Stubaiské údolí – oblíbený ledovec i romantické areály

SNOW tour 2022 - Stubai.mp4 from SNOW.cz on Vimeo.

Ve Stubaiském údolí lze zakoupit tzv. Ski plus City Pass, který platí nejen do všech areálů ve Stubaiském údolí, ale také do lyžařských středisek v okolí Innsbrucku. Celkem se dá tedy na jednu kartu lyžovat ve 13 lyžařských střediscích - Stubaiský ledovec, Schlick 2000, Elfer, Serles, Axamer Lizum, Kühtai, Hochötz, Muttereralm, Bergeralm, Nodrdkette, Patscherkofel, Rangger Köpfl a Glungezer, dále se v rámci této kartičky dá zajít také do bazénu Stubay, do alpské zoologické zahrady nebo do Swarovski Crystal Worlds.

Stubaiský ledovec

Právě díky této kartičce jsme navštívili vícero lyžařských areálů v oblasti, nicméně lyžování jsme obligátně odstartovali na Stubaiském ledovci, který snad lyžařům ani není třeba blíže představovat. Lyžaři ho mají v oblibě hlavně díky jeho přehledným středně náročným sjezdovkám, které jsou zvládnutelné i pro méně zdatné lyžaře.

Tratě na Stubaiském ledovci jsou jen minimálně členité, občas se přidá svižnější padák, ale přesto tu převažují široké „dálnice“ s profilem akorát tak kloněným, aby se lyže krásně stavěly na hrany. Na sportovnější pojezd tu máme v oblibě červenou sjezdovku spouštějící se z Daunscharte, kam vyváží kotvový vlek, a tak tu nabývá ani moc lyžařů.

Zatím sice není v provozu známý stubaiský snowpark, za takovou menší „náplast“ se dá ale považovat funline podél červené sjezdovky 1b, kde se dá projet v klopených zatáčkách, dát si placáka s molitanovými figurínami nebo můžete trénovat zdupávání terénních vln, případně se na nich odrazit do vzduchu a střihnout si roznožku.

Stubaiský ledovec by se měl objevit i v hledáčku rodin s dětmi, protože děti tu do 10 let lyžují zdarma a zdarma mají také zapůjčení lyžařské výbavy. Na Gamsgartenu je navíc dětem k dispozici oddělený dětský areál se čtyřmi zastřešenými pojízdnými pásy cvičným výukovým hřištěm. Lyžařská školka pro děti od 3 let má také svoji vlastní budovu, která nabízí možnost hlídání dětí včetně poledního spánku. Vše o lyžařských možnostech pro děti se dočtete zde.

Stubaiský ledovec je „vděčný“ na odpolední opalovačky v lehátku – obě hlavní terasy na Eisgratu i Gamsgartenu jsou natočené právě tak, abyste měli výhled na bílé hory a tvář nastavenou přímo proti slunečným paprskům. Samozřejmě na obou terasách nechybí několik řad lehátek a obsluha s občerstvením. Ráda bych vyzdvihla obsluhu na venkovní terase na Gamsgartenu – ještě jsme ani neseděli a už se usměvavá obsluha mile ptala, co si dáme k pití.

Schlick 2000

Za návštěvu stojí také lyžařský areál Schlick 2000, kam stoupá kabinková lanovka z městečka Fulpmes. Ačkoli prostředí u nástupu kabinkové lanovky moc nenapovídá, že byste jeli lyžovat do rakouských hor, stačí trocha trpělivosti v lanovce a jakmile se vyhoupnete přes hřebínek, spatříte mohutný masív Kalkkögel a rázem na vás dýchne alpská, či přímo jakoby dolomitská atmosféra.

Areál je sice menší než Stubaiský ledovec, svými parametry sjezdovek ale za ledovcem nijak nepokulhává, ba naopak. Celkem 22 km sjezdovek tu má - až na výjimku v podobě modré panoramatické sjezdovky - vcelku sportovního ducha, přitom si zachovávají příjemnou šířku i přehlednost. Mně osobně se hodně líbila červená sjezdovka č. 2 Mitterjochabfahrt, která je široká, přehledná a na rozdíl od „ledovcových plání“ už je poměrně do rychla.

Celkově se na Schlicku drží sjezdovky hodně ve stínu, takže vydrží v pěkném stavu i odpoledne. Navíc, všichni jedou na ledovec a málokdo přibrzdí už ve Fulpmesu, takže na Schlicku jsme lyžovali prakticky sami, a to my považujeme za jeden z nejdůležitějších parametrů kvalitního lyžování.

