St. Anton am Arlberg – nekonečný freeride a luxusní gastronomie

V St. Antonu leží aktuálně na sjezdovkách kolem 75 cm sněhu a díky mrazům mají tratě velmi dobrý povrch i odpoledne. Příjemně se lyžovalo hlavně ve vyšších polohách střediska, kde se hrany lyží krásně zařezávaly do pěkně umrzlého sněhu, který tvořil akorátně tvrdou podložku. Napadaný sníh v údolí i ve městě pak vytvářel tu správnou předvánoční atmosféru.

V době naší návštěvy nebyl v provozu ještě areál Rendl a horní pasáž Stubenu, to by se ale každým dnem mělo změnit (aktuální přehled otevřených sjezdovek v St. Antonu).

Sjezdovky v St. Antonu se vyznačují sportovním charakterem, jezdí se tu i Světový pohár žen v alpském lyžování v rychlostních disciplínách. Tratě jsou poměrně členité, místy širší, místy užší a často se na nich něco děje. I to je důvod, proč bych středisko nedoporučila začínajícím lyžařům. Nebojte se ale, že na návštěvu St. Antonu byste měli mít vyjeté FIS body a závodní kombinézu, naopak. Lyžování je tu spíš styl než sportovní výkon, a tak na tratích převládá stará dobrá klasika v podobě precizně tažených kristiánek a spíš volnější tempo, než lyžování na čas.

Ačkoli v mapičce převládají červené a modré sjezdovky, nenechte se zmást. Zdejší modré tratě mají rozhodně červený nádech a leckteré červené se spíš černají. Oficiální černé jsou pak regulérní strmé padáky, které si o šoupaný oblouk vyloženě říkají. Jde například o černou sjezdovku č. 34 Fang, po které se dojíždí Světový pohár nebo o černou trať č. 52 Kandahar-Galzig, na níž snad ani není ostuda si v půlce zastavit.

Vyloženě alpských širokých dálnic je tu méně, přesto se jich tu pár najde. Jednou z nejširších a nejpřehlednějších sjezdovek je například modrá sjezdovka č. 63 Osthang. Na začátku jde o krásné carvovací letiště, následně přijde i pár mírných terénních zlomů, které jízdu v obloucích ještě o něco zrychlí. Tahle dálnička klidně stojí za pár opakovaných jízd.

Rozlehlost a rozmanitost St. Antonu ale rozhodně vybízí spíš k „cestování“ po středisku, které je lanovkami i skipasem spojené s dalšími areály jako je Zürs, Lech, Oberlech nebo Wirth. Celkově toto středisko s dlouhou historií zasazené do Arlbergu nabídne přes 300 km sjezdovek, čímž se řadí mezi největší lyžařské oblasti Rakouska. V rámci jednoho dne si můžete střihnout „safari okruh“ a vydat se až do nejvzdálenějšího areálu Wirth a zpátky – krajina je tu poměrně rozmanitá a za každým kopcem nabídne trochu jiné panorama.

S dětmi tu ideálně můžete zamířit k nástupní stanici lanovky Nassereinbahn, kde je pro malé prcky k dispozici několik zastřešených pojízdných pásů a dětská poma s širokým cvičným svahem.

St. Anton je také mekkou freeridového lyžování a nabídne nespočet možností, kam se vydat do volného terénu, přičemž si bohatě vystačíte s lanovkami a není potřeba nikam šlapat. I když už několik dní nesněžilo a mimo sjezdovky se neskvěly vyloženě metrové závěje, objednali jsme si v místní lyžařské škole na pátek třináctého místního lyžařského průvodce do volného terénu.

Říkali jsme si, že na nějaký velký freeride už to asi není, dáme s průvodcem dvě jízdy a půjdeme si vyměnit široké lyže za úzké. A ejhle. Místní rodák Gerhard rozhodně věděl „kudy zajíc běhá“ a ačkoli při pohledu z lanovky se nás místy smála i tráva nebo odhalené kameny, Gerhard nás vzal na nerozježděné svahy, kde byl dostatek sněhu na solidní „zaprášení“. Kromě toho, že z hlediska bezpečnosti pokaždé doporučujeme místního průvodce do volného terénu, ukáže vám většinou takový lokál i tajné lajny, které byste sami nenašli.

