20. ledna 2020

Středoevropské hory na rozdíl od Alp v polovině ledna stále ještě čekají na výraznější sněhovou nadílkou spojenou se zimním počasím. A čekání se nejspíš protáhne.

Sněhová situace pod 1 000 m n. m. je ve střední Evropě bídná, navíc teploty se pohybují střídavě nad a pod nulou, takže lyžování je možné v podstatě jen na technickém sněhu. Jen o několik set metrů výše už je situace veselejší, i když i v Alpách se slunečné a teplé inverzní počasí v první polovině ledna projevilo úbytkem sněhu. V minulých dnech ovšem zase připadlo a přinejmenším „občerstvilo“ předchozí sněhovou vrstvu.

Trvalejším zimním situacím momentálně nepřeje nic

Počasí je výsledkem nepředstavitelného množství dějů v atmosféře a když zohledníme ty nejvýznamnější, obvykle z nich vzejde více či méně rozporuplný scénář dalšího vývoje – jednoduše řečeno, vždy se na obzoru najde něco, co může daný průběh počasí zvrátit. Na současné situaci je pozoruhodné, že žádný „impuls“, který by do střední Evropy měl vnést zimu, ve výhledu není.

Ve stratosféře, která je pomyslnou „pokličkou“ počasí, panuje nad polární oblastí na severní polokouli mimořádně silné západní proudění (až 300 km/h, běžná je v zimě zhruba poloviční rychlost), což napomáhá západnímu proudění i v nižší vrstvě atmosféře – troposféře. Cyklické střídání západního a východního stratosférického proudění (QBO) má periodu přibližně dvou a půl let a „příznivější“ fáze nastane nejspíš až v druhé polovině roku 2020. Očekávat nelze ani tzv. major warming, náhlé stratosférické oteplení, které jednou za dva až tři roky během několika dnů „otočí“ proudění – nastalo totiž v prosinci 2018 a předtím ještě v únoru 2018.

Polární vortex, který je obrovskou tlakovou níží se zásobou ledového vzduchu nad Arktidou, je proto ve výborné kondici a jako každá tlaková níže se „pěkně“ otáčí proti směru hodinových ručiček neboli od západu k východu – přes východní Kanadu nažene ledový vzduch do Atlantiku, kde vznikají další a další cyklóny, ženoucí oceánský vzduch do Evropy. Stav vortexu popisuje index AO a nezdá se, že by se na něm mělo něco výrazně změnit (kladné hodnoty znamenají „zdravý“ vortex a vysokou pravděpodobnost západního proudění).

Atlantik je a bude příliš živý

Na synoptických mapách s aktuálním scénářem vývoje počasí v příštích 14 dnech je zřetelné, jak to má zima „těžké“.


Když už se tlakové výši podaří „vztyčit“ nad Atlantikem k severu, ...


... aby do střední Evropy mohl po její přední straně „propadnout“ chladný vzduch od severu, ...


... tak hned nato tlakovou výši z „jejího“ místa odtlačí tlaková níže, vznikající u východní Kanady...


... a odsune ji do jižní nebo východní Evropy, čímž změní proudění ve střední Evropě na západní až jihozápadní

Po teplém prosinci a lednu má být teplý i únor

Dlouhodobé předpovědní modely považují současný průběh počasí za natolik „zaběhnutý“, že s ním počítají i nadále – i ve výhledu na únor proto počítají s nadprůměrnými teplotami.

Ještě na sklonku podzimu přitom situace rozhodně nevypadala beznadějně – po dlouhé měsíce trvala tzv. narušená cirkulace bez silného západního proudění, dal se tedy očekávat i „průvan“ od severu (záporné hodnoty indexu AO), jenže hned s úderem prosince tuto anomálii začalo počasí „kompenzovat“ návratem do normálu. A to může trvat.


6. ledna 2020

Lednová zima má šanci jen na horách

Meteorologicky vymezená zima, do níž patří prosinec, leden a únor, se blíží do své poloviny a ve střední Evropě zatím mnoho parády nepředvedla – v nížinách nic, na horách aspoň něco až od 1 000 m n. m. A v tomto duchu má nakročeno i do své druhé poloviny.

