Andermatt – túry a cyklovýlety v srdci Alp

Díky horským průsmykům se Andermatt bude líbit silničářům, alpskou klasikou je známý Furkapass nebo Gotthardpass. Co se týká horské cyklistiky, nejde sice o mekku trailového ježdění, na druhou stranu žádná horská pěšinka tu kola nezakazuje, a tak kdo má techniku, sjede si tu opravdu zajímavé věci. Spousta horských šotolin a cest tu pak zve ke klasické horské cyklistice či pěším túrám a třešinkou na dortu je známá ferata Diavolo.

My jsme se okolní krásy Andermattu rozhodli prozkoumat hlavně na kole a byli jsme mile překvapení, jaké technické traily nebo panoramatické pěšiny jsme tu mohli zakusit. Pro začátek jsme si zvolili cyklookruh „Luttersee bike“, který startuje výjezdem z Andermattu na horu Gütsch, nicméně jsme si v rámci ušetření sil na další dny nechali tento výjezd ujít a i s koly se nechali vyvézt z Andermattu na Güstch kabinkovou lanovkou. Z vrcholu Güstch jsme dále pokračovali po mírně stoupající šotolině, která postupně odkrývala výhledy do údolí Oberalppassu, na nejvyšší bod střediska Schneehüenerstock (2 600 m) a postupně také na horské jezírko Lutersee, které bylo jedním z našich cílů cyklovýletu.

Těsně za Luttersee jsme zahnuli doprava a jezero po vyšlapané pěšince částečně objeli a následně to chtělo se buď posilnit svačinou, nebo se pořádně rozcvičit, protože jsme se chystali na kolech spustit po turistické pěšině č. 5, kterou jsme v aplikaci „Trailforks“ našli označenou za černý, tedy technicky náročný trail. Kdo si na náročnou a ryze horskou techniku nevěří, může od Lutersee pokračovat dále po šotolině a s koly se nechat svézt kabinkovou lanovkou dolů k Oberalpsee, přesně tak, jak praví oficiální trasa „Luttersee bike“ okruhu.

Tento černý trail je ryze přírodní, poměrně úzký a často vyskládaný kameny právě tak, jak si příroda usmyslela. Protože jsme trail neznali, snažili jsme se jet pomalu, leč leckdy se naopak hodilo brzdy trochu pustit, aby se kola přes překážky snáz převalila.

I když bylo pár míst, kde jsem slézala z kola, tak mě osobně trail bavil, protože beru tyto neoficiální traily jako výzvu a poctivou zkoušku mého umu. Rozhodně ale pro tuto pasáž doporučuji vhodné kolo, ideálně endurové. S běžným horským kolem doporučuji variantu s lanovkou.

Trail nás dovedl až k přehradě Oberalpsee, u které jsme sice měli dále pokračovat doprava dolů do údolí, ovšem za naše takřka heroické výkony na černém trailu jsme se jeli posilnit do restaurace Piz Calmot ležící přímo na průsmyku Oberalppass, což je jeden z horských průsmyků ohraničujících Andermatt. K restauraci navíc podél přehrady vedla krásně vyhlazená pěšinka lemovaná železnicí, na které bylo možné zahlédnout slavný vlak Ledovcový Express.

Od Oberalpsee na nás už čekal údolní pozvolný – tentokrát už oficiální – jednoduchý trail, který už byl opět součástí cyklokruhu „Luttersee Bike“. Šlo o jednu z nejhezčích pasáží celého okruhu, protože tento trail nebyl nijak technicky náročný, byl vyhlazený a nebyly na něm žádné prudké úseky, takže jsme se jím bez starostí mohli nechat unášet a kochat se malebnými zelenými stráněmi svažujícími se k Andermattu.

Tento pozvolný trail končí u hlavní silnice kousek nad městečkem Andermatt a dolů do města můžete sjet buď po asfaltové silnici, nebo zkušení bikeři můžou pokračovat stále terénem a střihnout si trail „Nästchen DH“, který je takto značený v aplikaci Trail Forks. Místy jde o jezdivou pěšinku po sjezdovce, místy o poměrně technické úseky po kamenech. Kdo však sjel černý trail od Lutersee na Oberalppass, sjede jistě i tohle.

