Letní tipy SNOW tour: Semmering – pro bikery, rodinky i vlakové fanoušky

Areál Semmering leží v Dolním Rakousku, kousek za Vídní a jen hodinku a čtyřicet od českých hranic u Mikulova. Rychlá kabinková lanovka tady vyváží turisty i bikery na vrchol hory Hirschenkogel (1 340 m), které se tu říká Zauberberg, tedy čarodějná hora. I když jste jen kousek od českých hranic a převažují tu zelené kopce, v dáli se už začínají zvedat Alpy, a tak se ježdění v bikeparku i rodinné aktivity odehrávají s patřičnou horskou kulisou.

Dětské hřiště na vrcholu Hirschenkogelu je rozdělné na dvě části – balanční parcour a jednoduché prolézačky, které se dají brát i jako lehká příprava do vedlejšího lanového parku. I když se na oko může zdát, že takový balanční park je zcela jednoduchý a určený pouze dětem, opak je pravdou. Už jen chůze po kamenech na krátkých tyčkách vyžadovala soustředění, protože každý kámen měl trochu jiný tvar a pár jich bylo otočených i špičkou nahoru. Následná lávka na pružinách mi lehce připomínala chůzi po slack line, protože se zapojil snad každý sval v těle a já měla co dělat, abych se dostala na druhou stranu a nebyla tak před šikovnými dětmi zahanbená. Každopádně přesně tyhle balanční prvky mi přijdou pro děti jako parádní trénink na zpevnění celého těla a občas bývá v jednoduchosti krása, takže není potřeba vymýšlet složité překážky.

Ani vedlejší prolézačky, houpačky, klouzačky nebo kuličková dráha nezely prázdnotou a na hodnou chvíli tu zabavily nejednoho malého špunta. Dobrá zpráva je, že obě hřiště jsou zcela zdarma, navíc se sem dá z parkoviště vyjít i pěšky za necelou hodinku (cca 2 km), takže hřiště můžou mít děti za odměnu za ušlý výlet a dolů se pak můžou svézt pohodlně lanovkou.

Lanové parky bývají v létě v areálech už skoro klasikou, takže i v Semmeringu tu nově jeden postavili. Lanové překážky se tu proplétají mezi stromy rovněž na vrcholu Hirschenkogel přímo vedle dětských hřišť a celkem se tu dá projít 6 různě obtížných okruhů. Děti do 9 let mají celodenní vstup za 15 eur, starší děti o nějaké to euro víc, celkový ceník najdete zde. Na tomto parku se nám líbilo, že se karabinou stačilo nacvaknout na začátku parku a pak už nebylo potřeba po jednotlivých překážkách karabiny přecvakávat, což je hodně bezpečné právě pro děti, které si tak nemusí neustále myslet na opětovné nacvakávání a máte zkrátka jistotu, že jsou po celou dobu jištěné.

Čím se ale tento lanový park liší od jiných, je například speciální posezení ve stromech ve výšce 6 metrů zvané „Jausenbank, kdy si můžete dopředu objednat malé občerstvení až pro 6 osob. Po jídle si pak můžete ve stejné výšce užít tzv. Chill lounge, tedy odpočinkovou zónu originálně vybudovanou rovněž přímo v korunách stromů. Na tyto atrakce není třeba absolvovat žádný lanový okruh, takže relax ve stromech se tu dá užít klidně i po procházce. Cena na osobu je 18 eur.

Největším lákadlem, ale jenom pro odvážné, je tady Millenium Jump, tedy volný pád z výšky 25 metrů. Skok je umístěný na dřevěné rozhledně zvané Millenium, která zdobí vrchol Hirschenkogelu, lístek na něj si ale kupujete na pokladně v lanovém parku. Zespoda se mi skoro zdálo, že bych si skok klidně dala taky, protože „reálný“ volný pád trval jen pár vteřin a záhy začal být bržděný. Když jsem ale vystoupala po schodech k místu skoku a podívala se dolů, udělalo se mi lehce nevolno a nebyla jsem s to se ani pohnout. Skok jsme tedy tentokrát přenechali jiným - shodou okolností zrovna skákaly děti z Česka, takže reprezentaci země bravurně zachránily. Volný pád vyjde na 16 eur.

I když ale nechcete skákat z rozhledny, klidně si na ni vyjděte – vstup na ni je zdarma a příroda nad stromy tu odhalí zase trochu jiná panoramata. Přímou nohou vám tu leží atrakce na vrcholu Hirschkogel a v dáli můžete obdivovat vápencové pohoří Rax.