Na českém území patří dosavadní průběh zimy 2019/20 k těm méně povedeným z posledních let, i když na horách se s výhradami několik pěkných zimních dní již vyskytlo. Velmi dobře až excelentně jsou na tom sněhově Alpy, opět s výjimkou nižších poloh. Celkově vzato panuje „dobrá“ zima zhruba od 1 500 m n. m., naopak pod 1 000 m n. m. prakticky ani nezačala.

Sníh v Evropě nechybí všude

Aktuální pokrytí Evropy sněhem ukazuje mapa, pracující s daty ze satelitních záběrů. Následný graf pak porovnává – v tomto případě na území Česka – obvyklou a aktuální sněhovou pokrývku. Ne všude v Evropě je to taková bída – přinejmenším „průměrné“ sněhové podmínky má Itálie, Skandinávie nebo třeba Balkán (více na Snow cover extent in Europe).

Rozjetý polární vortex brání vpádu zimy do (nížin) Evropy

Po mnoha měsících slabého polárního vortexu, vyjádřeného zápornými hodnotami indexu AO, se úderem 1. prosince „probudil“ a s krátkými přestávkami zesiluje a zesiluje. Silný vortex je hybnou silou západního proudění vzduchu kolem severní polokoule, které znamená, že se ledová vzduchová hmota z východní Kanady „vylije“ do poměrně vyhřátého Atlantiku (teplotní rozdíl činí až 50 °C!), kde roztočí „bestiální“ tlakové níže řítící se směrem k Evropě. Tato „teplá pumpa“ je navíc aktuálně podporována i z vyšších hladin atmosféry, tj. ze stratosféry, kde rovněž vládne čilé západní proudění, a to o rychlosti až 300 km/h. Ke „zdravému“ vortexu by přitom stačila i poloviční rychlost. Tento stav přitom mívá obrovskou setrvačnost, takže může pokračovat po mnoho týdnů. Pro jeho narušení by byl potřeba velmi silný impulz – například v podobě tlakové výše, která se západnímu jet streamu „postaví“ do cesty – a navíc samotný proces změny zaběhlé cirkulace by i tak po nějakou dobu trval.

Rozbouřený Atlantik

Jak dopadají v tomto stavu pokusy tlakové výše „postavit se do cesty“, dobře ilustruje synoptická situace aktuálního, bohužel velmi krátkodobého ochlazení. Jen co výše „vystrčí“ svůj výběžek k severu, tak jí ho níže z oceánu „ustřelí“ jako rozzuřená cirkulárka. Předpovědní mapy jsou na příštích 10 dní v podstatě strnulé – na všech je zřetelně vidět rozbouřený Atlantik, živený arktickým vzduchem z Kanady.

Jednoduše to ilustruje i rozptyl předpovědních variant výškové teploty, který se drží stěží okolo 0 °C v 1 500 m n. m.

Zima jako celek bude výrazně teplejší než průměr

Dlouhodobé výhledy tento scénář předpokládají prakticky od léta a s tím, jak se vyplňuje, přisazují si také s teplým průběhem zbytku zimy.

Je tedy nějaká naděje na změnu a zimní počasí? V dynamickém systému, jakým počasí je, se vždy může něco nečekaného přihodit, nicméně zatím žádný takový impulz na obzoru není. Ani současná „beznadějná“ situace ale nemusí dopadnout tak mizerně – i z ní mohou při určitých drobnějších změnách vzniknout na horách slušné chumelenice nebo aspoň příjemné lehce zimní počasí. Nížiny se ale letos bílé nadílky nemusí dočkat vůbec.


16. prosince 2019

Počasí 2019/20: zima může přijít okolo Vánoc

Současné extrémně teplé počasí v nížinách i na horách připomíná spíše jaro než předvánoční období. Zima bude mít příležitost vrátit se alespoň na hory nejdříve o Vánocích.

Jarní teploty předvánočního týdne jsou v předpovědích téměř „vytesané“, tedy není u nich prakticky žádný prostor pro milé (zimní) překvapení. Jinak je tomu o Vánocích. Předpověď počasí na týden a více dopředu je však spíš hrou s pravděpodobnostmi než jasně vyznačenou stezkou, a tak příchod zimy s mrazy a sněžením na horách je pouze jednou z možností dalšího vývoje, a to s mlhavými obrysy a množstvím „ale“.


