Kromě toho, že skialpinistické vázání musí splňovat normu DIN ISO 13990, která zajišťuje vázání bezpečnostní funkci (pro sjezdové lyže máme normu DIN ISO 9462), mohou a nemusí splňovat další normy. Jde hlavně o normy kompatibility s botami sjezdovými (ISO 5355) a touringovými (ISO 9523). Pokud tedy budete mít botu kompatibilní s vázáním, můžete si nechat nastavit bezpečnostní vypínací síly (v češtině někdy mylně nazýváno DIN). A právě to, že na dvou různých stoupacích vázáních budete mít nastavené stejné vypínací síly (např. 6,5) zajišťuje norma DIN ISO 13990.
Výsledky testu stoupacích vázání 2019/2020
Srovnání parametrů skialpinistických vázání 2019/2020
Rozdíly mezi rámovým a pinovým vázáním
Jak nastavit vypínací síly vázání
Z-wert neboli Z-value
Jaký máš nastavený DIN? Takovou otázku můžete slyšet na českých svazích často. Ovšem DIN je zkratka pro Deutsches Institut für Normung, a nikdo si na lyžích nenastavuje institut, ale vypínací síly, udané institutem. Těm se německy říká Z-Wert, anglicky Z-Value, tedy Z-hodnota a neznamená nic jiného než standardizovanou hodnotu vypínacích sil právě podle normy DIN ISO 13990.
Laboratorní testy
Testovat lze spoustu věcí, v základu je potřeba rozlišit testy v režimu sjezdu a v režimu výstupu.
Na obrázku je znázorněno působení sil a momentů sil, které působí
mezi botou a vázáním a jsou podstatné pro pochopení průběhu
laboratorního testu
Mz = Moment bezpečnostního uvolnění při rotaci
= vnitřní a vnější rotace kotníku
My = Moment bezpečnostního uvolnění při přímém působení sil
Mx = Moment síly při pronaci a supinaci
Výběr testovacích metod
Kontrola nastavení vypínacích sil a celkové funkčnosti bezpečnostního systému
Na vázání se nastaví tři hodnoty Z-Wert: nízká (např. 5), střední (8,5) a vysoká (třeba 11). Důležité je použití stejné boty u všech testovaných vázání, protože na bezpečnostní funkci může mít vliv i hloubka insertů, tvar podrážky apod. Outdoor Hub si pro test vybral Scarpa Maestrale RS o délce podrážky 314 mm. Testuje se pak vytržení boty z vázání v různých směrech a výsledky se porovnávají s teoretickou ideální hodnotou podle normy DIN. Testem by měla s tolerancí 25% projít všechna vázání, která splňují normu DIN.
Test vypínacích sil při opětovném zatížení
Pokud nastavíme všechna vázání na stejnou hodnotu Z-Wert, můžeme otestovat odolnost vůči opakovanému zatížení. Pro test je potřeba zvolit referenční hodnoty, například Z-Wert 8,5 pro délku 314 mm s tolerancí +/- 15%. Poté vypočítáme nejnižší limit pro Mz (66,3 Nm) a nejvyšší limit pro Mz (91 Nm). Spodní limit pro My je 271 Nm a horní 380 Nm. Pak můžeme provést test v podobě 25 laterálních rotací doleva (MzL), 25 rotací doprava (MzR) a 25 impulzů ve vertikálním směru (My) a průběžně zvětšovat působící sílu. Vázání by se mělo chovat tak, aby se vešlo do stanovených vypočítaných limitů. V praxi tento test zjistí, zda při opakovaném zatěžování (například při vibracích lyže na tvrdém podkladu) nedojde k nechtěnému uvolnění příliš brzy.
