Článek vyšel v časopise SNOW 144 (únor - březen 2023).

Hory Graubündenu jsou vysoké, často příkré a dodnes tvoří přirozenou bariéru mezi horskými komunitami. Například vzdušnou čarou z Davosu do Arosy je to kolem 9 km a pěšky necelých 14 km, ale autem musíte urazit celých 80 km. A protože jsou to právě lyže, které nabízejí schopnost přenášet člověka přes hory, nabízí se s jejich pomocí nejen objevovat neznámá horská zákoutí, ale také putovat skrze lyžařská střediska i s využitím jejich infrastruktury. Jedním z ikonických výletů tohoto typu je právě lyžařské putování z Davosu do Lenzerheide.

Co vás čeká:

  • Navštívíte čtyři lyžařská střediska
  • Nikde nemusíte šlapat do kopce
  • Sjíždí se většinou mimo sjezdovky
  • Uvidíte překvapivě hodně zajímavého

Davos

Zatímco Sir Doyle volil logicky nejefektivnější a nejbezpečnější trasu s minimálním převýšením, my se dnes můžeme díky síti lyžařských lanovek a vleků vydat na cestu nejzážitkovější. S původní pionýrskou trasou tvůrce Sherlocka Holmese se tak zcela mineme.

Vyrážíme z Davosu vzhůru do areálu Parsenn horským vláčkem na lyžařskou křižovatku Weissfluhjoch. Drsní lyžaři se mohou vyvézt až na Weissfluhgipfel a odtud se z kóty 2 843 m spustit jihozápadním žlebem a dále po otevřených pastvinách do hlubokého údolí. Jsou-li vhodné sněhové podmínky, je to monstrózní sjezd s převýšením 1 000 m. My tak ideální lavinovou situaci nemáme, a tak raději volíme mírnější trasu: po modré trati Hauptertäli (č. 3) ke spodní stanici vleku a dále navazujícím širokým a studeným údolím podél potoka Hauptertälibach. I tak je to, zejména zpočátku, parádní prašanová plavba, která se i poté, co se údolí začne rovnat, dá prodlužovat traverzováním do severního svahu, kde je takřka nekonečno nedotčeného prostoru i pro dlouhé panenské oblouky. I kolem potoka to jede, pokud se člověku stačí houpat v bezpečných kratších zatáčkách.

Závěr opuštěného mrazivého údolí je skoro šokující: ze země sněhu a ledu vykoukne shluk stařičkých dřevěných budov, jaksi podezřele upravených: Berghaus Heimeli, horská chata Domůvek s restaurací. Je těsně po desáté ráno a je otevřeno!


Berghaus Heimeli

Není možné se nezastavit. V útulné restauraci s nizoučkými stropy je příjemně teplo a jsme tu jediní hosté. Potkat tak úchvatnou restauraci hluboko v horách je až dojemné…

Lidé tu začali žít před více než 300 lety a všechno je tady původní. Jsme součástí historie, na tom místě uvěříte, pokud vám někdo řekne, že jste prorazili bariéru času. Jako hostel dům funguje od roku 1907, kdy lidé poptávali horská stavení pro své léčebné pobyty. Od nejbližší silnice je to 4,5 km pěšky. Cesta v zimě slouží jako sáňkařská dráha, po které – poté, co se s těžkým srdcem s nejútulnější hospůdkou světa rozloučíme – sjíždíme na lyžích i my.


Dörfji – vesnička

Po sáňkařské dráze je lyžování malinko pasivnější, ale zato se člověk může dokonale kochat. Kolem nás se rozkládají rozlehlé a skloněné louky, patrně kdysi i dnes pastviny, nyní zahalené do sněhového příkrovu. A hle, blíží se vesnice… Všude je pusto, ale ves to je přenádherná – spíš tedy jakýsi skanzen. Hned při vstupu nás vítá historická veřejná meteostanice, kterou si nejvíce užívá Alena Zárybnická, která vedle horského vůdce a mé polovičky tvoří naši čtyřčlennou skupinu. Ano, je to výlet i pro dámy. Dovídáme se, že kdysi zde normálně žili lidé, dodnes je tu pošta, škola a vše, co k vesnici patří. Jen lidé tu nějak chybí.

