Článek vyšel v časopise SNOW 39 (březen 2008)

Situaci známe. Špindlerův Mlýn je lyžařské středisko vybavené na evropské úrovni. Moderní lanovky doplněné i některými méně moderními vleky, nové Kässbohrery, moderní odbavovací systém Axess, tratě standardně značené a vesměs dobře až výborně upravované. Půjčovny, testcentra, lyžařské školy – nic nechybí.

Problémem ovšem je přepravní výkon lanovek a vleků okolo 18 000 osob za hodinu, jenž umožňuje chrlit na nejfrekventovanější tratě neúměrné množství sjíždějících lyžařů a snowboardistů. Výsledkem jsou nejenom občasné časově a místně podmíněné fronty, ale především přeplněnost tratí, jež po desáté hodině a ve špičkách už dříve neumožňují dostatečně plynulou a bezpečnou jízdu. Při takovém provozu pak trpí i kvalita sněhového povrchu. Jestliže se požadovaná maximální cena (dospělý v hlavní sezóně za den) v podobě 750 Kč blíží 30 eurům, nelze hovořit ani o vyvažování lácí. Tím spíše, že ani ubytování a stravování není v hlavní sezóně nijak levné. Až dosud se zdálo, že Špindl si může dovolit hrát na malý český Lech nebo Zermatt a za tento svůj image požadovat i česky nadstandardní ceny.

Bod zlomu?

V letošní sezóně 2007/08 se objevují náznaky, že se možná dostavuje určitý bod zlomu. Všímají si toho mnozí poskytovatelé služeb. „Praská ve švech,“ bývalo vždy tradičním klišé jarních prázdnin. Letos se místo toho jednoho únorového dopoledne podivuje „dirigent“ aut na předním parkovišti u nástupní Hromovky: „Co se proboha děje? Jen tři řady aut?“ Na samotné lanovce Hromovka se jen na pár minut denně vytvoří menší chumel lyžařů, jinak není po nějaké frontě ani památka. Jinde, pravda, bývá lidí více, hlavně na obou nejpopulárnějších páteřních lanovkách. Ale třeba na dvojsedačce jezdíte v pohodě bez čekání. A to máme zimu, kdy v níže položených lokalitách sníh chybí a kdy zákonitě roste návštěvnost tam, kde sníh je. „Chudí Němci a Holanďani nepřijeli, a tak nás zachraňují hlavně Poláci,“ tvrdí jeden z instruktorů lyžařské školy Yellow Pointu. Také v testcentru Atomic mají i v době německých a českých prázdnin nejvíce dotazů i klientů právě z Polska.

Vzpomeneme-li si na převládající tón většiny internetových diskuzí, ani to nepřekvapí. Jistě, většinou se v nich kritizuje a nadává, ale i tak je zřejmý převládající názor: je to drahé a za ty peníze to nestojí. A právě Špindl jako nejdražší výkladní skříň je na paškálu nejčastěji. Že by se tedy ona webová kritika přenesla i do skutků a zákazníci skutečně začali ve větším hlasovat nohama a Špindlu se vyhýbat? A v obecnější rovině: při posilující koruně a rostoucích příjmech stále častěji dávat přednost Alpám?

Čím méně, tím lépe?

Což o to, z hlediska samotného lyžování by úbytek lidí na svazích byl jen ku prospěchu věci. Jak ke zděšení mnohých, včetně samotných provozovatelů některých areálů, tvrdil už před lety bývalý manažer Svazu provozovatelů lanovek a vleků Vít Moudrý, počet lyžařů bude nutné regulovat zásadním zdražením jízdného. Avizované hranice sice zatím nedosáhlo, ale možná už takový proces opravdu funguje.

Pokud tomu tak opravdu je, bude otázkou, jak by se s takovou situací vyrovnal nejenom Skiareál (akcionářům by výkonná sestava asi dost těžko vysvětlovala větší pokles zisku, ale právě on by to možná ještě snesl nejsnáze), ale všichni další podnikatelé. Ti s nějakými 13 000 lůžky s dosavadní bohatou návštěvností počítají, splácejí úvěry, mají uzavřené smlouvy. A ti místní jsou tam i voliči. Návštěvnost zajišťuje i práci v oblasti, kde je jí jinak hodně málo. Na práci, místních poplatcích a daních závisí i životní úroveň regionu.

Když brzy ráno vyjedete na prázdnou Červenou nebo na Hřiště (vršek Černé, jež se konečně – navrhoval jsem to už před lety! – označuje jako „World Cup“), bývá to pořád parádní svezení. Jenže je to pár svahů pořád nahoru dolů. A nejpozději v deset nastupují v sezóně davy, mezi nimiž už se dobrý pocit z oblouku a jízdy ztrácí.

Překvapení?

Bude zajímavé sledovat, zda se lyžař opravdu začíná odvracet. A pokud ano, jaké důsledky by to mohlo přinést. Nejenom ve Špindlu.

Je to ale nějaké překvapení? „Už předloni jsme se na hotelovce učili, že do pěti let tady něco takového nastane,“ tvrdí bez iluzí jeden mladý místní zaměstnanec v „lyžařských“ službách. Tím nechci nad Špindlem ani lyžováním v tuzemsku dělat kříž. Vždy jsem je coby lyžař se zdejšími kořeny, zážitky a vazbami naopak spíše hájil. Méně lidí na svazích mi čistě jako lyžaři dokonce vyhovuje. To všechno ale neznamená, že není třeba dívat se na situaci realisticky.

Pokud bod zlomu skutečně nastal, už sotva jej něco odvrátí.