Tento článek vyšel v časopise SNOW 82 (říjen 2015)

Když se řekne fotografie, vybavím si okamžitě slavné věty Miroslava Horníčka: „Fotografie je chodící oko. Klusající zřítelnice. Buď někdo vidí, co se má fotografovat, anebo nevidí.“ Fotíte-li přírodu nebo v přírodě, je důležité, aby na to bylo vidět. Jaká tedy bude dohlednost? A jak ji předpovědět? Vybrala jsem hned do prvního čísla trochu tvrdý oříšek na rozlousknutí. Klasické předpovědi počasí totiž prognózu dohlednosti neobsahují. Musíme si ji odvodit z jiných parametrů, které v předpovědi najdeme. Pomoci nám můžou materiály určené pro piloty a řídící letového provozu. Pro ně je totiž předpověď dohlednosti důležitá. Dokonce letecká meteorologie rozlišuje několik typů dohlednosti: vodorovná, vertikální, šikmá, dráhová, letová, převládající… Nás ale bude zajímat spíš dohlednost výborná neboli mimořádná. Ano, to je skutečně terminus technicus, definovaný Meteorologickým slovníkem výkladovým a terminologickým. Za výbornou (mimořádnou) dohlednost považujeme takovou, kdy je vidět na víc než 50 km. Například na Milešovce, kde je meteorologická stanice s neomezeným obzorem, se v letech 1951–1960 vyskytovala v průměru jen 34 dní za rok. Ovšem ani očekávání výborné (mimořádné) dohlednosti nikdo nevydává. Z čeho ji tedy vydedukovat?


Zugspitze (zcela vpravo) při pohledu z Boubína. Nad hřebenem Alp můžeme pozorovat svrchní zrcadlení. V popředí je Strážný a za ním se sjezdovkami 1 139 m vysoký Almberg (z Boubína 11,7 km).


Co všechno dohlednost ovlivňuje? Jsou to jednak tuhé částice, jako je prach, písek či produkty hoření, a pak kromě toho i produkty kondenzace, například mlha, oblačnost, déšť, sněžení apod. Pokud jsme mimo mraky, mimo srážky atd., pak obecně platí, že dohlednost je určena tím, jaká vzduchová hmota se v daném místě nachází. Záleží jednak na jejím typu a pak taky na tom, kudy se vzduchová hmota pohybovala.


Ve studených vzduchových hmotách bývají dohlednosti mnohem větší než v teplých. To proto, že ty teplé jsou schopny pojmout víc vody než ty studené. V tabulce je vidět, že nejlepší dohlednosti bývají v mořském arktickém vzduchu. Na mapce zase to, odkud se k nám mořský arktický vzduch dostává. Na jeho čele obvykle leží studená fronta přicházející od severozápadu. Tedy ano, po přechodu studené fronty od severozápadu často bývají výborné dohlednosti. Nebývá to ale hned, chvilku musíme počkat, než se vzduch trochu vysuší. A samozřejmě vybírat místa mimo oblačnost, přeháňky apod. Ale! Studená fronta může klidně přijít od západu či jihozápadu. Pak po ní přichází mořský polární vzduch a ten už tak průzračný nebývá. Obecně platí, že čím delší dobu se vzduchová hmota pohybuje nad kontinentem, tím je v ní víc prachu, který dohlednost snižuje.


Výbornou (mimořádnou) dohlednost, tedy podle definice viditelnost na víc než 50 km, můžeme registrovat i v noci. O to těžší je ji ale zdokumentovat. Pohled z Boubína na severozápad – zleva Špičák (48,8 km), Ostrý (56,7 km) a Pancíř (46 km).


A ještě jedna důležitá věc. Dohlednost se mění jak v průběhu roku, tak i v průběhu dne. Její změny během dne souvisí s tím, jak se mění jiné meteorologick é prvky, tedy teplota, vlhkost vzduchu, vítr, zvrstvení vzduchové hmoty apod. Platí, že v době kolem východu slunce je dohlednost malá. To proto, že je vysoká relativní vlhkost a ve stabilním vzduchu se drží znečišťující příměsi. Během dne se pak dohlednost zlepšuje až do odpoledne, kdy dosahuje svého maxima.


Informace o aktuální dohlednosti najdeme na stránkách: www.wunderground.com/…ibility.html


Dohlednost pozorovaná na meteorologických stanicích
zdroj: www.wunderground.com


Hledáme-li podrobnější údaje, můžeme se podívat na www.wetteronline.de



Dohlednost na meteorologických stanicích ve Švýcarsku
zdroj: www.wetteronline.de


Jak si vybrat den s dobrou dohledností?

Náš první pohled by měl směřovat k povětrnostní mapě. Důležitý je původ vzduchu, který k nám přichází. Je-li to mořský arktický vzduch, pak skvěle! Ohlídat si v předpovědi musíme i množství oblačnosti a její výšku. Myslím výšku základny i horní hranice. Zvlášť, pokud fotíme na horách. Nad vrstvou nízké oblačnosti, ve které jsou dohlednosti jen minimální, leží obvykle velmi průzračný vzduch s dohlednostmi nad 30 km. Na mysli musíme mít i fakt, že dohlednost bývá rozdílná v různých směrech. Závisí nejen na reliéfu a struktuře zemského povrchu, ale taky na tom, jestli se díváme po Slunci, či proti němu. Právě proti Slunci se dohlednost kvůli rozptylu hodně snižuje. Je-li kouřmo (dohlednost kvůli vodním kapičkám snížena na 1 až 10 km), je dohlednost proti Slunci asi 3- až 4krát menší než v ostatních směrech. Podle toho bychom si měli vybírat jak polohu, tak čas nejvhodnější pro pořízení fotky.



Dohlednost v různých vzduchových hmotách

vzduchová hmota dohlednost
arktický vzduch kontinentální kAV 20–50 km
mořský mAV 50 km
polární vzduch kontinentální kPV 4–10 km
mořský mPV 10–20 km
tropický vzduch kontinentální kTV 2–6 km
mořský mTV 2–6 km

Je jasné, že sladit všechny parametry není vždycky jednoduché. A když se to podaří, je výsledek nad očekávání skvělý. Možná ono „chodící oko“ odhalí i něco navíc, čeho si při běžném pozorování nevšimneme. Vloni na konci roku se Roman Szpuk soustředil na nejvzdálenější kopec, který je vidět z Boubína, totiž na nejvyšší horu Německa – 2 963 m vysokou Zugspitze. Z Churáňova je to k ní vzdušnou čarou 273 km. 17. prosince 2013 byla vidět naprosto dokonale. A díky teleobjektivu bylo zřetelné i svrchní zrcadlení, které docela často onu mimořádnou dohlednost doprovází.

Inu, občas je nutné té „klusající zřítelnici“ technikou trochu pomoci.

Takže spoustu štěstí, ať vám nic nebrání v rozhledu!