My si průvodce objednali v lyžařské škole Arlberg, kde máte v ceně rovněž zapůjčení lavinové výbavy. Průvodce do volného terénu vyjde na 5 hodin na 504 eur a za každou další osobu se připočítává 43 eur. Pokud tedy budete v partě například 5 lidí, činí celková částka na 5 hodin 676 eur, po rozpočítání vyjde cena na osobu i se zapůjčením lavinové výbavy na 135,2 eur. Volný terén je v St. Antonu opravdu rozmanitý, od prudkých hangů po rozlehlé pláně, takže je z čeho vybírat a v případě dobrých sněhových podmínek vřele doporučuji vyzkoušet.

Podobně jako antonské svahy je tu rozmanitá i gastronomie, která se neomezuje na pouhý tradiční šnicl, ale zahrnuje i mezinárodní kuchyni. V našich minulých reportech jsme vám nejčastěji pěli ódy na curry polévku v bistru Galzig ve městě, na trhané maso v BBQ Station na konečné stanici lanovky Flexenbahn nebo na wok v samoobslužné restauraci na Rendlu. Tentokrát nám tu ovšem učarovala restaurace Verwallstube, kterou najdete na vrcholu Galzig u výstupu kabinkové lanovky.

Ať už jídlem nebo servisem by se tato restaurace mohla klidně prát o michelinskou hvězdu, na rozdíl od jiných luxusních restaurací sem ale můžete klidně v lyžařských kalhotách. Restaurace je poměrně nově zrekonstruovaná, v moderním interiéru se cítíte vznešeně i pohodlně zároveň a na stůl vám často přistávají neobjednané dobroty, které jsou pozorností podniku. Co se týká cenovek, tak jsou tím pádem samozřejmě vyšší, než například ve vedlejší samoobslužné restauraci, takže například tzv. Verwallstuben Gröstl s kousky hovězího masa, které se ovšem dalo jíst skoro jako dort, vyšel na 43,70 eur.

Tip na ubytování:

Úhledné městečko s malebným centrem je plné nablýskaných obchůdků, kaváren, restaurací a také hotelů. Dá se tu volit jak mezi cenově dostupnějšími apartmány na okraji města nebo z hotelů přímo u sjezdovek a s vířivkou nebo bazénem na střeše. Řada hotelů také nabízí kartičku do depotu u lanovky, kde si můžete po lyžování zdarma uschovat lyže a nechat vysušit lyžáky. Pokud by vás zajímal zmíněný hotel s bazénem na střeše, můžete mrknout na Schwazer Adler přímo v centru.

St. Anton je proslulý také svým aprés-ski a celkově čilým nočním životem. Za zábavou se můžete po lyžování vydat klidně i do podniků přímo u/pod sjezdovkou jako je například bar slavného lyžaře Maria Matta Krazy Kanguruh a nově si někdejší olympijský vítěz ve slalomu přivzal také aprés ski bar Heustadl, přejmenoval ho na Arl One a 14. 12. tu proběhlo velké otevřené v čele se známým rakouským DJ Ötzi. My už na otevření chyběli, ale dle příprav, které jsme viděli, muselo jít určitě o večírek ve velkém stylu. Klidně si ale po lyžování můžete odložit lyžáky a helmy na ubytování a za muzikou se vydat až po večeři do města, kde je na výběr hned z několika možností, kde si i zatančíte.

Pokud vás na „Hulapalu“ moc neužije, můžete večer navštívit například malebné muzeum, ve kterém se dozvíte o historii lyžování v St. Antonu, mimo jiné i to, že lyžařský klub St. Anton je na počet medailí jedním z nejúspěšnějších oddílů světa nebo se můžete podívat na různé dokumentární filmy o stavbách lanovek. V přízemí je pak možné posedět i v restauraci s dobovým interiérem a celkově muzeum i z venku vypadá spíš jako malebná chaloupka z pohádky. Přímo vedle muzea se navíc nyní každou neděli až do Vánoc konají vánoční trhy s kouzelnou komorní atmosférou.

St. Anton v kostce:

V St. Antonu jsme reportovali na lyžích FISCHER, s hůlkami ONE WAY, v oblečení REHALL, v helmách a brýlích SMITH, se speciálně tvarovanými vložkami do lyžáků SIDAS a s vyhřívanými rukavicemi a ponožkami THERM-IC.