Další cyklovýlet, který jsme v Andermattu podnikli, už byl časově i kilometrově delší a i když mělo jít o „pouhých“ 33 km, zabral výlet skoro celý den. Šlo o okruh „Furka-Höhenweg“, který je v bikové mapičce značený písmeny FH a je u něj uvedeno „leicht“, tedy lehký okruh. Popravdě nám ale přišel poměrně fyzicky náročný, místy i trochu technicky a rozhodně doporučujeme okruh absolvovat na celoodpruženém kole, trénovaným jedincům případně na pevném horském kole. Co se ale panoramat týče, jde o jeden z nejkrásnějších alpských okruhů, jaké jsem dosud jela!

Okruh startuje v Andermattu a prvních zhruba 15 km vede po mírně stoupající cyklostezce do vesničky Realp, která je nástupním místem pro slavný průsmyk Furka Pass. Právě Furka Pass poměrně poctivě ubírá síly, protože jde o asfaltovou silnici kroutící se jako had nad vesničkou Realp a ačkoli jsme nepotřebovali zdolat pass až do jeho sedla, ale stačilo nám to k restauraci Tiefenbach, tak 7 km do nepřetržitého stoupáku na endurových kolech nám hned takhle na úvod výletu dalo docela zabrat. Zajímavostí ale je, že se na této cestě v roce 1964 natáčela dramatická honička aut ve filmu Jamese Bonda „Goldfinger“.

U restaurace Tiefenbach se okruh stočil doprava nahoru za restauraci a asfalt se vyměnil konečně za šotolinovou cestu bez aut. Ještě nějaký ten kilometr vede sice do poctivého kopce, pak ale následuje příjemná část po vrstevnici s výhledem na klikatící se cestu Furkastrasse.

Po nějaké chvíli začala šotolina klesat, a buď bylo možné držet se oficiálního cyklookruhu a pokračovat dolů po šotolině, nebo se odpojit na krátký výběžek do nitra hor a zakusit tak opět ryze přírodní trail s kulisou horské divočiny. Nutno říct, že zatímco první část této „vsuvky“ byla pohodlně jetelná, v druhé jsme se dost zapotili a došlo opět na nějaké to přenesení kola přes velké kameny. Z větší části se pak dalo jet, šlo ale o technicky náročné pasáže a rekreačním bikerům do poručujeme pokračovat ve značeném okruhu po šotolině.

Po této technické odbočce už jsme pokračovali opět po „Furka-Höhenweg“, tedy po vrstevnici lemující úbočí hor svažujících se do údolí Urseren, kterým jsme projížděli o pár hodin dříve z Andermattu do Realpu. Kdo by si ale myslel, že co se týká nastoupených metrů, má na této cestě už vyhráno, ten by se spletl. Furka-Höhenweg se tu skoro až energicky vlní a razantně střídá prudké i méně prudší výjezdy s mírnými i rychlejšími sjezdy.

Panoramata jsou tu ale opravdu dechberoucí, protože jednak je vám neustále servírován výhled do nekonečného údolí a jednak okolní krajina trailu působí díky nahodile rozprostřeným obřím balvanům až nespoutaně divoce.

Trail byl po celou dobu středně technicky náročný, spíše vyhlazený a jen občas proložený nějakými placatějšími kameny, takže celoodpružené kolo nemělo problém. Nemyslím si ale, že by měl okruh být vhodný i pro gravel, jak uvádí biková mapička.

Na trailu Furka-Höhenweg nejvíc braly síly krátké, leč prudké stoupáky, na kterých není ostuda slézt z kola. Za všechen pot a dřinu se vám ale tenhle okruh odmění těmi nejkrásnějšími švýcarskými výhledy přímo v srdci Alp.

Poslední pasáž představoval jednoduchý modrý trail Rossmettlen, který se nespočtem zatáček klikatil směrem k vesničce Hospental a nad vesničkou jsme odbočili směrem na Andermatt a pokračovali po mírně se svažující pěšině až do Andermattu. Tenhle okruh rozhodně patří mezi nejpanoramatičtější okruhy, co jsem kdy jela. Úvodní výjezd po asfaltu na Furka Passu se sice trochu zajídal, ale následná horská pěšina vše vykompenzovala. Asfaltový výjezd se dá navíc klidně vynechat tak, že se k restauraci Tiefenbaczh necháte vyvézt autobusem.

