Článek vyšel v časopise SNOW 130 (březen 2021)

Sezóna 2020/21 byla lyžařsky značně poznamenaná omezením cestování v souvislosti s pandemií nemoci covid 19. Bulharsko bylo jednou z mála lyžařských destinací, kam bylo možné z Česka vycestovat.

Bulharsko je hornatá země s vrcholy přesahujícími 2 500 m n. m. a solidní sněhovou nadílkou, ovšem lyžařských středisek je tu pouhá dvacítka, z toho jen zhruba pět má nějaký „mezinárodní“ význam. I těch necelých 200 km sjezdovek ovšem stojí za pozornost. Jednotlivá střediska jsou bohužel od sebe vzájemně velmi vzdálená, prakticky vždy přinejmenším dvě hodiny. Většina návštěvníků proto pozná jedno jediné z nich – Bansko v pohoří Pirin, kam se dojede za dvě hodiny z hlavního města Sofie. Je to jediný bulharský lyžařský resort s opravdu mezinárodním renomé, kam jezdí a létají hosté z celé Evropy a kde se závodí i na úrovni Světového poháru. Při cestě do Banska minete také pohoří Rila, na jehož úpatí leží tradiční lyžařské středisko Borovec s autentičtější balkánskou atmosférou, zaměřené více na domácí hosty. Přímo nad Sofií se zdvihá dvoutisícový masiv Vitoša se stejnojmenným retro areálkem, využívaným hlavně pro výuku dětí z hlavního města. Na jihu země při hranicích s Řeckem v rozlehlém pohoří Rodopy se ještě nacházejí dvě významnější lyžařská centra – Pamporovo a Chepelare.

Balkánská Itálie

V Bulharsku se lyžuje v zeměpisné šířce odpovídající jihu Itálie, panuje tu sušší kontinentální a středomořské klima. Více než dvoutisícové hory jsou přitom dostatečnou orografickou překážkou, aby na nich leželo dostatek přírodního sněhu. Sněhové podmínky jsou v Bulharsku proto typicky „italské“ s často suchým sněhem. Na sjezdovkách bývá přes zimu tvrdý podklad a na něm prášivý či zmrzlý krystalický povrch. Jaro se začíná připomínat už v únoru, přesto se na firnovém sněhu lyžuje až do dubna. Jak Vitoša, tak v podstatě i pohoří Rila a Pirin tvoří jeden dominantní, nebo dokonce solitérní hřeben s dalekými výhledy do nížin i na sousední pohoří. Ve vrcholových partiích hor není výjimkou vítr, který může omezit i lyžařský provoz.


Sněhové podmínky jsou v Bulharsku typicky „italské“ se suchým sněhem. Milovníkům italské lyžařské atmosféry bude Bulharsko nejbližší.

Je to daleko, i když po kvalitních dálnicích

Turistická infrastruktura v horských střediscích má blízko evropskému standardu, i když v typicky balkánských kulisách. Horská střediska působí pohodově a pohostinně, podobně jako v Itálii, ovšem ceny tu jsou ještě nižší. Právě milovníkům italské lyžařské atmosféry bude Bulharsko nejbližší. Bohužel je dost daleko, i když cesta po dálnicích přes Slovensko, Maďarsko a Srbsko ubíhá překvapivě rychle. Teprve za srbsko-bulharskými hranicemi se zpomalí – dálnice se teprve staví, kolem Sofie bývá hustý provoz a dálnice směrem na jih také ještě není zcela hotová. Z Česka se tak cesta do Banska nestihne rychleji než za 12 až 15 hodin.

Bansko: balkánské Alpy

Dnes nejznámější bulharský lyžařský resort vznikl v posledních 20 letech podle „alpského“ rýsovacího prkna – má široké „dálniční“ sjezdovky, odpojitelné sedačkové lanovky, hladké přejezdy mezi jednotlivými lokalitami i prostorná „náměstí“ kolem nástupních stanic páteřních lanovek.

Sjezdovky jsou rozprostřeny na severních svazích dvouapůltisícové Todorky a jejího nejbližšího okolí ve vysokohorské kulise pohoří Pirin. Svahy jsou přirozeně dosti strmé, a stejně tak i velká část tratí – celkově je „levá“ část areálu podél lanovek Mosta, Plato a Šiligarnik pohodovější, zatímco střední a pravá kolem lanovek Todorka a Banderica sportovnější. Nejpříjemnější je široká bezlesá pláň Plato s modře značenou, ale spíše svižně červenou ranvejí. Neobvyklým tvarem, připomínajícím obří u-rampu, zase potěší horní část sjezdovky Tomba.