Na začátku Vánoc budou české hory pravděpodobně téměř bez přírodního sněhu a v Alpách budou pokryté především oblasti okolo hlavního alpského hřebene (v Rakousku jižně od Innsbrucku a Salcburku), na jih od něj (Itálie) a také na celém jihozápadě pohoří (Francie, Švýcarsko)

Déledobější předpoklady pro zimu jsou rozporuplné

Už od léta se dá tušit, že letošní zima by mohla být vysoce proměnlivá, a to proto, že i „zimní předpoklady“ jsou dosti rozporuplné. V její prospěch by mohla působit nízká sluneční aktivita, naopak stratosférické proudění je nastavené nevýhodně, alespoň z pohledu lyžařů ve střední Evropě. Od začátku prosince se dává do pohybu polární vortex, obrovský „vír“ nad severní polokoulí, který žene vzduchové hmoty od západu k východu – v případě Evropy tedy z (teplého) oceánu na pevninu.

Polární vortex bude slábnout, naděje na zimu růst

Sílu vortexu měří index AO, který je aktuálně ve vysokých kladných hodnotách. Předpověď ovšem naznačuje jeho prudký pokles okolo Vánoc, což znamená, že „vír“ bude narušen tlakovými výšemi, které se mu postaví do cesty a „rozvlní“ výškové proudění. A právě z narušení polárního vortexu, který způsobil oceánský „průvan“ v první polovině prosince, plyne naděje na změnu.


V teplotních scénářích okolo Vánoc začínají převažovat chladnější teploty

Jednotlivé teplotní scénáře numerického modelu se okolo Vánoc začínají silně rozcházet spolu s tím, jak dojde k narušení vortexu – trend míří k chladnějším teplotám, i když zdaleka ne jednoznačně. V tzv. narušené cirkulaci bývá počasí teplotně extrémnější (převažuje proudění od severu, anebo také od jihu, vždy na úkor západního), a tak pokud bude i koncem roku teplé počasí, bude mít alespoň jinou příčinu než v současnosti. O něco pravděpodobnější je přitom zimní scénář, přinejmenším pro hory.



29. listopadu 2019

Počasí 2019/20: zima začne teplotní houpačkou

Začátek prosince přinese do střední Evropy první „zimní“ ochlazení s mrazivými dny na horách a mrazivými noci v nížinách. Na Mikuláše se pak pro změnu výrazně oteplí. Bude teplotní houpačka pokračovat až do Vánoc?

Aktuálně se zdá být ráz počasí spolehlivě předpovězen přinejmenším do Mikuláše, dále už se varianty vývoje začínají rozcházet. Dobrou zprávou pro lyžaře je, že ty obzvláště teplé scénáře jsou v menšině a naopak přibývá zimních.

Co říkají dlouhodobé trendy?

Nejprve si připomeňme, že „dobrá“ zima ve střední Evropě závisí na poněkud méně obvyklé souhře okolností v atmosféře, jimž se říká narušená cirkulace.

Nad severním pólem se v důsledku polární noci na podzim a v zimě tvoří obrovská zásoba ledového vzduchu, která se coby rozsáhlý vír (polární vortex) otáčí proti směru hodinových ručiček, tedy od západu k východu. V mírných zeměpisných šířkách – na jižním okraji polárního víru, který jej odděluje od teplejšího vzduchu – proto typicky vanou západní větry. Západní větry do Evropy přinášejí vzduch z Atlantského oceánu, který je zvláště zpočátku zimy mnohem teplejší než pevnina. Aby se do střední Evropy dostal studený vzduch od severu, je třeba, aby se nad oceánem vytvořila pevná hradba tlaková výše, která se „postaví do cesty“ svižnému západnímu proudění. Je-li tomu tak, obvyklá cirkulace vzduchu na severní polokouli je tím narušena.

Hlavní indicií je polární vortex

Chceme-li odhadovat, jakou šanci mají zimní scénáře počasí na několik týdnů dopředu, můžeme sledovat index arktické oscilace (AO), který měří sílu polárního vortexu.


