Ještě významnější postavení v přípravě vojsk získalo lyžování v následujícím období. V případě československé branné moci (ČsBM) to vyplývalo především ze skutečnosti, že hranice státu tvořil převážně hornatý terén. Lyžování tvořilo v zimních měsících nezanedbatelnou část služební tělovýchovy a to především v případě horských brigád. Výcvik se uskutečňoval podle předpisu Š-I-3 „Jízda na lyžích“, který byl vydán v roce 1930. ČsBM si postupně vybudovala střediska, kde organizovala instruktorské lyžařské kurzy. V Čechách to bylo ve Vysoké nad Jizerou a Železné Rudě. Na Moravě v Karlové Studánce. Na Slovensku ve Vysokých Tatrách a Zakarpatské Ukrajině ve Volovci. Svoje zručnosti si vojáci mohli ověřit v soutěžích, které se organizovaly jako postupové závody od stupně pluk, respektive samostatný prapor, přes divize, respektive samostatné brigády až po mistrovství ČsBM. Dodejme také to, že jedině v lyžování se armádní mistrovství uskutečňovalo pravidelně každý rok. Poprvé to bylo ve dnech 15.-16. února 1923 v Železné Rudě. Soutěžilo se: v běhu na 15km, v běhu na 15km s překážkami, v skoku a v běhu hlídek na 30 km se střelbou. Armádní přebory se realizovaly podle služebního předpisu „Lyžařský závodní řád branné moci“. Předpis měl označení Š-I-4b a byl vydán roce 1924. Armádní mistrovství prošlo dynamickým vývojem. Měnil se nejen počet disciplín, ale také kategorií. Proto byl v roce 1929 předpis inovován a do praxe se dostal s označením Š-I-6b. Například v roce 1930 měly přebory tento obsah disciplín. Běh na 18 km pro gážisty (poz. autora gážista bylo dobové označení pro profesionálního vojáka) a mužstvo, běh na 8 km s překážkami pro gážisty a pro mužstvo, skok a běh hlídek. Hlavní disciplínou armádních mistrovství byl v tomto období běh hlídek, v kterých se organizovaly mezinárodní soutěže. Proto této soutěži budeme věnovat větší pozornost. Hlídka se skládala z velitele a dvou členů. Velitel hlídky byl zpravidla nižší důstojník a člen hlídky prezenčně sloužící voják. Po roce 1929 se počet členů hlídky zvýšil na tři. Každý člen měl stejnokroj, karabinu, opasek s bodákem a sumkami s třiceti náboji a tlumokem. Ten v případě velitele hlídky musel vážit 2 kg u členů hlídky 6 kg. Do váhy se nezapočítala hmotnost tlumoku. Hlídka musela mít s sebou náhradní vázání a nejnutnější pomůcky k opravě lyží. Na trati byly tři střelnice, na kterých každý člen hlídky střílel 10 ran na padající figury, které byly umístněné ve vzdálenosti 100-300 m. Bodování bylo provedeno tak, že nejlepší výkon ve střelbě a nejlepší čas za zdolání tratě se hodnotil po dvaceti body. Hlídka, která nezasáhla při střelbě ani jeden terč byla diskvalifikována a rovněž tak hlídka, která měla čas horší o 25 % než vítězná hlídka. Už 1. února 1923 se naše vojenská hlídka ve složení velitel npor. K. Buchta a členové voj. B. Josífek, voj. J. Mittlöhner, voj A. Haller zúčastnila ve francouzských Pyrenejích v Super Bagnéres de Luchon na XII. mezinárodních závodech organizovaných Klubem francouzských alpinistů. Závod, který se uskutečnil na 20 km trati startovalo 17 hlídek. Československá hlídka časem 4:29,17 hod. zvítězila. Také v dalších disciplínách uvedeného závodu byli českoslovenští vojáci úspěšní. V závodu důstojníků na 18 km zvítězil npor. K. Buchta časem 2:38,59. V skoku zvítězil, voj. J. Mittlöhner výkonem 16,17 m.
