Existují dva základní druhy skluznic: extrudované a sintrované.
Extrudované skluznice jsou spíše doménou rekreačního lyžování, zatímco sintrované skluznice slouží primárně pro výkonnostní či vrcholový sport. Jak extrudované, tak sintrované skluznice se zpravidla nabízejí v černé, transparentní a kolorované variantě.
Černé zbarvení způsobuje primárně přídavek grafitu, zpravidla ve formě sazí. Do černa zabarvuje jinak transparentní PE dále carbon black a grafém, které jsou primárně doménou sjezdových lyží. U sintrovaných skluznic může podíl grafitu dosahovat až 20 procent objemové hmotnosti, u extrudovaných bývá podíl grafitu nižší. S rostoucím podílem grafitu se zlepšují lubrikační vlastnosti skluznice (grafit je tzv. tuhý lubrikant s lamelární strukturou), narůstá elektrická, ale bohužel také teplená vodivost skluznice a může klesat tvrdost, což neplatí pro saze.
Transparentní či bíle zbarvené skluznice odkazují na barevnost základního materiálu, tedy polyetylenu. U transparentních skluznic se můžeme – právě z důvodu menšího podílu plniv – setkat s překvapivě lepší schopností absorbovat skluzné vosky. Schopnost skluznice absorbovat skluzný vosk se udává v gramech na mm2 a pohybuje se v rozpětí od cca 0,5 až 3 g na 1 mm2. Schopnost skluznice absorbovat vosk bychom neměli zaměňovat s tím, kolik skluzného vosku na skluznici před zažehlením (při aplikaci za tepla) nebo rozetřením (při aplikaci za studena) naneseme, ani s tím, jak dobře či špatně se absorbovaný vosk na skluznici naváže, a tedy jakou bude mít trvanlivost. Proto se můžeme setkat i s tím, že některé extrudované – zvláště transparentní – skluznice mohou mít podstatně vyšší hodnotu absorbce skluzného vosku než dražší a lepší skluznice sintrované.
Kolorování či probarvování skluznic do různých barev (modrá, červená, fialová, zelená, žlutá, a celá řada dalších barev) slouží primárně k reklamním účelům, a to zvláště u levnějších extrudovaných skluznic. Primárně u závodních lyží se různé zabarvení skluznice využívá pro ovlivňování absorbce jednotlivých viditelných i neviditelných složek slunečního záření, a tedy skluzných vlastností.
Extrudovaná skluznice: levnější a s horšími skluznými vlastnostmi, tedy pro rekreační lyžování
Extrudované skluznice jsou zpravidla levnější a z důvodu nižší molekulární hmotnosti mají celkově horší mechanické a skluzné vlastnosti. Zpravidla jsou charakteristické také nižší schopností přijímat skluzné vosky, ale i zde existují výjimky (zvláště u transparentních skluznic). Extrudované skluznice se zkrátka a dobře používají na levnějších lyžích pro primárně rekreační účely, existují však i výrobky, kde se hranice mezi extrudovanými a sintrovanými skluznicemi mohou přiblížit (např. Cross-linked PE).
Sintrovaná skluznice: dražší a s lepšími skluznými vlastnostmi, přesto s velkými rozdíly
Sintrované skluznice jsou zpravidla výrazně dražší než extrudované, ale existuje zde značný rozptyl v kvalitě a ceně, který je dán relativně velkým rozdílem molekulární hmotnosti základního materiálu (UHMWPE) a různými speciálními aditivy. Sintrované skluznice mají – ve srovnání s extrudovanými skluznicemi – lepší mechanické a skluzné vlastnosti a zpravidla také lepší schopnost vázat, a tedy udržet skluzný vosk. Mezi sintrovanými skluznicemi však můžeme narazit na průměrné univerzální skluznice na straně jedné, které nebudou nad dobrými extrudovanými skluznicemi nijak významně vyčnívat, na straně druhé můžeme sehnat špičkové univerzální, ale i vysoce specializované skluznice závodních lyží.
Jak se vyrábí sintrovaná skluznice? Granulovaný materiál se působením tepla a tlaku zformuje do bloku o příslušné šířce. Z tohoto bloku se následně „odřezávají“ pásky skluznice, které se následně lepí na tělo lyže. Velká část výrobců lyží vyrábí pouze vlastní tělo lyže a skluznici nakupuje u specializovaných výrobců skluznic.
Materiál pro výrobu skluznic - polyetylen
Jak extrudované, tak sintrované skluznice se dnes vyrábí z polyetylenu (PE), který se skládá z dlouhých řetězců etylenu a přetransformuje se na polyetylen v procesu nazývaném polymerizace.