Pokud je index AO kladný, polární vír je v pořádku a žene chladný vzduch z Arktidy přes východní Kanadu do teplého oceánu, kde v důsledku teplotního rozdílu vytvoří tlakovou níži a ta v západním proudění dorazí do Evropy i s „náloží“ teplého a vlhkého oceánského vzduchu. Naopak pokud je index záporný, polární vír je „rozvlněn“ a proudění vzduchu meandruje (od severu k jihu či naopak namísto přímého směru od západu k východu). V krajním případě se polární vír může i rozdělit a zásoba arktického vzduchu se pak třeba propadá hluboko na jih.

Z aktuálních předpovědí je zjevné, že dlouhodobě zeslabený polární vortex (neutrální či záporný index AO) se bude snažit „nastartovat“ (prudký vzestup indexu do vysokých kladných hodnot). Jestliže se mu to podaří, nastane scénář „teplé a vlhké“ zimy, která může na hory, zvlášť je-li západní proudění stočené tak, aby bylo aspoň severozápadní, teoreticky přinést kvanta sněhu – čím výše, tím více.

Předpovědní křivka indexu AO se ovšem brzy stáčí zpět k neutrálním hodnotám, což znamená, že vortex by měl být narušován tlakovými výšemi, které se „vztyčí“ do jeho dráhy od jihu k severu a donutí vzdušné proudění více meandrovat. Na konkrétním tvaru a poloze meandru pak závisí, zda se střední Evropa dostane spíše do studeného, nebo teplého „zálivu“ vzduchu.

Tlaková výše nad Atlantikem se bude snažit, vortex ovšem také

Ještě konkrétněji je pokus polárního vortexu nabrat sílu zřetelný ze synoptických map, zobrazujících rozložení tlakových níží a výší a z toho vyplývající směr proudění vzduchu. V nejnovějších variantách vývoje dominuje mikulášské oteplení – tlaková výše nad Azorskými ostrovy v oceánu je „stlačená“ či plochá, takže tlaková níže se středem nad Islandem má volnou dráhu a vzduch proudí přímo od západu k východu.


V dalších dnech se pak ve scénářích opakuje tendence tlakové výše roztáhnout se Atlantikem od jihu k severu, nebo aspoň částečně „zablokovat“ oceánské proudění tím, že se usadí nad Britskými ostrovy. A právě to rozhodne o tom, jestli se dočkáme v předvánočním období dalších zimních epizod. Jestliže se tlakové výši podaří „blokáda“, vortex bude narušen a naděje na zimní počasí vzrostou.



Jednoduše lze tento scénář vyčíst i z předpovídaného vývoje výškové teploty nad střední Evropou – ochlazení, oteplení a pak opět nejspíš ochlazení, ovšem s příliš velkým rozptylem variant, který dává prostor pro překvapení všeho druhu.


Nejpravděpodobnější je rozmanitá zima

Dlouhodobá teplotní předpověď počítá s teplejším prosincem oproti normálu, ovšem ne tak dramaticky, jak to ještě nedávno vypadalo.


Aktuálně jsou tedy vyhlídky na zimu opatrně nadějné. Jako nejpravděpodobnější se přesto jeví „smíšený“ vývoj, tedy že snaha vortexu o stabilizaci bude v dalších týdnech částečně úspěšná, neměly by však úplně propadnout ani pokusy jej narušit. Výsledkem by pak měla být povětrnostně rozmanitá zima, byť teplá, tak s mrazivými a sněhovými obdobími. Tomu ostatně napovídá i „patová“ situace dlouhodobých faktorů, jako je nízká sluneční aktivita (přeje narušené cirkulaci, a tedy i chladnější zimě) nebo kvazibienální oscilace (západní stratosférické proudění, podporující silný vortex).


27. října 2019

Zima má nadějné vyhlídky, ale modely jí nevěří

Už více než rok a půl trvá s kratšími přestávkami v Evropě tzv. narušená cirkulace, která se vyznačuje tím, že je utlumen jinak obvyklý vliv Atlantského oceánu na počasí u nás. To obvykle slibuje i vydařenou zimu, jenže...

