Když Strachová spolu s Ledeckou zachraňovaly situaci

Na klasických tratích nad Sv. Mořicem se věkově nesourodá sestava naší mužské reprezentace nepředstavila v nejlepším světle. Nejzkušenější z nich, šestatřicetiletý sjezdař Jan Hudec, se umístil ve třetí desítce obou rychlostních disciplín a stejně se „dařilo“ i třicátníkům Krýzlovi a Berndtovi v dalších soutěžích. Podle očekávání o 10 let mladší nováčci Zabystřan a Forejtek nepříznivou bilanci nenapravili. Navíc fakt, že se zde nikdo z našich reprezentantů nedostal do cíle v obou točivých disciplínách, byl jakýmsi předznamenáním budoucích obdobných nezdarů našich slalomářů na následujícím olympijském a na dalším světovém šampionátu.

Nesrovnatelně lépe vyznělo ve Sv. Mořici rozloučení tehdy dvaatřicetileté Šárky Strachové s pozoruhodnou sportovní kariérou zakončenou zde 5. místem ve slalomu a jako více než uspokojivé se jevilo umístění o 10 let mladší Ester Ledecké na 20. místě v kombinaci a na 21. místě ve sjezdu. Aniž by tato mimořádně úspěšná snowboardistka prošla náležitou speciální lyžařskou přípravou, bylo možné, na rozdíl od kolegů v lyžařské reprezentaci, považovat její výkony za příslib do budoucnosti.

Zlatá Ledecká zůstala osamocena

Vrcholné sportovní výkony, jaké předvedla Ester Ledecká o rok později na olympijské trati superobřího slalomu a na paralelní snowboardové dráze, způsobily, že Zimní olympijské hry v Pchjogchčangu budou navždy spojovány s jejím jménem. Pro další formování tak ojedinělého sportovního talentu by však neměl upadnout v zapomnění její trochu náhodný start ve druhé olympijské lyžařské soutěži – v klasickém „zatočeném“ obřím slalomu, jehož termín konání nekolidoval se soutěží na snowboardu. Dva dny před triumfálním superobřím slalomem dojela Ledecká se startovním číslem 49 jako 29. do cíle prvního kola a následně vytěžila maximum z možnosti startu ve druhém kole z druhé pozice. Do cíle dojela se ztrátou pouhých 1,08 s na vítěznou Američanku Shiffrinovou a porazila renomované specialistky Hectorovou, Weiratherovou a další. Jako naprostý nováček obsadila v obřím slalomu celkově 23. místo. Je škoda, že po tomto slibném olympijském extempore se nenašel v programu nositelky dvou zlatých olympijských medailí čas na trénink a další starty v závodech v obřím slalomu a zdá se, že se na tom nic nezmění ani v blízké budoucnosti, i když její lyžařská všestrannost by se tak posílila a sportovní ambice by se s velkou pravděpodobností dále rozšířily.

Z dalších našich reprezentantů v alpských disciplínách se mohli vracet z Jižní Koreje s dobrým pocitem ještě Berndt jako 16. a Pauláthová jako 17. v alpské kombinaci. Za smutnou realitu lze považovat následující bilanci: Ze čtrnácti startů v točivých disciplínách projeli na olympijských tratích cílem (kromě výše zmíněné Ledecké) pouze Capová (29. ve slalomu), Dubovská (29. v obřím slalomu) a Forejtek (31. v obřím slalomu).

Také v Åre zdařilé starty v alpské kombinaci

I když se na nedávném mistrovství světa v Åre české reprezentantce Ledecké nedařilo tak jako na Zimních olympijských hrách v Pchjongčchangu, patřily výkony, jaké podala ve sjezdu a v alpské kombinaci, k tomu nejcennějšímu, čeho bylo dosaženo členy naší výpravy na severu Švédska. Ve sjezdu dojela jako 17. se ztrátou na vítěznou Slovinku Stuhecovou 1,17 s a v kombinaci obsadila 15. místo. Start v této disciplíně byl pro Ledeckou premiérou a opětně nízká ztráta 1,14 s ve sjezdu, ale hlavně technicky dobře zvládnutý kombinační slalom, aniž by mu již tradičně předcházel náležitý trénink, byly přijaty s obdivem. Dalšího solidního umístění v alpské kombinaci dosáhl náš Zabystřan – spolu s kolegou Klinským jediní junioři na startu. Obsadil rovněž 15. místo a za vítězným Pinturaultem skončil s nevelkou, dvouvteřinovou ztrátou. V disciplíně slalom lze označit za jediný světlý moment v situaci, kdy se z pěti našich slalomářů a slalomářek čtyři nedostali do cíle a jeden se nekvalifikoval, 21. místo Capové. Zúročila zde jak dobře načasovanou sportovní formu, tak i na naše poměry nízké startovní číslo 36. S vyšším číslem dosáhla lepšího času v cíli jediná soupeřka – Holanďanka Jelínková.