Start československé vojenské hlídky na OH v roce 1924
Významným posun z hlediska mezinárodního přišel v roce 1924, kdy se při “Týdnu zimních sportů“ v Chamonix konal také závod vojenských hlídek. Vyhráli ho Švýcaři, ale dobře si vedla i čtveřice z Československa, která skončila na čtvrtém místě. V roce 1925 byla tato soutěž prohlášena se zpětnou platnosti za první zimní olympijské hry. Sestavy a umístnění československých hlídek na zimních olympijských hrách v uvádíme v závěrečné tabulce. Několikrát jsme byli úspěšní také na mistrovství FIS. V roce 1929 v polském Zakopaném skončila naše hlídka na čtvrtém místě a v následujícím roce v norském Holmenkolenu dokonce na třetím místě. Obě hlídky vedl npor. O. Německý. ČsBM nejen na mezinárodní soutěže hlídky vysílala, ale několikrát mezinárodní soutěže organizovala. Vždy v rámci armádních soutěží. Po prvé to bylo v roce 1926 na Hrebienku ve Vysokých Tatrách. Závodů se zúčastnily hlídky z Francie, Polska, Rumunska, Jugoslávie a Československa. V soutěži zvítězila hlídka organizátora pod vedením npor. J. Procházky. V roce 1928 se soutěž opět uskutečnila ve Vysokých Tatrách. K účastníkům se tentokrát přidali také favorizovaní Švýcaři, kteří zvítězili před naší hlídkou vedenou npor. O. Německým. V roce 1931 se začala organizovat zimní část armádních závodů Malé dohody. Soutěž měla jednu disciplínu a to závod hlídek v běhu na 30km se střelbou. Nejúspěšnější byla československá hlídka v roce 1931, kdy se závody uskutečnily v rumunském Sinai. Naši vítěznou hlídku vedl por. E. Hromádka a v roce 1937, kdy se soutěž uskutečnila na Pustevně v Beskydách. V tomto případě vítěznou hlídku naši armády vedl por. V. Lammer.
Start vojenské hlídky na VI. mistrovství ČsBM v Starém Smokovci
1926
Stále víc populární lyžovaní našlo také organizační odezvu v zájmové oblasti, když při odbočkách Svazu československého důstojnictva-SČsD se začaly zakládat sekce zimních sportů, které od roku 1929 začaly organizovat mistrovství SČsD. Také v tomto případě přešly závody určitým vývojem. V prvním ročníku byla vypsaná jedna disciplína a to běh na 18 km II. třídy, který měl tři věkové kategorie a to: A- do 32 roků, B- od 33 do 40 let a C- nad 40 let. V roce 1937 byla zavedená alpská kombinace, která měla rovněž tři věkové kategorie. V roce 1938 se závodů zúčastnili také svazoví, tj. civilní lyžaři a proto byly vypsány i soutěže I. třidy.