Narušená cirkulace znamená, že jsou tlakové útvary na severní polokouli rozestavěné jinak než běžně, a z toho pak vyplývá i ráz počasí, který bývá jiný než „průměrný“. V létě se často projevuje horkým počasím, v zimě mrazivým a typické jsou i výrazné teplotní skoky. Při narušené cirkulaci totiž převládá severní či jižní proudění vzduchu na rozdíl od běžného stavu, kdy na kontinent proudí vzduch z Atlantského oceánu. Oceán, jak známo, „tlumí“ extrémy jednotlivých ročních období (léto ochlazuje, zimu otepluje) a projevuje se nejčastěji proměnlivým, vlhkým a větrným počasím. Na podzim ho reprezentují známé plískanice, kterých jsme se letos zatím nedočkali. A možná hned tak nedočkáme.


Přicházející ochlazení na konci října je typickým projevem narušené cirkulace – tlaková výše nad severním Atlantikem žene po své přední straně do střední Evropy vzduch od severu

Nízká sluneční aktivita přitahuje narušenou cirkulaci

Sluneční aktivita se právě teď nachází v období svého pravidelného jedenáctiletého minima. Má méně slunečních skvrn a vyzařuje méně energie. I když rozdíl oproti „normálu“ dosahuje pouhé desetiny procenta, je statisticky průkazné, že se v tomto období díky slabšímu ohřívání zemské atmosféry častěji vyskytuje právě tzv. narušená cirkulace. Ta je v Evropě předpokladem studené zimy, která vyžaduje severní, nikoliv západní proudění. A teplotně normální či podprůměrné zimy se skutečně častěji vyskytují v obdobích slunečního minima.

Typ převládající cirkulace popisují indexy AO (arktická oscilace) a NAO (severoatlantická oscilace), a to na rozdílech tlaku v jednotlivých oblastech severní polokoule. Aktuálně se oba indexy pohybují kolem 0 nebo v záporném teritoriu, což je projevem zmíněné narušené cirkulace. Konrétně v případě indexu NAO, které má na Evropu přímý vliv, se jedná o to, jestli je kolem Islandu tlaková níže a kolem Azorských ostrovů tlaková výše (NAO+), nebo naopak (NAO-). Islandská tlaková níže je spolehlivým motorem západního proudění, naopak v případě tamní tlakové výše se často do Evropy „propadá“ arktický vzduch ze severu. Narušená cirkulace alias NAO v záporu letos zařídila třeba chladný květen, ale i letní „hic“. A v prosinci či lednu by uměla za příznivých okolností i mrazivou zimu.


Index AO se drží od léta kolem nuly nebo pod ní


V záporných nebo neutrálních hodnotách setrvává také index NAO – pokud by tak vydržel i v zimě, bylo by to pro lyžaře slibné

Numerické modely předpovídají výraznou změnu

Dlouhodobé numerické předpovědní modely, jako je třeba americký CFS, ovšem předpokládají, že s počátkem zimy se toto všechno změní. Že se po dlouhých měsících narušené cirkulace ke slovu v plné síle dostane Atlantik. Není to nepravděpodobný scénář, podobně tomu bylo i v minulé zimě 2018/19, ze které jsme se štěstím pro hory ve střední Evropě (česká pohoří, sever Alp) získali alespoň dlouho nevídané sněhové nášupy.


Listopad bude v Evropě chladnější nebo normální


V prosinci však podle modelu CFS přijde změna a počasí ovlivní svým teplým vzduchem Atlantik


V lednu má být podle modelu CFS vliv teplého Atlantiku ještě výraznější

Tato „nerozhodná“ situace ale také může skončit něčím mezi – tedy teplejším zimním počasím, tu a tam ovšem prostřídaném pěknými zimními epizodami. A to se zatím zdá i statisticky jako nejpravděpodobnější scénář.


20. srpna 2019

Jaká bude zima?

Teplotně nadprůměrná, ale i s výraznými mrazivými a sněhovými epizodami. Taková by ve střední Evropě mohla, alespoň z pravděpodobnostního pohledu, být zima 2019/20.

Meteorologická vs. pravděpodobnostní předpověď

Zatímco předpověď počasí lze stále sestavit na pouhých několik dní dopředu a výhled počasí nejvýše na dva týdny, s pomocí meteorologické statistiky se dá odhadovat pravděpodobnost charakteru počasí i na mnohem delší dobu. Nedá se tedy „věštit“, kolik stupňů a sněhu bude na Vánoce, ale ví se, že ve zhruba 70 % případů přichází o Vánocích obleva – tato tzv. singularita, pravidelně se opakující povětrnostní jev, je všeobecně známa a vešla i do mnoha pranostik. Existují přitom i další jevy, které mají nezanedbatelnou pravděpodobnost, s níž určitým způsobem ovlivní počasí v zimním půlroce.