Schematické zobrazení polymerizace: První část obrázku (a) zobrazuje molekulu etylenu. Zdvojená vazba mezi atomy uhlíku se při polymerizaci uvolňuje a reaguje s dalšími monomery etylenu (b). Tímto způsobem vznikají dlouhé molekulární řetězce polyethylenu (c). Čím delší molekulární řetězec, tím vyšší molekulární hmotnost
Pokud polymery vytvářejí přímé, tedy nerozvětvené molekulární řetězce (c), jsou schopné krystalizovat a získávají tak mnohem kompaktnější strukturu. Polyetylen je však schopen vytvářet krystalickou strukturu pouze částečně, a proto ho také označujeme jako semi-krystalický polymer. Skluznice lyže tvořená polyetylenem s přímými a různě dlouhými molekulárními řetězci je pak tvořena, stejně jako základní materiál, krystalickými a amorfními oblastmi.
Krystalická a amorfní struktura polyetylenu. Krystalické části propůjčují polyetylenu tuhost a tvrdost, amorfní části pak elasticitu a odolnost vůči oděru
Typy polyetylenů a s tím související kvalita skluznic
Existuje prakticky nepřeberné množství různých polyetylenů, v případě lyžařských skluznic se však nabízí primárně následující typy:
UHMWPE (Ultra High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s ultra vysokou molekulární hmotností
Cross-linked PE – křížově provázaný polyetylen
HMWPE (High Molecular Weight Polyethylene) – polyetylen s vysokou molekulární hmotností
HDPE (High Density Polyethylene) – polyetylen s vysokou hustotou
Názvosloví jednotlivých materiálů se může u různých výrobců lišit.
V současnosti se nejkvalitnější skluznice lyží vyrábí z UHMWPE, do kterého se dále přidávají různá zlepšující aditiva. Molekulární hmotnost tohoto materiálu dosahuje asi 3 až 12 milionů g/mol. UHMWPE se zpracovává prakticky výhradně technologií sintrování. I v případě sintrovaných skluznic z UHMWPE však existují značné rozdíly v kvalitě, jak je patrné právě z rozptylu molekulární hmotnosti.
Zpravidla se nabízí černá skluznice, tedy s přídavkem grafitu, nabízí se ale i transparentní a kolorované verze. Neobvyklé nejsou ani skluznice s přídavkem aditiv, jako je např. fluor či disulfid molybdenu. Tady už si ale sáhnete do kapsy celkem hluboko.
Cross-linked PE spadá svojí molekulární hmotností do kategorie HDPE a zpracovává se technologií extrudování. Nicméně díky křížovému provázání molekulárních řetězců se svými mechanickými (nikoli skluznými) vlastnostmi blíží sintrovanému UHMWPE. Cross-linked PE je nejlepším materiálem, který můžete v kategorii extrudovaných skluznic pořídit.
HDPE je základní materiál extrudovaných, tedy primárně rekreačních skluznic. Molekulární hmotnost HDPE se pohybuje v rozmezí asi 300 až 600 tisíců g/mol. Nabízí se jak černé extrudované HDPE skluznice, kde však přídavek grafitu dosahuje maximálně 5 %, tak transparentní či kolorované. Zvláště u transparentních může být schopnost skluznice absorbovat vosk nadprůměrně dobrá, je však otázkou, zda nadprůměrná schopnost přijímat vosk zde také znamená, že skluznice vosk dostatečně naváže a udrží.
HMWPE je něco jako lepší HDPE, tedy HDPE na horní hranici molekulární hmotnosti. Může se však stát, že výrazy HMWPE a HDPE fungují jako synonyma ve skupině tzv. komoditních polymerů. HMWPE se zpracovává procesem extrudování a vedle Cross-linked PE bude použit u lyží s extrudovanou skluznicí vyšší kategorie.
Materiál skluznice pohledem nepoznáte
Jak způsob výroby skluznice a jednotlivé druhy polyetylenu poznáte prostým pohledem? Nijak! Ideální by bylo vyžádat si od prodejce technický list, na němž bude uvedeno, z jakého materiálu je skluznice lyže vyrobena (zcela zásadní údaj) a jaké jsou její základní vlastnosti (tvrdost, podíl grafitu či jiných aditiv, hustota a schopnost absorbovat vosk). V praxi však tyto informace bohužel většinou k dispozici nejsou.
Pokud je jako materiál skluznice uveden pouze polyetylen (PE), pak se tím o ní vlastně nedozvídáte vůbec nic, podobně jako třeba u medu, je-li uvedeno, že pochází z EU.