Bílé příběhy staničních knih: Vánoce

Tento článek vyšel v časopise SNOW 135 (prosinec/leden 2021/22).

Túry, kurzy, zábava, závody – tak lze stručně shrnout náplň skijáckých pobytů, jak je zaznamenávají staniční knihy. Popsány jsou i dva jazykolamy zvěčněné Cínou Jelínkem po Vánocích 1920: „Jeden lyžař nezalyžařivší si potkal lyžaře zalyžařivšího si“. O dva roky později přidává „Zalyžaříš si, lyžaři, či nazalyžaříš-li si, lyžaři?“ – Teď to vyzkoušejte nahlas a rychle!

Bloudíme v mlze

Kniha na Vosecké 27. prosince 1921 konstatuje vánoční superbloudění. Důvod není popsán (tipujeme počasí, nebo truňk?) – lyžaři při prvním výstupu na Voseckou zbloudili a po šesti hodinách putování ocitli se opět u Cihelků v Novém Světě. Hezký výkon!

Rösslerova maturita

Vánoční kurzy si užíval Josef Rössler Ořovský, když na závěr výcviku vyvedl své nováčky na Žalý a dal jim skládat maturitu. Víte, co to je? Úzký průsek ze Žalýho lesem dolů. Ještě dnes je z beneckých běžeckých tratí patrný. Rössler jej sjel první, pak se postavil na vyhlídkové místo a poté to před ním defilovalo. Jeden jediný takový přemet na Václavském náměstí by stačil, aby v lyžaři nezůstala kůstka celá. Tady bylo vidět kotrmelce a převraty kombinované a složitě kombinované, krátké i dlouhé, vysoké i přízemní, s vruty i bez. Není pochyby, že požitky Rösslerovy byly ohromné, viděl-li, jak brzo hlava se objevila nahoře, brzo špičky lyží, i mohutná oblina podobná Vysokému Kolu, tu nohy elegantně k sobě přitisknuté, tu v úžasném roznožení, tu nohy za hlavou, lyže propletené kol těla, čepice a sólo ujíždějící ski… A Rössler dole se řehtal jako Mefisto. Celé to jeho plahočení na loukách s neohrabanými novici bylo mu bohatě zaplaceno tímto sjezdem. To patřilo k věci.

Veršovaným příměrem, vystihujícím snažení kurzistů, se ozval v sezóně 1911 M. Panovský: „Lyžaření je pěkný spurt, nesmí se však válet na zádech furt!!“ Tuto velepravdu zobrazuje později, o Vánocích 1923, i vyobrazení Ski klubu Protéza. (Skiclub Prothesa, Vánoce 1923)

Vánoční kurzy

Výstižný popis vánočního kurzovního snažení: „Josef Loutchan, t. č. předseda S. K. Turnov, učil se v potu tváře lyžařit a mazal jeden mazák za druhým,“ Benecko, vánoční kurz lyžecký 1909. Je nasnadě, že bílé poznání nového sportu panem předsedou bylo příčinou založení lyžařského odboru SK Turnov v listopadu 1910, kdy jsou Turnováci registrováni coby 28. korporace Svazu lyžařů v Království českém.

Lyžecký komiks

Sváteční rozpoložení vyvolávalo pokusy opatřit staniční záznamy nějakou novinkou, nápadem či zlepšovákem. Na vánoční túře zkraje ledna se oznamuje: při výpravě vynalezen nový způsob dělání túry v horách – vezme se jeden Jindříšek a jeden lyžař a smíchá se to dohromady tak, že Jindříšek má kromě svých lyží ještě na zádech lyžařova prkýnka, a ten jde pěšky do vrchu i s vrchu! Výsledek zaručen. Připojen je půvabný komiks, a to v knize na Benecku, naskicovaný vynálezcem Josefem Jindříškem. Mimochodem, komiksů jinak v knihách moc nenajdeme, tento patří k světlým výjimkám. Vznikl v době vánočního kurzu, kdy bylo k podobným malířským výkonům dost času. Výcvik býval zpravidla dvoutýdenní.

