Článek vyšel v časopise SNOW 110 (říjen 2018)
Pětapadesátiletý rodák z Djursholmu, města
severně od švédské metropole Stockholmu, je mužem mnoha tváří –
samozřejmě obrazně řečeno – i mužem protikladů. Ve světě byznysu
jednoznačně veleúspěšným. Důkazem není jen odhadovaná hodnota jeho
jmění, ale i leckteré jeho činy a kroky. Třeba když před pěti lety
fenomenální Didier Cuche oznámil, že končí, dostal od Eliasche nabídku ve
výši jednoho milionu eur, pokud svou skvostnou kariéru ještě o rok
prodlouží. Ani tahle kulatá sumička ale jedno z největších es
lyžařské stáje Head nezviklala… Když pak měl šéf Headu odpovědět na
to, zda to myslel s lákavou finanční vějičkou opravdu vážně, snažil se
svou nabídku zlehčit. „Byl to jen žert,“ tvrdil. Vzápětí ale
přiletěla otázka, co by tedy dělal, pokud by Cuche přece jen kývl
a pokračoval v závodní kariéře. „Pak bych mu tu částku vyplatil,“
vypálil Eliasch bez jediného zaváhání.
Šéf pevný v postojích
Není důvod mu nevěřit. Proč? Za svým slovem si totiž stojí. A pevně. Stejně jako za sportovci, kteří hájí značku Head, již Eliasch v roce 1995 koupil jako ke dnu klesající firmu.
Když dopinkoví komisaři odhalili, že si ruská tenisová kráska Maria Šarapovová pomáhala podpůrnou látkou, která se ale teprve nedávno dostala na seznam těch zakázaných, Head jako jeden z mála partnerů nehodil ruskou tenistku přes palubu. Naopak, podpořil ji. „Upřímnost a odvaha, kterou prokázala v okamžiku, kdy oznámila a uznala svou chybu, jsou obdivuhodné. Head stojí za Marií a bude i v budoucnu,“ reagoval tehdy Johan Eliasch. Šarapovové hrozil dokonce čtyřletý trest, vyfasovala dvouletý, ale ten jí byl posléze snížen o devět měsíců. Důvod? Neprokázalo se, že by podváděla vědomě. Meldonium, které ruská hráčka užívala dlouhodobě ze zdravotních důvodů, bylo totiž zařazeno mezi zakázané látky teprve až od začátku roku 2016. „Ukázalo se, že bylo správným rozhodnutím stát za Marií v pro ni těžkých časech. Stále si myslíme, že její potrestání bylo nefér,“ potvrdil tehdy Eliasch v dalším prohlášení neměnnost svého stanoviska.
Když byla řeč o muži mnoha tváří, tak Eliasch umí ukázat i tvář nekompromisního obchodníka. Dokáže plnou vahou své osobnosti sportovce podpořit, stejně jako ho bez rozpaků a průtahů hodit přes palubu. Nebo mu nedarovat ani cent bez ohledu na předchozí zásluhy a dlouholetou spolupráci. Na vlastní kůži to zažil australský tenista Bernard Tomic. Vloni ve Wimbledonu vypadl tenhle kontroverzní protinožec hned v prvním kole. Sám to komentoval tak, že nemohl najít motivaci, že ho tenis vlastně ani příliš nebaví a v tom zápase se vlastně tak trochu nudil. Reakce na sebe nenechala dlouho čekat – nejdřív dostal pokutu 15 tisíc dolarů od tenisové federace, což by ho ještě tolik nebolelo, ale vzápětí přišel i nekompromisní vyhazov od společnosti Head. A to už zabolelo. „Výroky jednoho z našich sportovců během Wimbledonu nás extrémně znepokojily. Neshodují se s naším přístupem k tenisu, s profesionalismem a přístupem k této hře. Proto ukončujeme spolupráci s Bernardem Tomičem,“ znělo komuniké Headu posvěcené šéfem společnosti.
Hermann Maier byl první hvězdou světové velikosti, která přestoupila
do Eliaschovy stáje
Rychlá omluva americké hvězdy
Smlouva je smlouva a ne nějaký cár papíru. To zase platilo pro Bode Millera. Majitel šesti olympijských medailí jezdil na lyžích Head skoro deset let a patřil k prominentním osobnostem firmy. Když v roce 2015 opouštěl sjezdovky a předčasně ukončil smlouvu s Headem, dohodl se Miller s firmou, že další dva roky nebude propagovat žádnou jinou značku.