Prohnutí při zatížení vpředu a vzadu během zatáčení
Vázání se pro tento test nenastavuje podle hodnoty Z-Wert, ale testováním tak, aby vypnulo při působení síly 80 Nm do strany. S tímto nastavením je třikrát otestováno, při jaké rázové síle se bota z vázání opravdu uvolní a tato hodnota je nastavena jako hodnota referenční. Test se pak opakuje pro hodnotu My s vertikálním zatížením a ještě jednou, při přitlačení boty k vázání mechanickou rukou (simulace zatížení lyžařem v oblouku). Pro dosažení co nejvěrohodnějších výsledků je potřeba plochu mezi vázáním a podrážkou navlhčit. Výsledky testu vypovídají o schopnosti vázání uvolnit botu při zatížení v oblouku.
Odolnost proti bočnímu nárazu
Stejně jako u předchozího testu je potřeba nastavit vázání na vypínací sílu 80 Nm. Vázání se pak navrtá na hliníkový jekl (tento představuje lyži), do kterého narazí kyvadlo silou, vypočítanou teoreticky podle úhlu vychýlení. Testovací podrážka je pevně spojena s podlahou. Kyvadlo postupně zvětšuje úhel vychýlení při stejné síle (dané normou ISO 9465) a měří se, při jakém úhlu dojde k uvolnění vázání. Tento test má velikou vypovídající hodnotu pro praxi, jelikož odhalí, zda vázání nevypne nechtěně při bočním nárazu – například při prudkém dopadu na hrany.
Test pevnosti špičky ve stoupacím režimu
Testuje se tak, že se do vázání zapne bota, zaaretuje se do výstupového režimu (páčka se zvedne do nejvyšší polohy). Postupně se tlačí na botu do strany a měří se, kdy se bota vylomí z pinů vázání. V praxi to určuje, jak velkou silou by musel lyžař působit na vázání do strany (například při podklouznutí na tvrdém sněhu), aby se špička vázání vylomila.
Výchylka lyže a kompenzace délky vázání
Lyže se položí mezi dva válce, umístěné 60 cm od středu modulu na obě strany, pak je vázání zatíženo skrz botu tak, aby se prohýbala do určitého úhlu. Test je zaznamenáván vysokorychlostní kamerou a následně probíhá analýza pohybu vázání vůči lyži a botě. V praxi test zjistí, zda se vázání neuvolní nechtěně při průhybu lyže – vázání musí být schopno kompenzovat tento průhyb.
Torzní tuhost mezi vázáním a botou při jízdě po hranách
Testovací podrážku umístí testér k pevnému rámu. Na lyži se připojí ocelová konzole v dané vzdálenosti od montážního bodu – to slouží k přenosu momentu sil na lyži skrz mechanickou ruku. Vázání a botu je potřeba označit reflexními značkami pro analýzu pohybu ze záznamu vysokorychlostních kamer. Vázání a lyže je pak připnuta k pevnému vázání a simuluje se jízda po hranách. Čím tužší vázání, tím lepší ovladatelnost a cit pro jízdu, ale také větší fyzická náročnost – všechny vibrace a nárazy se přenáší přímo do jezdcovy nohy.
Simulace vibrací
Testovací podrážka je upevněna do stojanu. Do středu lyže je připevněno závaží. Pomocí mechanické ruky je vyvíjena síla podél longitudální křivky lyže (Mx) ve formě vibrací o frekvenci mezi 5 a 20 Hz, díky čemuž se lyže rozvibruje. Pohyb je následně analyzován ze záznamu.
Praktický test
Výsledky z laboratoře jsou sice exaktní, ale důležité je ověřit tyto hypotézy také v praxi. To probíhá jednoduše, testováním zkušenými lyžaři a skialpinisty. Schéma může vypadat třeba následovně:
- Sjezd
1 až 2 sjezdy na každém vázání na upravené sjezdovce a ve volném terénu. Jízda různými druhy oblouků a proměnnou rychlostí.
- Výstup
Jeden výstup na každém vázání, zpočátku na rovině, postupně čím dál prudším terénem (tvrdý podklad, místy až zledovatělý sníh). Během výstupu je dobré použít alpinistické techniky a použití maček na lyže - haršajzen.
- Ovládání
Doplňkově lze testovat ovládací prvky, jako je praktičnost přepínání režimu výstupu a sjezdu nebo jednotlivých stupňů pro výstup a další nastavení vázání.
