Každý tu cestu zná. Pro mě začíná v Praze. Hodina k Plzni, další dvě na okruh kolem Řezna. Následuje osmdesát minut k Mnichovu. A pak? Pak konečně do hor! Na úpatí ledovce v Hintertuxu to znamená více než šest hodin za volantem.

Nebo je tu druhá varianta. Jet vlakem.

Vlakem na Hintertux: plán k přírodě vlídný, ale je také funkční?

Zkusil jsem si to.

Jízdní řády se v novém roce změnily, spoj zůstává podobný. Po šesté večerní lze nastoupit do vlaku směr Linec, tam přesednout do lehátkového vozu, prospat se pět hodin na cestě do Innsbrucku a lokálními spoji pokračovat do hotelu či rovnou k dolní stanici lanovky.

Do vagonu stoupám po ocelových schodech jen s batohem na zádech. Lyžařské obleční, přilba, chránič páteře… Vše ostatní si půjčím na místě i tohle je součást vlakového konceptu. V mnohém je svobodný, v mnohém omezující.

Volnost spočívá v tom, že jakmile vyrazím směr Alpy, můžu si číst. Psát. Odpočívat. Objednat pivo. Jídlo. Drážní gastronomie se v posledních letech výrazně zlepšila, jídelní vozy se staly poměrem kvality a ceny tím lepším, co české restaurace nabízejí.

Necelé čtyři hodiny do Lince utíkají příjemně, vejde se do nich i chvilkový spánek. Hlavní snění mám ale naplánováno na lůžko. V nočním spoji NightJet 466 spojujícím Vídeň a Curych.

„Snídani si budete přát sladkou, nebo slanou?“ ptá se průvodčí s tím, že mě v dostatečném předstihu před Innsbruckem vzbudí. „A čaj nebo kávu?“ dotazuje se dál s tím, že tento servis je v ceně jízdy.

V tomto bodě je nutné se trochu zastavit. Jízdenku lze poptat u Českých drah, nebo rovnou koupit u těch rakouských.

Jedna cesta za 95 eur. A jaký je spánek?

Nebudu spekulovat, za kolik by mi ji nabídl národní dopravce, ale u sousedů vyjde s týdenním předstihem jedna cesta Praha - Tux na 95 euro ve variantě s lehátkem. Výrazný příplatek (75 euro) se účtuje u lůžkového kupé s vlastním umyvadlem.

Spánek není plnohodnotný. Vlak brzdí, aby se následně zase rozjížděl. Budím se. Důvěra v budík v podobě průvodčího (zbytečně) není stoprocentní, nezapomenu vystoupit? Budím se. Lehátko není postel, převalím se, budím se.

Pořád je to ale spánek!

Svěží vzduch v Innsbrucku mě navíc rychle probere, za chvíli už stoupám lokálkou údolím Zillertal směrem k ledovci a pozoruji tiché, mlhavé, jarní ráno. Všechny louky už jsou zelené, voní tráva nasáklá vodou z roztátého sněhu.

Na chvíli dostanu strach. Tady se dá lyžovat? Z okýnka pozoruji menší vleky, lanovky, které už mají sezonu za sebou. A jejichž provozovatelé se obávají, že bude každá další vlivem oteplování kratší a kratší.

Ledovec zatím odolává. Pěkné lyžování je tady zkraje jara i na hraně léta. A znovu začíná s prvním podzimním zbarvením listí.

Perfektní lyžařské podmínky nejméně do dubna

Na poslední úsek své cesty měním vlak za autobus a v devět hodin ráno stojím pod spodní hranicí lanovky, půjčuji si boty, lyže a hůlky (49 euro/den). Vyzvednu skipas (76 euro/den) a následně mě kabina „Gletscherbus“ veze do jiného světa. Nejprve mizí zelená barva, pak všechny další.

Zůstává bílo.

Na vyhlídce ve výšce 3 250 metrů nad mořem se mi zamotá hlava. Z té krásy horských hřebenů všude kolem. Z ostrých paprsků, které se zpátky do očí odráží od sněhových krystalů. Z nedostatku kyslíku, který pocítím při každém schodu.

Nedivím se, že si tohle místo do klipu k písni „Perfect“ vybral Ed Sheeran.

