Dostat se do Kosova není snadné, protože neexistují žádné přímé lety a cesta z Prahy je dlouhá asi 1 400 km. My jsme zvolili kompromis a jeli autem do Mnichova, odkud jsme letěli do Prištiny a na letišti jsme se nechali vyzvednout taxi službou našeho hotelu. Alternativou by bylo jet autobusem nebo si půjčit auto.
Obec Brezovica leží v údolí asi 6 km od samotného lyžařského areálu. Přímo v něm poblíž vleků je sice také několik možností ubytování, ale většina hotelů se nachází v údolí. O víkendu se doprava zastaví už daleko před areálem, neboť pod svahy je velmi omezená kapacita parkovacích ploch, a zbytek musíte jít pěšky. V našem případě jsme se museli vyškrábat patnáct minut do kopce v lyžařských botách, takže jsme se alespoň dobře zahřáli. Na místě byly davy lidí, většinou rodiny, kteří se jen tak procházeli a užívali si horského vzduchu. Mnozí z nich si nesli sáně a boby. Všude kolem také lítaly čtyřkolky a sněžné skútry. Vleky v ten den ještě nebyly v provozu a nikdo ani nevěděl, zda se rozjedou.
Mapa sjezdovek je - zdvořile řečeno - poměrně klamavá. Areál patří srbské společnosti, která v momentální politické situaci nechce do areálu, který leží přímo na kosovsko-makedonské hranici, investovat. Většina vleků je opuštěná a zkorodovaná. Nejvýše položená lanovka byla postavena pro olympijské hry v roce 1984 a byla použita pro jediný závod a nikdy se už znovu nerozjela. Dvě hlavní lanovky jezdí do výšky asi 2 500 metrů, ale obvykle je v provozu pouze jeden z nich. Fronty tu přesto nebývaly. Do areálu totiž nejezdí moc lidí, kteří by chtěli lyžovat.
Samotné sjezdovky jsou docela průměrné, ale mimo ně se nabízí krásný skitouringový terén. Pokud plánujete vyrazit na skialpových lyžích, můžete se pohybovat po hřebenech a hledat si různé trasy zpět do údolí. My jsme sjeli dvakrát na druhou stranu hory do Makedonie a potom jsme se vrátili zpět nahoru na pásech.
Operuje zde také cat-skiingová společnost, dopravující lyžaře na hřebeny rolbou, ale není levná. Osoba, která ji provozuje a která provozuje také restauraci David, tvrdí, že byli vůbec prvním, kdo nabízel tento způsob přepravy v Evropě. Neobvyklé je, že rolba zde vyjíždí až na hřebeny hor.
Kromě výtečných skitouringových terénů je dobrým důvodem k návštěvě Kosova také místní kuchyně, která kombinuje tu jugoslávskou a řeckou. Navíc je relativně levná.
90 % kosovských obyvatel jsou Albánci a zbývajících 10 % jsou Srbové. V historii mělo Kosovo vazby i na Itálii včetně italského protektorátu Albánie v letech 1939 až 1943. Albánci se naučili od Italů vařit kávu a to nezapomněli. Nikdy jsme tu neměli špatné espresso.
Až budete všechny lyžařské a gastronomické zážitky vstřebávat u piva, možná vám bude vrtat hlavou, proč se Srbové a Kosované zrovna hádají o takovou malichernost, jako jsou registrační značky aut. Když ale proniknete hlouběji, lidé vám budou vyprávět, jak se tu vraždili rodinní příslušníci nebo jak byli vyhoštěni ze svých domovů. A trvá dlouho, než se rány zahojí.
Patrick Mountain má rád freeride a především skitouring. Bez výšlapu je dnes totiž téměř nemožné lyžovat v prašanu. Lyžování je pro něj také skvělý způsob, jak poznat různé části světa. Vždy rád stráví nějaký den prohlídkou památek. Byl v Japonsku, v Kašmíru, v Gruzii, v Kyrgyzstánu, ve Španělsku, na Sicílii na Etně, ale stále si kupuje i sezónku do Špindlu.