Co jsme si na Hirschenkogelu vyzkoušeli na vlastní kůži, byly horské káry, na kterých se tu dá projet z kopce po jednoduché štěrkové cestě, která je místy užší a místy širší. 1 jízda na káře i s vývozem lanovkou vyjde dospělého na 25 eur, dítě pak na 17 eur a je potřeba si ji koupit na pokladně u dolní stanice lanovky. O nic se ale nemusíte starat a po ukázání zakoupeného lístku ke kárám vám lanovkáři do kabinky za vámi káry naloží.

Trať pro káry je dlouhá 3 km a až na pár míst s výmoly od vody byla trať poměrně příjemně jetelná. Píšu to hlavně proto, že na některých kárách už jsem měla v minulosti pocit, že mi z drncání vyskočí plotýnky, takže tahle trať patří k těm mírumilovnějším pro záda po třicítce. Největším highlightem na trati je dřevěný karusel, který vás dvakrát otočí o 360 stupňů a pak také dva tunely, kde chvilku nevidíte absolutně nic, takže to skoro připomíná jízdu skrz strašidelný hrad.

Osobně jsem byla ale nejvíc zvědavá na bikepark, který jsem naposledy navštívila před 7 lety. Bikepark Semmering samozřejmě od té doby doznal mnoha změn, přidal nové traily, změnil některé úseky na trati a přidal i některé nové překážky. Celkem tedy momentálně nabídne 18 km bikových tratí s 12 traily, nutno ale říct, že nejde o 12 trailů od shora až dolů, ale počítají sem i různé kratší alternativy, které se proplétají v různých částech kopce, takže si v rámci jednoho sjezdu můžete namixovat pokaždé trochu jinou směs tratí.

Co se tratí týče, jde ve většině o širší flowtraily, které jsou místy vyhlazené a místy už jsou znát „rolety“ od brždění. Jedinou technickou tratí na kamenech a na kořenech je tady černá sjezdová trať, která je tu s délkou 2 200 m nejdelší tratí a zároveň se na ní jezdí také Evropský pohár ve sjezdu. Ačkoli jde o nejnáročnější trať bikeparku s evropskými parametry, troufám si ji zařadit mezi ty tratě (pro zkušenější jezdce) jetelné a do jisté míry zábavné. Zvládla jsem ji sjet i na endurovém kole a na to, že byla trať čerstvě po závodech, nebyla nějak výrazně poničená.

Hodně mě tu bavily červené tratě jako Sweet&Sexy, Banana Flip nebo Fast&Tricky. Vesměs si tyto tratě byly docela podobné – až na pár vzácných výjimek tu nebyly kameny ani kořeny a šlo hlavně o klopené zatáčky a menší i větší skoky ať už přírodní nebo dřevěné. Prim na těchto trailech je zábava hravost a postačí na ně i běžné “celopéro“. Paradoxně mě tu nejméně oslovily modré tratě, které nebyly nikterak hladké a naopak mi přišly docela rozbité. Modrou trať Family Line pak představuje štěrková cesta, po které se jezdí na horských kárách – tu bych doporučila pouze pro ta káry, protože na kole mi přijde docela nezáživná.

Zhruba v polovině kopce jsme tu ocenila cvičný park, který zahrnuje skoro všechno, na čem jde na kole trénovat – skoky v podobě tzv. lavic, které jsou nejlepší pro začátečníky, pro zkušené jsou tu vystavěné i dvojáky, tedy skoky s mezerou, skoky s hliněnými i dřevěnými odpaly a nikdy u nich nechybí vlaječka, abyste věděli, jestli a kam zrovna fouká vítr. Nechybí tu ani přírodní trail s několika cvičnými dropy od nejmenšího po největší.

Semmering nepatří mezi největší areály, a tak tu nestojí jedna restaurace vedle druhé, každopádně ta hlavní na vrcholu Hirschenkogelu bohatě stačí. Horská restaurace Liechtensteinhaus vás tu totiž neodbyde jen tak nějakým párkem, ale nabídne hlavně gurmánské speciality od mladého šéfkuchaře, který se nedávno probojoval do semifinále prestižní kuchařské soutěže pro kuchaře do 30 let „Junger Wilde“. My tady vyzkoušeli thajský wok s kuřecím masem (13,10 eur) a trhané kuřecí maso v sendviči (9,60 eur) – oboje chutnalo a šlo o velkou porci za – na dnešní dobu – přijatelnou cenu.

