Pro příklad navštívíme lavinovou službu v Tyrolsku, která disponuje špičkovou infrastrukturou a poskytuje vysoce kvalitní informace.

Měřicí stanice a pozorovatelé

V Tyrolsku funguje pro získávání dat celkem 42 vysokohorských stanic, které zcela automaticky zaznamenávají údaje o počasí a stavu sněhové pokrývky. Tento „materiál“ se v centrále protilavinové služby aktualizuje každou hodinu. Informace se scházejí i ze stanic sousedních, takže vzniklé modely jsou vysoce spolehlivé.
Přesto jsou lidští pozorovatelé – dobrovolníci nepostradatelní. Vedle aktuálních údajů o počasí a stavu sněhové pokrývky sdělují centrále i údaje, které měřit nelze - informace o situaci terénu, o spadlých lavinách, o praskání sněhu a trhlinách, následcích odstřelu lavin. A navíc to jsou lidé s letitými zkušenostmi a dokonalou znalostí místních specifik. To, co nelze změřit, mohou „vycítit“.

Do terénu!

Z praxe do praxe! Tato zásada je při tvorbě lavinové prognózy obzvlášť důležitá, a proto se nejméně každý druhý den (za zimu v průměru víc jak 100 dnů) chodí do terénu. Hlavním úkolem je průzkum stability sněhové pokrývky. Pozorování sněhu a povětrnostních jevů může odhalit potřebné souvislosti ke správnému vyhodnocování lavinového nebezpečí.
S rychlým rozvojem internetu se v posledních letech otevřely i možnosti komunikace s lidmi provozujícími zimní sporty. Na www.lawine.at/tirol lze nalézt formulář k vyplnění. I takovéto informace již tvoří důležitý kamínek mozaiky.

Meteorologové

Stabilitu sněhové pokrývky bezprostředně ovlivňují změny počasí. V průběhu každodenní ranní porady se probírá aktuální počasí a jeho možný budoucí vývoj. Z meteorologické stanice přichází oficiální zpráva i předpověď vypracovaná přesně pro potřeby lavinového odhadu a v případě zvláště kritické situace i statistika extrémních hodnot napadaného sněhu.

Stupeň lavinového nebezpečí:

prosté číslo na popředí mnoha komplexních parametrů

Lavinové nebezpečí se určuje podle několika parametrů, které je třeba při přiřazování do jednotlivých stupňů brát na zřetel. Především na stabilitě sněhové pokrývky, tedy na poměru stability a pnutí uvnitř sněhové vrstvy. Uspokojivou informaci o stabilitě sněhové pokrývky můžeme získat jen jejím rozsáhlým průzkumem a pečlivým pozorováním terénu.
Werner Munter byl první, komu se podařilo na základě 650 testovacích kluzných bloků prokázat souvislost mezi klasifikací stability sněhové pokrývky a stupněm lavinového nebezpečí. Klasifikaci stability (slabá, střední, velmi dobrá) odvodil z jednotlivých stupňů zatížení bloků – od spontánního přejetí vysekávaného bloku až po zátěž skoky na blok. Došel k závěru, že slabé stupně stability se vyskytují u všech stupňů lavinového nebezpečí a že se jejich počet stupeň od stupně zdvojnásobuje. To vysvětluje nadměrný růst nebezpečí u vyšších stupňů – úroveň nebezpečí 4 (vysoká) je osmkrát nebezpečnější než úroveň nebezpečí 1 (nízká) a zároveň se to shoduje i s teorií o „hot spots“ resp. „superlabilních zónách“. Tato teorie říká, že základním předpokladem pro vznik lavin je špatná vzájemná soudržnost jednotlivých sněhových vrstev, a to i na malém prostoru. Čím menší je stabilita sněhové pokrývky, tj. čím hustší plošné rozložení „hot spots“, tím vyšší je pravděpodobnost vzniku laviny. Lavina může ale vzniknout i při velké stabilitě sněhové pokrývky, ovšem jen příslušně velkou přídavnou zátěží (např. odstřelem, pohybem rolby, sesuvem skal, zemětřesením). Za shora uvedených předpokladů není tedy vznik laviny v rozporu s úrovní nebezpečí 1, jak se všeobecně předpokládá.
Stupeň lavinového nebezpečí závisí i na počtu, druhu a velikosti očekávaných lavin, přičemž rozlišujeme laviny malé, střední a velké. Malým lavinám člověk většinou uteče, střední laviny jsou typické laviny způsobené lyžaři a velké laviny mohou zavalit i dopravní cesty či lidská obydlí.
Pětistupňová evropská stupnice lavinového nebezpečí je funkcí shora uvedených parametrů, přičemž se pro každý stupeň nebezpečí zjišťují údaje ke stabilitě sněhové pokrývky a k pravděpodobnosti vzniku lavin. Platí, že stupeň nebezpečí roste se zvyšující se pravděpodobností vzniku lavin, tedy s rostoucí hustotou plošného rozložení nebezpečných míst. Dále platí, že s rostoucím stupněm nebezpečí stačí stále menší uměle způsobená přídavná zátěž, aby došlo ke vzniku laviny – od velké přídavné zátěže (např. rolba, odstřel, v mimořádných případech sesuv skal) přes velmi malou přídavnou zátěž (jeden sportovec) až po zvětšený výskyt spontánních lavin (samovolný sesuv).

STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ 1

úroveň nebezpečí nízká

Všeobecně velmi příznivé podmínky pro túry.

Typickým znakem pro nízké lavinové nebezpečí je mimo jiné všeobecně dobře zpevněná sněhová pokrývka nebo sněhová pokrývka s minimálním pnutím. Ta vzniká např. opakovaným roztáváním a zamrzáním povrchu (zledovatělá krusta). Takové situace nastávají nejčastěji na jaře, kdy sníh přes den působením intenzivnějšího slunečního záření a vyšších teplot vzduchu více provlhne a za jasných nocí v důsledku vyzařování zmrzne jen na povrchu. Nosná firnová vrstva není sama o sobě znamením dobře zpevněné a tudíž stabilní sněhové pokrývky. Starou, stále omílanou poučku „dokud firnová vrstva nese, je to bezpečné“, berte s rezervou! Obecně lze pouze říct, že s rostoucí tloušťkou a pevností firnové vrstvy výrazně klesá pravděpodobnost uvolnění laviny. Firnová vrstva se však samozřejmě může vytvořit i během zimy (obzvláště na strmých jižních svazích) nebo po nástupu teplého počasí, zvlášť při intenzivním dešti a následném ochlazení.
Při prvním lavinovém stupni by se nebezpečná místa měla vyskytovat velice sporadicky na extrémně strmých svazích a k uvolnění laviny je zapotřebí ještě velká přídavná zátěž. K indiciím nízkého nebezpečí patří například to, že nepozorujeme nové spontánní laviny.
Pozor na deskové laviny! Je třeba uvést, že existuje zcela specifický druh lavin, který je možno obzvlášť těžko předvídat a který se může uvolnit ve větším rozsahu při každém stupni lavinového nebezpečí, i při stupni 1! Jsou to tzv. deskové laviny, které pomalu kloužou po strmém hladkém podkladu do údolí. Provést kontrolovaný sesuv těchto lavin velkou přídavnou zátěží např. masivním odstřelem je nemožné. Lze říci, že tendence k uvolnění těchto lavin je obecně větší za vyšších teplot a za deště než při nízkých teplotách.
Jako příklad nízkého lavinového nebezpečí lze uvést zimu 2001/02 s extrémně nízkými teplotami. V polovině ledna 2002 se vlivem extrémních mrazů natolik změnil charakter „stavby“ celé sněhové vrstvy na „plovoucí sníh“ (překrystalizovaný sníh v hlubších vrstvách pokrývky, typický pro stinné severní svahy), že to naprosto vylučovalo jakýkoli přenos pnutí a tím vznik deskových lavin. Deskové laviny mohou vzniknout výlučně ze spojitého sněhu.

13 % zimních dnů, žádné neštěstí

STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ 2

mírné nebezpečí

Příznivé podmínky pro túry při zvýšené opatrnosti na nebezpečných místech.

Za mírného lavinového nebezpečí je sněhová pokrývka všeobecně dobře zpevněná, s výjimkou ojedinělých míst blíže uvedených v lavinové prognóze. Ve srovnání s nízkou úrovní lavinového nebezpečí se hustota plošného rozložení nebezpečných míst takřka zdvojnásobuje. Nebezpečná místa se vyskytují i na svazích se sklonem menším než cca 40°. Co platilo u nízkého nebezpečí, platí v zásadě i u nebezpečí mírného. Bez průzkumu stability sněhové pokrývky a bez sledování vývoje počasí a sněhové pokrývky, tedy jen prostřednictvím momentálního pozorování terénu, se musíme soustředit primárně na to, zda chybí indicie typické pro vyšší stupně lavinového nebezpečí.
K sesuvu laviny by mělo dojít jen v důsledku velké přídavné zátěže (např. skupina sportovců, odstřel, rolba) a jen na přesně vymezitelných příkrých svazích. Čím lepší je soudržnost mezi starým sněhem a novou sněhovou vrstvou a čím menší byl vítr v době sněžení, tím větší může být výška nově napadaného sněhu při shodné míře nebezpečí. Praskání sněhu, onen známý zvuk „wuuumm“ typický pro značnou úroveň lavinového nebezpečí (3), by nemělo být slyšet vůbec nebo jen velice zřídka.