I na Schlicku ovšem najdete dětský lyžařský park s pojízdnými pásy a kolotočem na sněhu, a to v mezistanici kabinkové lanovky Froneben. Děti do 8 let v doprovodu jedné platící osoby lyžují na Schlicku zdarma.

Serles

Díky kartičce Ski plus City Pass jsme se tentokrát vypravili omrknout i další středisko Stubaiského údolí - Serles, nacházející se prakticky naproti Schlicku, kabinková lanovka sem ale startuje z městečka Mieders.

Serles je ještě komornější středisko než Schlick a nebudeme-li počítat propojovací sjezdovky, tak hlavní sjezdovky tu najdete pouze dvě. I díky této informaci jsme mnoho od střediska neočekávali, opět jsme ale byli příjemně překvapení bezvadnými parametry hlavní sjezdovky, respektive kombinací horní modré sjezdovky č. 2 a navazující červené údolní sjezdovky č. 1. Vyjma finálního zakroucení pisty je sjezdovka zcela bez zatáček, takže je krásně přehledná a za její svižný červený sklon a úctyhodnou délku bych ji klidně podarovala homologací FIS. Šlo o opravdu velmi sportovní svezení na absolutně prázdné sjezdovce.

Podobně na tom je také druhá sjezdovka Ochsenschuss zasazená o kousek dál od výstupu kabinkové lanovky, která je rovněž červená, už je ale o něco členitější, ani tady ovšem nebylo živáčka.

V tomto areálu jsme si také vyzkoušeli sáňkařskou dráhu, která startuje u výstupu kabinkové lanovky, má poctivých 6 km a ve svých zatáčkách prověří i zkušenější sáňkaře. Dráha je poměrně rychlá a díky své délce nás k jejímu konci docela bolely břišáky – od záklonu na sáňkách i od smíchu, protože občas jsme nějakou tu zatáčku úplně dobře nevybrali.

Serles má jako jediné středisko Stubaiského údolí dětský lyžařský park přístupný přímo z parkoviště. I tady obsahuje pojízdné pásy, slalomová zvířata a je bezpečně ohrazený. I zde mají děti do 8 let v doprovodu platícího rodiče skipas zdarma.

Elfer

Posledním střediskem, kam jsme ve Stubaiském údolí zavítali, byl areál Elfer v Neustiftu. Elfer je atmosférou i počtem sjezdovek podobný Serlesu – opět jsme tu narazili jen na dvě, ale zato prázdné a krásně upravené sjezdovky, na kterých manšestrové proužky držely ještě odpoledne.

Jakmile vystoupíte z kabinkové lanovky, která vás z Neustiftu vyveze na hřeben spadající od dominantní hory Elfer (2 505 m), otevře se vám pohled na dvě poctivě červené sjezdovky, které na sebe navazují a které obsluhují 2 jednotlivé kotvy. Tyhle sjezdovky by se ale vůbec místy nemusely stydět za černé označení, zejména v horní části se vám lyže pekelně rozjedou, takže uvítáte následné rozšíření sjezdovky i to, že je na ní liduprázdno a ryzí sportovní oblouky tu můžete krájet od kraje ke kraji.

Na Elferu můžete také navštívit sluneční hodiny, dokonce největší průchozí sluneční hodiny v Alpách - najdete je přímo naproti výstupu kabinkové lanovky. Hodinami můžete přímo projít a obdivovat můžete nejen zajímavou dřevěnou stavbu hodin, ale také výhled na Stubaiské Alpy nebo na Innsbruck v dáli v údolí.

Na Elferu se lyžuje pouze v horní části areálu, která se pyšní přírodním sněhem. Dolů do Neustiftu sice vede sjezdovka, ta se ale neupravuje, a tak doporučujeme návrat opět kabinkovou lanovkou. Elfer je také populární pro sáňkaře, protože ti tu najdou až 3 sáňkařské dráhy, z nichž ta do Neustift je dokonce osvětlená.

Na Schlicku, Serlesu ani Elferu nehledejte žádné velké vývařovny v podobě samoobslužných restaurací. V těchto areálech se jídlo servíruje v horských chatách a salaších, kde jsou občas interiéry jako vystřižené z pohádky. Nám se líbilo na Elferu v panoramatické restauraci přímo u výstupu kabinkové lanovky, kde jsme ocenili nejen útulný interiér, ale také výhled přímo do údolí.

Stubaital v kostce:

Ve Stubaiském údolí jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami KOMPERDELL, v oblečení REHALL a v helmách a brýlích SMITH.