V sobotu 19. 12., jen pár dní poté, co Švýcaři uvolnili Čechům cesty do země bez omezení, devět švýcarských kantonů skutečně oznámilo, že od 22. 12. zavřou kvůli koronavirové situaci své areály. Devět kantonů zní možná strašlivě, ale jen do okamžiku, než si spočítáte, že kantonů je ve Švýcarsku 26.
Navíc, z toho jen tři kantony jsou klíčové pro lyžování, ačkoli se za ideálních sněhových podmínek lyžuje ve Švýcarsku skoro všude. Ty klíčové kantony jsou - Wallis / Valais, Bern a Graubünden. Ani jeden se přitom na uzavíracím seznamu neocitl. Přidejte ještě kanton Vaud (i ten nechal střediska otevřená), Uri a Obwalden (oba zavřely) a máte 90% „velkého“ švýcarského lyžování.
Co to znamená? Že světoznámé areály Zermatt, Saas Fee, 4 Vallées (Verbier, Veysonnaz…), Portes du Soleil, Crans Montana, Val d´Anniviers (Grimentz Zinal), Villars, Gstaad, Grindelwald, Wengen, Mürren, Laax, Adelboden, Arosa - Lenzerheide, Sv. Mořic, Davos Klosters nebo Silvretta Arena (Samnaun) pokračují v provozu i přes vánoční svátky.
„Schytala“ to tak vlastně jen dvě velká švýcarská střediska – Engelberg (exkláva kantonu Obwalden obklopená kantonem Bern) a Andermatt (kanton Uri).
Teď pozor. Pokud si někdo myslí, že povolit lyžování znamená dělat si, co se mu zlíbí, je na omylu. Švýcaři jsou velmi organizovaní a přísně dohlížejí na nařízená pravidla – vědí ostatně, že každé zhoršení situace může znamenat uzavření areálu a kritický dopad na jejich příjmy. Máte brýle a kvůli roušce se vám potí a prakticky nic nevidíte? Nezájem.
Opět zmiňme příklad 100kilometrové Aletsch Areny, středně velkého švýcarského střediska, kam letos zamířili nejen domácí Švýcaři, ale i Němci, Angličani a také Češi. Lyžařský učitel z osady Bettmeralp tvrdí, že kapacita areálu je naplněna tak ze 60 %.
U každého nástupu k lanovce instalovali lana a plůtky vymezující přístupy, ty jsou úzké – pro dva lyžaře – a klikatí se jako had, aby se na sebe lidi netlačili. Všude také visí cedulky upozorňující v několika jazycích na povinnost nošení roušek. K dispozici jsou i roušky s kapsou na vsunutí jednorázového rouškového modulu. Jakmile někdo pravidlo poruší, vyskočí vlekař z budky a upozorní dotyčného, aby si roušku správně nasadil. Při opakujícím se přestupku hrozí sankce nejpřísnější – odebrání skipasu. Zkuste pak chabou němčinou argumentovat, že jste to tak nemysleli a vlastně nechtěli.
Za celý den tak prakticky nevidíte lyžaře, který by v kritických nástupních a výstupních místech roušku neměl. I restaurace a bary v Aletsch Areně (kanton Wallis) přitom zůstávají otevřené, a to až do 22:00 hod. Oproti tomu areály v Graubündenu mají restaurace zavřené, fungují jen vydávací okénka. To potvrzuje vysokou autonomii jednotlivých kantonů. I tam, kde je lyžování dál povoleno, si stanovují vlastní pravidla fungování.
Při jízdě mezi třemi horskými osadami v Aletsch Areně – Rideralp, Bettmeralp a Fiescheralp – si uvědomíte, že srovnávání s českými areály není možné. Kromě vysoké ukázněnosti jsou i dimenze švýcarských areálů obrovské a blízký kontakt mezi lidmi je tak mnohem méně častý.
Otázkou je, jak se bude dál situace vyvíjet. Není vyloučeno, že i zbývající švýcarská střediska budou nakonec uzavřena. Zatím se ale ve většině známých areálů lyžuje a Švýcaři se z našeho pohledu chovají maximálně odpovědně.
Autor je dlouholetý novinář a také nadšený lyžař. Zamlada závodně lyžoval na běžkách a pak se začal zdokonalovat i na sjezdovkách, ve freeridu i na skialpech. Prolyžoval prakticky celé Alpy a sem tam i nějakou tu "exotiku" - například část Québeku, Utahu, pohoří Pindos v Řecku, Kopaonik na hranici Kosova a Srbska... Když si může vybrat, jede dnes nejraději do švýcarského 4 Vallées nebo Damüls Mellau ve Vorarlbersku.