46 % zimních dnů, 17 % neštěstí

STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ 3

značné nebezpečí

Omezené možnosti podnikání túr, pohyb při lyžařských túrách vyžaduje zkušenosti s posuzováním lavinové situace.

Mírně až nepatrně zpevněnou sněhovou pokrývku typickou pro značné lavinové nebezpečí poznáme často podle praskání „vvuuumm“, to je typický varovný signál tohoto stupně nebezpečí. Tento zvuk vzniká náhlým zhroucením soudržných vrstev sněhu do četných dutin v základní sněhové vrstvě v důsledku vnější zátěže. Kdo se pohybuje v terénu, po kterém se neustále jezdí nebo chodí, nikdy tento zvuk neuslyší. Proto je při pohybu na túře účelné, nejít pořád prošlapanou stopou, ale zvolit si sem tam vlastní stopu, abychom byli včas varováni. Dříve objevíme trhliny ve sněhové pokrývce, které jsou důsledkem zlomů ve struktuře. V tomto případě prostupují trhliny celou sněhovou pokrývkou až k základu – narozdíl od těch méně nebezpečných, které se objevují pouze na povrchu sněhové pokrývky v důsledku špatně soudržného čerstvě navátého sněhu. K odtrhu laviny může dojít už při malé přídavné zátěži (tedy i jedním člověkem). Spontánní laviny mohou být podle situace různého rozsahu. Speciálně na jaře se laviny opakují v cyklech souvisejících se ztrátou pevnosti sněhové pokrývky v průběhu dne. Dají se očekávat i velké laviny, jako např. během intenzivního sněžení doprovázeného větrem. Na počátku zimy naopak často v důsledku náchylnosti sněhové pokrývky k poruchám a četnosti plošného rozložení nebezpečných míst (asi čtyřikrát tak velké jako při nízké úrovni nebezpečí) vznikají podmínky, kdy je třeba oprávněně počítat se značným lavinovým nebezpečím.

36 % zimních dnů, 63 % neštěstí

STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ 4

vysoké lavinové nebezpečí

Velmi omezené možnosti podnikání túr, pohyb při lyžařských túrách vyžaduje velké zkušenosti s posuzováním lavinové situace

Vysoká úroveň lavinového nebezpečí se dá rozpoznat relativně snadno. Většinou předtím intenzivně sněžilo a foukal vítr nebo intenzivně pršelo na starou sněhovou pokrývku.
Může vzniknout i při méně intenzivním sněžení, a sice v tom případě, že soudržnost nového sněhu se starým je mimořádně špatná. Taková situace nastala na konci prosince 2001, když za velkého větru padal nový sníh na starou sněhovou pokrývku, která měla již všude silně změněnou strukturu.
Vysokou pravděpodobnost sesuvu lavin poznáme podle četných spontánních lavin malých i středních, někdy i velkých, přičemž speciálně na počátku zimy k velkým lavinám v důsledku slabé sněhové vrstvy většinou nedochází.
Podstatný rozdíl při srovnání se značným lavinovým nebezpečím (3) spočívá v tom, že u vysokého lavinového nebezpečí (4) dochází k sesuvům lavin skutečně ve všech směrech svahu, nebezpečná místa již není možno vymezit podle expozice a nadmořské výšky. Každý milovník zimních sportů, který se za těchto podmínek vydá na túru, uvidí četné trhliny ve sněhové pokrývce a spousty spontánních lavin.
Vzhledem k nepatrnému zpevnění sněhové pokrývky na většině strmých svahů a vzhledem k tomu, že je víc než „pravděpodobné“, že sesuv laviny vyvolá i jediný člověk, vyžadují túry za těchto podmínek velkou zkušenost s posuzováním lavinového nebezpečí. I když se pohybujeme v rovném nebo jen mírně nakloněném terénu, musíme při tomto stupni lavinového nebezpečí myslet na možnost, že se v dálce uvolní velká lavina, která může zasypat i území na rovině nebo v údolí!

6 % zimních dnů, 18 % neštěstí

STUPEŇ LAVINOVÉHO NEBEZPEČÍ 5

velmi vysoké nebezpečí

Nelze podnikat túry.