Co se týká turistiky, můžete se tu vydat po všech cestách, které jsem popisovala pro kola. Takový nenáročný rodinný okruh vede po stopách zmíněného cyklookruhu „Luttersee Bike“, tedy startuje výjezdem kabinkovou lanovkou na vrchol Gütsch, odkud jsme se i s přáteli s kočárkem vydali po šotolinové cestě, kterou už jsme z kola znali. Přeci jen ale chůze dává víc času na kochání a pózování na fotky.

Pohodovou procházkou kolem jezera jsme došli až do mezistanice kabinkové lanovky Platte a nechali se vyvézt lanovkou na nejvyšší bod střediska Schneehüenerstock (2 600 m), kde se dalo občerstvit na venkovní terase s výhledem nebo se jen tak dojmout nad zase trochu jinými panoramaty, v tomto případě více skalistými.

K Oberalpsee jsme sjeli bez námahy kabinkovou lanovkou a zpět do Andermattu jsme se tentokrát vydali typicky červeným švýcarským vláčkem. Na této trase je možné se svézt i slavným vlakem Ledovcový Express, a když v něm vydržíte pár hodin, vyplivne vás přímo pod Matterhornem, to už je ale report o jiné destinaci. I jízda vlakem je hezkým zážitkem, a to nejen díky výhledu na jezero a následné malebné údolíčko, ale taky díky pohledu na město Andermatt z finálních serpentýn.

Zpestřujícím zážitkem tu pro někoho může být i sjezd na horských kárách nebo koloběžkách z Gütsch, kam můžete vyjít po svých nebo se nechat vyvézt několikrát zmiňovanou lanovkou. Na koloběžkách či kárách pak můžete sjet až dolů do Andermattu po panoramatické šotolinové cestě. Cena pro dospělé je 15 CHF, pro děti 10 CHF.

Nenáročnou procházku nebo projížďku na kole si můžete udělat i k Ďáblovu mostu, který vede přes pověstný kaňon Schöllenen a který najdete jen pár minut chůze za Andermattem směrem na Luzern, respektive u kruhového objedu u hotelového komplexu Radisson Blu už vás bude směrovat cedulka „Teufelsbrücke“.

S tímto mostem je spojený nejeden příběh, ten původní hovoří o tom, že most postavil sám ďábel, další se zas týká faktické historie, kdy tu měl v roce 1799 ruský generál Suvorov vyhrát bitvu proti Napoleonovi, a tak se tu jen pár desítek kroků od mostu nachází i nepřehlédnutelný ruský památník. Podniknout tu můžete i okružní procházku, která vás provede nejprve kolem kaňonu, následně mostem přes kaňon a také přímo skrz skálu.

Andermatt zaujme i milovníky ferat, protože se tu nachází populární ferata Diavolo, která se řadí spíš mezi ty méně náročné, vhodné i pro začátečníky a její start najdete přímo u zmiňovaného ruského pomníku. Nenechte se – jako my - zmást cvičnou ferattou pro švýcarskou armádu, která začíná jen kousek před feratou Diavolo. Sice je vše důrazně popsané a označené, ale přesto se nám podařilo absolvovat zmíněnou cvičnou feratu místo Diavolo. Nutno říct, že i tato cvičná ferata je v pohodě a zabere vám maximálně 40 minut, Diavolo si tedy necháváme na příště.

Do permanentky na lanovky kolem Andermattu spadají stejně jako v zimě i lanovky v Sedrunu a Disentis, kam se můžete dostat buď vlakem, nebo autobusem, ten však v ceně jízdenek na lanovky není. Při odjezdu z Andermattu jsme se tedy ještě zastavili ve vesničce Disentis a velkokapacitní lanovkou se nechali vyvézt na Caishavedru (1863 m). V této části je pro bikery připravený flowtrail a pro děti malé dětské hřiště. My už byli natolik plni zážitků z této oblasti, že jsme si vystačili jen s kávou a výhledem na hory.

Tip na ubytování:

V Andermattu jsme byli ubytovaní v Andermatt Alpine Apartments, kde se dá vybrat z klasických i z luxusních apartmánů - všechny druhy apartmánů disponují plně vybavenou kuchyní (najdete například toastovač, přístroj na fondue i na raclette). Apartmány leží v novém komplexu vedle hotelu Radisson Blu a přímo odtud jezdí dvakrát do hodiny bezplatný bus.

Andermatt v kostce:

Na Tanvaldském Špičáku jsme reportovali na kolech KONA, v oblečení FOX a s helmami a brýlemi značky SMITH.