Vrchol Hirschenkogelu (1340 m) je také fajn výchozím bodem pro pěší výlet. My se tu od výstupu lanovky vydali po značené cestě směrem na nedalekou horu Sonnwendstein (1 523 m), kam nás od dřevěné rozhledny navigovala cedule. Úvod začal lesní sestupnou pěšinou v lese, pak jsme se ale napojili na hřebenovku směrem na vrchol Erzkogel (1504 m), která nabídla pohled jak na zmíněný masív Rax, tak výhled směrem do nížiny k Vídni. Dá se volit také pohodlnější spodní cesta po šotolině, jdete ale po celou dobu lesem a jste tak ochuzeni o horská panoramata. Šotolina se tedy dá volit spíš jako zpáteční cesta, když už jste výhledy dostatečně pokochaní.

Cílem našeho výletu byla hora Sonnwendstein, která kromě vyhlídky nabídla i stylovou hospůdku Pollereshütte s venkovním posezením a už takovým tím ryzím alpským výhledem. Nepřeplněná teráska s příjemnou komorní atmosférou nás tu zdržela na delší posezení, lehce zaskočení jsme byli až u placení, kdy vyšlo najevo, že jeden Aprelo Spriz vyšel na 14 euro. Na druhou stranu je pravda, že obsluha se nás na začátku ptala, jestli chceme Aperol s vínem nebo šampaňským, tak jsme v něm pravděpodobně měli velice kvalitní šampaňské. Ceny ostatních nápojů už byly běžné, jako jinde. Dohromady má pěší okruh 7,5 km, což je snesitelné i pro menší děti a vrátíte se zpět na vrchol Hirschenkogelu, takže dolů na parkoviště můžete zase pohodlně lanovkou.

Oblast Semmeringu je známá také hlavně mezi „vláčkaři“, a to díky unikátní horské železnici Semmering-bahn, která je stará 160 let a je tak nejstarší horskou železnicí s běžným rozchodem (1 435 mm) na světě. Horská dráha Semmering má celkovou délku 41,7 km a na této délce je vybudovaných 118 klenutých kamenných mostů a 15 tunelů a 16 viaduktů, přičemž některé z nich jsou dvoupatrové. Není divu, že je součástí světového dědictví UNESCO. Právě proto také přímo na vlakovém nádraží v Semmeringu startuje tzv. Bahnwanderweg, tedy naučná stezka kopírující plus minus železniční trať a kromě nejrůznějších informací nabídne i místa, odkud je ten nejlepší výhled na železniční architekturu. Stezka má cca 19 km a končí na vlakovém nádraží v městečku Payerbach.

My jsme si na kole projeli jen část této trasy, respektive okruh kolem Semmeringu a konkrétně nás zajímala nedaleká vyhlídka zvaná 20-Schilling-Blick, která slibovala výhled na „srdce“ horské dráhy Semmering, tedy na nejvyšší viadukt Kalte Rinne (46 m) nad nímž se majestátně tyčí mohutná skála Polleroswand, dále Krausel-Klause viadukt a tunel Krausel. Scenérie je tak neotřelá, že byla kdysi použita jako motiv na 20schillingovou rakouskou bankovku (1968-1989), což vysvětluje název vyhlídky. My jsme měli v době naší návštěvy smůlu, že se viadukt Kalte Rinne zrovna opravoval, takže byl obestavěn lešením a jeřábem. Oproti letům minulým tu také vyrostlo dost stromů, takže viadukty odsud nejsou vidět tak zřetelně, jako kdysi na staré bankovce. Vyhlídka je z parkoviště areálu Semmering vzdálená zhruba 2 km, takže jde o krátký příjemný výlet jak na kole, tak pěšky.

Díky horské dráze se stal Semmering přístupnou oblastí nejen pro návštěvníky, ale také pro vídeňskou šlechtu, což se tu odrazilo na architektuře – už na začátku trasy Bahnwanderweg tedy můžete obdivovat zámeckou architekturu honosných vil i obřích hotelů. Po pohodlné vrstevnicové asfaltové cestě budete míjet i slavný Südbahnhotel, který byl vystavěn už v roce 1882, nicméně dnes už nefunguje jako hotel, nýbrž hostí různé kulturní akce a z některých stran působí skoro až strašidelně. Celkově je tu ale na co se dívat, ať už co se týče zámecké architektury nebo okolní přírodní scenérie s viadukty.

Semmering v kostce:

V Semmeringu jsme reportovali v helmách a brýlích značky SMITH, s tlumením FOX, řetězem KMC a vložkami do kol TANNUS od firmy CYKLOŠVEC.