I on v něm přijel lyžovat vlakem. Za dávnou láskou, ale také krásou zdejší přírody. Za tradičně vyzdobenými ale moderním pojetí klasických pokrmů vybavenými restauracemi. Za večerní zábavou, která ožije po posledním sjezdu.

To všechno se tu dá zažít, naplno užít.

Můžete se nechat zavést i na fascinující prohlídku „přírodního ledového paláce“ (Natur Eis Palast), která vezme návštěvníky přímo do útrob ledovce. Příroda si vyhrála s výzdobou zmrzlými vodopády, mohutnými i jemnými rampouchy, součástí je i projížďka lodí po jezeře.

Geologii a proměny světa pro změnu vysvětlí exkurze v nejvýše posazené veřejnosti přístupné jeskyni Evropy. Zkušený speleolog vysvětlí, kdo všechno v ní v historii hledal úkryt. Ukáže vliv střídání podnebí na růst stalagmitů, stalaktitů a stalagnátů.

Tím hlavním ale zůstává lyžování. Vyvážená kombinace všech tří obtížností rozprostře návštěvníky podle schopností, své sjezdovky najdou rodiny s dětmi, sportovní lyžaři i vyznavači akrobatických kousků.

Kromě toho se na jaře koná množství doprovodných akcí. Každý den může startovat snídaní přímo v kabině lanovky (dospělý 18 euro), poslední březnový víkend se koná velké grilování, které vede šampion tohoto řemesla Adi Bittermann a 11. dubna je na programu hudební festival.

Ani na chvíli jsem neměl pocit, že bych lyžoval na stísněném prostoru, omezeném ledovcovém jazyku s davy dalších nadšenců. Ne, tohle byl plnohodnotný zimní zážitek se vším, co k němu patří. S tím rozdílem, že lanovkou do údolí jsem se vracel do jiného časoprostoru, do jara v rozpuku.

Cestování shovívavé k planetě, ne však k peněžence

Po třech dnech v zimním království zbývala cesta zpět domů. Odjezd z Tuxu před čtvrtou odpolední, příjezd do Prahy po třetí ranní. Nebyla to nekomfortní zkušenost, vlaky na sebe pěkně navazovaly a žádné přetržení spojení se nekonalo.

Zároveň je sportovní přiznat, že jsem se těchto komplikací bál. Znamenaly by nocování na nádraží, čekání na ranní pokračování putování a kromě značného nepohodlí i další komplikace s pozdním příjezdem spojené.

Vlak mi ušetřil únavu z řízení. Byl jsem milosrdnější k planetě, ale rozhodně to není cestování shovívavější k peněžence a časové flexibilitě. Zůstal hezký zážitek, pocit dobrodružství. Přál bych ho každému, kdo má vlaky a lyže rád. Zároveň to byl trochu pocit jedinečnosti, neopakovatelnosti.

Protože do Hintertuxu se na lyže budu moc rád vracet. Ale dokud se drážní cenová politika nezmění, bude to autem.

Cesta vlakem Praha - Hintertux:

18:20 odjezd z Hlavního nádraží v Praze
22:06 - 23:10 přestup v Linci
04:23 - 5:10 přestup v Innsbrucku
05:25 - 6:30 přestup v Jenbachu
07:22 - 7:55 přestup v Mayrhofenu z vlaku na autobus
08:35 příjezd na spodní stanici lanovky v Hintertuxu

Cena při včasné rezervaci: od 81 euro bez nároku na lehátko, od 95 euro v oddíle s šesti lehátky
Celkové trvání cesty: 14 hodin 15 minut

Návrat:

15:35 autobus od lanovky v Hintertuxu
16:05 - 16:19 přestup na vlak v Mayrhofenu
17:10 - 17:31 přestup v Jenbachu
19:02 - 19:11 přestup v Salcburku
22:05-22:10 přestup ve Vídni
03:01 příjezd do Prahy

Cena při včasné rezervaci: od 83 euro
Celkové trvání cesty: 11 hodin 26 minut

Půjčení lyžařského kompletu na spodní stanici lanovky: 31 - 59 euro/den
Denní skipas: 76 euro

Cesta autem Praha - Hintertux:

Vzdálenost: 570 km
Trvání: cca 6 hodin 15 minut