Celkově Bansko svým lyžařským charakterem, terény a převýšením trochu připomíná italské Bormio, je ale větší. Z hlavního areálu vede ještě neobvykle dlouhá odjezdová cesta zpět do městečka.

Přístupová kabinková lanovka v nejrušnějších dnech sezóny nestačí na ranní nápor tisíců lyžařů, takže ji čile suplují ještě taxíky a dodávky, které lyžaře za 10 leva na osobu odvezou po úzké horské silnici vzhůru do areálu. Vyjet lze i vlastním autem, ovšem parkovací kapacita nahoře je omezená.

Přímo na svahu je méně restaurací, než by se dalo čekat – prakticky jen velké komplexy budov na úpatí hlavních lanovek, nahoře pak jedna chata, přitom s až překvapivě vysokými cenami. O dost rozmanitější a levnější je gastronomická nabídka dole ve městě nebo v chatě s terasou Peshterite na návratové sjezdovce. Bansko je příjemně živé turistické městečko s obchůdky, nápaditými suvenýry, supermarkety a bistry na každém rohu. Původní malebné centrum Banska s útulnými vinárnami zvanými mechany (ty si kvůli proticovidovým opatřením návštěvníci bohužel v současnosti neužijí) sice „zmizelo“ v ohromné nové zástavbě hotelů a apartmánů, i tak se ale můžete spolehnout na upřímnou balkánskou pohostinnost. Enormní ubytovací kapacita činí z Banska za normálních okolností rušné lyžařské středisko, srovnatelné v tomto ohledu se Špindlem či Chopkem. Centrálnímu prostoru u kabinkové lanovky dominuje velké asfaltové (a placené) parkoviště.

Bulharský resort N°1 má ale každopádně potenciál poskytnout lyžařsky vydatnou dovolenou, okořeněnou novými zážitky a atmosférou, a to nejen jako dočasná záplata za Alpy.

Bulharsko: nádherné hory, ale i pustá a neutěšená krajina

Země je jedenapůlkrát rozlehlejší než Česko a má vyšší, dvou- až téměř třítisícové hory – středem země se táhne Stará planina, přímo nad hlavním městem Sofií se tyčí Vitoša, na jihozápadě Bulharska se rozkládají „tatransky vyhlížející“ pohoří Pirin a Rila, která vrcholí nejvyšší horou Musalou. Podél hranic s Řeckem se vzdouvají Rodopy.

Bulhaři jsou svébytný slovanský národ s dlouhou historií, v níž museli o své území bojovat především s Byzantskou a později Osmanskou říší. Země, od r. 2007 člen EU, se potýká s výrazným úbytkem obyvatel, což zanechává šrámy i na tamní krajině – snad každé město hyzdí zpustlé ruiny někdejších továren a každou vesnici napůl rozestavěné domy. Obydlená území působí poněkud neutěšeným dojmem, zato je tu stále dost a dost volné krajiny a prakticky nedotčených hor.

Borovec: přívětivé lyžování pod nejvyšší horou Balkánu

Nejstarší lyžařské centrum Bulharska s více než 100letou tradicí bývávalo hostitelem závodů Světového poháru v alpských disciplínách a má sjezdařskou, běžkařskou, biatlonovou i skokanskou infrastrukturu. Na mezinárodní scéně je dnes ale ve stínu skokově rozvinutého Banska.

Vzhled resortu nezapře svůj socialistický původ s velkokapacitními hotely a zotavovnami, dnes zčásti rekonstruovanými do moderní podoby. Zástavba v jehličnatých lesích na úpatí horských svahů připomíná tatranské Štrbské Pleso, koneckonců pohoří Rila je Tatrám také docela podobné, ovšem je rozsáhlejší a vyšší. Lyžařský areál Borovce je rozprostřen na severních svazích Rily, porostlých smrky a borovicemi, jen nejvýše situované tratě Markudjik se rozbíhají po otevřených pláních. Níže položená lokalita Sitnjakovo je přímo z městečka zpřístupněna dvěma rychlými sedačkami, kolem nichž se lesními průseky vracejí sklonově rozmanité tratě – z centrální šněrující modré se postupně odpojují kratší červené i černé varianty. Ze sousední části horského městečka vyráží dlouhatánská a značně letitá kabinková lanovka na vrchol Jastrebec, odkud se dále traverzuje až na pláně pod dvouapůltisícovým hřebenem Markudjik.