Netrvalo to ale tak dlouho a americký sjezdař se v 39 letech chtěl, asi jen tak na oko, pokusit o návrat na sjezdovky. Jenže už na lyžích značky Bomber, s jejichž vývojem údajně sám pomáhal. Pro své konání se pokusil hledat oporu i u soudu, ale narazil. I na tvrdý odpor Headu. „Je pro nás obrovským zklamáním, že Bode nehodlá dodržet své slovo a chce porušit naši dohodu,“ reagoval tehdy na Facebooku Johan Eliasch. Prostě, když jde o obchod, není pro nějakou slabost místo.
Možná i proto, při vědomí, jak nekompromisní umí šéf Headu být, přispěchala rychle s pokáním a omluvou i Lindsey Vonn. Co se stalo? Vonn loni v únoru nedojela sjezd v La Thuile. Vypnula jí lyže. Američanka lyži poté demonstrativně kladivem zničila a video z této destrukce umístila na sociální sítě. Dlouho tam nezůstalo. Samotná závodnice si nejspíš rychle uvědomila, že šlápla vedle. A rychle se omlouvala i firmě Head. „Byla to ode mě velká chyba. Vznikla z frustrace po mém neúspěchu. Proto ty emoce. Rozhodně to nebylo namířené proti společnosti Head. Bylo to ode mě nešťastné,“ sypala si lyžařská hvězda popel na hlavu. Nejspíš se jí hodně ulevilo, když od Johana Eliasche slyšela slova pochopení. „Stává se, že sportovci zničí své tenisové rakety nebo golfové hole. To jsou emoce… Znám Lindsey hodně dobře a ona je především špičková sportovkyně. Nebylo to šťastné, ale už se stalo. Lindsey se omluvila, přiznala chybu a dál to řešit nebudeme,“ reagoval Eliasch na výstup americké sjezdařky, která pak jen den poté stvrdila svůj triumf ve Světovém poháru.
Bode Miller, zlobivé dítě světového lyžování, pozlobil také
strýčka Eliasche
První kroky jako „kobylka“
Eliasch je sám velmi dobrý lyžař. Zrovna tak miluje a dobře hraje golf, tenis a nadmíru rád se projede poněkud svižněji za volantem rychlých vozů. Ale to, co umí nejlépe, je byznys. Začal s ním už hodně brzy. Byl sice vnukem bohatého švédského podnikatele a developera G. A. Svenssona, ale nechtěl jen tak se založenýma rukama čekat na lukrativní dědictví, na které měl podle závěti nárok, ale až po své padesátce. Z Eliasche se stal kapitálový manažer, kterým se ve světě byznysu přezdívalo kobylky. Naučil se to v New Yorku, kam po studiích ve Stockholmu přesídlil. On a jemu podobní odkupovali krachující společnosti, poté je vyčistili a ozdravili a se ziskem zase prodávali. V osmdesátých letech založil společně s partnery v Londýně společnost Tufton Group. Během té doby se jim podařilo například postavit zpět na nohy uvadající obuvnickou firmu Scholl. V roce 1991 se ale Eliasch osamostatnil a založil vlastní firmu. O čtyři roky později odkoupil potápějící se rakouskou společnost Head-Tyrolia-Mares (HTM). Ta v té době byla už obrazně řečeno na smrtelné posteli, v posledních křečích, s dluhy ve výši 1,8 miliardy šilinků. Eliasch v prvních krocích zrušil veškeré vedlejší činnosti firmy, propustil zhruba tisícovku lidí a ukončil ztrátové výroby golfových holí a sportovního oblečení. „Byly to opravdu hodně těžké časy,“ přiznal před lety v rozhovoru pro Die Weltwoche, v jednom z mála, které kdy Eliasch poskytl.
Sázka na carving a zuřící Atomic
Problémy a kostlivci na něj padali na každém kroku, celkem 46 bank po něm chtělo své pohledávky, zatímco HTM v té době každý měsíc ztrácelo 140 milionů šilinků. Do oživení firmy investoval své peníze, pomohly i banky. Ze všeho nejvíc podporoval výzkum a vývoj, aby díky inovacím dohnal a předstihl konkurenci. Vyzval vývojáře, aby navrhli dokonalou tenisovou raketu, nejlépe z titanu či grafitu. V té době něco zdánlivě nemožného. „Vyzkoušejte to, než řeknete své ne,“ tlačil na vývojáře Eliasch. O několik měsíců později se staly první rakety z titanu skutečností a s nimi pomalu dobýval světový trh. Zrovna tak firma vyvinula raketu tlumící vibrace při úderu a eliminovala tak typické zranění zvané tenisový loket.
