zní to jako smutný příběh – nevinný zaměstnanec bezdůvodně vyhozen a teď je nezaměstnaný. Ne tak docela. V mnoha zemích by to byla strastiplná situace, ne tak v Kataru. Od té doby, podle pravidel a pod ochranou katarského silně sociálního státu, byl Mubarak oficiálně penzionován a více než 25 let dostával penzi ve stejné výši, jako byl jeho plat v době vyhazovu. A ještě bych málem zapomněl... rovněž dostával příplatky za zvyšující se životní náklady.

Na lyže

Po večeru stráveném v místní atmosféře v Dauhá je čas na účel naší návštěvy – lyžování na dunách. Nejlepší místo pro provozování tohoto unikátního sportu se nachází na samém jihu země. Jmenuje se Khawr al Udayd a je známé také jako Inland Sea (Vnitrozemské moře). Přímo na hranici se Saúdskou Arábií se tu úzkým vtokem z Perského zálivu vlilo ohromné množství vody, které vypadá jako jezero. Všude kolem stékají písečné duny, z nichž některé končí přímo v dokonale čisté tyrkysové vodě. Toto je katarské hřiště pro sport, který nazývají dune bashing, jízdy v dunách.

Asi 45 minut jízdy offroadem od Inland Sea leží poslední bašta civilizace – Sealine Beach Resort. Je to nóbl plážový klub, kde končí asfaltová silnice a začíná neprobádaná divočina katarské pouště. Zavolal jsem do Sealine Resortu a naštěstí mi paní řekla, že pro nás na následující odpoledne zajistí řidiče. Příští den jsme se setkali se Syřanem Ammarem Idelbim a brzy jsme vyrazili v jeho velmi dobře vybaveném SUV vstříc dunám.

Scenérie, kde se písečné duny setkávaly s vodou, nás uchvátila. Pro naši misi to bylo ideální prostředí. Nejenže jsme mohli lyžovat na dunách, ale když nám bylo příliš horko, jen jsme si sundali lyže a boty a ponořili se do průzračné tyrkysové vody, abychom se zchladili. Scéna to byla skoro tak orwellovská jako zdejší státní infrastruktura. Venku v horkém písku byl konvoj stovek katarských „pouštních krys“ hrajících si se svými drahými hračkami. Uháněly dunami, hnaly svá vozidla nahoru a dolů ve zdánlivě nemožných úhlech, závodily mezi sebou jako v nějaké moderní verzi pouštních machos.

My s Henrikem jsme to s úžasem sledovali, ale Ammar nás brzy odvezl pryč, do míst, kde jsme si mohli zalyžovat o samotě. Brzy nám ukázal, že v manévrování mezi písečnými dunami je stejně zručný jako kterýkoliv řidič ze zmíněného konvoje.

Hledejte nejprudší svahy

Na písku je tření mnohem větší než na sněhu, a proto je pro nejlepší lyžařský zážitek potřeba hledat co nejprudší svahy. Ammar věděl, kde je najít, a také věděl, jak se na nich chovat. Vždy nás na vrchol vzal okolo, aby se vyhnul nejstrmějším partiím, ale někdy nás dolů následoval tím stejně strmým svahem, který jsme právě slyžovali. Na plný plyn se řítil dolů k nám, zvířil písek jak při písečné bouři a potom nás opět nabral a vysadil na vrcholu další duny.

Sjezdy nebyly dlouhé. Většina dun nabízela 20–25 vertikálních metrů, dost na to, aby nám umožnila jet ze začátku šusem, nabrat trochu rychlost a ke konci udělat čtyři pět oblouků na zvlněném terénu. Nebyl to ten druh aktivity, který byste dělali několik dní za sebou jako lyžování na sněhu, ale musím připustit, že na jedno odpoledne to byla docela zábava. Své lajny do písku jsme s Henrikem vydrželi kreslit až do večera, když se začalo smrákat. Na konci poslední jízdy jsme se ponořili do modrozelené vody, abychom ze sebe smyli písek, a pak nás Ammar odvezl zpět do civilizace.

Asi žádná část světa se nezměnila za posledních 50 let tak moc jako tato, ale země musí být opatrná, aby nezašla příliš daleko. Pokud už nikdo nebude muset pracovat, bude chybět jedna z hnacích sil života – co se pak stane s člověkem samotným? Nemluvě o tom, že je zde zaveden systém, který zavání nevolnictvím pro masy občanů z nejchudších zemí světa.

Ať je to dobře či špatně, Henrik a já ten problém nemáme. Náš výlet na Střední východ skončil a my museli pospíchat domů do reálného světa a našich obvyklých zaměstnání.

Zda je Katar moderní zázrak, nebo něco jako antiutopie, je diskutabilní a velmi to závisí na úhlu pohledu. Dvě věci jsou ale jisté – je to zvláštní a zajímavý svět v pohybu mezi tradičními arabskými hodnotami a moderní západní konzumní společností a nepochybně stojí za návštěvu. Přivezte si svoje lyže a plavky a buďte připraveni na zážitek, který vám otevře oči.




Jimmy Petterson, původně Američan, kdysi dlouho žijící ve Švédsku a nyní usídlený v Rakousku, je duší kočovník stále putující po světě – a to zejména s lyžemi! Přestože vystudoval historii a učitelství (University of Southern California), k velkému zklamání svého otce se oddal lyžování. Jimmy zvládl během posledních 46 zim lyžovat na všech sedmi kontinentech, v 75 zemích světa a ve více než 600 lyžařských střediscích.

V roce 2005 publikoval svá dobrodružství v anglicky psané velkorysé obrazové publikaci s názvem Skiing Around the World. Na trh se brzy (podzim 2019) dostane i druhý svazek tohoto díla. Jeho práce čítá dohromady více než 1 000 stran příběhů a fotografií, které on sám s nadsázkou nazývá Starý a Nový zákon o lyžování.
Více informací včetně předobjednávek knihy hledejte na www.skiingaroundtheworldbook.com




Čtěte více článků o exotických lyžařských oblastech od Jimmyho Pettersona!