Dlouhodobě nejsilnější disciplínou Aleksandera Aamodta Kildeho je bez diskuze super-G, to v sezoně 2015/16 potvrdil ziskem malého křišťálového glóbu za tuto disciplínu. Nejvyšší příčky logicky atakuje také ve sjezdu, ale jak letos opakovaně dokazuje, cizí mu rozhodně není ani zatáčení. V top 10 se umísťuje i v těch nejtěžších obřích slalomech prestižního seriálu, vzpomeňme hned úvodní Sölden, Alta Badii nebo extrémně náročný Adelboden. Možná to ale není zase tak veliké překvapení, vždyť Aleksander Aamodt Kilde se v roce 2013 v Kanadě stal juniorským mistrem světa právě v obřím slalomu. Ale na to už si dnes málo kdo vzpomene…
„V Evropském poháru jsem pravidelně nastupoval do všech disciplín, a proto jsem odpovídajícím způsobem trénoval jak klouzavky, tak i slalomy. A nebylo to úplně špatné,“ vzpomíná Kilde a jako důkaz jeho slov mohou posloužit i kvalitní výsledky, jichž v posledních letech dosáhl v kombinaci. Na mistrovství světa ve Vailu v roce 2015 skončil osmý a o dva roky později v St. Moritz dokonce těsně pod stupni vítězů. Nevděčné čtvrté místo mu bohužel nepatřilo zdaleka naposled…
Na start závodů Světového poháru co by nejprestižnější a nejkvalitnější soutěže začal pravidelně nastupovat v sezoně 2013/14. Jako nováček v jednadvaceti letech hlavně sbíral zkušenosti, ale ve svojí parádní disciplíně, super-G, nenechával abolutně nikoho na pochybách. Když stál na startu, ve výsledkové listině jsme ho jen velmi výjimečně mohli najít mimo bodovanou třicítku.
Umístění okolo 20. místa brzy vystřídala ta v top 10 a nikoho nemohlo překvapit, když se v prosinci 2015 ve Val Gardeně poprvé objevil na stupních vítězů. Bylo to třetí místo, tento závod ale nebyl výjimečný pouze Kildeho prémiovým pódiem. To pódium patřilo 18. prosince 2015 jen a jen Norům! A jak je pro tým Attacking Vikings typické, neoslavovali v ten den vítěz Svindal s druhým Jansrudem, super hvězdy světového lyžování, ani tak svoje úspěchy, jako spíš pódiovou premiéru Aleksandera Aamodta Kildeho.
Jako by někde pod čarou stálo: „Tak snad jsme tě to dobře naučili, kamaráde!“. Pro mladého Nora bylo takové přijetí do „rodiny vítězů“ prima zážitkem a zároveň parfektní motivací do dalších závodů. A to, co už pár týdnů v podstatě viselo ve vzduchu, přišlo záhy. Super-G na konci února v Hinterstoderu už patřilo jen a jen Aleksanderu Aamodtu Kildemu. Aksel Lund Svindal, který v Rakousku nestartoval, se usmíval a pokyvoval…
GS v Söldenu
Talent a šťastná povaha
Aleksandera Aamodta Kildeho, když jej ještě nikdo neznal, nejednou jmenovali lyžařské osobnosti velikosti Lasseho Kjuse anebo právě Svindala, když přišla řeč na budoucnost norského lyžování. Kildeho a samozřejmě Kristoffersena. Oba byli obdařeni velkým talentem, ale moc společného vlastně nemají. Jsou to dva odlišné příběhy a lyžařský fanoušek si dnes, kdy spolu subtilní slalomář a robustní sjezdař bojují o prestižní vítězství ve Světovém poháru, může vybrat, která story ho baví víc.
Hubený štírek proplétající se neskutečně rychle slalomovými brankami, aby v cíli pracně skrýval vztek z druhého místa, když na tom prvním dlouho neotřesitelně seděl Král Marcel? Anebo ramenatý sympaťák, od pohledu pohodář, který se i z druhých a třetích míst raduje upřímně a vždy společně s těmi, kdo jej na stupně vítězů doprovází? Ale nepodsouvejme nikomu nic, tím méně autorovy osobní sympatie. Dlužno připomenout, že k dosažení absolutního vrcholu a neporazitlenosti prostě v lyžování, podobně jako v ostatních individuálních sportech, patří zarputilost a možná i trochu sebestřednosti.
