Že dámy skutečně umí, potvrdilo historické vítězství Julie Gassnerové, finišující do cíle pětistovky v čase 2.21,3/5 min. Byl to kalup, Julie dokonce překonala výkon nejrychlejšího žáka, 14letého Frantíka Horáčka z D. Štěpanic, a to o víc než minutu. Stříbrný dantes obdržela M. Mládková, třetí dojela Mládková Božena.
Žena na maratónu
Jiným primátem je účast lyžařky Sokola Mrklov, Andy Hanušové, v lyžařském maratónu. Mistrovský závod na 50 km „prosvištěla“ jmenovaná 11. dubna 1909 na trati Sněžka – Mísečná – Kokrháčská rokle – Dvoračky – Vosecká – Labská. Aleš Lyžec, oddaně tvrdošíjný ctitel Krkonoš, slečnu Hanušovou vzpomíná v zápise na Labské 12. dubna 1909 nazvaném Loučení se zimou.

Skupina účastníků I. mezinárodních závodů Svazu lyžařů v Království českém, 21. února 1897, Dolní Štěpanice. Uprostřed sestry Mládkovy a J. Gassnerová, ve svetrech J. R. Ořovský (v brýlích z profilu) a H. Bedrník
Více dam a méně mužů
27. března 1910, se opět chystá na Sněžce start mistrovské padesátky. A tentokrát to nebyl jen tak obyčejný závod. Ostatně citujme z vytištěného programu: Jezdci shromáždí se v Jilemnici, jedou společně na Sněžku a nocují na vrcholu tak, aby v den závodu o 6. hodině ranní byli připraveni u startu. Nejzkušenější dá pak znamení k výjezdu a závod započne. Účastníci, vyzbrojeni tlumoky o minimální váze 5 kg, nesmí používat tuleních pásů, ani jiných brzd a jsou povinni držeti se pohromadě. Vůdce zvolený udává tempo v průměru 6–9 km za hodinu, a pakli by některý účastník se vzdal, doprovodí ho ostatní do nejbližší boudy. Polovina dráhy volí se tak, aby připadla na nějaký hotel, kde na oběd se odpočítá 1 hodina. Pak se pokračuje v jízdě. Asi 10 km před cílem účastníci se seřadí, nejstarší dá znamení a nyní jede každý podle vytyčené dráhy až k cíli nejrychlejším tempem, jaké vydrží. Neobyčejný význam tohoto skutečně originálního závodu (byli jsme prví!), který pouze svojí tendencí zajišťuje svému vypisovateli, ČSK, trvalé jméno ve sportu, spočívá v jeho čistě turistickém podkladu. Každý účastník musí míti s sebou kabát, potravy, prádla, nářadí k opravě aj. tolik, kolik pořádný turista potřebuje na 2–3 dny. Tempo závodu dovoluje každému, aby mohl s nerušeným požitkem pozorovati krásy zimní přírody.

První vítězky české, dámy ČKSS Jilemnice. První, startovní číslo 17, Julie Gassnerová, druhá M. Mládková (19), bronzová B. Mládková (18). Všechny na lorenzkách s krkonošským bindingem (vázáním), držíce vysokánské ledoborce (hole)
S podivem zjišťujeme fakt, že ku startu jsou přihlášeni muži v menším počtu než dámy. Pět dam – Anda Hanušová-Sokol Mrklov, A. Peková z Kroužku lyžařů Nová Paka, a tři jezdkyně z Jilemnice: A. Valešová, Boža Bucharová a sl. Mařatková vyrazily na distanci 25 km. Pouze čtyři pánové (Josef Šír, Josef Mejvald, arch. Karel Jarolímek a František Moc) jeli 50 km. Pro dokreslení přítomných osobností ještě soudci: startér Balk a Emerich Rath.
Večer před závodem svolána schůze závodní za účasti všech devíti přihlášených. Za přesedajícího zvolen p. ředitel F. Moc z Náchoda. Start určen přesně o 7. hodině ranní. Všichni sjedou na lyžích ze Sněžky dolů k Obří boudě. Sl. Hanušová je vůdkyně jízdy dam. Kontrolní knížky žádné nemaje, pojede se tudíž bez nutné kontroly! Volné návrhy: sl. Hanušová žádá za poznámku, že ona a sl. Peková samy vystoupaly na vrch Sněžky a celou cestu konaly samy.
Glosa na závěr odcitovaného zápisu ze Sněžky: O výsledcích dam nemáme záznamy. Vítěz mužů, J. Šír, potřeboval k projetí trasy 8 hodin 6 minut.

Momentka z lyžařského pravěku podkrkonošského: sedm dam na ski v sezóně 1900
Aleš Lyžec „Loučení se zimou“
Dnes tě mám zase na krku, ty má paní Samoto! Zítra zase atd. To byl včerejšek na Labské jinačí mezi švarnými molodci Pražany (z ČSK Praha) a statečnými Jilemničany – závodníky. Pan Hanč, junák nad junáky, zase vyhrál, i slečna Anča Hanušová se smála, neboť nebyla mezi závodníky pořád poslední! (poslední slova podtržena, pozn. autora). Pan inž. Pliške nejveselejší pozůstalé o ½ noci při blesku kalafuny vyobrazil. Ráno 12. 4. pan Hanč dělal divy nad vodopádem (sjížděl jej zamrzlý na ski), p. Rath bosky (doslova!) s ním závodil, potom guilotinoval lyží půl tuctu snídaní, p. Rössler sršel vtipy, potom blesky při správce zlomené lyže páně Braunerovy u Falkensteinu 1390, který jsme přezdíli Skalím Rösslerovým. Celkem bylo Pražanů do večera 11/4 – 23, u snídaně 12/4 – 18. Aleš Lyžec. 13/4 jedu v chumelenici na silně naparafinovaných ze zimy pryč! Nashledanou, Morano, za 8 měsíců!