Při velmi vysokém lavinovém nebezpečí je sněhová pokrývka všeobecně slabě zpevněna a značně nestabilní. Velmi vysoké lavinové nebezpečí představuje katastrofickou situaci, kdy je možno očekávat četné sesuvy velkých lavin i v mírném terénu. Lyžařské túry nelze podnikat. Poslední smutný případ takové lavinové situace z února 1999 v Galtüru si jistě ještě všichni pamatují.

1 % zimních dnů, 2 % neštěstí

Četnost výskytu jednotlivých stupňů lavinového nebezpečí

Již dřívější vyhodnocování situace provedené Rudi Maierem poukázalo na to, že nejnebezpečnější je pro milovníky zimních sportů stupeň 3. Na tomto hodnocení se nic podstatného nezměnilo ani po vyhodnocení nejnovějších dat. Stupeň 3 byl během zim 1993/94 až 2001/02 vyhlášen po 36 % zimních dnů. Zároveň se v tomto časovém období odehrálo 63 % všech lavinových neštěstí, kde byly postiženy osoby.

Statistika výskytu jednotlivých stupňů lavinového nebezpečí

Lavinová prognóza

Spolehlivost lavinové prognózy

Podle mého osobního odhadu je přesnost předpovědi přibližně taková jako u oficiálních meteorologických stanic, tedy 80 až 85 %. Oficiálně citované údaje 70 % a méně pocházejí většinou z dřívější doby a pro dnešní dobu jsou vzhledem k neustále se zvyšující kvalitě lavinové prognózy jednoznačně nízké.

Omezená platnost lavinové prognózy

Lavinová prognóza se vyhotovuje pro regiony a nikoliv pro turistické a lyžařské oblasti, její formulace je proto všeobecná.
Posoudit nebezpečí na určitém svahu pouze na základě lavinové prognózy nelze.
Exaktní předpovědi lavinových událostí (čas, místo, velikost, dráha a síla laviny) naráží na fyzikální omezení a nelze je stanovit.

Možnosti lavinové prognózy

Lavinová prognóza může poskytnout důležité informace pro plánování túry.
Lavinová prognóza je dobrou možností, jak diferencovat stupně nebezpečí v jednotlivých regionech.
Může upozornit na obzvláště ohrožená místa na svazích (expozice, nadmořská výška), a to i v závislosti na denní době.
Evidují se základní charakteristiky tvorby a změny sněhové pokrývky, které lze tudíž zohlednit.

LAVINOVÁ PŘEDPOVĚĎ NA INTERNETU

alpské země: www.lawine.org
Rakousko: www.lawine.at
Oberösterreich: www.ooe.gv.at/…enwarndienst
Salzburg: www.lwz-salzburg.org
Steiermark: www.lawine-steiermark.at
Kärnten: www.lawinenwarndienst.ktn.gv.at
Tirol, Osttirol: www.lawine.at/tirol
Vorarlberg: www.vorarlberg.at/lawine
Švýcarsko: www.slf.ch/…nbk-dec.html
Německo: www.lawinenwarndienst.bayern.de
Itálie: www.aineva.it/presenta.html
Südtirol / Alto Adige: www.provincia.bz.it/valanghe, www.provinz.bz.it/lawinen (něm.)
Trentino: www.meteotrentino.it/frame.asp
Dolomity: www.regione.fvg.it/…valanghe.htm
Francie: www.meteo.fr/…te/mont/mont
Slovinsko: www.rzs-hm.si/…razmere.html
Slovensko: www.hory.sk

Poznámka:

Nebezpečí roste exponenciálně. Pomocná interpretace 1 – 2 – 3 – 4 - 5 pouze zjednodušeně vyjadřuje skutečný potencionál nebezpečí 2 – 4 – 8 – 16 - 32. Tento potenciál (pouze do stupně 3) používá při své redukční metodě 3x3 Werner Munter.

článek připravil Michal Bulička o jehož aktivitách se víc dozvíte na www.transalp.cz

Michal se od roku 1990 specializuje na outdoorové aktivity jako trekking, via ferraty (zajištěné cesty), skalní lezení, lezení v ledu, jízda na MTB, skialpinismus, canyoning, rafting a sjezdové lyžování.

Je absolventem kurzů OEAV Instruktor skialpinismu, Instruktor skialpinismu ve vysokých horách v ledovcovém terénu a Instruktor vysokohorské turistiky (skalní lezení do IV. st. UIAA a pohyb po ledovci) završených rakouskou státní zkouškou.