Kdo ví, zda není právě tohle důvod, proč je Kildeho už skoro čtyři roky staré vítězství v celkové klasifikaci super-G Světového poháru stále jeho maximem? A proč mu na Mistrovství světa ve Svatém Mořici, kde měl formu jako hrom, nakonec medaile proti všem předpokladům necinkla? Ve sjezdu skončil šestý, v kombinaci a ve svém milovaném super-G dokonce čtvrtý, když na bronz ztrácel 3 setiny sekundy! Jenomže svalnatý Nor to všechno hodnotí s nadhledem, to je přece jedna z jeho předností: „Byl jsem ve Svatém Mořici ještě trošku nervózní a udělal jsem pár menších chyb. No takhle to chodí, musím se z toho poučit,“ ohodnotil s klidem to, co by jiní považovali za nehorázný pech.
Lyžařský Iron Man
Chybí-li snad Kildemu zarputilost a trocha té sebestřednosti, co mu v
žádném případě nechybí, je fyzička. Tenle chlap je mezi špičkovými
lyžaři známý dokonalou fyzickou připraveností a dokonce i zálibou v
jejím budování. „Nevím, zda trénuju jinak, než ostatní soupeři. Vím,
jak trénujeme my, Norové, a můžu říct, že dělám to samé, co ostatní
kluci. Jo, vždycky si trochu přidám, to je pravda,“ vyjádřil se v
nedávném rozhovoru pro časopis SNOW. Z obliby k fyzickému násilí
páchenému na vlastním těle ale Kildeho usvědčují třeba fotky na jeho
Instagramu. Aleksander Aamodt Kilde jenom na talent a cit pro skluz
nespoléhá. A ví, že silné nohy vám dnes ve vrcholovém lyžování
nestačí…
Když se zadře mašina
Za dva roky v Aare už bylo všechno jinak. Ale všechno špatně. A olympiáda v Koreji, to byl úplný propadák. OK, ve svěťáku se mezi tím urodilo pár pódiových umístění, byly tam krásné závody v Bormiu, v Beaver Creeku, v Aspenu a opakovaně v oblíbené Val Gardeně. Ta neskutečně silná norská mašina se ale najednou jako by zadřela…
Někdy bývá dobrým impulsem změna lyží, a tak se letos v létě od Headu po letech vrátil k Atomicu. Na Headech dlouho jezdil Svindal, na Headech stále lyžuje Kjetil Jansrud a tihle borci měli na lyžařský vývoj Aleksandera Aamodta obrovský vliv. Ten svého času zasáhl i do výběru lyží a Kilde dvou let, kdy závodil na Headech, v žádném případě nelituje. „Head dělá výborné lyže, tam nebylo nic špatně. Přesto jsem se v létě rozhodl a teď jsem zpátky na lyžích, na kterých jsem vyrostl. Věřím totiž, že s Atomicem půjdu ještě dál,“ komentoval změnu dodavatele lyžařského vybavení na přelomu roku v rozhovoru pro časopis SNOW.
V Altenmarktu, sídle značky Atomic, naprosto perfektně odhadli, že mít ve své stáji Aleksandera Aamodta Kildeho se vyplatí. Christian Hoeflehner, race managera Atomicu, si může gratulovat, když společně s ostatními sleduje, jak se sedmadvacetiletý Nor definitivně etabloval v absolutní špičce a všechno už zase spěje k tomu, aby převzal po svém učiteli Akselu Lundu Svindalovi roli lyžařského idolu.
Kristoffersen, Pinturault, nebo Kilde? Tak vypadá v současnosti zápletka, jejíž rozuzlení se asi dozvíme až v březnu, kdy v Cortině d’Ampezzo vyvrcholí Světový pohár v alpském lyžování 2019/20. Vypadá to na zatraceně dramatický race, tohle jsme v dobách kralování Marcela Hirschera neznali. Tak si to užívejme a fanděme. Já fandím Kildemu.