Vojenská hlídka v přípravě na závody armád Malé dohody v roce
1937
Dynamicky se rozvíjející lyžování v ČsBM přerušila druhá světová válka, která znamenala zánik Československa a jeho armády. Po jeho obnovení se v ČsBM obnovila tradice armádních mistrovství, které se organizovalo podle předpisů z předešlého období. Už 20.-25. únoru 1946 se uskutečnilo armádní mistrovství v lyžování v Banské Bystrici. Na mistrovství startovali nejen vojenské osoby, ale také lyžaři z civilních klubů. Ze zahraničních účastníků to byli lyžaři z Polska. Obsahem soutěže byly: sjezd, slalom, běh na 25 km a soutěž hlídek na 25 km se střelbou, kde startovali vedle armádních družstev také družstva finanční stráže a národní bezpečnosti. Také na mezinárodní úrovni se obnovila organizace soutěží. V lyžování se mezinárodní závody spojeneckých armád uskutečnily 6.- 9. března 1947 v norském Osle. Tuto soutěž zorganizoval Tělovýchovný výbor spojeneckých vojsk, který by založený ještě v roce 1944 v Anglii. V roce 1947 se mistrovství ČSBM uskutečnilo jako postupová soutěž, když kvalifikačním kolem bylo mistrovství vojenských oblastí. Běh hlídek byl současně kvalifikací na první poválečné olympijské hry. Poslední kontrolní start olympijské hlídky se uskutečnil v rámci mistrovství armády v roce 1948, kde startovala mimo pořadí. Výsledek soutěže ukázal, že výběr jednotlivých lyžařů do hlídky byl správný. Na armádních přeborech v roce 1948 se jako hlavní disciplína uskutečnil běh na 18km, který se realizoval jako soutěž o „Cenu sovětské armády“. Byla to předzvěst společenských změn, které byly odstartovány jen tři dny po skončení závodů. Armádní přebory v roce 1948 byly posledními závody ČSBM, protože v roce 1949 se už neuskutečnily a v následujícím roce došlo po rozsáhlé reorganizaci z měně názvu na Československou armádu. Také pro vojenské hlídky byly první poválečné zimní olympijské hry, které se uskutečnily dnech 30. ledna.-8. února 1948 ve Svatém Mořici labutí písni, protože po nich byla tato disciplína z programu her definitivně vyřazena. Nejlepší armádní lyžaři se zúčastňovali mistrovství republiky, které sloužily jako kvalifikační závod pro výběr lyžařů do reprezentačního družstva Československa. Například už na prvním mistrovství Československa, které se uskutečnilo v roce 1920 ve Vysokých Tatrách, zvítězil v skoku na lyžích des. J. Helta příslušník 22. pěšího pluku. Z uvedeného pohledu byl nejúspěšnější vojákem O. Německý, který byl trojnásobným mistrem republiky v běhu na 18 km v letech 1924, 1925 a 1927 a dvojnásobným mistrem v závodě sdruženém v letech 1924 a 1925. V letech 1926 a 1927 byl O. Německý mistrem Polska v běhu na 16 km a v roce 1929 mistrem Francie v závodě sdruženém. V roce 1925 se stal dvojnásobným mistrem světa v běhu na 18 km a v závodě sdruženém. V roce 1928 startoval na olympijských hrách v běhu na 18km skončil na 15. místě a v závodě sdruženém na 9. místě.
Nástup mužstva před lyžařským výcvikem
Po transformaci ČSBM na Československou armádu význam lyžování v armádě poklesl. V rámci služební výchovy probíhalo pouze seznámení s lyžemi a základy přesunu jednotky na lyžích. V roce 1949 byl v rámci Armádní tělocvičný klub-ATK ustanoven odbor lyžováni. Ten měl skupinu sjezdového lyžování a skupinu klasického lyžování. Jeho činnost se rozvinula až v následujícím období
Účast a výsledky vojenských hlídek na zimních olympijských hrách
ZOH | Sestava hlídky | Umístění |
I. 25. 1. - 4. 2. 1924 Chamonix | por. Karel Buchta, Bohuslav Josífek, Jan Mittlöhner, Josef Bím |
IV. |
II. 11.-19.2.1928 Sv. Mořic | npor. Otakar Německý, Josef Klouček, Robert Möwald, Bedřich Jón |
VI. |
IV. 6.-16.2.1936 Garmisch-Partenkirchen | npor. Karel Steiner, Josef Matčásko, Bohuslav Musil, Bohumil Kosour |
VIII. |
V. 30.1.-8.2.1948 Sv. Mořic | por. Vojtech Pavelica, Karel Dvořák, Josef Šír, Otto Skrbek |
VIII. |
Medaile z armádních mistrovství v lyžování 1930
Autor článku je amatérský historik.