Head a Johan Eliasch se ukázali jako šťastné spojení – pro firmu i pro nového majitele. Přestože v devadesátých letech se zdálo, že budoucnost patří snowboardu, Eliasch měl jinou vizi a vydal se cestou výroby carvingových lyží. A byla to skvělá volba. Odvážná sázka, která po letech krize posadila do sedla nejen Head, ale i další rakouské výrobce Atomic a Fischer. Carvingové lyže ovládly lyžařské svahy. Eliasch si ale pomohl i dalšími cestami. Když se Head ještě potácel nad propastí, rozhodl se nový majitel nalézt atraktivní reklamní tvář pro posílení image značky. Stal se jí Hermann Maier, sjezdařská legenda s přezdívkou Herminator. Atomic, předchozí Maierův partner, zuřil. K získání Herminatora pro Head přitom stačilo v podstatě docela málo – Eliasch nabídl sjezdařské hvězdě zajímavou práci po skončení sportovní kariéry. Za pouhé tři roky Eliasch otočil kormidlo uvadající společnosti na zcela opačnou stranu. Proměnil Head v silnou firmu, která vedle lyží a snowboardů vyrábí tenisové rakety a míče, potápěčské hodinky, sportovní oblečení a další produkty. Ve svých továrnách po celém světě zaměstnává několik tisíc lidí. S pohodlnými 66 procenty akcií je Johan Eliasch jediným vládcem společnosti. A rozhodně nepomýšlí na to, že by Head měl někdy v nejbližších letech měnit majitele.
Eliaschovy ovečky na startu zimy 2017 – jako vždy, hodně dlouhý seznam
hvězd světového lyžování
Soukromí? No Comment.
Zatímco Eliaschovy obchodní aktivity jsou nepřehlédnutelné – a není jich málo vzhledem k jeho angažovanosti ve správních radách několika dalších firem – do svého soukromí jen tak nahlédnout nenechá. Z manželství s Amandou, fotografkou a filmařkou, které se rozpadlo po 21 letech, má syny Charlieho a Jacka. Charlie se určitě nepotatil, byznys se nestal jeho životem. Neúspěšný ale není, vždyť si ve 20 letech odbyl jako operní pěvec velkou premiéru ve slavné newyorské Carnegie Hall. Když se Eliasch před pár roky objevil v Los Angeles po boku filmové divy Sharon Stone, reagoval na dotaz, jaký je mezi nimi vztah, velice stručně: „Bez komentáře.“ A víc nepřidal ani nikdy později. Zkrátka do svého soukromí veleúspěšný byznysman jen tak nahlédnout nenechá. Je stejně tajuplné a neprostupné jako amazonské deštné pralesy…
Ochránce deštných pralesů
Paralela nikoliv náhodná. Že nejde amazonská zeleň dohromady s aktivitami tvrdého byznysmena? Ale ano. V případě Johana Eliasche určitě. Šéfa Headu asi děsí mírné zimy, prý s nostalgií vzpomíná, jak v dětství jezdil od listopadu do března do školy na lyžích. „Dobře si pamatuji na zimy a léta ve Švédsku! Ale teď když v listopadu přijedu do Stockholmu, nedokážu si představit, že bych mohl jezdit do školy na lyžích. Je to tragédie,“ prohlásil Eliasch. Změnu klimatu přičítá oteplování planety a za příčinu označuje úbytek deštných pralesů. A rozhodl se je chránit po svém. Podle hesla: Chcete spasit planetu? Kupte ji! Už v roce 2005 koupil 160 tisíc hektarů deštného pralesa v Manausu za 360 milionů liber. Jen proto, aby ho zachoval a zabránil další těžbě. Sám založil organizaci Cool Earth, která motivuje lidi pro ochranu deštných pralesů a každoročně se snaží odkoupit další pralesy. Snadné to ale není, protože narazil i na odpor brazilských politiků. Jeden z místních časopisů o něm napsal, že „tenhle švédský gringo by snad chtěl naši džungli odstěhovat do Evropy“.
Johan Eliasch je muž mnoha zájmů i tváří. Tvrdý a úspěšný podnikatel, stejně jako zapálený ochránce životního prostředí. Kombinace zvláštní, ale fungující.