Zvýšená teplota posledních zim

Narůst průměrné teploty na naší planetě v posledních desetiletích je dostatečně znám, stejně jako příliš časté opakování teplých zim v Evropě. V posledních 20 letech byly téměř dvě třetiny zim teplotně nadprůměrné a jen třetina průměrná či podprůměrná. Je tedy „nadprůměrně“ pravděpodobné, že teplejší bude i následující zima. Od zimní sezóny 2013/14 až do letoška mělo všech 6 zim ve střední Evropě kladnou teplotní odchylku, zdálo by se tedy, že se to už co nevidět musí „otočit“. Může, ale nemusí. Před nimi totiž proběhlo 5 zim s teplotami okolo průměru, nebo dokonce pod ním. Zimy 2008/09 až 2012/13 utvořily poměrně vydařenou pětiletou sérii.

Sluneční aktivita je na minimu

Slunce září, jednoduše řečeno, v 11letých cyklech. Je-li jeho záření „utlumené“, měřeno počtem slunečních skvrn, dopadá na Zemi méně UV záření, atmosféra se méně prohřívá a to má vliv i na charakter povětrnostní cirkulace. V letech okolo slunečního minima, zvláště pak po jeho dosažení, se často vyskytují chladné zimy. Naposledy tzv. sluneční minimum nastalo v roce 2008, nejnověji pak nastává letos. Statisticky je tedy pravděpodobné, že následující zimy by měly být celkově chladnější.


Sluneční aktivita právě prochází pravidelným 11letým minimem, po němž přicházejí chladnější zimy

Západní proudění vs. blokační situace

Od jara 2018, kdy ve stratosféře došlo k tzv. náhlému oteplení (major warming), se v Evropě namísto typického západního proudění mnohem častěji ustavuje proudění z jiných směrů. Tato tzv. narušená cirkulace vzniká tím, že se tlakové výše a níže rozestaví po severní polokouli „jinak“, než je obvyklé. Tlaková výše se za těchto situací zhusta vytvoří nad Atlantikem, čímž „zablokuje“ transport jeho vlhkého vzduchu nad evropský kontinent. Narušená cirkulace se s větší pravděpodobností vyskytuje v obdobích slunečního minima, v němž také častěji nastává náhlé stratosférické oteplení, které samo též vede k narušení cirkulace. Kruh se uzavírá. Narušená cirkulace je přitom prakticky nezbytnou podmínkou, aby se ve střední Evropě mohla prosadit zima – pod vlivem vlhkého a teplého Atlantiku to totiž dost dobře nejde.

Žolík jménem QBO

K narušení cirkulace významně přispívá i tzv. východní fáze QBO, což zjednodušeně znamená, že ve stratosféře proudí vzduch od východu. Tím „brzdí“ proudění pod sebou v troposféře, které je typicky opačné, západní. QBO má zhruba dvou- až dvouapůlletý cyklus, přičemž aktuálně se „přepíná“ z východní do západní fáze. A to je – hned po globálním oteplení – další „nevýhodný“ předpoklad pro zimu 2019/20 ve střední Evropě.


V nejnižších vrstvách stratosféry začíná vládnout západní proudění (šedě značené), které vystřídalo po necelém roce východní (bíle)

Teplá zima nemusí být lyžařsky nevydařená

Z výše uvedených parametrů vyplývá poněkud „patová“ situace – globální úroveň teplot a západní QBO nahrávají teplé zimě, nízká sluneční aktivita a často narušená cirkulace v posledních měsících jsou naopak nadějí na zimní epizody. Výsledkem tedy může být poměrně pestrá směs zimního počasí s lokálními extrémy všeho druhu.


Podle dlouhodobého výhledu amerického modelu CFS přijde po jakž takž průměrném prosinci teplý leden a ještě teplejší únor. Výpovědní hodnota modelu je ale na takto daleké období slabá