Pokud patříte mezi lyžaře, kterým není lhostejná změna klimatu a kteří věří, že k ní mohou (ne)přispět, možná vás bude zajímat, co můžete změnit na svých lyžařských výletech, abyste byli ke klimatu "šetrnější". Předně tedy musíte zjistit, čím vlastně klimatu škodíte a jak moc.


Ledovec Mer de Glace v oblasti Chamonix ustupuje kvůli změnám klimatu (jak moc k nim přispívá člověk, je předmětem odborné diskuze) rychlostí 40 metrů za rok

Masové lyžování je výsadou rozvinuté civilizace a mezi sporty šetrné ke klimatu nepatří už jen proto, že při dopravě do areálů je celosvětově hojně využívaná letecká doprava. I kdybychom se omezili na auta, bude stopa v podobě CO2 značná. Řešením by bylo přestat lyžovat a vůbec jezdit na hory, ale to je samozřejmě extrémní řešení. Jak si tedy zachovat komfort lyžování a přitom snížit zátěž životního prostředí? Jde to vůbec? Má to smysl? Musí to udělat skiareály, nebo sami lyžaři?

Poslouchejte vědce?

Co vlastně říkají vědci? Měření na havajské Mauna Loa ukazuje, že množství CO2 v atmosféře má souvislost se změnou klimatu (bez ohledu na souvislost s lidskou činností nebo tzv. oteplováním). Studie v Aspenu zase spočítala, že průměrná produkce CO2 na jednoho lyžaře a den lyžařských aktivit je 0,02 tuny.

Pokud tedy chceme snížit emise a věříme, že tím snížíme náš vliv na klima planety, konejme. Areály k tomu přispívají stavbou modernějších, k životnímu prostředí šetrnějších dopravních zařízení. Solárně poháněné vleky v rakouském Westendorfu nebo švýcarském středisku Tenna jsou sice spíš kuriozitou, ale třeba využití solární energie na provoz lyžařského areálu, jak činí v údolí Pitztal i dalších rakouských střediscích, je smysluplnější. Emise se sníží, ale výrazný efekt to mít nebude. Proč?

Emise při cestě do resortu vs. při lyžování samotném

Společnost NGO Mountain Riders ve spolupráci s francouzským statistickým úřadem publikovala v roce 2007 studii, podle které samotný provoz skiareálu a lyžování v něm tvoří pouhá 2 % emisí CO2. Něco málo dalších emisí se rozpočítá na stavbu infrastruktury apod., ale zůstane 73 % emisí, vyprodukovaných cestou za lyžováním.

Právě způsob dopravy za lyžováním můžou ovlivnit jak resorty (jak to vidíme u těch, které nevpouští auta se spalovacím motorem, např. švýcarský Zermatt), ale i jednotlivci. Podle iniciativy Ski Flight Free vyprodukuje lyžař při cestě autem jen 69 % emisí oproti letadlu (při cestě průměrným autem ve třech lidech), při cestě vlakem pak pouze 16 %! Data se budou zřejmě výrazně lišit v závislosti na poloze vzhledem k horám, Češi tolik na lyže letadlem necestují, Britové zase často.

Jako vždy to má nějaké ale: vždyť alternativní cestu do střediska nikdo nenabízí. Je pravda, že dostat se do Alp z Čech vlakem je o dost náročnější než autem nebo letadlem, ale jednotlivé možnosti existují, například v podobě nočního vlaku Praha – Curych. Související doprava po ČR nebo z nádraží do cílového střediska může být výraznou komplikací a při nedomyšlení souvislostí bude i výsledná úspora (emisí, samozřejmě) zanedbatelná.

Švýcarsko obecně na eco-friendly lyžování dost sází - na webu Laaxu se dočtete o nezávislosti střediska na fosilních zdrojích energie, existují zde i hotely, které se snaží o co nejmenší klimatickou zátěž. Nutno říct, že Švýcarsko má výhodu ve velmi dobré železniční infrastruktuře a místní vlaky jsou spolehlivé a lyžaři hojně využívané.

Varianta pro náročné: běžecké lyžování a skitouring. Cesta do střediska zůstává, ale činnost na místě má nízkou emisní stopu. Jaký pak asi bude rozdíl v emisní stopě mezi týdenní lyžařskou dovolenou ve středisku s leteckou dopravou oproti týdennímu přechodu Alp na skialpinistických lyžích, když se tam dopravíte vlakem?

Energetická náročnost a emise v závislosti na umístění pohonu lanovky nebo vleku

Před deseti lety se objevila případová studie, která srovnávala energetickou náročnost a zátěž klimatu vleku s pohonem v horní, anebo dolní stanici. Pokud je vlek poháněn shora, potřebuje o 10 až 15 % méně výkonu (všimněte si, že dětské provázkové vleky jsou prakticky vždy poháněny shora). Úspora zhruba 25 tun CO2 a 10 až 15 % energie za rok však v tomto konkrétním případě byla smazána technologickou náročností takové stavby. Těžko totiž říct, jak by se změnila úspora stavbou potřebné infrastruktury pro horní stanici. Přesto technologický rozvoj obecně přináší modernější dopravní zařízení, která kromě ekonomického hlediska kladou důraz také na úsporu energie a snížení emisí CO2.

FIS "jde příkladem"

Poté, co současný prezident mezinárodní lyžařské federace ve svém projevu spekuloval o existenci klimatických změn, je celkem překvapením, že FIS podepsala dohodu OSN o ochraně klimatu a přidala se tak k iniciativě zatím čtrnácti mezinárodních sportovních organizací, které se symbolicky zavazují k šetrnému a udržitelnému rozvoji sportovních disciplín.

Toho mají signatáři dosáhnout dodržováním pěti bodů - například "snížením vlivu sportovního průmyslu na životní prostředí" nebo "edukací svých členů ohledně ochrany klimatu". Berme to jako první (byť v reálu nevymahatelný a dosti abstraktní) krok, kterým se federace, zastupující průmysl závodního lyžování, upisuje ke starosti o klima.

Upsat se lze samozřejmě k čemukoliv.

Související odkazy a zdroje:

Článek o tzv. zeleném lyžování

Jaké emise CO2 na osobu mají lyžaři?

Fuchsova studie ohledně zátěže přírody umělým zasněžováním

FIS parafuje dohodu OSN a přidává se tím ke sportovním spolkům, kterým záleží na klimatu

Iniciativa Ski flight free vysvětluje, jak zatěžuje klima už jen cesta na hory

Studie popisující předpokládané tání ledovců do roku 2100