Vánoční lyžecké kurzy bývaly rozjezdem do sezóny, náročným a namáhavým pro obě strany a obtížným z cvičitelského hlediska, obzvláště, byli-li instruktory Norové. Takže si pro odlehčení v čase, kdy vrcholila únava před zakončením kurzů, dovolili lektoři trochu veselí a žertu. Vyrazili na hřebeny a v maskách Tří králů předváděli pobaveným adeptům svůj lyžařský kumšt v převlecích, cestujíce od boudy k boudě. V knize ČSK na Mísečkách maluje tříkrálovou jízdu 5. ledna 1913 Ořovský – sebe sama s kadidlem v čele, za ním ve stopě instruktoři značného věhlasu: N. R. Oestgaard, Smith Kieland, H. H. Hansen.
Spatřiv tento kvartet, zapsal na Benecku hoteliér Srbický: „Aj lyžaři pěkné lyže máte, já se k Vám taky dám, když mi jedny dáte!“

Lyžecké zpěvy

Vánoční nálady na horách, dobré jídlo a pití, večerní zábava a tancovačka, karban, to všechno svádělo i ke zpěváckému parafrázování. Na samém počátku roku devatenáctistého dvacátého třetího čteme na Benecku text zpívaný na melodii Copak je to za vojáka:
„Copak je to za lyžaře, když mu láska nekvete, copak je to za lyžaře bez hezkého děvčete? Lyžař ten se nesmí bát, do všeho se musí dát, všechny holky musejí si za ním lyže ušoupat.“ A za měsíc nato kontruje kdosi další slokou: „Copak je to za lyžařku bez hezkého lyžaře? Copak je to za lyžařku, když má lyže v almaře? Lyžařka se nesmí bát, na kluky se musí smát, všichni kluci musejí si za ní lyže ušoupat.“ Svůj vztah k milovanému sportu, inspirovaný vánočním pobytem, přiměl poety několika výprav, dlících na Martinovce, k říkance datované 28. prosince 1923: „Člověk ani nevěří, jak lyžaři se hemejří, a je jich pořád víc. Však to nedělá nic. Jen pane bože houšť, ať zalidníme poušť, tu bílou, nám tak milou.“

Pozdrav Bohumila Hanče

Vzácný je podpis a výzva mistra Hanče z 30. prosince 1907: „Návštěva na první mojí dovolenou ze služby vojenské, která vyplněna jest dle mého přání nejkrásnějším zimním počasím ku mojí zábavě při nejlepší radosti a spokojenosti. Na zdar všem českým lyžařům volám! Hanč Bohumil.“

Poplatky za prošlapávání stopy

Přečasto pracovali naši přední funkcionáři a lyžci s nadsázkou sršící vtipem. „27. 12. 1917 vykonali při –13° a vysokém novém sněhu architekt Vávra, Sedlák, J. R. Ořovský lyžeckou túru do Mísečných bud. Sníh hluboký, po kolena, až i po pás. Zato zpáteční cesta po vlastních stopách velmi nádherné sjezdy.“ Připojen je za podezření, že přátelé využili jejich prošlapávací práci, i následující „aučet“:

Za prošlapávání hlubokého sněhu P. T. pp. Dru Mézlovi, Tikvovi, Komorkoji atd.

Ihned splatno po návratu z túry. Reklamace se přijímají jen do 3 dnů.

Odpověď: 28. 12. 1917 Benecko –„Uznávám dobrou vůli, jak v pojmu vyšlapání stop, tak v pojmu vystavení ,laciného‘ účtu. Účet však stává se bezpředmětným, jelikož vyšlapání stop nebylo promptně lifrováno. Nastal totiž ,vis major‘. Náš obávaný Krakonoš udělal nám ,Strich durch die Rechnung‘, neboť na naší cestě byly stopy Vaše úplně zaváty. Tudíž žádáme zdvořile, byste se lask. obrátili na Krakonoše, by Vám účet shora vystavený sám zapravil.
S veškerou úctou Jan Holemý.

Strávit svátky na přelomu roku na horách bylo vždy událostí, na kterou se lyžařský národ těšil převelice. Jazýčkem nálady na misce vah bývalo počasí, přesněji řečeno jeho předpověď. V benecké knize je 28. prosince 1917 prognóza navýsost špatná. Špatná tak, že Rössler nelenil a ztvárnil ji s dodatkem – jak to bude vypadat 29. prosince na Labské louce