Tento článek vyšel v časopise SNOW 141 time (listopad 2022)

Lyžařští hosté Carezzy, rodinného střediska na úpatí skupiny Rosengarten v Dolomitech, se nechávají fascinovat především „architekturou“ skalních věží, která tvoří kulisu zdejším sjezdovkám. Určitě je potěší i moderní lanovky, které v posledních 15 letech nahradily předešlá, notně vysloužilá přepravní zařízení. Sjezdovky ve spodních partiích svahů mají převážně příjemný, nenáročný charakter, zatímco výše položené partie jsou sportovněji skloněné, těm se však méně zdatní lyžaři nebo rodiny s dětmi mohou pohodlně vyhnout. Středně velký areál se 40 km sjezdovek je rozprostřen na zpola zalesněných svazích a horských lukách mezi jihotyrolským městečkem Welschofen a sedlem Carezza, a tak se jím dá podniknout i pohodlný půldenní výlet. Za sedlem se již nachází údolí Val di Fassa, s níž má Carezza z historických důvodů společný skipas.

Klimaticky neutrální resort

Pozornosti lyžařů ale nejspíš neunikne ještě jedna „dominanta“ – ambice Carezzy stát se prvním klimaticky neutrálním resortem v Alpách, a to již za tři roky, tedy v r. 2025. Nejde přitom jen o CO2, ale o komplexní systém střediska, které má fungovat udržitelně ve všech ohledech – přírodních, klimatických, sociálních i finančních. Carezza tedy není v rukou pomatených sluníčkářských snílků, ale rodiny, která s úspěchem udržitelného konceptu spojila i svůj ekonomický osud.

Záchrana bankrotujícího areálu

Mozaika celého příběhu „nové“ Carezzy je opravdu rozmanitá. Zdejší rodák a inovátor Georg Eisath pohádkově zbohatl výrobou sněžných děl, která již v 80. letech pokusně sestavoval, v 90. letech pak založil továrnu TechnoAlpin, jež se postupně stala světovou jedničkou v zasněžování. Skvěle zaběhnutý byznys Eisath opustil a místo toho se pustil do nové výzvy. Lyžování v Carezze se v prvním desetiletí tohoto století, ještě před Eisathovým vstupem, řítilo k zániku – v zimě spolehlivě fungovala jediná lanovka a kvůli nefunkčním spojovacím vlekům nebylo možné areál ani bez problémů prolyžovat. Eisathova rodina vlastnila v areálu hotel, a tak se „sněhový guru“ rozhodl Carezzu zachránit. Desítky milionů eur hned v r. 2008 spolykaly nové lanovky a v dalších letech zasněžovací technologie. Ohromné investice ze soukromých zdrojů by ovšem nejspíš nestačily, a „hloubavý inovátor“ proto promýšlel každý detail lyžařského provozu, který by se dal vylepšit a ve výsledku ušetřil náklady.

Zasněžovací kouzla na prvním místě

Své zkušenosti přirozeně využil především v zasněžování – vybudoval ohromnou vodní nádrž a dimenzoval celý zasněžovací systém tak, aby nemusel „plýtvat“ výrobou sněhu v nepříznivých podmínkách s teplotou jen lehce pod bodem mrazu, ale aby naplno využil tři až pět příhodných dní s desetistupňovými mrazy a nízkou vlhkostí vzduchu k zasněžení všech tratí. Tím se podle Eisathových zkušeností dá ušetřit až polovina energie nutné k zasněžování.

Eko-eko – efektivita provozu šetří přírodu

Úspory přinášel i optimalizovaný provoz lanovek, které se nemusejí točit naprázdno, než k nim dorazí první ranní lyžař. Eisath důkladně analyzoval také způsob úpravy sjezdovek, aby rolba zbytečně „nekličkovala“ tam a zpátky. Dnes jsou již rolby vybavené systémy, které s pomocí GPS umí „měřit“ výšku sněhu, a snáze se tak dá optimalizovat i množství sněhu, které je potřeba vyrobit.

Udržitelnost od papíru po lanovky

Další „udržitelné“ impulzy přinesl Georgův syn Florian s manželkou, oba bývalí závodníci v alpských disciplínách, kteří dnes resort fakticky vedou. Neomezují se přitom jen na provoz lyžařského areálu samotného, ale snaží se zapojit i hoteliéry, restauratéry, sedláky a vůbec všechny místní podnikatele. Jejich cesta za udržitelností vede od drobností jako úspora zbytečně potištěného papíru přes „zelenou“ elektřinu až po velké projekty, které ovlivní mobilitu v celé oblasti.

Lanovky s neviditelnou stanicí

Nejnovější kabinková lanovka König Laurin, která vede přímo na úpatí skal Rosengartenu, například nemá „viditelnou“ horní stanici – ta je schována do podzemí, aby nerušila skvostné panorama. Nově je lanovkou k areálu připojena také vesnička Tiers, resp. St. Zyprian, čímž odpadá nutné dojíždění po klikaté horské silnici – i tato lanovka je integrována do podzemních stanic.

Paradoxně právě stanice brzy po slavnostním spuštění lanovky z Tiersu zabránily jejímu dalšímu provozu, protože se jejich provedení odchyluje od projektu. Nová lanovka by se po vyřešení „papírů“ měla stát vzpruhou i pro návštěvnost areálu, který je zatím v zimní sezóně spíše méně navštěvovaný – ostatně i to může být dobrým motivem, proč si jet zalyžovat právě sem namísto do známějších „značek“ Dolomit, i pokud vás koncept udržitelnosti neoslovuje.

Carezza už hrozbu zániku zná

Nadcházející zimní sezóna bude výzvou pro všechna lyžařská střediska kvůli enormnímu růstu nákladů na energie a s velkou pravděpodobností se s tím budou muset vypořádávat i nadále, což vytvoří velký konkurenční tlak na efektivitu – a to nejen energetickou, ale celkově ekonomickou a společenskou, aby třeba místní obyvatelé raději přivítali hosty, než se sami vydali na úprk do „životaschopněj­ších“ měst. V Carezze už hrozbu zániku znají, a vydali se proto novou cestou, kterou – v té či oné podobě – budou muset hledat všechna lyžařská střediska.