Narodil se 29. 5. 1929. Vyrůstal v sokolské rodině, a tak jeho hlavním zájmem byl sport. Patřil do poválečné generace brněnských všestranných špičkových sportovců, věnoval se atletice, basketbalu, lyžování. Hrál také ligu ledního hokeje za Zbrojovku Brno a házenou za Sokol Královo Pole.

Lyžovat začal již v žákovských letech, poprvé na sebe upozornil jako junior v roce 1948 na zimních sletových hrách ve Vysokých Tatrách, kde dosáhl překvapivého umístnění mezi muži: druhé místo ve sjezdu a třetí v kombinaci.


Jaryn Bogdálek

Reprezentant

Byl zařazen do Armádního tělovýchovného klubu, a hned následující rok se dostal do nominace reprezentačního družstva ČSR. Startoval na olympijských hrách 1956 v Cortině d´Ampezzo a dvou mistrovstvích světa: v roce 1954 v Äre a v 1958 v Bad Gasteinu. Byl devítinásobným mistrem Československa. Ještě v době závodění 1954–56 začal pracovat metodicky jako státní trenér alpských disciplín.

Trenér a funkcionář

Po skončení kariéry závodníka působil ve funkci trenéra reprezentačního družstva žen, předsedy úseku alpských disciplín. Byl členem předsednictva Svazu lyžařů a v mezinárodní lyžařské federaci FIS zastával post v komisi alpských disciplín. V roce 1958 nastoupil jako odborný asistent na katedru tělesné výchovy Techniky Brno. Společně s Vilémem Podešvou založil vysokoškolský lyžařský oddíl alpských disciplín, který v letech 1968 až 1974 pod jeho trenérským vedením získal v I. Lize, tehdejší celostátní soutěži, šest mistrovských titulů družstev ČSSR.

Vysokoškolský sport

Byl zakládajícím členem svazu Vysokoškolského sportu, aby se v roce 1969 stal jeho předsedou. Zasadil se o organizování zimních univerziád a současně pořádání Světových univerziádách ve Šindlerově Mlýně 1978 a Vysokých Tatrách 1987. Do roku 1990 byl předsedou komise alpských disciplín mezinárodní vysokoškolské federace.

Vedle trenérské, metodické a organizační práce se věnoval výzkumné činnosti s publikováním v odborných časopisech. Po úspěšné obhajobě disertační práce získal titul kandidáta věd, v roce 1976 mu byl udělen titul docent a následně byl jmenován profesorem pro obor teorie a metodiky sportovního tréninku.


Na tituly si moc nepotrpěl. Jako důkaz ručně psaný lísteček z osobní písemné komunikace (Čau, až mně budeš příště posílat poštu, tak se s tituly nezdržuj! Jaryn)

V roce 1990 ukončil funkcionářskou činnosti a věnoval se lyžování už jen rekreačně. Znalost francouzského jazyka i permanentku zdarma nad 70 let si opakovaně užíval při zájezdech do francouzských Alp.


O kvalitě jeho lyžařské techniky vypovídá i titulní stránka časopisu Stadion z roku 1956

Momentky k nezapomenutí

V souvislosti se 120letým výročím založení lyžařského svazu, které připadá na listopad 2023, si připomeňme několik zajímavých momentů a vzpomínek.

„Na světový šampionát do švédského Äre 1954 jsme vycestovali bez zahraničních zkušeností po přípravě doma. Naše výsledky byly ovlivněny výrazným rozdílem v kvalitě lyží. V tréninku jsem sjezdové lyže zlomil, závod musel jet na obřačkách. Podle toho to taky dopadlo. Nejlepšího výsledku dosáhl Tonda Fučík sedmnáctým místem ve sjezdu. Já, skončil v obřáku 34.“

ZOH Cortina D‘Ampezzo 1956

Na olympiádu v Cortině se družstvo mužů ve složení, zleva: Vl. Krajnák, J. Bogdálek, A. Fučík, K. Hennrich, M. Šoltys, E. Čermák, připravovalo ve švýcarském Zermattu. Sedmé místo Hennricha ve sjezdu, 17. příčka Čermáka ve slalomu a 29. místo Bogdálka v obřím slalomu nepřineslo kýžené výsledky pro opakování přípravy v zahraničí na šampionát o dva roky později.

Na alpské lyžování byla politickým vedením země uvalena klatba – je to prý buržoazní sport. Na trénink do zahraničí nebyl povolený výjezd, sněhové podmínky v Tatrách a Krkonoších neumožňovaly plnohodnotný trénink. Z toho pramenila i omezená nominace na MS 1958 v Bad Gasteinu: pouhé dvě ženy, M. Richvalská a J. Šolcová, z úspěšného cortinského týmu mužů jen K. Hennrich a J. Bogdálek. Výkonnostní cíl byl stanoven na trojkombinaci. Hennrich pro diskvalifikaci ve slalomu nebyl hodnocen. Veškerá zodpovědnost za výsledek byl na Bogdálkovi. Dvanácté místo v trojkombinaci bylo ovlivněno umístněním v jednotlivých disciplínách. Ve slalomu 20., obřím slalomu o dvě příčky horší, ve sjezdu skončil 24.

Bogdálek a Vuarnet

Již v Cortině, navázal Bogdálek kontakt s pozdějším olympijským vítězem ve sjezdu v r. 1960, Francouzem J. Vuarnetem. Jejich druhé setkání se uskutečnilo právě na zmiňovaném šampionátu v Bad Gasteinu, kde získal Francouz bronz ve sjezdu. Dva měsíce poté se střetli na IV. ročníku Velké ceny Slovenska za účasti reprezentantů Rakouska a Francie – Vuarnet vyhrál sjezd a obří slalom. Ve stejných disciplínách skončil Bogdálek pátý a šestý.

Svazový měsíčník Lyžařství č. 9/1960 se obšírně informuje o vzájemné korespondenci mezi Bogdálkem a Vuarnetem: „Milý příteli, děkuji Ti za Tvůj dopis a omlouvám se, že jsem dříve neodpověděl. Byl jsem totiž po návratu z USA velmi zaneprázdněn. Děkuji Ti za projevené blahopřání. Vzpomínám, jak jsme spolu mluvili na VCS 1958. Připojuji dva články, které můžeš podle svého názoru upravit nebo komentovat a samozřejmě i uveřejnit v „Lyžařství“. Posílám Ti své nejlepší přátelské pozdravy a prosím Tě, aby ses o ně rozdělil s čs. lyžaři, které jsem měl možnost potkat osobně ve Vysokých Tatrách“.

Získané informace postupně uplatňoval ve prospěch československého lyžování. Praktické zkušenosti jako trenér při vedení družstva. V oblasti teoretické v tvorbě koncepce celoročního tréninku sjezdaře, včetně analýzy techniky oblouku.

Jaryn žil život hekticky v tom pozitivním významu. Kromě rodiny jeho život v plné míře naplňovalo alpské lyžování. Byl přirozenou vůdčí osobností. Inspiroval svým elánem lidi kolem sebe, jeho názor byl respektován. Je těžké a nespravedlivé psát to všechno v minulém čase. Ale tak odcházejí legendy.