V době té slavné olympiády, v roce 2014, už Mayer samozřejmě jezdil Světový pohár. Ale nevěděl ještě, jak chutná vítězství, jeho nejlepším výsledkem ve svěťáku v té době bylo druhé místo. Mnoha lidem okolo vrcholového lyžování sice bylo jasné, že tehnle průbojný mladík z Korutan možná míří hodně vysoko, zkušení ale zároveň říkají, že všechno má svůj čas.

Jiní jsou zase toho názoru, že není na co čekat. A knim určitě patří Matthias Mayer. Talent ani pracovitost mu nechybí a vůle po vítězství z něj přímo tryská. Hlavně po vítězství na velkých akcích.

Nejrychlejší z rodiny

Když se člověk jen letmo podívá na okolnosti, které lyžařský vývoj Matthiase Mayera utvářely, hodně věcí pochopí. Vyrůstat v Korutanech, závodně lyžovat a ještě ke všemu se věnovat hlavně rychlostním disciplínám, to asi nemůžete neslyšet občasné vzpomínky na výkony legendárního, v Rakousku de facto svatého Franze Klammera.

Famózní sjezdař konce sedmdesátých a začátku osmdesátých let je na svazích nejjižnější spolkové země Rakouska přítomný neustále, vždy imaginárně a dost často i osobně. Mnohem víc než třeba v Tyrolsku, marná sláva…

No ale Matthias Mayer to měl v tomto ohledu ještě mnohem horší. Anebo lepší? Vždyť jeho otec Helmut přivezl v roce 1988 z olympiády stříbro! V Calgary ho tenkrát v super-G předstihl jenom Frank Piccard, což určitě vůbec nebránilo tomu, aby byl táta pro malého Matthiase dlouho nedotknutelným vzorem. A o patřičnou motivaci měl pak také postaráno. Být nejrychlejší z rodiny, o nic míň tu nejde.

Do Soči odlétal rakouský rychlostní tým v docela složité situaci. Fanoušci z královské disciplíny, tedy ze sjezdu, jako vždy neočekávali nic jiného než zlato. Chtěli ho i činovníci rakouského svazu, ti na rozdíl od veřejnosti ale tušili, že rakouští sjezdaři, tedy ti, co byli zdraví, nijak oslnivou formou neoplývají. Za této situace se tedy do olympijské nominace dostal benjamínek Mayer a nikdo asi nečekal, že by reputaci Rakouska měl zachraňovat právě on.

Na trať olympijského sjezdu v Rosa Khutor 9. února vyrazil jako jedenáctý v pořadí, šel do čela, ovšem celá řada adeptů na medaili teprve čekala za startovní budkou. Paris, Miller, Svindal… Ti všichni po dojetí do cíle kroutili hlavou. Mayera už z prvního místa nikdo nesesadil a Matthias záhy rozzářil oči tisíců Rakušanů přilepených k televizním obrazovkám. Po dvanácti letech vrátil Rakousku olympijské zlato ve sjezdu! A byl tady navíc i jeden bonus, Helmut Mayer už nebyl ve sjezdařské rodině z Korutan nejrychlejší. Pomyslnou korunu ale předával ohromně šťastný.

Vítej v první lize, chlapče

Olympijské zlato Mayera okamžitě katapultovalo mezi sjezdařskou elitu světa. Což o to, překvapivých vítězů už olympijské hry viděly… Jenomže na rozdíl od jiných Mayerova vítězná výprava olympiádou neskončila, ba právě naopak. Odstartovala vítěznou éru! Do konce sezony Světového poháru po olympiádě zbývalo pět závodů v rychlostních disciplínách a Matthias je třikrát dokončil „na bedně“, jednou nedokončil a jednou skončil čtvrtý. Najednou se s ním v každém závodě muselo počítat.

Následující sezonu začal s výsledky střídavými, když se musel k závodění vracet po zranění kolene, které si přivodil v předsezonním tréninku. Umístění na stupních vítězů střídala patnáctá, dvacátá místa a stále více se přitom ukazovalo, jak Matthiase Mayera od ostatních sjezdařů odlišuje precizní technika. Zatáčet ve vysokých rychlostech je přesně to, co ho baví, a postupem času se o něm začalo hovořit jako o specialistovi na super-G. Návrat do té nejlepší formy potvrdil v únoru 2015 ceněným doublem, tedy dvěma vítězstvími během jednoho víkendu, když na Světovém poháru v Saalbachu ovládl jak super-G, tak sjezd.