Zatímco na Markudjiku se lyžuje na více méně přímých, lehčích i strmějších tratích s vysokohorskou atmosférou a výhledem na nejvyšší balkánský vrchol Musala, z Jastrebce se spouštějí dlouhé, prostorné a postupně dosti svižné „závodně“ červené sjezdovky lesem.

Na úpatí Sitnjakova i na vrcholu Jastrebce jsou krátké cvičné svahy pro začátečníky. Jak přístupová kabinka, tak přepravní zařízení na Markudjiku (pomy, pomalá sedačka) jsou staršího data, hlavní část sjezdovek na Jastrebci výborně obslouží aspoň expresní 4sedačka. Obě hlavní lokality – Sitnjakovo a Jastrebec – jsou ve spodní části propojeny cestami, jejich značení je ale sporé a sklon mírný, nevyhnete se tak bruslení, nevyzpytatelné jsou i sněhové podmínky těchto propojek.

Střediskem projíždí skibus spojující nástupní stanice lanovek, díky němuž se lze vyhnout dlouhému plochému a cestovitému dojezdu ke kabince. Parkuje se na mnoha menších, zřejmě soukromých odstavných plochách v pěší vzdálenosti od lanovek – za den se platí mezi 10 až 15 leva.

U vrcholových stanic stojí stánky s občerstvením i horské chaty, v nabídce jsou polévky, něco z grilu i burgery.

Už více než 10 let existuje kontroverzní projekt Superborovec s tisícemi nových lůžek v jednodušších i luxusních hotelích a desítky nových sjezdovek, kvůli hypoteční krizi se ale zatím nedočkal realizace.

Vitoša: návrat do minulosti

Přímo nad hlavním městem Sofií se tyčí více než dvoutisícový hřeben, v nejvyšších partiích spolehlivě pokrytý sněhem, který je přímo z metropole zpřístupněn dlouhou kabinkovou lanovkou. Tamní areál představuje dokonale zanedbané lyžování a přijde vhod spíš jako kuriozní zpestření zimního pobytu v Bulharsku.

Na mapě lákavě vyhlížející kopec s množstvím lanovek a vleků je totiž ve skutečnosti zpola zchátralý lyžařský „hřbitov“ s trestuhodně nevyužitým potenciálem. Většina vleků je mimo provoz – v posledních letech jezdí kromě přístupové kabinky jedna zoufale pomalá šprušlová sedačka s pěknou červenou sjezdovkou v lese, dále trhací tatrapoma s kratší, lehce zvlněnou modrou sjezdovkou a spíše výjimečně pak ještě další starobylá sedačka a vlek na vrchol, odkud se vine zpět úzká modrá „cesta“.

Kromě nich tu funguje ještě několik cvičných svahů s pojízdnými koberci a krátkými vleky pro děti. Právě výuka malých lyžařů je v současnosti prakticky jedinou perspektivou příměstského areálu, ovšem terénně by Vitoša zvládla nabídnout mnohem víc – většina svahů nad hranicí lesa je bohužel lyžařsky nevyužitá. Jednotlivé sjezdovky propojuje obousměrná vrstevnicová cesta s občasným stoupáním či klesáním, příjezd k sedačkové lanovce i tatrapomě obnáší krátký výšlap. Svérázným zážitkem je i jízda velmi dlouhou přístupovou kabinkou z města, a to pro její technický stav s hlučnými a neklidnými jízdními projevy. Poté už nepřekvapí ani WC s „hajzldědkem“ za 0,5 leva.

Krásný je každopádně výhled z Vitoši na Sofii a pohoří Stara planina na sever od něj.

Dovolená za lákavé ceny

I když v „covidové“ sezóně je zájem o Bulharsko motivován hlavně uzávěrou v alpských střediscích, je pravděpodobné, že se tam v příštích letech mnozí vypraví znovu a že nově objevená destinace zláká i další prvonávštěvníky. Prostě jen tak pro změnu, pro tamější atmosféru i velice lákavé ceny.

Ceny skipasů Bansko

- dospělí 6 dní: 400 BGN
- děti 6 dní (7–12 let): 157 BGN

Klady a zápory

+ lyžování v téměř alpských terénech a kulisách
+ poměrně moderní lyžařská infrastruktura
+ překvapivě solidní sněhové poměry
+ pohostinnost a poctivá gastronomie
+ příznivé ceny

- doslova jen pár středisek vhodných pro vícedenní pobyt
- místy bezútěšná atmosféra mimo turistická centra
- dojezdová vzdálenost z ČR 12 až 15 hod.