Jedeme dál po sáňkařské cestě a možná trochu začínáme chápat, jak se kdysi v horách žilo. Míjíme pohledné zamrzlé vodopády a zanedlouho jsme u městečka Langwies. Skrze něj stoupá silnice i železnice směr Arosa. My nasedáme na smluvené taxi – je rychlejší a pohodlnější, k nádraží je potřeba ještě kilometr chůze, ale vlak je zase autentičtější.


Veřejná meteostanice ve spící horské vesničce či spíše skanzenu Dörfji


Arosa – Tschiertschen

V Arose jsme za pár minut, taxi nás přiváží přímo ke spodní stanici Hörnli, zatímco z vlakového nádraží by bylo potřeba vyvézt se na Weisshorn a k Hörnli přelyžovat. Je před polednem a my stoupáme na hraniční hřeben střediska, abychom se vzápětí vydali pryč od lidí do krajiny ovládané blyštivou a prášivou hmotou severních horských svahů. Do ní se boříme takřka přímo pod nedávno novou lanovkou spojující Arosu a Lenzerheide – Urdenbahn. Údolí ale uhýbá od lanovky vpravo a po prvním strmějším srázu nás vede už poklidným spádem s občasnými zlomy stále na sever, než se změní v cestu klesající mírně do vesnického lyžařského střediska Tschiertschen.


Tschiertschen ze sjezdovek


Tschiertschen – Lenzerheide

Tschiertschen je zapomenuté a na poměry okolí trpasličí středisko, přesto nabízí tisícimetrové převýšení a strmé, převážně severně orientované sjezdovky včetně freeridových ski-route. I díky jeho izolaci od karuselu Arosa Lenzerheide je tu božský klid a takřka žádní lyžaři. Čili tip na skutečně poklidnou dovolenou ve staré horské vsi. My se musíme s pomocí tří vleků a dvou přejezdů přesunout na východní cíp areálu a konečnou pomy u průsmyku Churer Joch. Jak lze vytušit z názvu, je odsud nádherný výhled na samé dno údolí, kde se v hloubce rozkládá historická metropole kantonu Graubünden – Chur. Zároveň jsme na hraničním hřebenu mezi oblastmi Tschiertschen a Lenzerheide, mezi stinným severozápadem a slunným jihovýchodem.

A právě po přívětivě osluněné pláni se spouštíme nadýchaným prašanem dolů. Musíme malinko traverzovat, abychom se dostali tam, kam potřebujeme, ale to vůbec nevadí, jelikož pláně jsou široké a přehledné. Už je to jen jakási sjezdová tečka, pohodový sjezd skrze zasněžené pastviny s výhledem na údolí stoupající z Churu přes Churwalden až na Lenzerheide. Po nějakých dvou meditačních kilometrech se napojujeme na zimní procházkovou cestu, po níž stále na gravitační pohon pokračujeme až k prvním sjezdovkám nad osadou Parpan. Cíl máme stejný, jako mívají závodníci Světového poháru při tamních finálových závodech. My si tedy na rozdíl od nich můžeme v cíli sednout do restaurace na vydatný oběd a sklenku vína. A oslavit další splněnou položku z lyžařského wish listu.

Zpět do Davosu se vezeme žlutým poštovním autobusem, nejprve z Parpanu do Lenzerheide a pak přímou linkou do Davosu. Netrvá to ani hodinu a jsme v místě, kde jsme po ránu nasedali plni očekávání na pozemní lanovku.


Poslední sjezd po slunných mírných pláních do Parpanu


Info o túře

  • Lanovkami a vleky: 9,7 km
  • Autem: 10 km
  • Na lyžích: 26 km
  • Celkový čas: necelých 5 hodin včetně zastávky v Heimeli (výstup 1:08, sjezd 2:12)
  • Výstup celkem: 3 387 m
  • Sjezd celkem: 3 425 m

Jedna jízdenka

Na celou túru si můžete zakoupit speciální skipas: Dreibahnen Ticket. Lze ho zakoupit přímo v údolních stanicích Davos Parsenn, Klosters Gotschna, Arosa Hörnli-Express nebo v Tschiertschenu.