Paralelní slalom se ve vrcholovém závodním lyžování zabydlel už v 60. letech založením americké World Pro Ski Tour (která posledních několik let opět úspěšně pokračuje, od loňska také za účasti Teda Ligetyho), kde se mnohými pravidly inspirovaly i současné závody v paralelních slalomech v rámci Světového poháru nebo loňského mistrovství světa, kde měl závod tohoto charakteru historickou premiéru. Paralelní slalomy jsme v uplynulých letech vídali i v týmovém formátu. Pamatujete na rok 2010 a senzační vítězství českého týmu ve složení Bank, Hrstková, Krýzl, Záhrobská nad Švýcary na finále Světového poháru v Garmisch-Partenkirchenu?

Pro a proti

Paralelní slalom se ve Světovém poháru objevil zejména kvůli médiím, s nimi spojeným sponzorům a návazným tokům peněz. Doba je stále rychlejší a potřebuje své gladiátory. Dvoukolový obří slalom trvá dlouho, dvouminutový sjezd už tolik neláká ani přes velkou šanci zahlédnout nějakou krev. Lidé chtějí disciplíny, kde se neustále něco děje a svého favorita mohou vidět během hodiny hned několikrát a nejlépe jak se v ringu rve pokaždé s někým jiným. Pro celý finanční kolotoč je navíc paralelní slalom to nejlepší, co může být. Malý kompaktní prostor umožňuje udržet pozornost diváků na reklamních plochách, vysílání v televizi je intenzivní, ale krátké, celý formát je jako dělaný pro další návaznou show. A pro pořadatele? Ideál. Paralelní slalom uděláte s pomocí velké „Snowfactory“ a několika sněžných děl v podstatě kdekoliv. Dlouhý svah s odpovídajícím sklonem a horské prostředí je až to poslední a spíše nepodstatné. Jenže ne všichni byli vždy z paralelního formátu tak nadšeni jako FIS, média a pořadatelé.

Stížnosti padaly na jednu rychlejší a jednu pomalejší trať, na bezpečnost, na techniku, kterou se paralelní slalomy začaly jezdit, ale i na to, že za tuto disciplínu se má udílet malý křišťálový globus. Závodníci v loňské sezoně dokonce zvažovali bojkot, který silnými komentáři podporoval Felix Neurether: „Paralelní slalom je humbuk! Fakt, že je součástí Světového poháru, je největší nesmysl všech dob. S lyžováním to nemá nic společného a ze Světového poháru to musí zmizet!“ Alexis Pinturault si zase stěžoval na mediální formát: „Jsem znechucený, dělají z nás figurky v show, ne opravdové sportovce.“

PGS, PSL a další

Co je tedy nového? Do loňského roku se jezdily dva závody označené PGS (paralelní obří slalom) a PSL (paralelní slalom). Na první pohled vypadaly stejně. Trať byla vyznačena brankami s praporkem jako v obřím slalomu, poloměr pak vyhovoval více slalomovým nebo obřákovým lyžím. Případně něčemu mezi. Od letošního roku by měl zůstat pouze formát PGS, pojmenovaný nově pouze „parallel“ s lyžemi pro obří slalom a hlavně s odpovídající technikou. Právě nájezd do obřákových branek se slalomovým „crossblockem“ byl v uplynulé sezoně jedním z terčů kritiky.

Kritické hlasy ale zaznívaly také na systém KO. Jedna jízda – vítěz postupuje. V ideálních laboratorních podmínkách by to bylo možné, ale na svahu ani za pomoci GPS dvě stejné tratě nepostavíte. Vždy tam bude hrát roli třeba mírná odchylka sklonu svahu a jedna trať bude prostě rychlejší. Pro letošní sezonu FIS rozhodla, že se bude jezdit systémem „run-rerun“. To znamená oba závodníci vystřídají obě tratě. S tím souvisí i změna v počtu postupujících z kvalifikace. Do loňské sezony postupovalo 32 závodníků, kteří pak závodili systémem KO. Při systému dvou jízd v rozdílných tratích bude letos postupovat pouze 16 nejlepších, což je založeno převážně na požadavcích televizního vysílání. A jsme tedy zase zpět na začátku kolotoče.

Potřebujeme paralelní závod?

Na tuto otázku se budou názory vždy lišit. Jednoznačně vítězí divácká atraktivita disciplíny. Před několika lety, když telemarková komunita žádala o účast na olympiádě, dostala za úkol vymyslet nějakou disciplínu, která by netrvala věčnost a byla kromě telemarkového pokleku zajímavá ještě něčím jiným. Objevil se „parallel sprint classic“, kombinace paralelního obřího slalomu, skoku, klopené zatáčky a bruslení a byť to telemark na olympiádu zatím nedoneslo, stala se tato disciplína v telemarkovém světě jednou z nejpopulárnějších. A pozitivně se na paralelní závody dívají i někteří alpští lyžaři.

Američanka Nina O´Brien se zaměřuje na technické disciplíny a v paralelním formátu závodění vidí spoustu výhod: „Když s někým závodíte napřímo, přináší to do lyžování úplně jiný prvek. Běžně nikoho periferně nevidíte a závodíte jen proti času. Tady je soupeř skutečný. Vyžaduje to pevné nervy a úplně jinou taktiku. Je to naprosto odlišný konkurenční prvek.“

Možná proto se paralelní slalomy běžně zařazují do tréninků i závodů mládeže. Je to zábavnější, jízda na hranici a soutěživost není vynucená, ale přirozená. Na otázku, zda potřebujeme závody paralelního formátu i na úrovni dospělých, navíc v elitní kategorii, asi nenajdou všichni zúčastnění nikdy společnou odpověď. Narovnání a vyjasnění pravidel je pro nadcházející ročník Světového poháru každopádně dobrým krokem, který by měl uklidnit potrefené, zvýšit prestiž malého křišťálového globu za disciplínu i nakrmit sponzory.