Jak testovat lyžařský airbag

Sezónu 2015/16 sice odstartoval druhým místem v super-G v Lake Louise, následující závody v Beaver Creeku se mu ale vůbec nepovedly, v Coloradu skončil hluboko v poli poražených. Ve Val Gardeně mu nejprve „bedna“ v super-G o vlásek utekla a následující den pak ve sjezdu možná tlačil na pilu víc než bylo zdrávo… Znovu se zapsal do historie, ale tentokrát ne tak, jak by chtěl.

Zatáčku ve spodní pasáži tratě ukončil v záklonu, to ho nepříjemně rozhodilo a terénní vlna jej pak ve vysoké rychlosti poslala do vzduchu, aby nekontrolovaně dopadl na záda a rameno. Ošklivý pád snad ani nemohl skončit jinak než vážným zraněním, přestože se při něm Mayerovi jako prvnímu lyžaři při SP aktivoval airbag. Ten byl právě od sezony 2015/16 některými závodníky premiérově používán k ochraně horní poloviny těla. Je tedy k ničemu?

Vrtulník transportoval Matthiase Mayera přímo ze sjezdovky do nemocnice, kde lékaři stanovili diagnózu – zlomenina sedmého hrudního obratle. Podle mnohých ale zachránil airbag s nově vyvinutou technologií italské firmy Dainese Mayerovi kariéru, mohl dopadnout mnohem hůř. Sotva odstartovaná sezóna samozřejmě skončila, ale na to, kdy se Matthias Mayer vrátí na sjezdovky, se v tu chvíli nikdo neptal. Poraněná páteř bohužel oprávněně svádí k myšlenkám, ve kterých už nehraje hlavní roli lyžování…

Kdo sjezdové lyžování sleduje, ten už ví, že všechno naštěstí dobře dopadlo. Vlastně výtečně, stále ještě mladý sjezdař se dal obdivuhodně rychle dohromady a už v červenci 2016 se znovu postavil na lyže. „Změnilo mě to, trochu asi jo. Vždyť chybělo málo a mohlo to dopadnout mnohem hůř. Občas se nad tím zamyslím…“ uvažuje dnes Matthias Mayer.

Ale že by ho těžký pád a vážné zranění přibrzdily, o tom nemůže být řeč. Je to střelec. Hodně se o sobě dozvěděl, něco možná i o životě, ale už ho máme zpátky na startu! O něco staršího, vyrovnanějšího, jedna věc se ale nezměnila. Matthias Mayer stále touží po velkých vítězstvích. K fyzické připravenosti, technické vyspělosti a jistě už také notným zkušenostem se přidala mentální odolnost.

Rok po nešťastném pádu, 16. prosince 2016, stojí Matthias Mayer na startu závodů pod Saslongem znovu. Neohroženě, plný odhodlání. Super-G jede skvěle a končí 4. Ani ve sjezdu se nešetří, ovšem končí až na 17. místě. To není pro olympijského vítěze kdo ví co, ale důležité je jedno – žádná noční můra se nekoná. Vítězství zase přijdou.

20. ledna 2017, Kitzbühel, hlavní město sjezdového lyžování. Matthias Mayer za obrovského aplausu vítězí v super-G. Vítězná mentalita je zpátky, potvrzeno. A za rok je zase olympiáda!

Olympiáda v Pchjongčchangu… a další titul do Korutan!

V Jižní Koreji si se sjezdaři zle pohrávalo počasí a hlavně vítr. Tréninky se nedařily, závody se odkládaly a to nenahrávalo předvídatelným výsledkům. Jeden se ale nakonec urodil. Kdo jiný měl vyhrát super-G, když ne Mayer? Svindal, Jansrud, Feuz? Jistě, ve sjezdu byli toho roku lepší, ale na super-G je tu přece Matthias Mayer. Čtyři roky po fantastickém triumfu v Rusku chlapec z Korutan na další olympiádě ovládl i svoje milované super-G. Matthias Mayer prostě miluje velké závody a především ty chce vyhrávat. Pak si ho zapamatují fanoušci lyžování nejen v Korutanech, ale po celém světě.

Ve třiceti letech Mayerovi chybí titul z mistrovství světa, ten letos nevyhraje. Zcela určitě si ale bude tuto sobotu brousit zuby na Hahnenkamm. S apetitem, s jakým dobývá ty nejvýznamnější sjezdařské podniky, by mu lyžařský Superbowl nemusel dlouho odolávat. Podle dosavadních výsledků má dobrou formu, jen před pár dny mu v osobě Dominika Parise ubyl jeden velký soupeř. Tak schválně, vyhraje v Kitzbühelu po super-G také sjezd všech sjezdů? Já věřím, že jo.