Tento článek vyšel v časopise SNOW 86 (prosinec-leden 2014/15).


A je vcelku jedno, jestli nám jde o ledovce, do kterých se chystáme při prvních decimetrech sněhu nové sezóny zakrojit hrany – jako je třeba Gefrorene-Wand-Keeses čili ledovec na Tuxu, nebo takové, které budeme zdolávat při výstupech na čtyřtisícovky, jako je například Oberer Ortler Ferner při cestě normálkou na Ortler, či ty, jejichž kouzlo budeme obdivovat z bezpečné vzdálenosti – jako třeba Pasterze z vyhlídky na Großglockner Hochalpenstraße.

Smutné zprávy posledního dvacetiletí

V posledních deseti letech jsme málokdy měli to štěstí, abychom si na téma tajících ledovců přečetli něco pozitivního. Vzpomeňme třeba rok 2007, kdy například ledovec na Dachsteinu ustoupil o rekordních 17 metrů, a stal se tak polovičním ve srovnání se stavem před 150 lety. Přitom po 20 let – od roku 1987 – ubýval pomaleji, v průměru jen o 4,4 m za rok. A v některých letech – třeba v roce 1997 – se i mírně zvětšil. O to rychlejší byl pak jeho další úbytek.


Goldbergkees v roce 2012 a 2014

Podobné zprávy jsme četli i v roce 2011. Statistiky popisující rakouské ledovce byly děsivé. Celých 97 % jich tálo a jen 3 % se jevila bez zásadnějších změn. U 15 z 95 pozorovaných ledovců zaznamenali glaciologové ztrátu délky o víc než 30 m, v průměru to bylo 17,2 m, tedy o 3 m víc než v sezóně 2009/10. Neblaze proslulým rekordmanem byl ledovec Firmisan v údolí Ötztaler Niedertal, který odtál o 64,5 m. Nejznámější a zatím pořád ještě nejdelší ledovec v Rakousku, Pasterze, odtál v roce 2011 o víc než 40 m (v roce 2010 to bylo 24,7 m) a jeho povrch poklesl o 4,4 m – tedy o 3 m víc než v roce 2010. A kromě toho se zpomalilo tečení ledu. A to je podle glaciologů důležité. K extrémnímu mizení ledovců nepřispívají jen vysoké teploty a malé úhrny sněhových srážek, ale právě taky pomalý přísun ledu shora.


Pohled na Pasterze

Kdo měl dostatečně dlouhé nervy, mohl se většinou na konci zpráv dočíst k odstavcům, které mírnily dopady tak rychlého tání. Podle vědců sice ledovce nyní rekordně rychle ustupují, ale neznamená to, že jednoho dne zmizí úplně. Je prý docela dobře možné, že časem najdou rovnováhu a dosáhnou stabilizovaného stavu. Jen aby nebylo pozdě…


Ledovce v okolí Sonnblicku – výška ledu měřená sondami (modře), v šachtách (černě) a srovnání s rokem 2012

„Sněží se“ na lepší časy?

A jaká je situace v posledních dvou letech? Zdá se, že aspoň někde lepší. Už v minulé sezóně 2012/13 se rychlost úbytku ledu snížila. Vloni na podzim měření ukázala, že ledu ubylo míň než před rokem – a to i navzdory horkému létu 2013. Chladné a vlhké jaro se totiž postaralo o to, že se tání oproti letům minulým zpomalilo. I poslední zima 2013/14 a následující léto byly pro ledovce šetrnější. V červnu sice bylo teplo a slunečno, ale dva následující měsíce byly studené s nadprůměrným množstvím oblačnosti a častým sněžením ve vysokých nadmořských výškách. To, co nepotěšilo dovolenkáře u alpských jezer ani cyklisty, bylo logicky pro ledovce velmi pozitivní. A konkrétně?


Meziroční pokles ledu na Pasterze.

Malé ledovce

Vědci z Centrálního úřadu pro meteorologii a geodynamiku (ZAMG) zkoumali ledovce ve Vysokých Taurách a došli k závěru, že letos tály míň, než bylo v posledních letech obvyklé. Některé malé ledovce, jako například Kleinfleißkees na Sonnblicku, se dokonce nepatrně zvětšily. Na konci léta 2014 bylo v okolí Sonnblicku víc sněhu a ledu než v letech minulých. Stačí porovnat záběry z webové kamery, kterou na observatoři provozuje Centrální úřad pro meteorologii a geodynamiku, z roku 2012 a 2014. Víc sněhu je vidět nejen na skále v popředí, ale přibylo ho i na vzdálenějších místech – dál od kamery. Před dvěma lety to tam ale vypadalo úplně jinak – tání odhalilo kameny, zůstaly jen malé zbytky firnu. Na mapě si můžete prohlédnout, jak se posunula za dva roky hranice ledovců Kelinfließkees a Goldbergkees. K dispozici jsou jak sondážní měření, tak i údaje ze speciálních šachet, které si vědci do ledovce vyhloubili. Ve srovnání s rokem 2012 je teď zaledněná plocha v případě Kleinfleißkees větší, v případě Goldbergkees považují vědci jeho stav za vyvážený. Porovnání s patnáctiletým průměrem si můžete prohlédnout v grafu.


Rozložení srážek v Alpách – srovnání s dlouhodobým průměrem.

Velké ledovce

A větší ledovce, které zasahují hluboko do údolí? V posledních dvou letech tály dál, ale pomaleji než v letech minulých. Problematické ale zůstávají oblasti, kde napadlo letos v zimě málo sněhu. Rozložení bylo velmi nerovnoměrné. Zatímco na jižní straně Alp napadlo i víc než trojnásobek obvyklého úhrnu, na severní straně to byla někde i míň než polovina běžného množství sněhu. Velké obavy budí pořád pohled z vyhlídky Franze Josefa na Großglockner Hochalpenstraße. Letos ubylo na výšku 7,5 m ledu. Přírůstek v jeho horní části je pomalý na to, aby kompenzoval ztrátu v jeho dolní části. A navíc jeho pomalé tečení situaci dál komplikuje. Změny jeho mohutnosti jsou stále výrazné – to je vidět na mapách, které ukazují meziroční pokles tloušťky ledu.


Porovnání současného stavu Kleinfleißkees (červeně) a Goldbergkees (modře) s patnáctiletým průměrem.

Ocenění pro webovou kameru

Sledovat změnu stavu ledovců pomocí webových kamer, to je výsada posledních let. Jejich snímky jsou pro vědce nenahraditelné. A zaslouží si ocenění. To do slova a do písmene. Na 9. kongresu o extrémním počasí v Hamburku získala cenu za mediální přínos právě kamera, která sleduje Pasterze. Provozuje ji firma Panomax na vyhlídce Franze Josefa. Její snímky najdete na stránkách grossglockner­.panomax.at. Vědci mají díky ní dokonalý přehled o fluktuaci Pasterze v posledních pěti letech. A turisté, kteří se na vyhlídku míří, zase mají možnost včas zjistit, jestli počasí na horské silnici stojí za to, aby se tam vypravili – ročně sem přijíždí na 2 miliony lidí.

Můžeme jen doufat, že se počasí v zimě 2014/15 i příští léto bude v Alpách chovat dostatečně způsobně, abychom si za rok zase mohli říct: „Pořád tají, ale pomaleji než dosud.“