Tento článek vyšel v časopise SNOW 122 (únor 2020).


Den 1

Gemsstock, 2 961 m n. m.

Skalní hroty, kuloáry a zasněžené svahy se tyčí, kam oko dohlédne. Náš cíl, Velké náměstí v Locarnu, se zdá být vzdálený světelná léta. Dani nás popohání dopředu. První oblouky nás nabíjí energií a těšíme se na náš první výstup, na vrchol Gloggentürmli. 1 800 metrů hluboko pod námi protíná hory Gotthardský tunel. Vlaky a auta uhání skrz něj a překonávají Alpy během desítek minut. Odsud, ze zasněžených plání, se to zdá být neskutečné. Zcela jinou rychlostí nás vedou jen naše stopy v hlubokém sněhu, které právě vedou podél horské silnice ležící pod metry bílé hmoty.


Každá túra začíná důkladným plánováním. Dani nám ukazuje trasu – zatím jen prstem na mapě


Další vrchol, Pizzo Lucendro, už je na dohled, mobilizujeme proto zbytky sil a opět se pouštíme do výstupu. Zatímco se blížíme se k dnešnímu cíli, krajina se koupe ve světle odpoledního slunce. Máloco překoná večerní pivo na terase horské chaty Rotondo.


Gotthardský region je každoročně zasypán bohatou nadílkou sněhu, který zaplní žlaby a vytvoří impozantní převěje


Den 2

Z chaty vyrážíme s východem slunce, venku jsou skvělé sněhové podmínky a vypadá to i na krásné počasí. Jsme přímo na meteorologické hranici – ze severu mraky zvolna stoupají po svazích, aby se usadily na vrcholcích okolních hor a pak rozfoukal vítr, který se do horského masivu opírá z jihu. Vyrážíme proti větru a brzy stoupáme do sedla Rotondo; vrchol Pizzo Rotondo nás láká, ale rozhodujeme si tuto horu ušetřit na jiný den.


Na cestě je potřeba překonat několik exponovanějších úseků; stojí to za to, ze vzdušných sedel a předvrcholů jsou nejlepší výhledy


V perfektním jarním sněhu rozproudíme v žilách krev při sjezdu do Val Bedretto. Poslední oblouk ukončíme na terase restaurace All'Acqua, kde nás čeká polévka a obložený talíř místních specialit, především sýrů a uzenin. Takové posilnění přesně potřebujeme: mezi námi a pohodlnou postelí leží ještě čtyřhodinový výstup.

Chata Cristallina je zlomovým bodem, kde přecházíme na jižní stranu Alp – jak z hlediska kulturního, tak geografického. Emanuele, správce chaty, podává k večeři Merlot z Ticina. Společenský večírek v chatě nám nedá jít spát dřív, než si se všemi dáme trochu grappy. Další den nás čeká poslední etapa.


Odpočinek na horských chatách je stejně důležitý jako radost při sjezdu v hlubokém sněhu: podobně dobíjí energii, zlepšuje náladu a vyvolává smích – daleko od civilizace v úzkém kruhu přátel, které spojuje láska k horám


Den 3

Při východu slunce už sedíme u Cima di Lago obklopeni výraznými vrcholy valaiských Alp, nápadnými hroty vrcholů centrálního masivu a také spoustou hor Graubündenu. Na jih od nás se stékají drobná údolí do jednoho obrovského, Po Valley.


Prchavý okamžik, kdy se noc obrací v den a obloha je zbarvena do stovek odstínů různých barev, je jedním z největších zážitků při skitouringu


Impozantní ledovec Basodino bělavě pozoruje naše poslední oblouky. Zatímco myšlenkami jsme ještě vysoko v zasněžených horách, kráčíme na botách po jarních loukách údolí Val Bavona. Když vystupujeme z autobusu v Locarnu, Andermatt se zdá být neuvěřitelně daleko.


Speciální závěr výjimečné lyžařské túry – pizza na náměstí a zmrzlina u jezera



Dani Arnold, autor článku

Jeho život není nic než ledovcové trhliny a skalní stěny. Dani Arnold je kvalifikovaný horský vůdce, ale především horolezec, držitel několika rekordů v obtížných skalních výstupech na různých místech planety. Vyrostl v Bielu, horské vesničce v kantonu Uri (1 720 m. n m), kde ještě jako kluk propadl alpinismu. Pětatřicetiletý horolezec popisuje, co ho do hor žene, v knize „Warum das alles?“ („Proč to všechno?“).



Více o túře se dozvíte v mobilní aplikaci, kterou najdete na MySwitzerland­.com/mammut2019