Cenné zkušenosti kontra důstojná reprezentace

Z prostého aritmetického srovnání vybraných nejhodnotnějších umístění našich reprezentantů v posledních třech sledovaných vrcholných světových soutěžích lze hovořit o mírně vzestupné tendenci. Tak příznivý závěr může být ovšem platný jen tehdy, nevezmeme-li v úvahu skvělé výsledky Strachové ve slalomu ve Sv. Mořici a Ledecké v superobřím slalomu v Pchjongčchangu. K podobné exhibici se žádný z deseti českých reprezentantů v Åre bohužel ani nepřiblížil a pokus o příznivé hodnocení je navíc ohrožen i tím, že ze šesti našich reprezentantů na startu slalomu v Åre dokončila závod pouze Capová.

Z celkem 24 startů se zde celá řada nevydařila podle představ a jak z domácích médií, tak z úst trenérů zněla ve všech těchto případech jako polehčující okolnost fráze o „získání cenných zkušeností“. Vyhneme-li se hledání odpovědi na otázku, kde je hranice mezi důstojnou reprezentací jednoho z nejstarších lyžařských svazů a mezi potřebou získávat zkušenosti právě na světových šampionátech, je důležité konkretizovat jednu takovou zkušenost významnou nad jiné. Je to poznání nutnosti zisku náležitě „kvalitních“ FIS bodů v předstihu před nominací na vrcholovou světovou soutěž. Při sledování dosažených výsledků našich reprezentantů ve výše jmenovaných soutěžích má proto i pozornost věnovaná výši startovního čísla svoji vypovídací hodnotu.

Příklad hodný následování

Z rozboru výsledků je zřejmé, že k příznivému a významnému posunu našich reprezentantů ve startovních listinách v posledních třech sezónách došlo jen u slalomářek Dubovské a Capové. Ostatní se ocitají a stagnují na startovním „roštu“ nejčastěji kolem padesátky, kdy už je obvykle povrch trati nekvalitní a společníky jsou jim soupeři reprezentující lyžařsky rozvojové země. Není pochyb o tom, že aktéři usilující o vstup na scénu státní reprezentace ČR v alpských disciplínách i jejich rodiče a trenéři si důležitost zisku co nejhodnotnějších FIS bodů uvědomují a snaží se tomu podřizovat jak zaměření tréninku, tak plán startů v soutěžích. Přesto nebude na škodu uvedení úryvku věnovaného nástupu juniorky Šárky Záhrobské na cestu k nejvyšším metám, otištěného ve výpravné publikaci 110 let našeho lyžování (vyd. S a D, 2013) str. 284:

Jako počínající juniorka „…zahájila od prvního startu v závodech FIS… soustředěný boj o získání co nejlepších bodů v závodech FIS. V první sezóně 2000/01 absolvovala takových závodů 36. … Na Mistrovství světa juniorů ve Verbier neuspěla. V následující sezóně 2001/02 jako sedmnáctiletá vystupňovala pod vedením otce své úsilí o zlepšení postavení na žebříčku FIS na maximum. … Šárka dokázala od 5. XII. do 10. IV. absolvovat 67 závodů! … Na prestižní scéně soutěží o Světový pohár se ocitla poprvé v prosinci 2002 v Sestriére, kde překvapila 5. místem v KO slalomu … V konečném hodnocení slalomářek v sezóně 2002/03 skončila devatenáctá. … Díky tříletému mimořádnému úsilí ji přestalo hendikepovat pořadí na startu nejvýznamnějších závodů a počet jejích startů v jedné sezóně mohl definitivně klesnout pod čtyřicet.“


Je samozřejmé, že takovouto náročnou „předehru“ na četných závodních tratích v závodech FIS musí doprovázet mimořádné úsilí věnované všestranné kondiční přípravě spolu s kvalitním předsezónním tréninkem na sněhu. Bohužel méně samozřejmé v praxi naší nejlepší slalomářky bylo, a je pro její následovníky i nadále, řešení kardinálního problému – zajištění náležitých a nemalých finančních prostředků. Nemělo by ležet na bedrech rodičů, ale mělo by zaměstnávat vedení Svazu lyžařů ČR jako úkol č. 1.

Závěrečná poznámka

Před třemi lety byli do reprezentačního družstva zařazeni junioři Zabystřan a Forejtek spolu s o 10 let starším Berndtem. U obou mladých reprezentantů tehdy mohlo překvapit zdůrazňované zaměření na rychlostní disciplíny, v tak rané fázi lyžařské sportovní kariéry v mužské kategorii poněkud neobvyklé. Letos se ocitl v nominaci na šampionát v Åre spolu se Zabystřanem další junior Klinský. Startoval v obou rychlostních disciplínách a v alpské kombinaci, takže demonstroval obdobnou orientaci. Stačí nahlédnout do výsledků, aby vyvstaly následující naléhavé otázky. Proč byli oba naši mladí reprezentanti, počínaje MS 2017 a konče MS v Åre, jediní junioři na startu závodů ve sjezdu, v superobřím slalomu a v alpské kombinaci? Proč jako jediní na těžkých tratích měřili své síly a riskovali v konkurenci zkušených borců v průměru o deset let starších? (V Åre byl věkový průměr jak první desítky, tak první dvacítky závodníků v cíli sjezdu 31 let, v superobřím slalomu byl věkový průměr první desítky dokonce 32 let.)

V této souvislosti stojí za zamyšlení bilance Jana Zabystřana, soupeřícího s dospělými na světových šampionátech a olympijských hrách již třetí sezónu. Kalendář soutěží FIS umožnil, aby ve stejném období změřil své síly se soupeři stejného věku na třech juniorských světových šampionátech. V těchto soubojích se „sobě rovnými“ byl nejúspěšnější jako 14. v superobřím slalomu loni v Davosu i letos na MSJ ve Val di Fasa. S ohledem na to, kolik času a jaké prostředky si vyžádala jeho příprava na soutěže v rychlostních disciplínách za sledované období, neladí s touto koncepcí jeho nevýrazná umístění ve sjezdu, ani jeho nejcennější umístění v alpské kombinaci na MS v Åre. Vybojoval zde 15. místo, přestože v kombinačním sjezdu dojel až jako 28. Výsledku, který patří spolu s 15. místem Ledecké k tomu nejlepšímu, čeho česká výprava na MS dosáhla, přispěl největší měrou Zabystřanův výkon předvedený v „přehlíženém“ a netrénovaném slalomu, když zde zajel 9. čas se ztrátou pouhých 1,84 s na slalomáře světové třídy a čerstvého mistra světa v alpské kombinaci Francouze Pinturaulta.


Podtrženo a sečteno: Úsilí české reprezentace v alpských disciplinách by mělo směřovat k tomu, aby na světových kolbištích hájili naše barvy v maximální míře sportovci, jejichž sebevědomí budou posilovat nízká startovní čísla a zkušenosti z mnoha soutěží, ve kterých se k takovým číslům probojovali, což platí napříč všemi alpskými disciplínami.


Přehled nejhodnotnějších výsledků

MS ve Sv. Mořici 2017

  • 5. - Š. Strachová - slalom
  • 20. + 21. - E. Ledecká – alpská kombinace + sjezd

ZOH v Pchjongčchangu 2018

  • 1. + 23. - E. Ledecká – superobří + obří slalom
  • 16. - O. Berndt – alpská komb.
  • 17. - K. Pauláthová – alpská kombinace

MS v Åre 2019

  • 15. - J. Zabystřan – alpská kombinace
  • 15. + 17. - E. Ledecká – alpská kombinace + sjezd
  • 21. - G. Capová - slalom
  • 24. - K. Pauláthová – superobří slalom + alpská kombinace